„Hle, mistr snů přichází …“

Jaroslav Kernal, Praha 19. listopadu 2023

Dneska máme před sebou jednu z malých epizod Josefova života. Minule jsme mluvili o tom, jak se Josef dostal do pevnosti, kde byli královi vězňové a jak se k němu Bůh přiznal a rozprostřel nad ním své milosrdenství, takže ho velitel pevnosti pověřil správou o pevnost a péčí o vězně. Nevíme, jak dlouho Josef ve vězení byl, ale říkali jsme si, že ta předchozí kapitola zahrnuje celkem jedenáct let Josefova života. Náš dnešní text začíná slovy: „I stalo se po oněch dnech …“ (v. 1). Následující kapitola začíná slovy: „Po dvou letech se stalo …“ (Gn 41,1). Takže máme před sebou jedno ráno v pevnosti dva roky před tím, než Josef ve svých třiceti letech stanul před faraónem.

Z toho dnešního textu si ukážeme tři věci. Podíváme se především na hlavní linii tohoto příběhu a uvidíme, jak Bůh používá Josefa k výkladu snů faraónových služebníků. Potom se podíváme na tu samotnou skutečnost, že Bůh používá lidské sny k nejrůznějším věcem a nakonec dojdeme k tomu, že Bůh používá své Slovo, ať už k tomu, aby nás vedl, nebo k tomu, aby nám ukazoval budoucnost, ale především k tomu, aby nám ukázal Pána Ježíše Krista. Celé Písmo svědčí o Kristu a zpráva o Ježíši Kristu je dobrou zprávou pro ty, kteří ji slyší, kteří ji poslechnou, kteří činí pokání a věří v Pána Ježíše Krista. Ale je také špatnou zprávou pro všechny, kdo Pána Ježíše odmítají, kdo se s pohrdáním dívají na jeho kříž, kdo nevěří v jeho vzkříšení – všem těm se Ježíš stává kamenem úrazu a skálou, o kterou se roztříští. Jenom v něm je život, on je naší nadějí pro věčnost, on je tou kotvou, která nás spojuje s nebem a s věčností, protože jako první vstal z mrtvých a usedl po pravici Boha Otce v nebesích. Proto se naše srdce raduje a jásá, kdykoliv  o něm slyší. Pojďme se sklonit k modlitbě a potom půjdeme do textu.

I. Bůh používá Josefa

S příběhem Josefa jsou spojené dvojice snů. Ty dvojice nejsou stejné, ale jsou si velice podobné. Josef měl sny, které volaly po výkladu a nikdo mu je nevyložil – naopak, otec ho kvůli nim napomínal a jeho bratři ho kvůli nim nenáviděli. Jeho sny byly jedním z důvodů, proč je tam, kde nyní je. Faraónovi služebníci měli sen – dva služebníci zavření v pevnosti měli jedné noci sen – ty sny se jeden druhému velmi podobaly, i když byl každý z nich jiný. Oba ty sny volaly po výkladu a Bůh jim poslal Josefa, aby jim sny vyložil. V následující kapitole je to faraón, kdo má dva sny, které jsou si opět velmi podobné a volají po výkladu.

Josef kvůli rozmaru Potífarovy ženy ocitl ve vězení. Ale teď čteme o tom, proč ho tam Bůh chtěl mít. Boží cesty jsou mnohdy velmi zvláštní. Můžeme si klást otázku, zda by to nešlo bez toho vězení a musíme si odpovědět, že nešlo. Bůh nikdy nedělá věci v našich životech z nějakého rozmaru. To, co dělá, má vždycky smysl, i když ho můžeme spatřit až za dlouhá léta. Bude to trvat dalších jedenáct let, než Josef pochopí smysl snů, kvůli nimž ho jeho bratři prodali do Egypta – to je dvaadvacet let, z nichž prvních třináct velmi pokořujících a těžkých. My dneska žijeme  v instantní době a všechno chceme mít na jedno kliknutí prstem do obrazovky telefonu. A když to tak není, přináší to lidem obrovskou frustraci, lidé jsou zoufalí a hroutí se. S rozšířením sociálních sítí před nějakými deseti lety se násobně zvedl počet psychických problémů mladých lidí a dneska se mezi odborníky mluví o regulérní závislosti na sociálních sítích, která je stejně zhoubná jako nejrůznější další závislosti. Virtuální svět odvádí lidi od toho světa skutečného, fyzického, špinavého, v němž všechno hrozně dlouho trvá. Josef čekal dvacet dva let na vysvětlení svých snů, které ho dovedly k nepřátelství bratrů, do egyptského otroctví a do vězení. To je docela dlouhé čekání. Ale musíme si uvědomit, že Bůh není povinen nám cokoliv vysvětlovat, a i když do našich přichází těžké věci, to podstatné, co chce, je, abychom mu stále důvěřovali. A Josef Bohu důvěřoval – už jsme to viděli v minulé kapitole a v této se to objevuje znovu, když odpovídá oběma dvořanům: „Což vykládat sny není věc Boží?“ (v. 8). Josef spoléhal na Boha a věděl, že jenom Bůh může dát pravý výklad snu. Josef tady připomíná jiného služebníka z Písma, Daniela, který vykládal sny králi Nebúkadnesarovi. A znovu tu můžeme vidět Josefovu věrnost.

Minule jsme viděli, že Josef byl věrný služebník lidí – věrně sloužil svému otci, stejně věrně následně sloužil člověku, který ho koupil jako otroka, Potífarovi a věrně sloužil veliteli pevnosti, když ho Potífar dal uvěznit. A i v této kapitole věrně slouží lidem – velitel tělesné stráže, tedy Potífar, přidělil Josefa ke službě oběma dvořanům, které farao nechal uvěznit. Nějaký čas byli ve vazbě a jedné noci měli oba sen. Tady se ukazuje Josefova věrnost jak vůči lidem, tak vůči Bohu. Josef vykládá oba sny a vykládá je věrně. Nezamlčel ani dobrou zprávu číšníkovi ani špatnou zprávu pekařovi. Ale i pekař dostal něco dobrého – dostal tři dny milosti, tři dny, kdy mohl prosit krále i Boha o milost. Nevíme, zda něco takového udělal, nevíme ani, jaké bylo jeho provinění, čteme jenom o tom, že se farao na oba své služebníky rozlítil, protože se proti němu prohřešili. A Bůh jim poslal Josefa. Bůh ho použil, aby Josef vyřídil oběma zprávu od Boha, aby jim vyložil jejich sny.

Josef byl odvážný služebník a byl cele oddaný pravdě. Už jsme to viděli minule v souvislosti s obviněním od Potífarovy ženy – Josef se nesnažil zalíbit lidem, ale Bohu. To znamená, že stál na pravdě a trval na ní, i když cena za ni byla poměrně vysoká. A v tomto případě na sebe mohl uvést hněv nejvyššího pekaře. Vedle toho můžeme vidět také jeho milosrdenství, jeho soucit. Josef viděl, jak jsou ti muži sklíčení a ptal se jich, co se stalo. A potom je vede k naději – Bůh dává výklad snů, tak mi je řekněte. Mohl se snažit dostat se do přízně těchto významných mužů, aby se dostal ven z vězení. Ale on je povzbuzuje a potom prosí nejvyššího číšníka, zda by mu prokázal milosrdenství, pokud si na něj někdy vzpomene. Ten čas pro milosrdenství přišel, ale trvalo to ještě dva roky, než k tomu došlo.

Bůh použil Josefa, protože byl věrný a milosrdný, protože byl oddaný pravdě a spoléhal na Boha. „Což vykládat sny není věc Boží?“ Josef věřil, že Bůh může dát odpověď právě teď, věřil tomu, že ho Bůh může použít i v takto těžké situaci. Vzpomeňte si tady na Daniela – Nebúkadnesar měl sen, a zapomněl ho – to je poměrně časté. Ale ten sen ho tak rozrušil, že ho chtěl znát, takže povolal věštce a astrology a všechny jim podobné, které na svém dvoře měl a chtěl, aby řekli ten sen a s ním také jeho výklad. Nikdo to nechtěl udělat. Nikdo to nemohl udělat. A tak byli odsouzeni k smrti. A když se ta zpráva dostala k Danielovi, který patřil do stejné skupiny s těmito lidmi, Daniel požádal krále, aby mu dal určitý čas, že mu sdělí výklad snu a sen samotný. A potom se obrátil na své přátele, aby se modlili – a Bůh odpověděl. V nočním vidění bylo toto tajemství Danielovi zjeveno (Da 2,19). U Daniela i Josefa vidíme odvahu víry. Věří Bohu, že Bůh může udělat něco, co přesahuje lidské schopnosti a možnosti a jednají podle toho. Nechtěl bych vás vést k nějakým nemoudrým věcem nebo dokonce k pošetilostem, chci vás jen povzbudit v tom, abyste se spoléhali na Boha. Josef i Daniel chodili s Bohem, žili s ním, znali ho, trávili čas na modlitbách a Daniel také v Božím slově (Josef žádné zapsané Slovo ještě neměl). Byli to zbožní muži, kteří byli odvážní ve víře. Učme se takové odvaze. Na malých věcech, na tom, že budeme věrní jako Josef, že budeme stát na pravdě, ať už to bude vhod či nevhod, že budeme soucitní a milosrdní. A v takových věcech můžeme začít dělat kroky víry a učit se spoléhat na to, že Bůh bude jednat, protože je s námi.

II. Bůh používá lidské sny

Bůh použil Josefa, Bůh také používá lidské sny. Někdy jsou křesťané sny fascinováni, ale myslím, že se musíme podívat na to, co učí celé Boží slovo. My už jsme se s nějakými sny v knize Genesis setkali, vzpomínáte? Když ve 20. kapitole Abraham dal svou ženu abímelekovi, Bůh se zjevil abímelekovi ve snu a řekl mu, co má dělat. Jákobovi Bůh ve snu ukázal nějaké věci ohledně stád a přikázal mu, že má od Lábana odejít (Gn 31,10–13). Lábanovi Bůh ve snu pohrozil, že nesmí Jákobovi ublížit a že s ním má mluvit v dobrém a ne ve zlém (Gn 31,24).

Je zjevné, že Bůh dává lidem sny. My vůbec nevíme, jak sny fungují. Nejspíš se děje v našem podvědomí a naše mysl potom vytváří nějaké obrazy. Ale i když toho o lidském mozku a mysli víme stále víc – a mnohé věci jsou ohromující – nikdo zatím nedokázal vysvětlit, co jsou sny, jak vznikají a proč je někdy máme a někdy ne, nebo jak to vůbec s nimi je. Ale Boží slovo má nějaké odpovědi. Musíme rozumět tomu, že Bůh má přístup ke každé lidské duši a každého člověka si může použít pro své plány, kdy a jak si přeje. A to bez ohledu na záměry těch, jichž se to týká. Před Bohem je otevřené každé lidské srdce. Poslechněte si, co řekl moudrý Elíhú, který navštívil trpícího Joba:

• Bůh přece promluví jednou i podruhé, a člověk to nepostřehne. Ve snu, ve vidění nočním, když na lidi padá mrákota, v dřímotě na lůžku, tehdy otvírá lidem ucho a zpečeťuje varování, jež jim dal, aby člověka odvedl od toho, co páchá, aby muže chránil před vypínavostí, aby jeho duši ušetřil před jámou a jeho život aby nezašel hubící střelou. (Jb 33,14–18)

Bůh promlouval ve snech nejenom ke svému lidu, ale i k lidem nevěřícím. Musíme si ale všimnout toho, že obvykle – a tak je tomu i v tomto případě – byla Boží řeč zahalená a nebyla úplně jasná. Bylo potřeba výkladu. Všimněte si toho, že nešlo o běžný sen – a to ani v jednom z těch případů, které jsem dnes jmenoval. Pokaždé to bylo něco tak zvláštního, že lidem bylo buď naprosto jasné, co mají udělat, nebo jim bylo jasné, že potřebují výklad. To nebyly sny, které se jim zdály každý den. Byly to sny od Boha.

To vidíme i v našem textu. Číšník i pekař byli kvůli svému snu sklíčeni. Důvodem sklíčenosti nebylo vězení, ani vina, kterou se prohřešili proti faraonovi, ale jejich sny. I tato sklíčenost byla od Boha. Víte, Bůh má řadu způsobů, jak sklíčit duše lidí, a to zvláště takových, kteří jsou zatvrzelí vůči vnějším podmínkám, kterým čelí. Bůh obtíží jejich duši, dá jim břemeno, které je tlačí a bere jim pevnou půdu pod nohama. V historii vidíme, že Bůh často dělá takové věci, když chce vylít své milosrdenství, když dává lidem probuzení – dá zvláštní břemeno na duši lidí, aby hledali Boha a toužili po spasení své duše. Něco podobného vidíme jak u faraonových služebníků, tak v další kapitole u faraona. Jejich sny volají po výkladu. A Bůh se nad nimi smiloval a poslal jim muže, který jim jejich sny vyložil. Nebyl to žádný z egyptských věštců, nebyli to astrologové nebo věštkyně. Číšník i pekař si přáli mít takového člověka ve vězení, faraon dal takové lidi také zavolat, ale nikdo jim nemohl vyložit sny, které jimi tak otřásli. Byl tady ale jeden, kdo to udělat mohl: Boží muž – Josef. Sen od Boha potřeboval výklad od Boha, což rozhodně není něco samozřejmého. Všimněte si, že Josef dostal výklad všech snů, které měli lidé kolem něj, ale nikoliv těch vlastních. Jistě o nich přemýšlel a dost možná, že dva roky, kdy čekal, zda se za něj královský číšník přimluví, spojoval tyto věci a hledal útěchu a posilu právě v těchto svých snech, jejichž odhalení a naplnění viděl až ve třicátém devátém roce svého života. Když přemýšlíme o těchto věcech, nabízí se nám otázka – co naše sny? Mluví v nich Bůh také k nám?

Především si musíme všimnout, že jsou různé druhy snů – jsou sny od Boha, jako je to tady, ale jsou také sny od ďábla, které mají falešní proroci. Jsou sny, které mají vést, jsou sny, které mají svést.

• Toto praví Hospodin zástupů: „Neposlouchejte slova proroků, kteří vám prorokují, obluzují vás přeludy, ohlašují vám vidění svých srdcí, a ne to, co vyšlo z úst Hospodinových.“ Stále říkají těm, kteří mě znevažují: „Hospodin promluvil: Budete mít pokoj“, a každému, kdo chodí se zarputilým srdcem, slibují: „Nedolehne na vás nic zlého.“ … „Já jsem ty proroky neposlal, a přesto běží, nemluvil jsem k nim, a přesto prorokují.“ (Jr 23,16–17.21)

Mnozí falešní proroci dnes vykládají své sny, ale Bůh je neposlal. Nepřinášejí jeho Slovo, i když se Bohem ohánějí.

A vedle snů od Boha a snů od ďábla, jsou také normální sny. I o těch mluví Písmo a je jich naprostá většina (Kaz 5,2 – „Po mnohé lopotě přichází sen“). Prorok Izajáš mluví o tom, jak se hladovému zdá nebo žíznivému, že pije (Iz 29,8). To jsou ty normální sny, které nějak vznikají v naší mysli. A tyto věci nám říkají, že když mluvíme o snech, musíme rozlišit sny.Jsme povoláni k tomu, abychom rozlišovali, a musíme to dělat i v této oblasti.

Když se ještě vrátíme k těm snům od Boha, jsou to sny, které si žádají vysvětlení nebo jsou natolik autoritativní, že lidé podle nich bez váhání jednají.Abímelek měl sen, Lában měl sen – a ani jeden z nich ani na chvilku nepochyboval, že musí jednat podle toho, co mu Bůh ve snu zjevil. A i když nám Nový zákon říká, že po vylití Ducha svatého budou mít mladíci prorocká vidění a starci budou mít sny (Sk 2,17; Jl 3,1), musíme všechno zkoumat ve světle Božího slova. Pozor na to, abychom se nehonili za prázdnými věcmi. Dnešní doba taková je a mnozí křesťané se přizpůsobují této době více, než Božímu slovu. Na internetu najdete řadu kázání o snech – jak snít své sny, jak věřit svým snům, jak uvést své sny do praxe, … Ale co k tomu říká Písmo?

• Kde mnoho snů, tam samá pomíjivost, samá prázdná slova. Ty se však boj Boha! (Kaz 5,6)

Bůh chce, abychom byli věrní jeho Slovu, drželi se ho a nenechali se od něj odvést něčím jiným. Boží slovo, moji milí, je to, co my máme, a co Josef neměl. Máme Písmo, které je dokonalé, naprosto dostatečné, dává odpověď na vše, co potřebujeme. 

• …a činíte dobře, že se [prorockého slova] držíte; (2Pt 1,19)

Na to musíme pamatovat především. Pokud chceme vědět, co máme dělat, jak máme žít, jak se máme rozhodovat nebo kam směřujeme, musíme jít do Bible. Pavel napsal Timoteovi, že:

• Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je  dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2Tm 3,16–17)

III. Bůh používá své Slovo

Bůh použil Josefa k tomu, aby sloužil lidem kolem sebe bez ohledu na okolnosti, v nichž se nacházel. Bůh použil sny pohanů, aby jim ukázal svou velikost, svrchovanost a slávu a také aby ukázal na Josefa. A to jsou věci, které nás vedou k tomu, že Bůh používá své Slovo. Josef vyřídil Hospodinovo slovo nejvyššímu číšníkovi a pekařovi. Bylo to Boží slovo – slovo milosti i slovo soudu. Josef nebyl žádný kazatel ani prorok, byl jen věrný Boží služebník. Přijal Boží slovo a předal ho tak, jak ho přijal. A přesně totéž máme udělat i my – máme vzít Boží slovo a jednoduše ho předat dál. A na rozdíl od Josefa máme Boží slovo – máme celé zjevení, které nám Bůh dal, máme evangelium, které je Boží mocí ke spasení pro každého, kdo věří. Co víc bychom si mohli přát? Máme celé Písmo, které od začátku až do konce svědčí o Pánu Ježíši Kristu, o našem zachránci a vykupiteli. Ježíš zemřel za naše hříchy a každý, kdo v něho věří, přešel už ze smrti do života a má život věčný. A kdo nevěří, už je odsouzený, protože neuvěřil v jednorozeného Syna Božího. To je úplně jednoduchá dobrá zpráva, evangelium, kterou může říci druhým lidem každé Boží dítě. To není žádná složitá teologie, na to nepotřebujete žádnou školu, jediné, co potřebujete, je nové narození z Ducha svatého. Vidíme, že Josef je pro nás velkým vzorem věrného služebníka.

Ale kdybychom zůstali jenom tady, bylo by to pro nás jistě povzbuzení a bylo by to užitečné, ale nedošli bychom k plnosti. Bůh nám dal své Slovo a s ním také příběh z Josefova života proto, abychom se především učili o Božím synu, Pánu Ježíši Kristu. Co nám tedy tento Josefův příběh může říci o Kristu? Jak nás k němu vede, jak na něj ukazuje?

Josef je věrným služebníkem jak v tělesných věcech, tak v praxi. Josef je předobrazem Pána Ježíše Krista. Pán Ježíš přišel na svět jako Pán, a přece ho svět nepřijal – dokonce jeho vlastní ho nepřijali. S radostí přijímali jeho službu, ale když se na něj měli rozpomenout, když si měli připomenout jeho Slovo, vypadalo to, že zapomněli. Jako kdyby Pán Ježíš nikdy nepřišel. Ale on tady byl – žil na tomto světě úplně stejně jako každý jiný člověk. Ale jednal jako Boží syn, jednal jako druhý a poslední Adam, jako vzor dokonalého lidství.

Vypadá to, že Pán Ježíš nikdy nikomu nevyložil žádný sen – alespoň o tom nemáme žádný záznam – ale ke všem lidem přistupoval s velikým soucitem a milosrdenstvím. Uzdravoval nemocné, sytil hladové, vyháněl zlé duchy z těch, kdo jimi byli posedlí. Křísil mrtvé! Boží syn nepřišel „aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé“ (Mt 20,28). Byl pokořen, ponížen až na samotné dno všech možností. Ačkoliv je svou podstatou roven Bohu, vzal na sebe způsob služebníka, a jako otrok sloužil druhým. Nejenom při poslední Večeři Páně, ale vždycky. Nikdy nebyl nevhodný čas. Když si chtěl se svými učedníky odpočinout a zotavit po tom, co slyšel zprávu o Janu Křtiteli, byly zástupy rychlejší než jeho učedníci a čekali ho na místě, kam s učedníky jel. Nezřekl se jich, neodmítl je, neposlal je domů, ale vyučoval je Božímu slovu až do večera a potom je nasytil, když rozmnožil pět chlebů a dvě ryby, které přinesl nějaký chlapec. Sloužil až do úplného konce. Ještě krátce před svou smrtí posloužil věčným životem jednomu ze zločinců, kteří byli ukřižování spolu s ním. A když zemřel tou strašlivou smrtí na kříži, římský setník, který dohlížel na celou popravu, vyznal, že tohle musel být nutně Syn Boží. Josef nás vede ke Kristu.

Bůh používá své Slovo, Bibli, aby nám ukázal na Pána Ježíše, aby nás k němu přivedl. Dal nám své Slovo, abychom jím naplnili své životy a viděli v něm Ježíše Krista, abychom byli přemoženi jeho láskou, jeho dobrotou, jeho milosrdenstvím, jeho soucitem s námi, s hříšníky, kteří jím opovrhovali. Ale nyní jsme ho mohli z Boží milosti uvidět a byli jsme proměněni jeho mocí. Bůh použil své Slovo v životě každého jednoho z nás, kteří věříme v Pána Ježíše Krista, aby nás k sobě přitáhl, aby nám dal nově se narodit, aby nás vedl dál a posvěcoval skrze toto Slovo, aby nás sytil tímto Slovem. Kdo vzdoruje tomuto Slovu, činí tak ke svému pádu a ke svému zničení. Ale kdo ho přijímá a jedná podle něj, bude zachráněn. Takže moje poslední otázka vede přímo sem – jak se stavíte k Božímu slovu? Co znamená pro vaše životy? Jak se projevuje ve vašich životech? Měříte svůj život měřítkem Bible? Tedy to, čemu věříte o životě, čemu věříte o společnosti, na čem stavíte své chování a jednání, na čem budujete své názory? Je Boží slovo skutečně to nejdůležitější, co máte? Důležitější než filmy nebo televizní seriály? Je důležitější než sociální sítě, nejrůznější zprávy a novinky? Je to vidět na vašem životě? Je to slyšet na tom, co a jak říkáte? Pozná se to podle toho, na co se díváte, co a jak posloucháte? Pozná se to z vašeho chování vůči druhým?

Pravda Božího slova nás posvěcuje. Ne vlastnictví Bible, ne to, že ji držíme v ruce, ale to, že přijmeme Boží slovo do své mysli a svého srdce a zachováme ho (J 17,6.8). Jakub říká, abychom odložili všechnu špatnost a hřích a v tichosti přijali Boží slovo, které mám moc spasit naše duše (Jk 1,21). V tichosti znamená v pokoře, znamená to pomalu, znamená to rozjímání nad Božím slovem, tedy rozvažování nad každým jedním slovem daného textu. Znamená to spolehnutí se na to slovo.

Mluvili jsme dneska o víře, o odvaze víry, což není možné bez Božího slova, bez toho, že přijmeme text Písma do svého srdce, necháme ho tam zakořenit (to je to Jakubovo v tichosti, to je to rozjímání), a potom se na něj postavíme a jednáme podle něj. To je skutečná víra, když se postavíme na to, co říká Bůh ve svém Slově, a nehledíme na okolnosti, v nichž se nacházíme. To neznamená, že okolnosti nejsou důležité, ale my se na ně díváme optikou Písma, a to mění úplně všechno. To z nás udělá služebníky, jako byl Josef. To nás promění, jako to proměnilo Josefa. To způsobí, že všechno v našem životě bude vydané Bohu a bude to tady k jeho službě a k jeho slávě. Proto vás chci pozvat k tomu, abyste se ponořili do Bible a naplnili jí své životy. Proto vás chci pozvat k Pánu Ježíši Kristu, jehož Bible zjevuje, abyste jím byli uchváceni, ohromeni, přemoženi, proměněni, abychom všichni, jak jsme tady, byli chválou jeho slávy. Amen.