Po podrobném výkladu těchto slov jsem naznačil, že nyní můžeme uvažovat o některých velkých problémech a zásadách, které jsou v této kapitole nastoleny a řešeny. Jak si jistě uvědomujete vy, kteří znáte svou Bibli, 13. kapitola listu Římanům je jedinečnou částí Písma. Obšírněji než kterákoli jiná část Písma se zabývá některými praktickými problémy, s nimiž se křesťané potýkají ve vztahu ke státu, a proto má velmi velký význam. Již jsme se zabývali vztahem křesťana ke světu obecně a zabývali jsme se také pohledem křesťana na stát a jeho funkce. Nyní se dostáváme k postoji křesťanských mužů a žen ke státu a jejich vztahu k němu. Zdá se mi, že toto pořadí je logické. V první řadě musíme mít správný pohled na stát. Nemůžete určit, jaký by měl být váš vztah k němu ani jaký by měl být váš postoj k jeho nařízením a zákonům, dokud si neujasníte, co nás Písmo učí o povaze a funkci státu.

Historicita prvních kapitol knihy Genesis je neustále zpochybňována a zdá se, že mezi křesťany je stále méně těch, kdo jsou ochotni přijímat první kapitoly knihy Genesis jako popis skutečných událostí. Nechci rozebírat jednotlivé důvody těchto popíračů. Některé z nich jdou daleko za hranice křesťanské ortodoxie, jako například označení Stvořitele za dobrého hodináře, který nemá důvod zasahovat do evolucí poháněného stroje stvoření. Takový názor je čistý deismus, tedy víra v neosobního boha, který nezasahuje do stvoření.

V 1. Timoteovi 3,11 v ekumenickém překladu čteme: „Právě tak ženy v této službě mají být čestné, ne pomlouvačné, střídmé, ve všem věrné.“ Takový text by skutečně mohl vést k tomu, že by se ženy měly nějakým způsobem podílet na vedení církve. Ale pokud se podíváme na tento text samotný důkladněji, myslím, že už to tak jasné nebude, a pokud půjdeme do bližšího i trochu širšího kontextu této epištoly a do širokého kontextu celého Písma, dojdeme k celkem jednoznačnému závěru. Ale pojďme projít tuto věc od začátku.

Odpověď na tuto otázku nám může napovědět, jak rozumíme úloze starších v církvi. V mnoha církvích jsou dnes starší voleni na omezené funkční období, obvykle na čtyři roky, takže se složení staršovstva většinou každé čtyři roky trochu obměňuje. S tím také souvisí očekávání lidí – přijdou noví starší, přinesou nový vítr do plachet, budou mít nové nápady, nové myšlenky, budou chtít dělat věci více nově nebo naopak více postaru, podle gusta každého jednotlivce.