Nejprve se podíváme na „Slovo“ – to Slovo, které se stalo se tělem. O něm mluví celý úvod Janova evangelia. Potom půjdeme k tomu, co se stalo, tedy že se ono Slovo „stalo“ tělem. A nakonec se přesuneme k tomu, že Slovo „přebývalo“, doslova mělo svůj stánek, stanovalo mezi námi.
A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat
Zbožní izraelští králové se vraceli do Božího slova, stavěli na něm a jednali podle něj. Také nás vede Bůh k tomu, aby v nás přebývalo jeho Slovo ve vší plnosti (Ko 3,16), a Pán Ježíš učí své učedníky, že kdo ho miluje, bude jeho Slovo zachovávat (J 14,23).
Dneska se podíváme na tři důvody Pavlovy vděčnosti. Především na to, že Bůh od počátku některé lidi vyvolil. Za druhé, tyto lidi vyvolil ke spasení. A za třetí, právě toto jsou lidé, které si Pán zamiloval.
Nejde o to, abychom zjistili, kdy přesně přijde a jak to bude s Pánovým druhým příchodem. Jde o to, abychom byli připravení, abychom nežili v temnotě, ve lži, v nepravosti, ale ve světle, v pravdě a v lásce.
Dokončili jsme náš historický přehled a věřím, že jsme si všichni mohli všimnout, že vztah mezi církví a státem skutečně zaujímal velmi významné místo nejen v dějinách křesťanské církve, ale také v dějinách různých zemí, zejména britských ostrovů. Otázky, které v tuto chvíli musí napadnout každého, jsou následující: Odkud se to všechno vzalo? Na čem to stojí? A jako křesťané se musíme ptát: Jaký vztah má celá tato historie k učení Písma?