Boží slovo je v otázce toho, kdo má být ustanoven jako vedoucí v církvi velmi jasné. Je v této věci dokonce mnohem jasnější, než mnoha dalších, jako je např. Večeře Páně nebo průběh shromáždění církve. V podstatě se jedná o tři jednoduché věci, které mají rozpoznat stávající starší a spolu s nimi mají být tyto věci zjevné také celé církvi – a musí zde panovat (v tom nejlepším případě jednoznačný) soulad mezi staršími a církví.

Charakter

První věc se týká charakteru takového člověka. Jedná se o muže, na němž jsou ve zjevné míře viditelné charakterové vlastnosti stanovené Písmem (1Tm 3,1–7; Tt 1,6–9; 1Pt 5,2–3). Vlastnosti popsané na uvedených biblických místech, jsou vlastnostmi zralých věřících – jsou tedy cílem, k němuž by měl směřovat každý křesťan bez ohledu na to, zda se jedná o muže nebo ženu. Pokud ale mluvíme o starších církve, Boží slovo vymezuje tento krásný úkol (1Tm 3,1) pouze mužům. A to pouze těm, na nichž jsou viditelné tyto vlastnosti. Musíme zdůraznit, že nehledáme dokonalého muže – jenom jeden jediný muž je dokonalý, a to je Pán Ježíš Kristus. Hledáme muže, na němž jsou ve zjevné míře patrné níže uvedené charakterové vlastnosti. Všechny nebudou stejně zjevné, u každého muže, u každého staršího budou některé více zjevné a jiné méně. Proto – mimo jiné – má být církev vedena více staršími, aby tam, kde jsou nedostatky u jednoho, byly doplněny přednostmi druhého. Toto je první oblast, podle které můžeme rozpoznat, že je tady muž, který by mohl být ustanoven jako starší.

Schopnost učit

Druhá věc se týká schopnosti učit. Neznamená to nutně schopnost kázat, ale slovy Písma jde o to, že starší musí být „pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce“ (Tt 1,9). I tato schopnost se týká zralosti všech křesťanů. Každý zralý křesťan by měl být pevný ve zdravém učení, aby byl schopen rozlišovat a uměl povzbuzovat Božím slovem, rozpoznat falešné učení i usvědčit odpůrce. To není něco, co by bylo vyhrazeno jenom pro starší. Ale ten, kdo má být ustanovený jako starší, takto pevný musí být. To neznamená, že rozumí všem teologickým otázkám nebo že by rozuměl všemu v celém Písmu, ale znamená to, že Písmo zná a umí ho správně používat.

Touha

Poslední věcí k rozpoznání muže, který má být ustanoven jako starší, je touha jeho srdce. Boží slovo říká, že takový muž touží, chce, baží po práci staršího (1Tm 3,1). Tuto touhu poznáme poměrně jednoduše – nepozná se na prvním místě podle slov dotyčného bratra, ale je zřetelně vidět v jeho skutcích. Jestliže muž touží být starším, potom ho uvidíte, jak v církvi slouží – slouží prakticky, slouží kdykoliv a kdekoliv může. Žádná služba pro ně není malá nebo nedůstojná nebo nehodná jeho vznešených tužeb. A to znamená, že ho nejspíš neuvidíte vpředu a všem na očích, ale bude sloužit tak, jak o tom mluví Ježíš, když mluví např. o dávání, o modlitbě nebo o půstu: „… ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto …“ (Mt 6,1–18). Takového muže trápí, když vidí, že jsou lidé jako ovce bez pastýře, když jsou lidé zmatení, když nerozumí Božímu slovu, když bloudí nebo hladoví. Jeho srdce je zlomené a touží s tím něco udělat. Protože to chtění se bude projevovat službou. Tato touha je opět v určité míře vlastní všem křesťanům. Ne všichni touží po službě starších, ale v každém křesťanovi Bůh působí chtění i činění toho, co se Bohu líbí (Fp 2,13). Proto každý křesťan slouží druhým. Je to dílo Ducha svatého v nás, jak nás postupně a stále více proměňuje do podoby Pána Ježíše Krista, který nepřišel proto, aby si dal sloužit, ale aby sloužil (Mt 20,28).

Jednoduché otázky

Takže ve výsledku jsou tady tři jednoduché otázky, které si máme klást, když přemýšlíme o to, kdo by měl být ustanoven jako starší sboru.

1. Vidím na tomto bratrovi ve zjevné míře charakterové vlastnosti předepsané Písmem?

2. Používá správně Boží slovo k povzbuzování i napomínání?

3. Slouží Kristově církvi jako pastýř?

Otázky jsou to jednoduché, hledání odpovědí tak jednoduché není. A i odpovědi na tyto otázky souvisí se zralostí toho, kdo si tyto otázky klade – pokud je někdo nezakotvený v Pánu, bude mi připadat, že každý kdo nějak používá Boží slovo, je schopný učit, protože ještě není schopen rozpoznat, že dotyčný používá Písmo špatným způsobem nebo pro obhajobu nebiblických věcí. Proto je nutné rozpoznání ze strany stávajících starších a ruku v ruce s ním musí jít rozpoznání celé církve.