V našem dnešním textu se podíváme na tři věci – především na smíření obou bratrů, Jákoba a Ezaua, dále uvidíme obdarování, které často smíření doprovází, a nakonec uvidíme také rozchod, který je naprosto na místě. Není možné, aby věřící táhl jho s nevěřícím.
Uvidíme Boží ujištění, které přichází potom, co se Jákob oddělí od Lábana, dále Boží moudrost v Jákobově jednání, která vychází z modlitby a z pokoření se před Bohem i před lidmi a nakonec uvidíme Boží zápas, kdy Bůh v zápase nakonec přemáhá Jákoba a ochromuje ho.
V životě Božího dítěte se všechno děje ve správný čas. Bůh má také určité prostředky, jak věci dělat. A nakonec uvidíme, že Boží dítě je přes všechny své nedostatky a chyby stále pod Boží ochranou.
Jákob jako věrný pastýř znovu sjednává se svým proradným strýcem mzdu za svou další službu. Ukazuje se – a vidí to i jeho strýc – že je požehnaným pastýřem, takže dojde k dohodě. A nakonec se ukáže, že Jákob je také moudrým pastýřem.
Bůh obdarovává svou církev a tedy jednotlivce a stará se o ni tak, aby mohla fungovat k jeho slávě. Bůh také uprostřed církve povolává jednotlivce ke službě, včetně služby vedení Božího lidu. Bůh ustanovuje tyto své služebníky skrze církev, skrze rozpoznání celého Kristova těla.
V dnešním kázání se podíváme na to, že Pánem církve je Ježíš. Tou druhou věcí je skutečnost, že starší mají vést příkladem. A nakonec se zaměříme na onen vlastní příklad – tedy na to, jakým příkladem mají starší a následně všichni křesťané být.