Na obou místech, kde jsou obsáhleji vypsány vlastnosti těch, kteří usilují o to být staršími v církvi (1Tm 3,2–7; Tt 1,6–9), se objevuje tato zvláštní fráze, která doslova říká „muž jedné ženy“. Co je to za zvláštní charakteristiku? O čem to zde Bible mluví? Co to znamená „muž jedné ženy“ nebo „jen jednou ženatý“? Znamená to snad, že starší musí být ženatý, že služba staršího vylučuje svobodné muže nebo vdovce?
V 1. Timoteovi 3,11 v ekumenickém překladu čteme: „Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné.“ Takový text by skutečně mohl vést k tomu, že by se ženy měly nějakým způsobem podílet na vedení církve. Ale pokud se podíváme na tento text samotný důkladněji, myslím, že už to tak jasné nebude, a pokud půjdeme do bližšího i trochu širšího kontextu této epištoly a do širokého kontextu celého Písma, dojdeme k celkem jednoznačnému závěru. Ale pojďme projít tuto věc od začátku.
Boží slovo je v otázce toho, kdo má být ustanoven jako vedoucí v církvi velmi jasné. Je v této věci dokonce mnohem jasnější, než mnoha dalších, jako je např. Večeře Páně nebo průběh shromáždění církve. V podstatě se jedná o tři jednoduché věci, které mají rozpoznat stávající starší a spolu s nimi mají být tyto věci zjevné také celé církvi – a musí zde panovat (v tom nejlepším případě jednoznačný) soulad mezi staršími a církví.
Odpověď na tuto otázku nám může napovědět, jak rozumíme úloze starších v církvi. V mnoha církvích jsou dnes starší voleni na omezené funkční období, obvykle na čtyři roky, takže se složení staršovstva většinou každé čtyři roky trochu obměňuje. S tím také souvisí očekávání lidí – přijdou noví starší, přinesou nový vítr do plachet, budou mít nové nápady, nové myšlenky, budou chtít dělat věci více nově nebo naopak více postaru, podle gusta každého jednotlivce.
Toto vypadá jako poměrně vážná otázka, na kterou je možné jen obtížně odpovědět. Ovšem všechno závisí na našem porozumění tomu, kdo je to starší. Pokud si vyjasníme tuto věc, odpověď na naši otázku bude skutečně jednoduchá.
Boží slovo nás v této věci nenechává na pochybách, není nijak nejasné ani nejednoznačné. Naše lidská hříšnost v kontextu dvou tisíc let historie církve sice mnoho věcí v oblasti vedení a uspořádání místního společenství křesťanů zamlžila a zkomplikovala, ale Písmo je světlem, které osvěcuje naši stezku a může snadno narovnat, co lidská tradice pokřivila. V Bibli nenacházíme žádnou církevní hierarchii, žádné rozdělení na duchovní a laiky, žádné ordinované služebníky, faráře, kazatele, pastory, pastory pastorů, oblastní seniory, reverendy apod.
V prvních verších kapitoly Leviticus 23 je zdůrazněno, že jde o Hospodinovy svátky. Možná je to důležité zdůraznit z toho důvodu na začátku, že když je řeč o biblických svátcích nebavíme se o lidských svátcích. Bible neříká, že jsou to židovské svátky, ani neříká, že jsou to starozákonní svátky, ale říká, že jsou to svátky Hospodinovy. A proč je to důležité vědět, že jsou to svátky Hospodinovy a ne jenom židovské svátky? Prostě z toho důvodu, že je ustanovil Bůh, a mají nám něco říct o Bohu a o evangeliu.
Od začátku roku 2022 bylo zabito několik křesťanů útočníky, kteří jsou podezřelí z napojení na islámskou extremistickou skupinu Al-Šabáb, která se zaměřuje na křesťany v celém Somálsku a Keni. Od 3. ledna vedli útočníci organizovaní ve skupinách čítajících přibližně 30 osob a vyzbrojení střelnými zbraněmi a noži brutální útoky na několik vesnic v okrese Lamu.
