Pavel odvrací pohled křesťanů od pozemských věcí k těm nebeským. Chce, aby se přestali dívat na sebe a to, v jak těžké situaci jsou, a začali se dívat vzhůru a k tomu, co je před nimi, co pro ně připravil Pán Ježíš Kristus, čeho budou účastni a z čeho se po tomto kratičkém soužení budou radovat.
Chtěl bych ukázat na tři věci – na dvojí potěšení, které se týká křesťanů, potěšení z přicházející spravedlnosti a potěšení z Pánova příchodu a za třetí také na postrach, který se týká těch, kdo Bohu vzdorují.
Dneska půjdeme dál v našem studiu Pavlova druhého listu do Tesaloniky a pomalu otevřeme poměrně kontroverzní téma, které tvoří podstatnou část této epištoly – a to je otázka eschatologie, tedy posledních věcí. Eschatologie je v dnešní době tak říkajíc horké a leckdy i výbušné téma. Proto tomu musím věnovat pár slov na úvod.
Pojďme se teď podívat na křesťany v Tesalonice, na jejich vytrvalou víru, která se tříbila v pronásledováních a souženích a díky které se prokazovalo, že jsou hodni Božího království.
Pavel a jeho společníci se radují z duchovního růstu církve a vyjadřují za to svou vděčnost Bohu. Tento duchovní růst vidí především ve dvou oblastech: Mluví o víře, která mocně roste a o jejich vzájemné lásce, která se stále zvětšuje.