Bojuj dobrý boj víry (1Tm 6,11-21)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Zbožnost ve světle Kristova druhého příchodu

Jaroslav Kernal, Praha 10. září 2017

Pokoj vám a milost, milí v Kristu. Dnes máme před sebou poslední část Pavlova prvního listu Timoteovi, listu, který byl určen skrze Timotea církvi do Efezu, kde Pavel Timotea nechal, aby zabránil některým lidem učit falešné nauky. Hlavním tématem tohoto listu je zbožnost, která je zakotvená v Kristu. Kristus sám je naší zbožností. Už jsme viděli, jak se bude zbožnost projevovat ve vztazích v rodině a v církvi, jak se bude projevovat na místech, kde je to nejméně pohodlné – ve vztahu otroka k jeho majiteli. A viděli jsme, že pravá zbožnost se bude projevovat pokornou službou. A chtěl bych zdůraznit obě slova – jak službu samotnou, protože to ukazuje na zaměření ven, pryč od sebe, protože nesloužíme sami sobě, ale druhým (a to jde jenom v kontextu fyzických, reálných vztahů), tak i charakter této služby – pokornou službu. Je to služba, která je poddaná Kristu a to znamená, že je poddaná, podřízená lidem.

Minule jsme mluvili o falešné zbožnosti a o zbožnosti ve vztahu k majetku a dneska půjdeme ještě dále a podíváme se na to, jak se zbožnost bude projevovat ve světle Kristova druhého příchodu. Budeme číst posledních jedenáct veršů 1Tm 6.

Křesťané se svým znovuzrozením okamžitě ocitli v zuřícím duchovním boji. Byli jsme vychváceni z jámy zmaru, byli jsme přeneseni ze tmy do světla, z moci ďábla do náručí Božího Syna, byli jsme velikým pastýřem duší vyrváni ze chřtánu divoké šelmy, satana, který obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by uchvátil. Rázem jsme se ocitli pod neutuchající palbou ohnivých šípů pokušení a vedeme boj, který není proti tělu a krvi, ale proti duchovním mocnostem, které ovládají tento věk tmy. Žádný křesťan nemá na výběr, zda se tohoto boje bude účastnit nebo nebude. Žádný křesťan si z této duchovní bitvy nemůže vzít dovolenou.

Nepřítel, který stojí proti nám, je strašlivý. Je to Boží nepřítel, je to vzbouřený anděl, který disponuje velikou mocí, disponuje inteligencí, je naplněný hrozným hněvem, je plný touhy vraždit, zabíjet, krást, loupit, bořit, ničit, uvádět do temnoty. Plane pomstou a je plný zloby a zášti. Je to nepřítel, proti kterému sami o sobě nemůžeme obstát. Ale žádný křesťan nestojí v tomto boji sám o sobě. Po svém boku má velikého vojevůdce, Ježíše Krista, který přemohl ďábla a před nímž se ďábel třese. Křesťan je naplněn a zapečetěn Duchem svatým, takže ten zlý, se ho nemůže ani dotknout, ačkoliv se o to bude všemi možnými způsoby snažit, křesťan dostal od Boha vynikající zbroj, máme tu nejlepší zbraň, jíž je Slovo pravdy, Bible, a konečně máme od Boha strategii, která je obsahem našeho dnešního textu. Nejsme nevybavení, nejsme nepřipravení, nejsme sami!

Tento duchovní boj je bojem o zbožnost a náš text nám dává tři výzvy, tři příkazy, tři druhy strategie duchovního boje, tři způsoby růstu ve zbožnosti. Pojďme se podívat na první z nich:

I. Utíkej!

Ekumenický překlad nám nabízí trochu jemnější vyjádření, když říká:

  • 1 Timoteovi 6:11 Ty však se tomu jako Boží člověk vyhýbej! Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost.

V jedenáctém verši jsou dvě slovesa a obě mají co do činění s utíkáním. Utíkej před věcmi, které jsou popsané v předchozích verších. Utíkej před falešnou zbožností lidí, kteří kupčí se zbožností. Utíkej od pokušení, které přichází. To je biblická strategie duchovního boje. Když přichází ďábel, máme se mu vzepřít a uteče od nás (Jk 4,7; 1Pt 5,9). Když nastrčí pokušení, máme utéct – to je nejlepší způsob, jak se vzepřít.

Když bude někde bomba, která by hrozila výbuchem, to nejlepší, co můžete v dané chvíli udělat, je utíkat, co vám budou síly stačit. Pokušení popsaná v první části šesté kapitoly jsou právě takovou bombou. Touha po bohatství, láska k penězům, chamtivost, nespokojenost, spory a slovní potyčky, závist, svár, urážky a podezírání, ustavičné hádky – to všechno má svůj původ v srdci člověka a přichází to skrze nejrůznější pokušení. Když takové pokušení přichází, křesťane, utíkej!

Jsi Boží dítě, Boží člověk, proto utíkej. Nečekej na nic, nesnaž se takové pokušení přemoci tím, že mu budeš čelit, nemysli si, že jsi tak silný, že to zvládneš, protože nejsi. Boží slovo říká: „Utíkej!“

Kniha Přísloví popisuje, jak takové pokušení funguje. V sedmé kapitole čteme o mladíkovi, který je váben sexuálním pokušením. Je tam žena cizoložnice, která ho láká a přemlouvá. A on místo toho, aby utíkal, naslouchá. Možná si říká – to zvládnu! Ale místo toho, aby byl jako Josef, na kterého se doslova vrhala Potífarova žena, ale on utekl, tento mladík poslouchá. A pohleďte, jak ho Písmo popisuje:

  • Přísloví 7:22-23 Hned šel za ní jako vůl na porážku, jako pošetilec v poutech k potrestání, než mu šíp rozetne játra; spěchá do osidla jako ptáče, neví, že mu jde o život.

Přesně to říká devátý a desátý verš 1. Timoteovi 6 – neví, že mu jde o život. Není tu sice řeč o sexuálním pokušení, ale o pokušení majetku, peněz, bohatství – ale především to ukazuje na zrádné lidské srdce, na touhy, které se zděšeným úžasem objevujeme ve svém vlastním srdci. Jsou to hříšné touhy, které reagují na pokušení. Jako když jiskra spadne do vyschlého lesního porostu – než se nadějete, než se stačíte rozkoukat, stojíte uprostřed ničivého požáru. Proto, moji milí, když přichází pokušení, utíkejte! Nečekejte na nic, otočte se na podpatku a utíkejte pryč.

Nemůžeme zabránit tomu, aby pokušení přišlo, ale na nás je, jak budeme reagovat. Na nás je, jak se k němu postavíme. A pokud máte pocit, že jste natolik pevní, že to zvládnete, potom si připomínejte slova Písma:

  • 1K 10:12 A proto ten, kdo si myslí, že stojí, ať si dá pozor, aby nepadl.

Křesťan musí utíkat od pokušení, ale nestačí jenom utíkat od něčeho – náš text nás vede ještě o krok dále. Mluví o utíkání k něčemu:

Ve většině českých překladů máme slovo „usiluj“ – usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. V originále je slovo, které se skutečně dá přeložit jako usilovat, ale také jako spěchat, pospíchat, běžet, vyhnat nebo pronásledovat. A pronásledování je ten stěžejní význam tohoto slova – na většině míst v Novém zákoně je toto slovo přeloženo právě takto. Bůh nás tady vybízí, abychom pronásledovali spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost – abychom utíkali pryč od pokušení, od věcí, které nás přivedou do problémů, do hříchu, ale místo toho se máme hnát za tím, co je svaté, co přichází shůry, od Boha.

Na internetu se můžete podívat na video, jak domorodci v Africké buši loví antilopu. Antilopa je velmi rychlé zvíře, ale ti lovci jí pronásledují tak dlouho, až jí uštvou. Běží za ní, usilovně pátrají po stopě, a jdou dál, až to velké zvíře je tak unavené, že padne na zem a lovec ho ze tří metrů probodne oštěpem. To je pronásledování.

Pavel před svým obrácením pronásledoval křesťany. Procházel ulicemi Jeruzaléma, jedny dveře za druhými a hledal muže i ženy, kteří uctívali Krista, dával je spoutat a uvěznit – vytrvale, systematicky, dlouhodobě šel za svým cílem. Byl všude známý jako pronásledovatel křesťanů.

Křesťane, musíš být známý jako pronásledovatel spravedlnosti, zbožnosti, víry, lásky, trpělivosti, mírnosti. To je to slovo ‚usiluj‘, jako ho máme v naprosté většině českých překladů. Usiluj o zbožnost. Pronásleduj jí, utíkej za ní, pospíchej ke spravedlnosti, víře, lásce, trpělivosti a mírnosti. Odvrať se od bezbožnosti, uleť rychle pryč a spěchej za spravedlností.

Ale kde najdeme spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost a mírnost? Náš text nám dává dobrou odpověď. Podívejte se, co Pavel připomíná Timoteovi, kam ho vede?

  • 1Tm 6:12 Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života, k němuž jsi byl povolán a k němuž ses přihlásil dobrým vyznáním před mnoha svědky.

Pavel vede Timotea na dvě místa – k povolání a k vyznání.

Jedná se o dvě stránky jedné věci, dva úhly pohledu, je tu prvotní příčina, která je skrytá lidským očím a sekundární, druhotná příčina, která je viditelná. Boží povolání k věčnému životu na jedné straně a vyznání úst na druhé straně. To druhé vychází z prvního. Kdyby zde nebylo to první – Boží povolání, které je zakotvené ve vyvolení, nikdy tady nebude – pravdivě! – to druhé. Ve Skutcích čteme co se dělo, když pohané slyšeli evangelium:

  • Skutky apoštolské 13:48 … radovali se a velebili slovo Páně; ti pak, kteří byli vyvoleni k věčnému životu, uvěřili.

Proto může Boží slovo říci, že:

  • 1 Korintským 12:3 … žádný, kdo mluví z Ducha Božího, neřekne: ‚Ježíš buď proklet‘, a že nikdo nemůže říci: ‚Ježíš je Pán‘, leč v Duchu svatém.

Byl jsi povolán Duchem svatým ke spasení, takže když jsi slyšel evangelium, Duch svatý ho použil k tomu, aby ti dal nové srdce a zachránil tě, a ty jsi s radostí vyznal, že Ježíš je Pán, že je zachráncem i vládcem tvého života. K tomuto Božímu povolání k věčnému životu ses přiznal svým vyznáním před mnoha svědky. Pavel připomíná Timoteovi evangelium, protože jenom evangelium je místem, kam má utíkat od všech pokušení. K tomu vede i výzva, která následuje:

  • 1 Timoteovi 6:13-16 Vyzývám tě před Bohem, který dává všemu život, a Kristem Ježíšem, který vydal svědectví svým dobrým vyznáním před Pontiem Pilátem, abys bez poskvrny a výtky plnil své poslání až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. On jediný je nesmrtelný a přebývá v nepřístupném světle; jeho nikdo z lidí neviděl a nemůže uvidět. Jemu patří čest a věčná moc. Amen.

Vidíte, kam má utíkat? Kam nás vede evangelium? Ke Kristu! K osobě a dílu Ježíše Krista. Ukazuje nám to kým Kristus je a co udělal. Evangelium, Boží milost zjevená v evangeliu, nás vychová (Tt 2,12) k tomu, abychom očekávali příchod velikého Boha a našeho spasitele Ježíše Krista. Toto je Bohem zjevená, Bohem darovaná, Bohem zaručená a Bohem zajišťovaná strategie duchovního boje. Takto bojuj dobrý boj víry! Utíkej od pokušení k evangeliu, od ďábla ke Kristu.

Milý křesťane, milá křesťanko, je to součást tvého každodenního boje? Pronásleduješ spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost a mírnost? Utíkáš se do pevného bezpečí Kristova evangelia, ke Kristu samotnému? On je naší spravedlností, on je tajemstvím pravé zbožnosti, na něm je závislá všechna naše láska, z něj vyvěrá všechna naše láska, u něj nacházíme trpělivost i mírnost, neboť je tichý a pokorného srdce (Mt 11,29).

Toto je strategie číslo jedna – utíkej! Před námi je druhá strategie:

II. Konej!

  • 1 Timoteovi 6:17-18 Těm, kteří jsou bohatí v tomto věku, přikazuj, ať nejsou pyšní a nedoufají v nejisté bohatství, nýbrž v Boha, který nás štědře opatřuje vším, co potřebujeme; napomínej je, ať konají dobro …

Člověk nemusí toužit po bohatství a milovat peníze, může být zbožný a spokojit se s tím, co má. Ale ani taková zbožnost není bez pokušení, ani taková zbožnost není bez duchovního boje. I taková zbožnost přináší své pokušení a Písmo nám tady ukazuje, jak s ním máme naložit. Není to stejný typ pokušení, jako v předchozím případě, proto také rada nezní stejně jako předchozím případě. Pavel vede Timotea k tomu, aby přikazoval těm, kdo jsou bohatí, aby jednali. Ovšem tento příkaz se netýká jenom bohatých, ale týká se i samotného Timotea a spolu s ním také nás všech.

Být bohatý je velmi relativní pojem. Vždycky záleží na tom, s čím nebo s kým se srovnáváte. Pokud se milionáři budou srovnávat s nejbohatším Čechem, který má 255 tisíc miliónů, budou si připadat jako chudáci, pokud se budete srovnávat s průměrným obyvatelem Nigérie, budete si připadat bohatí. Dnes se máme tak, jak se nikdy neměla žádná generace před námi. Znamená to, že jsme bohatí? Vzpomeňte si, o čem jsme mluvili minule v kontextu zbožnosti ve vztahu k majetku – máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím (1Tm 6,8). Jestli toto je hranice chudoby a bohatství, jsme všichni velkými boháči. Jan Křtitel učil lidi, že kdo dvoje oblečení, ať dá jedno tomu, kdo nemá žádné… Znáte někoho, kdo má jenom dvoje oblečení? Jak vypadají naše skříně, naše ledničky? A jak vypadá naše zbožnost, milovaní?

Pavel mluví o mnohém nebezpečném pokušení, které je spojené s materiálním zabezpečením – a to je pokušení pýchy a spoléhání na sebe, spoléhání na vlastní prostředky, na své bohatství. Jaký je nejlepší způsob, jak můžeme čelit tomuto pokušení? Podívejte se do našeho textu:

  • 1 Timoteovi 6:18-19 Napomínej je, ať konají dobro a jsou bohatí v dobrých skutcích, štědří, dobročinní, a tak ať si střádají dobrý základ pro budoucnost, aby obdrželi pravý život.

Zbožnost se bude projevovat dobrými skutky, štědrostí a dobročinností. Vzpomeňte si na toho mladého bohatého vládce, který přišel za Ježíšem. Jeho modlou byl majetek. Řešením podle Krista bylo, aby prodal všechno, rozdal to chudým a následoval ho. To není univerzální příkaz pro křesťanský život, ale je to univerzální strategie duchovního boje. Pokud by se měl tvůj majetek stát tvou modlou, je lepší, abys ho prodal a rozdal. Ježíš vyprávěl příběh o boháči a Lazarovi, žebrákovi, který ležel u vrat toho boháče a jedl zbytky ze stolu toho boháče a ukazoval na něm mimo jiné to, že je lepší vejít do Božího království jako žebrák, než s mnohým bohatstvím skončit ve věčném zatracení.

Žijeme v době, kdy vládnoucí doktrínou je materialismus. Způsobem života už není spravovat, rozmnožit a zachovat, ale životním stylem je získat nebo spíš urvat, užít a zahodit. V této době, my, křesťané, nutně potřebujeme slyšet slova, která Duch svatý dal Pavlovi – slova o štědrosti, slova o konání dobrých skutků, slova o dobročinnosti. To všechno jsou slova, která ukazují na milost, která pracuje v životě člověka. Jsou to projevy milosti. Bůh udělal dobrý skutek, když poslal svého milovaného Syna, aby se stal smírnou obětí za vzpurné a zatvrzelé hříšníky, kteří si zasloužili jenom odsouzení. To je projev Boží milosti. Bůh sám s námi jedná velmi štědře – v Kristu a skrze něj nás hojně obdaroval – daroval nám úplně všechno a ze svých nepřátel udělal své děti, o které se s láskou stará a pečuje o ně. A nejenom to – Boží štědré zaopatření v materiálních věcech je zaměřeno na všechny lidi na tomto světě. Přemýšlejte o tom – po pádu mohl Bůh dát člověku jenom poušť a nechat mu na ní kobylky a med a sem tam nějakou vodu. Ale Bůh dal člověku zemi, která je plná zdrojů, plná hojnosti, která přináší úrodu, plodí a bují. Bohem darované prostředí, v němž žijeme je takové, že by se všichni lidé na zemi mohli uživit a nikdo by nemusel umírat hlady. Je to jen lidský hřích, který vede k tomu, že někteří lidé nemají vodu ani základní potraviny. A své děti Bůh zahrnuje štědrým zaopatřením jak duchovním, tak materiálním. Copak v tom není hojnost a štědrost Boží, když nám odpustil všechny naše hříchy, a nikdy už na ně nevzpomene? Co k tomu dodat?

  • Římanům 8:32 On neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všecky jej vydal; jak by nám spolu s ním nedaroval všecko?

Je mnoho důvodů, proč bychom měli být štědří a dělat dobré skutky, proč bychom měli hojně dávat a obdarovávat lidi kolem sebe – v té posloupnosti, kterou jsme viděli v páté kapitole, kde zbožnost začíná v rodině a přetéká do duchovní rodiny, do církve a potom se vylévá do světa kolem nás. Křesťané by neměli být pověstní tím, že jsou lakomí nebo zištní, tedy chtějí jenom něco za něco, ale měli bychom být známí svou štědrostí. A kromě toho, je to dobrá součást našeho duchovního boje, v němž stojíme, ve kterém jde o duše lidí.

Když se Pavel loučil se staršími z Efezu ve Skutcích 20, mluvil o tom, že od nikoho nežádal zlato, stříbro ani oděv, ale staral se o své živobytí. Na jiném místě (1K 9) vysvětluje, že jako ten, kdo slouží evangeliem, měl právo na to, aby byl živ z evangelia, ale schválně tohoto práva nevyužil.

  • Skutky apoštolské 20:35 Tím vším jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, pomáhat slabým a mít na paměti slova Pána Ježíše, který řekl: ‚Blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere.‘

Blaze tomu, kdo dává… To je dobrá prevence před pýchou a spoléháním na sebe. Štědré dávání nás vede k větší závislosti na Bohu. Štědré dávání a dobročinnost nás vedou k tomu, abychom se více soustředili na druhé a mnohem méně na sebe. To je projev křesťanské lásky. Štědrost se nemusí a nebude projevovat jenom ve finanční podpoře sboru nebo misie, ale může mít mnoho dalších projevů – jsou lidé, kteří kupují dobré knihy (koupí třeba 20 knih), aby je mohli rozdat svým přátelům, věřícím i nevěřícím a tak je povzbudit k následování Krista. Znám jednu rodinu v jednom sboru, která je na tom finančně velmi špatně kvůli důsledkům nemoudrých rozhodnutí, která učinili předtím, než uvěřili. Musí hodně pracovat a potřebují hodně pomoci od druhých, přesto není neděle, kdy by do shromáždění nepřinesli nějaké jídlo pro ostatní. Štědrost a dobročinnost se budou projevovat mnoha způsoby.

Moji milí, pamatujte na dobročinnost, buďte bohatí v dobrých skutcích. To je projev zbožnosti, jak už jsme to viděli ve druhé kapitole, kde dobré skutky měly být ozdobou zbožných žen. Dobré skutky mají být ozdobou každého křesťana. Ježíš říká:

  • Matouš 5:16 Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

To není o zásluhách a o tom, že bychom si mohli spasení odpracovat – to je o zbožnosti, která tryská z Duchem svatým naplněného srdce. Je to zbožnost, která je cele zaměřená na Krista:

  • Titovi 2:14  On se za nás obětoval, aby nás vykoupil ze všeho hříchu a posvětil za svůj vlastní lid, horlivý v dobrých skutcích.

Sem směřuje i závěr Pavlova listu a poslední bod dnešního kázání, poslední příkaz, strategie duchovního boje.

III. Chraň!

  • 1Tm 6:20-21 Opatruj, co ti bylo svěřeno, Timoteji, vyhýbej se bezbožným řečem a protikladným naukám, které se lživě nazývají ‚poznání‘. Kdo se k němu hlásí, zbloudil ve víře.

Utíkej, konej, opatruj! Střez svěřený poklad!

Utíkej od bezbožnosti ke zbožnosti, od pokušení ke svatosti, konej skutky, které budou oslavovat tvého Pána a nikoliv tebe a především opatruj, co ti bylo svěřeno, opatruj evangelium Ježíše Krista. Nenech se zatáhnout do bezbožných řečí a protikladných nauk, ale dávej dobrý pozor na evangelium, na to jednoduché a prosté evangelium, které je mocí Boží ke spasení, že Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky (1Tm 1,16).

Poslední dva verše listu obsahují naléhavou výzvu k tomu, aby chránil evangelium. Je zde zajímavá větná konstrukce, která ukazuje na to, že součástí ochrany nebo střežení evangelia musí být úsilí vyhnout se bezbožným řečem, planému žvanění. Je tam slovo, které je složené ze dvou řeckých slov – prázdný zvuk. Otvírání pusy bez toho, že by to přinášelo nějaký užitek. Je to protiklad k tomu, co Pavel napsal do Efezu:

  • Ef 4:29 Z vašich úst ať nevyjde ani jedno špatné slovo, ale vždy jen dobré, které by pomohlo, kde je třeba, a tak posluchačům přineslo milost.

Je zjevné, že v Efezu to byl problém. Proto tam Timoteus zůstal – protože se někteří odchýlili a dali se na prázdné řeči (1Tm 1,6). Ale nebyl to problém jenom v Efezu – je to problém lidského srdce obecně. Každý z nás má sklony k tlachání, k prázdnému mluvení, k tomu, aby vydával zvuky, aniž by přinášely nějaký smysl. Pavel tady říká, že tyto sklony jsou cestou k tomu, jak ztratit svěřený poklad, jak se vzdálit evangeliu, jak otupět v pozornosti, polevit v ostrosti a schopnosti rozlišovat.

A totéž platí o protikladných naukách, o rozporech – v řečtině je tam slovo antiteze – rozpor, protiklad. Něco, čemu se má Timoteus vyhnout. Nechtějte sloučit nemožné. Lidé to dělají, např. když mluví o svrchovaném Bohu, který se omezil. To je protimluv! To je jako hranatý kruh. Nebo podmíněná milost – to jsou nesmysly, kterým se má křesťan vyhýbat. Na tomto místě možná Pavel mluví o gnosticismu, který ve druhé polovině prvního století začal pronikat do církví, často spojený s askezí, s důrazem na „hlubší“ poznání, založeném na zasvěcení, na zkušenosti, mystickém zážitku, na nějakých viděních nebo podobných věcech.

Podívejte se, jak se na to Bůh dívá – především mluví o lživém poznání, pseudo-poznání. Je to poznání, které ve skutečnosti nemá žádnou hodnotu. Vedle něj je poznání, které má hodnotu – a to je poznání, které je založené na Božím zjevení skrze neomylné a inspirované Slovo. Potřebujeme znát Boha, musíme znát Ježíše Krista, ale pravdu o něm najdeme jenom v Bibli – ne ve snech, viděních, zasvěcení, proroctví nebo v mystických zážitcích. A Bible tady říká, že kdo se k takovému poznání hlásí, sešel z cesty, zbloudil ve víře. Jsou to skoro stejná slova, jaká Pavel napsal v předchozím oddíle, když popisoval lidi, kteří se nedrží zdravých slov Pána Ježíše Krista a zdravé zbožnosti – ničemu nerozumí, mají zvrácenou mysl a byli zbaveni pravdy.

Proto musíme střežit poklad evangelia. Proto musíme střežit tu vzácnou pravdu, že „Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem“ (1K 15,3-4). Proto se musíme stále vracet k tomu, že kdo v něho věří, nebude zahanben, že žádný, kdo v něho věří, nezahyne, ale má život věčný. To je důvod, proč Pavel napsal Korintským:

  • 1K 2:1-2 Ani já, bratří, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.

Přesně k tomu směřuje celý náš oddíl, právě o tom je křesťanská zbožnost, to je obsahem a cílem duchovního boje, v němž stojíme a do kterého jsme Božím slovem povzbuzováni. Přesně k tomu směřují i závěrečná slova Pavlova dopisu:

  • 1 Timoteovi 6:21 Milost s vámi!

Kde jinde bychom mohli najít milost, než právě v evangeliu? Co víc bychom si mohli přát, než právě Boží milost, která se v plnosti zjevuje v Ježíši Kristu? Milost s vámi – to je mocný pozdrav, který ukazuje na hloubku naší potřeby, který směřuje tím nejlepším směrem, který nás vede k Ježíši Kristu a k jeho kříži. Právě tam musíme, milovaní, spěchat. Boží slovo nás vybízí, abychom bojovali dobrý boj víry, a to je možné jenom v Kristu, jenom pod Kristovým vedením, jedině v moci Ducha svatého, jedině s Božím slovem v ruce a se srdcem zapáleným pro evangelium.

Křesťane, bojuj dobrý boj víry, vyhlížej příchod našeho Pána Ježíše Krista, cele se spolehni na Boha, který bydlí v nepřístupném světle, utíkej od pokušení, konej dobré skutky a chraň Kristovo evangelium. To je celoživotní boj, k němuž jsme voláni, boj, k němuž jsme se podobně jako Timoteus zavázali dobrým vyznáním před mnoha svědky.

Možná v tom boji nejste úplně úspěšní, možná vaše ruce poklesávají jako ruce Mojžíše, když Izraelci bojovali s Amálekovci. Jako Áron a Chúr podpírali ruce Mojžíše, i my potřebujeme bratry a sestry, kteří budou podpírat naše ruce v boji, který bojujeme a naši bratři a naše sestry budou často potřebovat zase naše ruce, které je podepřou v jejich boji. Proto z nás Bůh udělal církev Kristovu, jedno tělo, jeden lid, proto nás spojil svým Duchem, proto nás vede ke společnému uctívání a k modlitbám, proto nám dal společenství. Proto nás vede do Písma a pozvedá naše oči i srdce k Ježíši Kristu, který je veleknězem našeho vyznání, který je Alfou i Ómegou našeho života, původcem i dokonavatelem naší víry.

Proto vás chci, milovaní svatí, vyzvat, stejně jako vyzýval Pavel Timotea, abyste bojovali dobrý boj víry a vytrvali v něm až do slavného příchodu Pána slávy, Pána Ježíše Krista.

  • 1Te 4:16-18 Zazní povel, hlas archanděla a zvuk Boží polnice, sám Pán sestoupí z nebe, a ti, kdo zemřeli v Kristu, vstanou nejdříve; potom my živí, kteří se toho dočkáme, budeme spolu s nimi uchváceni v oblacích vzhůru vstříc Pánu. A pak už navždy budeme s Pánem. Těmito slovy se vzájemně potěšujte.

Amen. 

Osnova kázání: