Kristus je Boží moc

Jaroslav Kernal, Praha 31. března 2024

Slyšeli jsme poněkud obsáhlejší text z listu Efezským, ačkoli v originále jsou to jenom tři souvětí (1,3–14.15–23; 2,1–10). My se ale dneska budeme zabývat jenom třemi verši z celého tohoto oddílu, nicméně chtěl jsem, abychom slyšeli celý širší kontext, do něhož tyto verše patří. Dnes je velikonoční neděle, kdy si víc než jindy připomínáme vzkříšení Pána Ježíše Krista a dneska budeme mluvit o Boží moci, kterou byl Pán vzkříšen z mrtvých. Díky působení této moci totiž věříme v Krista – jenom díky této moci jsme uvěřili. Tato Boží moc se v plnosti projevila právě ve vzkříšení Pána Ježíše Krista z mrtvých. Ale tato Boží moc působí také v nás, protože i my jsme duchovně vzkříšeni a posazeni spolu s Pánem na nebeských místech. To jsou tři jednoduché věci, na které se dneska podíváme.

V té první části máme před sebou oddíl, v němž se Pavel modlí za křesťany (v. 15–23). Je to modlitba za to, abychom věděli, jak veliký je Bůh ve své moci k nám, kteří věříme. Když mluvíme o moci, mluvíme o něčem, co je velmi nebezpečné – moc je jako droga a kdo jí propadne, bude jí zničen. Dneska mnozí křesťané touží po moci – nemluvím teď po moci nad jinými, ale i po té leckdy touží, a i když netouží, pokud jí dosáhnou, často je zkorumpuje. Ale další touží po Boží moci, nicméně představují si ji tak, jak si moc představuje tento svět a chtějí dělat mocné věci, zázraky, chtějí uzdravovat. A samozřejmě říkají, že to chtějí dělat k Boží slávě, ale pokud něco takového slyším, obávám se, že ti lidé klamou sami sebe. Boží moc totiž není něco, čím by člověk mohl jen tak disponovat. V Písmu čteme o jednom, který si chtěl takovou moc koupit za peníze – Šimon ze Samaří (podle něj nazývá tato snaha kupovat si duchovní věci za peníze nebo služby simonie). Co mu na to řekl Petr?

• Tato moc není pro tebe a nemůžeš mít na ní podíl, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem. Odvrať se proto od této své ničemnosti a pros Boha; snad ti odpustí, co jsi zamýšlel. Vidím, že jsi pln hořké závisti a v zajetí nepravosti. (Sk 8,21–23)

V našem textu se Pavel modlí za to, abychom poznali Boží moc, aby nám Bůh otevřel oči srdce, a my jsme věděli o Boží moci, o Boží velikosti. Je to modlitba ujištění. Není to o tom, že tady budu já a Boží moc, kterou já budu disponovat, ale je to o tom, že tady bude Boží moc, která bude disponovat mnou, kterou budu znát a kterou budu zakoušet. Je to Boží moc k nám, v nás a skrze nás. A tou Boží mocí, kterou můžeme a máme disponovat, je evangelium Kristovo, které je Boží mocí ke spasení pro každého, kdy slyší (Ř 1,16). A na jiném místě (1K 1,24) jde Pavel tak daleko, že říká, že pro povolané je „Kristus Boží moc a Boží moudrost“. Takže nepotřebujeme očekávat, že se bude třást země, že se budou otevírat pouta a dveře vězení, že budou vstávat lidé z mrtvých, ale potřebujeme znát a poznávat Pána Ježíše Krista – náš text říká, že ho Bůh svou mocí vzkřísil z mrtvých a toutéž mocí působí v nás, kteří věříme. 

I. Boží mocí věříme

Dva verše z první kapitoly, dva verše modlitby, říkají, že věříme podle síly Božího mocného působení. Nebo bychom to mohli také přeložit tak, že věříme na základě síly Božího mocného působení nebo dokonce tak, že věříme v důsledku síly Božího mocného působení. Každá z těch tří možností je stejně závažná a stejně platná. Boží moc nás přivedla k víře. A právě o tuto moc v našem textu jde. Je to Boží moc, která se ukázala ve vzkříšení Pána Ježíše Krista. A v dalším verši (v. 21) Pavel mluví o tom, že tato moc se ukázala ve vyvýšení Ježíše Krista a v tom, že ho Bůh učinil hlavou církve.  

Pán Ježíš přišel ze své slávy, kterou měl od věčnosti u svého Otce, přišel k nám na zem, ponížil se, stal se jedním z nás, stal se služebníkem, otrokem pro nás, na našem místě, místo nás nesl naše hříchy, sloužil do úplného vyčerpání, ale vždycky ve všem a v každé chvíli oslavoval svého Otce. Nakonec byl zatčen, vyslýchán, mučen, zbit, popliván, vysmívali se mu, rouhali se mu a nakonec ho ukřižovali. Nahý a zkrvavený visel na kříži, kde nesl nejenom lidský výsměch, ale především na sobě nechal spočinout Boží hněv namířený proti našemu hříchu. 

• Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. (Iz 53,7)

Nebe se nemohlo dívat na toto ponížení Božího Syna a tak od poledne až do třetí hodiny nastala tma po celé zemi. Po hodinách agónie na kříži Ježíš zvolal mocným hlasem: 

• Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha. (Lk 23,46)

Potom řekl: „Je dokonáno“ (J 19,30) a zemřel. Země nemohla snést takovou potupu Krále králů a otřásala v základech. Skály pukaly a hroby se otvíraly. Půl metru tlustá opona v chrámu, která oddělovala svatyni od velesvatyně, se roztrhla od shora dolů. A setník, který stál pod křížem, když viděl, jak zemřel, vyznal: „Ten člověk byl opravdu Syn Boží“ (Mk 15,39). Ježíš byl ukřižován, zemřel a byl pohřben. To je naprosté ponížení Božího syna. Ale náš text mluví o jeho vyvýšení, protože Bůh prokázal v Kristu svou moc – tu moc, která nás dovedla k tomu, že těmto věcem věříme. Bůh touto svou mocí způsobil nebo učinil (je tam slovo energeó, ze kterého máme energii, sílu), že naše zvrácené, zkorumpované, porušené srdce – a Boží slovo pro něj slovo „kamenné“, tedy takové, s nímž nejde pohnout – Bůh proměnil v srdce masité, měkké, poslušné, obnovené, proměněné. Prorok Ezechiel říká, že to je srdce, které se bude řídit Božími nařízeními, bude zachovávat Boží řády a jednat podle nich (Ez 36,26–27). Neexistuje jiný způsob, jak se někdo může stát křesťanem, než je působení moci Boží síly. Svou sílu Bůh prokazuje především svým slovem. 

• Není mé slovo jako oheň, je výrok Hospodinův, jako kladivo tříštící skálu? (Jr 23,29)

To je Boží moc, když Bůh svým slovem rozbíjí srdce tvrdá a kamenná a místo nic dává srdce měkká, masitá, srdce věrná a věřící, poslušná a pokorná. Hned na začátku kapitoly Pavel mluví o tom, že jsme byli vyvoleni k tomu, abychom byli svatí a bez poskvrny (v. 4). Byly nám odpuštěny naše hříchy pro Kristovu prolitou krev (v. 7) – to vše ke chvále Boží slávy. A v 15. verši mluví Pavel o víře a lásce, která charakterizovala křesťany v Efezu. To je Boží dílo. Toto je velikost Boží moci. To je také veliká sláva Kristovy nevěsty. 

Mohli bychom zde porovnat dvojí Boží stvoření. Když Bůh stvořil nebe a zemi i moře i všechno, co je v nich, tak to všechno stvořil z ničeho, jenom svým slovem. Řekl a stalo se. Stejným způsobem tvoří také nové stvoření, křesťany. Ovšem veliký rozdíl je v tom, že v případě nebe a země Bůh tvořil z ničeho, mohli bychom říci z nuly k plusu, zatímco nyní je tady stvoření zkaženě, převrácené, hříšné a Bohu nepřátelské. Jsme hluboko v mínusu. Je tady temnota, je tady zlo – přímo v nás, v každém z nás, které Bůh svou mocí mění v dobro, ve svatost, ve slávu. Tady můžeme vidět, jak veliký je Bůh ve své moci k nám. Toto je Boží moc. Toto je skutečná Boží moc. Proto také Pán Ježíš řekl svým učedníkům, když se vrátili ze své mise a s nadšením mu vyprávěli o tom, jak uzdravovali nemocné a jak se jim podřizovali démoni:

• Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. (Lk 10,20)

Když se z Božích nepřátel stávají Boží děti, je to ten největší projev Boží moci, který v tomto světě můžeme vidět a zakusit. Není to o tom, že se budou dít zázraky, přestože vyznáváme a věříme, že Bůh je Bohem zázraků. Ale zázrak nového narození je zázrak nad zázraky. Věříme, že Bůh uzdravuje a modlíme se za to, aby vztahoval svou ruku k uzdravování, a jsme nesmírně vděční, když Bůh odpovídá na naše modlitby. Přesto se mnohem víc radujeme z toho, že naše jména jsou zapsaná v nebesích a společně s anděly, kteří jsou před Boží tváří, se radujeme z každé ovečky, kterou Pán hledal a nalezl a přinesl do svého ovčince, protože to je ten největší zázrak, který v tomto světě můžeme vidět. Je to ohromující, když jsou lidé uzdraveni, ale k čemu to je, když nakonec stejně zemřou? Tělo, které máme, nakonec stejně zchátrá, zemře a rozpadne se v prach. A k čemu by nám bylo, kdybychom získali celý svět, ale ztratili svou duši? Jak bychom mohli svou duši získat zpět? Jenom skrze nové narození, jenom skrze víru v Pána Ježíše Krista, skrze spolehnutí se na to, že on už udělal všechno pro naši záchranu. Věříte tomu? Spoléháte se na to? To je totiž to zásadní! A pokud tomu tak je, můžete si být jistí, že to byla Boží moc, která to ve vašich životech učinila. A je to stejná moc, která vzkřísila z mrtvých Pána Ježíše Krista.

II. Boží mocí Kristus vstal

Největší a nejjasnější zjevení Boží moci se projevilo ve zmrtvýchvstání Pána Ježíše Krista. Když se Adam s Evou vzbouřili proti Bohu tím, že neposlechli jeho jasné příkazy, jeho Slovo, vešla do světa smrt. 

• Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. (Ř 5,12)

Římanům 5 stojí a padá s tím, že jeden člověk, Adam, zhřešil a skrze něj smrt zasáhla všechny a jeden člověk, Ježíš, zemřel, i když nezhřešil, a tak přinesl vykoupení a spravedlnost. Dnes se evangelikálním světem jako lavina řítí evoluční učení, které tvrdí, že smrt zde musela být ještě před pádem Adama a Evy. V tom případě bychom celý Pavlův argument z Římanům 5 o ospravedlnění v Kristu mohli zahodit. Bibli nelze smířit s evolucí! Podle Písma je smrt nepřítel, který není přirozený, nemá své přirozené místo na světě. Svět nebyl stvořen pro smrt, člověk nebyl stvořen pro smrt, nic živého nebylo stvořeno s úmyslem smrti. Smrt vešla do světa jako důsledek hříchu a právě tak, jako je hřích vzpourou proti Bohu, je smrt Božím nepřítelem. Bůh je život a světlo. Smrt je temnotou, nicotou, zkázou a prázdnotou. Není větší protiklad, než je Bůh a smrt. Smrt je jednou z nejmocnějších a nejviditelnějších sil v celém vesmíru. Všechno živé umírá a neživé spěje ke svému rozkladu, zániku. Smrt zasáhne všechny. Nikdo a nic před ní neuteče. Je to síla, která je 100% úspěšná. Je to naprostá, totální jistota každého člověka. Zároveň je to také největší nejistota každého člověka, protože nikdo kromě Boha samotného neví, kdy jeho život skončí. Každý ví, že skončí, ale nikdo neví, kdy! Smrt bere všechny a zachránit se před ní nemůže vůbec nic – ani peníze, ani vzdělání, ani chytrost, ani lékaři, ani vychování, smrt dostihne všechny. Není před ní kam utéct, nedá se někam schovat, není možné něco udělat, aby se člověku vyhnula. Přesto je tu moc, která přemáhá smrt. Smrt nalezla svůj konec – a víte, kde? Ve smrti Kristově. Smrt smrti ve smrti Kristově – to je název díla, v němž puritán John Owen popisuje důsledky Kristovy smrti. Je to velmi výstižný název. Smrt byla poražena. Kde? Na kříži Kristově! Jak? Kristovou smrtí. Jak to můžeme dokázat? Protože Kristus nezůstal mrtvý, ale slavně vstal z hrobu! Petr kázal o letnicích:

• Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. (Sk 2,24)

Kristus žije. To je důkaz, že smrt je již poraženým nepřítelem. Ještě není definitivně zničeným nepřítelem, ale přijde chvíle, kdy pod Kristovy nohy bude položena i smrt a bude vržena do ohnivého jezera. Její vláda skončí. Už nyní je její vláda zlomena, už nyní platí slova Pána Ježíše:

• Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. (J 5,24)

Smrt tady stále ještě je, ale její vláda byla zlomena. Její moc byla přemožena. Její dílo ještě neskončilo, ale v okamžiku druhého příchodu Pána Ježíše Krista bude odstraněna i smrt. Pokud se nedočkáme Kristova druhého příchodu, budeme muset ještě projít roklí šeré smrti, ale pro křesťana už to není prokletí, ale spíše radostná událost. Vydechneme v tomto těle a nadechneme znovu v Kristově přítomnosti. Pro křesťana je smrt zisk, protože když naposledy zavře oči v tomto těle, v příštím okamžiku je otevře v Kristově tělesné přítomnosti. A už bude navždy se svým Pánem. Jeden starý a věrný Kristův služebník umíral po dlouhé a těžké nemoci. Poslední den se mu velmi přitížilo a zdravotní sestra mu oznámila, že mu zbývá jenom několik hodin života. Když ho o něco později zastihli jeho přátelé, které sestra zavolala, nalezli tohoto muže plného radosti. Byli tím udiveni, ale on jim řekl, že se dozvěděl tu nejlepší zprávu – už jenom několik málo hodin ho dělí od setkání s jeho milovaným Spasitelem. Proto mohl apoštol napsat:

• Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. (Ř 8,38–39)

Kristovo zmrtvýchvstání je potvrzením naší naděje, dává jistotu našemu očekávání. Kristovo zmrtvýchvstání říká, že naše naděje je pravdivá, protože je založená na tom, co Bůh slíbil a co také vzkříšením Krista potvrdil. Kristus vstal z mrtvých. Bůh ho vzkřísil. To je důvod, proč se každou neděli scházíme. Týden co týden si připomínáme, že prvního dne po sobotě Pán Ježíš vstal slavně z hrobu. Je to fakt, který byl potvrzen mnoha svědky. Je to historická událost. Je to pravdivá událost. 

• …byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. (1K 15,4–8)

Pokud vám někdo bude tvrdit, že Kristus nevstal z mrtvých, tak je to lhář nebo člověk, který neví, co říká. Mnoho lidí popírá Kristovo vzkříšení, ale je to fakt, který je potvrzen mnoha očitými svědky. Svědectví Nového zákona je nezpochybnitelné. 

III. Boží mocí jsme posazeni v nebesích

Zatímco pro věřícího je smrt branou do ráje, pro nevěřícího je povoláním k soudu. Kristovo vyvýšení znamená, že se Kristus jednoho dne vrátí a bude soudit živé i mrtvé. Jeho soud bude naprosto spravedlivý a všichni budou souzeni podle svých činů – a na jejich základě budou také odsouzeni. Ten soud není relativní a nebude posuzovat míru dobrých a špatných skutků, ale je to soud, který má jasné a předem známé měřítko – tím měřítkem je plnost Kristova. Kristus je normou, podle které bude každý člověk souzen. Pokud nepřistoupíte na mimosoudní vyrovnání nyní, kdy je vám nabízeno smíření s Bohem skrze víru v Ježíše Krista, budete souzeni a spravedlivě podle svých zlých skutků odsouzeni. Proto Písmo s takovou naléhavostí říká, že dnes je den spasení, dnes je den milosti. Moji milí, neznáme ani den ani hodinu, kdy náš život na této zemi skončí. 

• Proto, jak říká Duch svatý: „Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru jako v den pokušení na poušti.“ … Naopak, povzbuzujte se navzájem den co den, dokud ještě trvá ono ‚dnes‘, aby se nikdo z vás, oklamán hříchem, nezatvrdil. (Žd 3,7–8.13)

Vložte svou důvěru v Pána. Vstal z mrtvých a žije navěky. Byl vyvýšen a vládne navěky. Již brzy se vrátí pro svou církev, svou nevěstu. Přijde – jedněm ke spasení a druhým k odsouzení. Kde budeš ty?

• Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. (Ř 10,9)

Před námi je mohutné souvětí, které je v češtině rozdělené do samostatných vět. Podmět – tedy hybatel děje, se nachází až na začátku čtvrtého verše a je jím Bůh. Přísudek – tedy to, co Bůh dělá, je až v pátém a v šestém verši. Je to hned trojice sloves, která nám ukazuje na Boží jednání. Bůh obživil, Bůh vzkřísil, Bůh vyvýšil. To všechno je v minulém čase. To všechno je konstatování o současném stavu křesťanů, tedy těch, kdo jsou v Kristu. Všechno, co se stalo s Kristem, se stalo také s námi. V řeckém textu je to všechno ještě umocněno tím, že to, co my řekneme několik slovy – vzkříšeni spolu s Kristem, je řečeno jenom jedním slovem. Je tam doslova spoluobživeni, spoluvzkříšeni a spoluposazeni. 

Boží Syn se stal člověkem. Vzal na sebe lidské tělo a narodil se z Marie. Vyrostl, dospěl a po vystoupení Jana Křtitele, který byl jeho ohlašovatelem, začal svou službu, která trvala tři a půl roku. Pak byl zajat, mučen a potupně popraven na římském kříži. Spolu s ním tam byl přibit také náš dlužní úpis, naše hříchy a tak došlo k jejich zrušení, odpuštění. Ježíš na sobě nesl Boží hněv kvůli nám. Zemřel a byl pohřben, ale třetího dne vstal z mrtvých. Byl dán do hrobu a hrob byl uzavřen velikým kamenem. Když třetího dne po ukřižování přišly ženy ke hrobu, aby pomazaly mrtvé tělo a zabalily ho do látek, objevil se u hrobu anděl, který jim řekl:

• Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. (Mk 16,6)

Třetího dne vstal z mrtvých. Smrt ho nemohla udržet ve své moci. Dal svůj život dobrovolně a sám si ho vzal zase zpět. Přesně to se stalo na Golgotě. Ježíš byl svatý a bez hříchu a proto na něj smrt neměla nárok a neměla nad ním moc. Proto radostně voláme k Boží slávě – Pán žije! Kristus byl vzkříšen! V duchovním slova smyslu došlo také k tomu, že každý, kdo je v Kristu, tedy každý, kdo věří v Ježíše Krista, kdo se bezvýhradně spoléhá na jeho dílo kříže, každý křesťan byl ukřižován spolu s Kristem, když byl Kristus ukřižován na kříži Golgoty a každý, kdo je v Kristu, byl také duchovně vzkříšen, když byl Kristus slavně vzkříšen mocí svého nebeského Otce. Čtyřicet dní po svém vzkříšení se Ježíš objevoval mezi lidmi a vyučoval své učedníky a potom byl vzat zpět do nebeské slávy – byl vyvýšen na nebesa a posazen po pravici Boha Otce. A každý, kdo je v Kristu, tam byl v duchovním slova smyslu posazen spolu s ním. Jako byl Kristus oslaven fyzicky, tak byl duchovně oslaven také každý křesťan. Duchovní vzkříšení křesťanů Boží slovo označuje jako první vzkříšení, vzkříšení k věčnému životu, k životu ve spravedlnosti. Ježíš řekl:

• Jako Otec mrtvé křísí a probouzí k životu, tak i Syn probouzí k životu, které chce. (J 5,21)

Ježíš probouzí k životu ty, které chce. To je spasení z milosti. Spasení je dílem celé Boží trojice. V Efezským je nám řečeno, že Bůh nás probudil k životu a vzkřísil nás spolu s Kristem. Jan 5,21 mluví o tom, že Ježíš nás probouzí k životu a dále je řečeno, že nás vzkřísí z mrtvých. Titovi 3,5 říká, že nás Bůh zachránil obmytím, jímž jsme se znovuzrodili skrze Ducha svatého. Otec, Syn a Duch svatý společně pracují na spasení těch, kteří jsou v Kristu. Je to komplexní a souvislé Boží dílo. Před stvořením světa Bůh v Kristu vyvolil ty, kdo se stanou Božími dětmi, na kříži za ně Boží Syn zaplatil, a když přišel jejich čas, Duch svatý jim dal nové srdce a vekřtil je do Krista. To je nádherné a dokonalé dílo spasení. Když potom Ježíš v Janovi 5,21 mluví o oživení, nemluví o vzkříšení těla na konci věků – o tom je řeč až o několik veršů dále. 

• Amen, amen, pravím vám, kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má život věčný a nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. (J 5,24)

Kdo věří v Krista, už nepodléhá smrti, ale přešel ze smrti do života. Byl obživen spolu s Kristem a byl s ním také vzkříšen k novému životu. A tady je také moje otázka: Byli jste vzkříšeni spolu s Kristem? Slyšeli jste Boží slovo a uvěřili mu? Máte život věčný, který Pán zaslíbil každému, kdo v něj uvěří? Přešli jste ze smrti do života? Možná se zeptáte, jak to máme poznat? Ježíš říká dvě jednoduché věci – kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal. Ježíš tady nemluví o ničem jiném než o slovu pravdy, což je evangelium o našem spasení. To je slovo zapsané v Písmu a vyhlašované ústy Božích služebníků. Slyšet Slovo neznamená zaslechnout, ale poslechnout. A neznamená poslechnout si, ale poslechnout ho! Poslechnout Boží slovo znamená věřit Bohu, který poslal svého Syna, aby se stal Spasitelem hříšníků. Znamená to spolehnout se na to, že Boží cesta – tedy Pán Ježíš Kristus – je tou jedinou možnou cestou ke spasení. Takováto víra je zde představená jako důkaz nového života, důkaz spasení, důkaz vzkříšení. Kdo takto věří Bohu, má život věčný, nepodléhá soudu, ale přešel již ze smrti do života. Je to o vás? Věříte?