V žalmu 148 se podíváme na tři věci – nejprve na to, co je to chvála, dále se podíváme na chváliče, tedy kdo všechno má chválit Boha a nakonec se podíváme na toho, který je chválen a který jediný je hoden chvály.
Zbožní izraelští králové se vraceli do Božího slova, stavěli na něm a jednali podle něj. Také nás vede Bůh k tomu, aby v nás přebývalo jeho Slovo ve vší plnosti (Ko 3,16), a Pán Ježíš učí své učedníky, že kdo ho miluje, bude jeho Slovo zachovávat (J 14,23).
Nejprve se podíváme na Jeremjášovo odhodlání volat k Bohu, dokud nepohlédne z nebe. A jako prorok viděl ale ještě o něco dál, takže v jistém slova smyslu vidět i to, že Hospodin pohlédl. A nakonec se podíváme na to, že Hospodin se dívá bez přestání.
Nejprve se podíváme na „Slovo“ – to Slovo, které se stalo se tělem. O něm mluví celý úvod Janova evangelia. Potom půjdeme k tomu, co se stalo, tedy že se ono Slovo „stalo“ tělem. A nakonec se přesuneme k tomu, že Slovo „přebývalo“, doslova mělo svůj stánek, stanovalo mezi námi.
A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat
Zbožní izraelští králové se vraceli do Božího slova, stavěli na něm a jednali podle něj. Také nás vede Bůh k tomu, aby v nás přebývalo jeho Slovo ve vší plnosti (Ko 3,16), a Pán Ježíš učí své učedníky, že kdo ho miluje, bude jeho Slovo zachovávat (J 14,23).