Jaroslav Kernal, Praha 8. května 2016

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí domácí víry i hosté. Sešli jsme se ke společnému uctívání našeho Pána a chceme ho uctívat Božím slovem – četli jsme ho, a znovu budeme, zpívali jsme ho, budeme ho poslouchat, vykládat a aplikovat do svého života. Bůh nám dal velikou milost, protože nám dal své slovo, které zapsali apoštolové a proroci, ve kterém nám zjevuje svou velikost, svou nádheru a slávu – a to vše ve svém Synu, Pánu Ježíši Kristu.

Pokračujeme v našem výkladu prvního listu do Tesaloniky. To je dopis, který apoštol Pavel, spolu se Silasem a Timoteem napsal mladé pronásledované církvi. Psal ho jako dopis radosti a povzbuzení na jejich cestě víry. Je to Boží slovo, které má moc potěšit a povzbudit i nás. Budeme číst z páté kapitoly prvních jedenáct veršů.

V předchozí kapitole Pavel řešil otázku, kterou si kladli křesťané v Tesalonice a která se týkala těch, kdo zemřeli před Kristovým druhým příchodem. Nám taková otázka otázka připadá docela divná, ale musíme si uvědomit, že zatímco my žijeme dva tisíce let po Kristově ukřižování a stavíme na těch, kteří nás předešli ve víře, v Tesalonice byla první generace křesťanů a jejich očekávání Kristova blízkého příchodu bylo velmi živé. V tom by nám rozhodně měli být vzorem a náš dnešní text to jenom potvrzuje. Boží slovo – a nejenom na tomto místě – říká o Kristově druhém příchodu, že není důležité „kdy“, ale je důležité „proč“. Není důležité, kdy Pán přijde, ale je naprosto zásadní, co z toho pro nás vyplývá. Protože Pán přijde, máme žít určitým způsobem života. Pán přijde nečekaně, a proto máme žít svatě, jako děti světla. Pán přijde náhle, a proto máme být připraveni. Ale především, moji milí, Pán přijde pro svůj lid, pro svou církev, a proto se nemusíme obávat.

• 2Tm 2:11 Věrohodné je to slovo: Jestliže jsme s ním zemřeli, budeme s ním i žít.

Pojďme tedy do našeho textu a podívejme se do prvních tří veršů:

I. Den Páně (v. 1-3)

• 1Te 5:1-3 Není nutné, bratří, psát vám něco o době a hodině. Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat ‚je pokoj, nic nehrozí‘, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou.

Chtěl bych, abychom si zde všimli čtyř věcí, které se týkají Kristova druhého příchodu. Tento text je velmi jasný a není v něm nic komplikovaného, není v něm nic, co bychom museli nějak složitě vykládat. A podívejte se do prvního verše – tady je jedna zcela zásadní informace, kterou většina křesťanů v dnešní době úplně pomíjí:

A. Nepotřebná informace

Není nutné, bratři, psát vám o časech a dobách. Není nutné řešit, kdy přesně přijde náš Pán. To není informace, kterou potřebujete vědět. To není něco, čím byste se měli neustále zaobírat. Nepotřebujete vědět, kdy Pán přijde!

Všimněte si, že otázka času Kristova druhého příchodu je otázkou, která zaměstnává lidi od té chvíle, kdy se dozvěděli, že Ježíš odejde k Otci. V historii najdeme mnoho nejrůznějších předpovědí datumu Kristova druhého příchodu. Lidé se to snaží vypočítat, snaží se toho dopátrat, skloubit nejrůznější biblická čísla a biblické úkazy a z nich namíchat jedovatou směs datumu Kristova příchodu. A schválně říkám jedovatou směs, protože náš text odsuzuje každé takové počínání jako špatné. Místo aby se lidé upnuli k živému Kristu, který proměňuje lidské životy, upínají se k vnějším věcem. Ale v jistém slova smylu musíme říct, že to je přirozené – Kristovi apoštolové měli stejný problém:

• Sk 1:6-7 „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“ Řekl jim: „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci.“

Kdy už Pane? – Nestarejte se o to, kdy. O co se mají starat? Sk 1,8 – aby byli svědky Ježíše Krista až na sám konec země! To je podstatné. To nás má zajímat. Abychom plni Ducha svatého byli dobrými svědky Ježíše Krista.

Jiný text, z knihy Zjevení, nám ukazuje mučedníky, kteří byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali. Křičí, doslova je tam, řvou velikým hlasem:

• Zj 6:10 Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi?

Jakou dostali odpověď? Aby měli strpení, dokud jejich počet nedoplní spoluslužebníci, kteří budou zabiti jako oni (Zj 6,11)! Není podstatné, kdy Ježíš přijde, ale záleží na tom, jak žijeme ve světle jeho druhého příchodu. Nepotřebujeme se zabývat dobou a hodinou jeho příchodu, ale potřebujeme se zabývat jím samotným, protože jenom v jeho síle a moci můžeme žít svatě a k jeho slávě, jako děti světla a synové dne. Proč ještě nepotřebujeme vědět, kdy Pán přijde? Odpověď je ve druhém verši a ve druhé věci, na kterou chci ukázat:

B. Neznámý čas

• 1Te 5:2 Sami přece dobře víte, že den Páně přijde, jako přichází zloděj v noci.

Doslova je v originálním textu „sami přesně víte“. To je velmi zajímavé, nemyslíte? Pavel jim říká, že nepotřebují znát čas, protože přesně vědí… Co přesně vědí? Druhá polovina druhého verše je odpovědí – Pán přijde jako zloděj v noci. Kdy přesně chodí zloděj v noci? Zloděj chodí přesně tak, aby nikdo nevěděl, kdy přijde. To je základ úspěšné práce zloděje. Ježíš to vysvětluje:

• Matouš 24:42-44 Bděte tedy, protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.

Víte naprosto přesně, že nevíte, kdy Pán přijde, a proto nepotřebujete řešit doby a časy, nepotřebujete hledat nějaká znamení jeho druhého příchodu, protože čas jeho druhého příchodu nebude známý až do samotného okamžiku tohoto příchodu. Proto to nemusíte řešit.

• Matouš 24:36 O onom dni a hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn; jenom Otec sám.

Je tak přirozené, že nám tato slova nestačí a chceme vědět víc, ale jít dál znamená jít tam, kam Písmo jít nechce. Znamená to jít tam, kam nám Písmo jít nedovoluje. Kam nás ale Písmo vede? K tomu, že Kristův příchod bude:

C. Nečekaný příchod

• 1 Tesalonickým 5:3  Až budou říkat ‚je pokoj, nic nehrozí‘, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou.

A když Ježíš říká, že o onom dni neví nikdo, kromě Otce v nebesích, dodává:

• Mt 24:37-39 Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noé: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka.

Někdy se lidé na tomto místě soustředí na zkaženost, jak o tom mluví Genesis 6, ale to není důraz toho textu, protože o stejné zkaženosti, jaká je popsaná v Gn 6 se mluví také v Gn 8, tady už po potopě, po očištění země. Přesto, že země byla očištěna a zůstalo jenom osm lidí, co nachází Bůh?

• Genesis 8:21  I ucítil Hospodin libou vůni a řekl si v srdci: „Už nikdy nebudu zlořečit zemi kvůli člověku, přestože každý výtvor lidského srdce je od mládí zlý, už nikdy nezhubím všechno živé, jako jsem učinil.“

To je stav člověka po pádu. Ale ten problém, který se týká příchodu Syna člověka a to, na co Ježíš poukazuje, je ve slovech „nic nepoznali“. Kristův příchod bude naprosto nečekaný, překvapivý, náhlý. Náhle je přepadne zhouba. To je přesně to, co bude stejné jako za dnů Noeho. Někdy máme hodně romantické představy o potopě – deštíček, vodička pomaličku stoupá, den, dva, týden a teprve potom začíná pomalu panika… Ale nic takového! Písmo mluví o tom, že se otevřely propusti zemské i nebeské – Bůh otřásl zemí, moji milí, došlo k rozlomení zemských desek a k vychrlení magmatu. Pozůstatkem je transatlantický hřbet. To, co se stalo, zvedlo vody do výše, a ty doslova smetly těch několik miliard obyvatel, které tehdy žily na zemi. Naprostá většina obyvatel byla překvapena rychlostí, zuřivostí a mocí potopy. A právě takový bude příchod Syna člověka. Je to svědectví našeho textu a je to svědectví celého Písma. Den Kristova příchodu bude nečekaný, rychlý, náhlý, překvapivý a naprosto zjevný. A náš text nám říká, že to bude den soudu.

D. Nevyhnutelný soud

Ve třetím verši verši jsme viděli, že neuniknou. Přijde zhouba, které nebude moci uniknout. Apoštol Petr tento okamžik popisuje takto:

• 2Pt 3:10 Den Páně přijde, jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud.

Kdo nebude připraven na tento den, neunikne. Kdo nebude v Kristu, bude postaven před soud. Nebude to soud, který bude rozhodovat o tom, zda je vinen či nevinen, ale bude to soud, který bude určovat jenom velikost provinění. Výsledek je zjevný v našem textu – je jím zhouba. Je tady slovo, které v Žd 11,28 popisuje anděla zhoubce, který prošel Egyptem a pobil vše prvorozené. Nikdo neunikne. To je syrová realita Božího soudu, který vzbuzuje bázeň. Ale náš text tady nekončí – musíme spěchat k dalšímu verši, ke druhému bodu dnešního kázání, a to je:

II. Svatý život křesťanů (v. 4-8)

Podívejte se do čtvrtého verše – jak ohromnou úlevu tam nacházíme:

• 1Te 5:4 Vy však, bratří…

Pavel mluví o Božím soudu. Mluví o příchodu Ježíše Krista, kdy církev bude vytržena a bude už navždy s ním (1Te 4,17), mluví o tom, že tento den bude dnem soudu a zhouby bezbožných lidí. A ve čtvrtém verši vyzdvihuje do kontrastu k Božímu soudu, k přicházející zhoubě, křesťany – vy však, bratří! Blíží se Kristův den, a přijde nečekaně, překvapivě, se zdrcující silou a mocí, bude to den zhouby, kterému nikdo neunikne… Ale vy, bratří… Vy se nebojte. Vy se nemusíte bát. Proč? Náš text nám dává odpověď:

• 1Te 5:4 Vy … nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj.

A tady je první věc, kterou vidíme v tomto textu:

A. Nebudeme překvapeni

Křesťané nebudou zaskočeni druhým příchodem Ježíše Krista. Nemohou být! Vždyť ho očekávají. Dychtivě vyhlížejí Kristův druhý příchod. Vzpomínáte, jak to Pavel psal této církvi v první kapitole, když popisoval jejich obrácení? 

• 1Te 1:9-10 … abyste sloužili Bohu živému a skutečnému a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.

Křesťan nemůže být překvapen nebo zaskočen Kristovým druhým příchodem. A nikoliv proto, že by věděl, kdy to bude, ale protože ví a žije ve světle toho, že to bude. Milovaní, nemusíme se bát. Víme, že Kristus přijde. A Písmo nám tady říká, že nežijeme ve tmě, ale ve světle, a to je důvod, proč nás tento den nepřekvapí. Byli jsme přeneseni ze tmy do světla (Ko 1,13). Nejsme v temnotě, nemusíme se ubezpečovat slovy „pokoj, pokoj, nic nehrozí“. Nemusíme si vytvářet falešný pocit bezpečí, protože víme, že přijde Boží soud. A víme, že nemáme co skrývat, protože naše hříchy byly odpuštěny skrze krev Ježíše Krista. Byly přikryty a Bůh už je nikdy nevzpomene, už je nikdy nevytáhne a nepoužije proti nám. Jestliže Kristus zaplatil za vaše hříchy, byly jednou provždy odstraněny.

Bůh není žádný potměšilý stařík, který by jedněmi ústy říkal, že nám odpustil a na druhé straně vytahoval nějaké věci znovu proti nám. Jestliže jste uvěřili v Krista, bylo vám odpuštěno jednou provždy. Ježíš Kristus:

• Žd 10:14 … jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty, které posvěcuje.

Proto nemůžeme být překvapeni, dokonce ani tehdy, když tento den přijde jako zloděj v noci. Proto také nebudeme překvapeni. Co říká další verš?

B. Nepatříme temnotě

• 1Te 5:5 Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě.

Ježíš je světlo světa (J 8,12). Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy (1J 1,5). Bůh je Otec nebeských světel (Jk 1,17), on je ten nejčistší a nejdokonalejší zdroj a vy jste jeho děti, moji milí. Jsme synové světla, synové dne. Proto může Pán říci, že my jsme světlo světa, protože on sám je tím světlem, které září v nás a skrze nás. Proto může také říci:

• Matouš 5:16 Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

Nepatříme temnotě, byli jsme osvíceni, vykoupeni, očištěni, jsme proměňováni jeho milostí k jeho slávě, od slávy k slávě, zrcadlíme jeho světlo, tak jako měsíc zrcadlí světlo slunce. To světlo není z nás, ačkoliv je v nás, ty skutky nejsou naše, ačkoliv je konáme. Bůh to udělal. Je to dílo jeho milosti. Jsme ospravedlněni z víry a máme pokoj s Bohem. Vy všichni, říká Boží slovo – vy, kteří jste uvěřili v Ježíše Krista – a je jedno, jak silná je vaše víra, vy, kdo jste se spolehli na jeho Slovo a ono ve vás koná svou práci, vy, kdo věříte, že Ježíš vstal z mrtvých a proto budete vzkříšeni a budete už navždy s ním. Jste děti světla, děti Boží, děti jeho milosti a lásky. Co to znamená? Podívejte se do našeho textu, do veršů šest a sedm:

C. Nežijeme bezuzdně

• 1 Tesalonickým 5:6-7 Nespěme tedy jako ostatní, nýbrž bděme a buďme střízliví. Ti, kdo spí, spí v noci, a kdo se opíjejí, opíjejí se v noci.

Kdo je Kristův, už není lhostejný k Božím věcem. Kdo je Kristův už nežije tak, jako žil dříve. K noci, k temnotě, tedy k duchovní smrti, k životu bez Krista patří spánek a opilství. Obojí jsou na tomto místě věci, které musíme chápat v přeneseném slova smyslu. Spánek, který ukazuje na duchovní smrt, netečnost, lhostejnost a opilství, které mluví o bezzákonosti, bezuzdnosti, o životě ve vzpouře. Ale křesťané takoví nejsou – jsou to děti světla, jejich životy jsou čisté, jsou proměňováni Kristem, který žije v nich, nespí jako ostatní, nejsou duchovně mrtví ani lhostejní, ale jejich život je světlem a svítí ostatním, je na něm patrné ovoce Ducha svatého, který jim byl dán.

• Ga 5:22-23 … láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.

To je život ve svatosti, jak jsme o něm mluvili v předchozí kapitole. To je život, který je motivovaný Kristovým druhým příchodem. Víme, že Pán přijde, proto chceme žít tak, jako žil on. Patříme mu, takže nemůžeme ani jinak žít. Což nás vede k dalšímu verši v našem textu:

D. Navlékáme víru, lásku, naději

• 1 Tesalonickým 5:8 My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, oblecme si víru a lásku jako pancíř a naději na spásu jako přílbu.

Pavel křesťanům připomíná, že život v tomto světě není samozřejmostí. Připomíná nám, že jsme sice ve světě, ale nejsme ze světa. Patříme Kristu, už jsme byli přeneseni do jeho království, už máme nový život, už máme nové občanství a náš domov není na této zemi. A to znamená, že stojíme v duchovním boji, na který musíme být náležitě připraveni.

Proto je zde jako první zmíněna střízlivost. Křesťan není žádný snílek, a ačkoliv upíná svůj pohled k nebi, stojí nohama pevně na zemi. Křesťan není naivní, ale jedná obezřetně a hledá svou moudrost i sílu u Pána, v jeho veliké moci. A obléká Boží zbroj – víru, naději a lásku.

Pancíř víry a lásky, brnění, které chrání naše srdce, střeží poklad víry, který uchováváme ve svém srdci, a posiluje moc lásky, která byla vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého. Vzpomínáte na začátek listu Tesalonickým?

• 1 Tesalonickým 1:3 … před Bohem a Otcem naším si připomínáme vaši činnou víru, usilovnou lásku a vytrvalou naději v našeho Pána Ježíše Krista.

Proto může napsat, že ví, že patří k vyvoleným (1Te 1,4). Nyní je povzbuzuje k vytrvalosti a k tomu, aby činnou víru, skutky víry a usilovnou lásku (těžkou práci lásky) oblékli jako pancíř, jako ochranu před lhostejností. Křesťanský život je aktivní život – život ve víře a lásce. Slovy autora listu Židům – máme se povzbuzovat k lásce a k dobrým skutkům (Žd 10,24). Ne nadarmo jsme právě o těchto věcech mluvili v předchozí kapitole. Pavel je chválil za jejich lásku, a povzbuzoval je, aby v ní byli stále horlivější.

Kromě toho mají obléknout také přilbu naděje spasení. To je zajímavý obraz, nemyslíte? Přilba, která chrání naši hlavu, naši mysl. Pancíř, který brání srdce a přilba, která brání mysl. Jak máme této přilbě rozumět? Co je naděje spasení? Nejlepší vysvětlení nacházíme v našem textu, v následujících verších, v posledním bodu dnešního kázání, kde Pavel ukazuje:

III. Věčný úděl svatých (v. 9-11)

• 1 Tesalonickým 5:9 Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Obléknout přilbu naděje spasení znamená porozumět tomu, co naděje znamená v Písmu a spolehnout se na Boží slovo. Naděje spasení není něčím nejistým. Naděje v biblickém slova smyslu není o tom, jestli se něco stane, ale o tom, že se to stane a zatím to ještě není v plnosti. V listu Židům máme krásný popis naděje. Podívejte se se mnou do šesté kapitoly a poslouchejte dobře, kolik ujištění a jistoty je v následujícím textu:

• Žd 6:17-20 Když Bůh chtěl účastníkům zaslíbení přesvědčivě prokázat nezměnitelnost svého rozhodnutí, potvrdil své zaslíbení ještě přísahou. A tak tyto dvě nezměnitelné věci, v nichž Bůh přece nemůže lhát, jsou mocným povzbuzením pro nás, kteří jsme nalezli útočiště v naději nám dané. V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni, jí pronikáme až do nitra nebeské svatyně, kam jako první za nás vstoupil Ježíš, kněz na věky podle řádu Melchisedechova.

V tomto textu je obraz, který se používal v námořnictví. Přístavy tehdy nebyly příliš velké a lodí bylo hodně, a proto často musely lodě čekat na moři před přístavem. Ale často udělaly to, že použily dlouhé vlečné lano s kotvou, naložily kotvu na malý člun a on ji dovezl do přístavu. Kotva už tam byla a loď tak byla pevně připoutána k přístavu. Takovou kotvou je pro nás Kristus. On už vešel do nebeské svatyně, a protože jsme v Něm, už jsme spolu s ním posazeni v nebesích. Už je to jisté. Naše spasení je pevné a nepohnutelné, protože Kristus již vešel do nitra nebeské svatyně. To je přilba našeho spasení, která je potvrzena Božím slibem i Božím jednáním, jak vidíme v našem textu:

A. Předurčeni ke spasení

Devátý verš jasně prohlašuje, že Bůh nás určil ke spasení skrze Ježíše Krista. Mnohdy se lidé staví proti učení o předurčení, ale Písmo je naprosto jasné. Jsou zde lidé, kteří jsou určeni k hněvu – jsou určeni k kněvu kvůli svému hříchu, nikoliv kvůli předurčení. A opačně platí totéž – jsou zde lidé, kteří jsou předurčeni ke spasení, ale nebudou spaseni kvůli předurčení, ale kvůli dílu Boží milosti v Kristu Ježíši. Proto čteme:

• Efezským 2:8-9 Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.

Samozřejmě to není možné jinak, než díky svrchovanému Božímu rozhodnutí. Bůh se ve své dobrotě před stvořením světa rozhodl, že některé z hříšníků daruje svému milovanému Synovi, aby s ním sdíleli věčnost. Ale jak by mohli sdílet věčnost s Božím synem, když jsou to hříšníci a jako takoví jsou propadlí Božímu hněvu? Ale Boží Syn se ve své lásce k Otci dobrovolně rozhodl, že se stane člověkem a vezme na sebe hříchy těch, které mu Otec daroval. Podívejte, jakou radost způsobilo Otci toto Synovo rozhodnutí:

• Jan 10:17 Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život, abych jej opět přijal.

To je způsob, jak Boží Syn oslavil Otce. To říká Ježíš ve své modlitbě (ČSP):

• J 17:1-2 Oslav svého Syna, aby tvůj Syn oslavil tebe, tak jako jsi mu dal pravomoc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, dal život věčný.

Byli jsme předurčeni k tomu, abychom se stali dětmi světla, abychom byli spaseni, abychom měli život věčný. Byli jsme mrtví ve svých hříších a žili jsme v temnotě a v duchovní smrti, ale Kristus nás svou obětí na kříži vykoupil a Duchem svatým nás v určený čas probudil k životu.

B. Probuzeni k životu

• 1Te 5:10 On zemřel za nás, abychom my, ať živí či zemřelí, žili spolu s ním.

Otec nás předurčil, Boží syn za nás zaplatil a Duch svatý nás obživil a zapečetil. Za koho Kristus zemřel? To je velmi kontroverzní otázka a v některých kruzích je skoro neslušné takovou otázku položit. Náš text na ní však odpovídá velmi jednoznačně. Kristus zemřel za nás (v. 10), tedy za ty, kteří byli určeni ke spasení (v. 9), a ne k hněvu, kteří nepatří temnotě, ale jsou synové světla (v. 5). Bůh neztratí ani jediného z těch, které daroval Synovi, ani jediný, za koho Boží syn zaplatil, neskončí pod Božím hněvem – a je to jedno, zda se dočkáme Kristova příchodu nebo zemřeme ještě před tím, než Pán přijde.

• Jan 6:38-39 … neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den. Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný.
• Jan 3:36 Kdo věří v Syna, má život věčný. Kdo Syna odmítá, neuzří život, ale hněv Boží na něm zůstává.
• Jan 3:16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Milí přátelé, tohle je to podstatné, právě o tohle jde. Proto se vás musím zeptat, jestli věříte v Syna Božího? Věříte, že zaplatil za vaše hříchy? Kdo v něho věří, má život věčný. Spolehněte se na Boží slovo, které je jisté, pevné a nepohnutelné, spolehněte se na dílo Kristovo na kříži Golgoty. Nic jiného, nikdo jiný vás nemůže zachránit před přicházejícím Božím hněvem. Ke Kristu musíme upnout všechnu svou naději, volat k němu a prosit o smilování, a nepřestat tak dlouho, dokud nám on sám nedá ujištění, že jsme jeho dětmi. Není třeba čekat, až budete dostatečně připravení, protože nikdy nebudete. Bůh vám přikazuje, abyste činili pokání a věřili v Božího syna a já vás pro Boží milosrdenství prosím, abyste nezůstali ani na okamžik déle pod Božím hněvem, ale volali ke Kristu, aby zachránil vaši duši ze zkázy. Dnes je den milosti, dnes je den spasení. Proto odložte všechnu nevěru a pojďte ke Kristu. Nebuďte nevěřící, buďte věřící a mějte život ve víře v Syna Božího.

Jenom tehdy můžete přijmout požehnání posledního verše dnešního textu.

C. Povoláni k povzbuzení

• 1 Tesalonickým 5:11 Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte.

Mluvili jsme o těch, za které Kristus zaplatil, kteří jsou vykoupeni jeho krví, kteří byli určeni k životu, kteří uvěřili v Krista, a jsou proto připraveni na jeho druhý příchod, protože už nejsou mrtví a nespí, ale jsou živí a probuzení. O kom se to tady mluví? O Kristově církvi! K čemu je zde církev povolaná?

K tomu, abychom se navzájem povzbuzovali a byli jeden druhému oporou. Doslova je v našem textu, že se máme povzbuzovat a jeden druhého budovat. Proč? Protože jsme byli vykoupeni, protože za nás Kristus zaplatil, protože jsme byli předurčeni ke spasení, protože jsme synové světla a synové dne, protože Kristův den se blíží, protože víme, že přijde brzy a bude to den hněvu, pro ty, kdo nevěří a den spasení, pro všechny, kdo s láskou vyhlížejí Kristův příchod.

A všimněte si ještě poslední věci v našem textu – samotného závěru jedenáctého verše, kde čteme „jak to již činíte“. Pro církev v Tesalonice to bylo přirozené, že se křesťané povzbuzovali navzájem, že Kristův druhý příchod byl pro ně důvodem k tomu, aby sloužili jedni druhým a budovali se ve víře, v lásce a povzbuzovali se v naději na spásu. To je charakteristika zdravé a živé církve. To je naše povolání. To je aplikace našeho textu. Není podstatné, kdy Pán přijde, ale je důležité, jak žijeme ve světle jeho druhého příchodu.

Tohle je to, co máme udělat i my. Povzbuzovat se navzájem a budovat se dary milosti, jimiž nás Kristus obdaroval. To je církev, jakou z nás Bůh chce mít. To je Kristova nevěsta, která s láskou, s jistotou, ve víře a v pokoji vyhlíží Kristův druhý příchod. To je nevěsta, která společně s Duchem svatým volá: „Pane, přijď! Přijď brzo!“