Na obou místech, kde jsou obsáhleji vypsány vlastnosti těch, kteří usilují o to být staršími v církvi (1Tm 3,2–7; Tt 1,6–9), se objevuje tato zvláštní fráze, která doslova říká „muž jedné ženy“. Co je to za zvláštní charakteristiku? O čem to zde Bible mluví? Co to znamená „muž jedné ženy“ nebo „jen jednou ženatý“? Znamená to snad, že starší musí být ženatý, že služba staršího vylučuje svobodné muže nebo vdovce?

Oddanost a věrnost manželce

Pavel v listu Korintským popisuje svobodné muže a ženy a říká, že jsou obdarovaní zvláštní milostí od Boha k tomu, aby byli svobodní a mohli tak využít tento svůj stav (to, že nejsou ženatí nebo vdané) jako příležitost pro účinnou, dalekosáhlou a oddanou službu Kristu (1K 7,7-32). Ani na jednom z míst, kde Pavel popisuje starší, nejde o to, zda je onen muž svobodný nebo žije v manželství. Jde o charakter. Ve skutečnosti, v normálním životě je to tak, že většina mužů žije v manželství a má nějaké děti. Ale z textu nevyplývá, že starší musí být nutně ženatí. Řecká konstrukce charakterizuje popisovaného muže. Je tu doslova „jedné ženy muž“, přičemž to, co je před slovem muž, má za úkol popsat podstatné jméno muž, které následuje. Jak bychom tedy mohli tuto vlastnost popsat? Asi nejlepší slovo, které můžeme použít, by byla oddanost (jedné ženě).

Podobně nemá valný smysl zabývat se otázkou mnohoženství. Písmo mnohoženství nikde nepodporuje, i když s jeho existencí v hříšném světě počítá. Nicméně v době, kdy psal Pavel své listy, bylo mnohoženství v římské říši zakázané, nehledě na to, že ani v dobách předchozích nebylo nijak významně rozšířené ani mezi Židy, ani mezi Římany. A naprosto zásadní je v této otázce Boží stvořitelský řád, který definuje manželství jako vztah jednoho muže a jedné ženy – ať již půjdeme do prvních dvou kapitol knihy Genesis nebo do páté kapitoly listu Efezským, kde je za vzor křesťanského manželství dán Pána Ježíš Kristus a jeho nevěsta, církev (tedy opět monogamní vztah).

Nejjednodušší a nejpřirozenější výklad tohoto textu ukazuje na to, že starší musí být věrný a oddaný jediné ženě, té, která je jeho manželkou. To ukazuje na charakter člověka, ne na nějaký stav, v němž se nachází. To znamená, že muž se musí projevovat jako věrný, oddaný, milující manžel.

Ale co rozvedený muž, který se znovu oženil?

V tomto směru si musíme připomenout dvě věci – především to, že když jsme uvěřili v Pána Ježíše Krista, byly nám odpuštěny všechny naše hříchy. A v tomto smyslu platí, že teprve od tohoto místa je možné mluvit o budování kvalifikace (a platí to pro všechny ostatní požadované charakterové vlastnosti, jako např. ne pijan, ne rváč, vlídný, řádný atd.).

Tou druhou věcí, kterou si musím připomenout, je, že Boží slovo nám ukazuje dva legitimní důvody pro rozvod – jedním z nich je cizoložství toho druhého v manželství a druhým z nich je případ, kdy nevěřící manžel nebo manželka chce opustit věřícího kvůli jeho víře. U těchto případů – a pouze u těchto dvou – nám Bůh ve svém slově říká, že takový člověk je volný k dalšímu sňatku, který má být pouze s věřícím člověkem. A když se v takovém případě muž znovu ožení a oddaný své ženě, splňuje tento požadavek na staršího.

Co tato oddanost znamená?

Ten nejlepší příklad vidíme na Pánu Ježíši Kristu, který je nám dán za vzor do manželství. Muži mají milovat své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a „a sám se za ni obětoval, aby ji posvětil a očistil křtem vody a slovem; tak si on sám připravil církev slavnou, bez poskvrny, vrásky a čehokoli podobného, aby byla svatá a bezúhonná. Proto i muži mají milovat své ženy jako své vlastní tělo. Kdo miluje svou ženu, miluje sebe. Nikdo přece nemá v nenávisti své tělo, ale živí je a stará se o ně. Tak i Kristus pečuje o církev“ (Ef 5,25–29).

Oddaná láska se obětuje

Kristus se obětoval za svou církev. Před stvořením světa si ji vyhlédl, ve stanovený čas přišel a vydal sám sebe za ni. Nebyla to církev, která by volala, můj ženichu přijď a něco pro mě udělej, ale byl to Kristus, kdo šel a vytáhl církev – tedy jednotlivé křesťany, kteří jsou údy Jeho církve, z bahna hříchu a z temnoty smrti. Jak to udělal? Tím, že se obětoval za svůj lid! Proč to udělal? Aby mohl být se svou nevěstou. Ona byla hříšná, špinavá, nehodná svého ženicha, ale on ochotně a dobrovolně udělal to, co dělat vůbec nemusel – položil svůj život, aby svou nevěstu očistil, aby ji zbavil hříchu, aby ji posvětil – aby z ní byla nejkrásnější nevěsta, kterou kdy svět viděl. Právě toto je láska, která se obětuje. Oddaný manžel je ten, kdo jde ochotně vstříc, kdo dělá víc, než je třeba, kdo věci připraví předem, naplánuje, obětuje sám sebe, své zájmy, koníčky, své potřeby, své pohodlí, svůj volný čas…

Oddaná láska pečuje

Kristus si zamiloval svou nevěstu a udělal všechno pro to, aby byla nádherná. Ale nezůstalo to jenom u toho. Ve výše zmíněném textu z listu Efezským čteme, že Pán o svou církev pečuje a stará se o ni. Dal jí všechno, co církev potřebuje k životu ve zbožnosti. Zaopatřuje ji ve všech věcech. Svoji církev zabezpečil a hojně ji obdaroval. Udělal to důkladně, důsledně a účelně – každý má v církvi své místo a je důležitý pro fungování celého Kristova těla. Je to obdivuhodné dílo. Oddaný a milující manžel právě takto pečuje o svou manželku.

Láska staví druhého na nejvyšší místo

To je v jistém slova smyslu shrnutí obou předchozích charakteristik. To je základ, na němž stavěl Pán:

• Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. (Fp 2,6–8)

Když apoštol psal křesťanům tato slova o Kristu, připomenul jim předtím:

• Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši. (Fp 2,5)

Mluvíme o starších a k takovému manželskému životu musí směřovat člověk, který má být ustanoven jako starší církve. Když si představíte takového manžela … Kdo by takového muže nechtěl jako svého vedoucího?