Historicita prvních kapitol knihy Genesis je neustále zpochybňována a zdá se, že mezi křesťany je stále méně těch, kdo jsou ochotni přijímat první kapitoly knihy Genesis jako popis skutečných událostí. Nechci rozebírat jednotlivé důvody těchto popíračů. Některé z nich jdou daleko za hranice křesťanské ortodoxie, jako například označení Stvořitele za dobrého hodináře, který nemá důvod zasahovat do evolucí poháněného stroje stvoření. Takový názor je čistý deismus, tedy víra v neosobního boha, který nezasahuje do stvoření.
Musíme alespoň krátce zmínit o přístupu ke knize Genesis. Dále se podíváme na příběh, tedy na počátky. Nemůžeme minout doktríny, tedy učení, jimiž Genesis oplývá a které se rozvíjejí dál v celém Písmu. Ruku v ruce s tím jde poznání Boha, především Boha Stvořitele, a nakonec se zastavíme u toho, jak kniha Genesis svědčí o Pánu Ježíši Kristu.
Nejprve musíme mluvit o smrti, potom se podíváme na příčinu smrti, což je hřích, a nakonec se dostaneme k naději, která je v této kapitole velmi jasně obsažená.
Jákob oznamuje svým synům, co je potká a současně jim dává své otcovské požehnání. Pak přikazuje svým synům, aby ho pochovali v rodinné hrobce v Kenaánu – jim na svědectví!
Podíváme se na tři věci ze závěru Jákobova života – jednak je to slib, jímž zavázal Josefa, dále je to poněkud překvapivá adopce Josefových synů a nakonec uvidíme Jákobovo požehnání, které dává Josefovým synům.
Nejprve se podíváme na obecné principy, na základě kterých můžeme hodnotit Josefovo jednání, potom ho zhodnotíme a nakonec to završíme duchovním výkladem a aplikacemi, které z tohoto textu vyplývají.