V prvních dvou verších je vyjádřeno volání věřícího. V dalších dvou verších je potom vyznání zoufalé duše, které ukazuje na Boží velikost, svatost i dokonalost odpuštění. To vede k čekání na Boha a na jeho Slovo, které ujišťuje věřící o Boží věrnosti, milosrdenství a hojném vykoupení.
V našem dnešním textu se zaměříme na důsledek lidského hříchu: Univerzální pandemii hříchu, která se projevuje spiknutím národů a jejich vládců proti Hospodinu a Jeho pomazanému králi. Ukážeme si, že oním pomazaným králem není nikdo jiný než Pán Ježíš. A že i přes veškerou lidskou opozici, Boží odvěký plán ustanovit svého Syna dědicem všeho a všech, obstojí!
V prvním verši David vyznává čtyři negativní věci – čím není a co nedělá. Ve druhém uvidíme duši, která miluje Pána a je k němu pevně přitisknutá. A nakonec si ukážeme, proč je tak důležité čekat na Hospodina.
Podíváme se v tomto žalmu na tři věci, které v něm nacházíme – především uvidíme Boha, který vysvobozuje (v. 1-2), dále se podíváme na hrůzy, z nichž Bůh vysvobozuje (v. 3-13), a nakonec se zastavíme u lidu, který Bůh vysvobozuje (v. 14-16).
U tebe je odpuštění a hojné milosrdenství
Proč se pronárody bouří?
Ke komu bychom šli? Ty máš slova života!
Pán při mně stojí, nebude se bát
