Co je pravda a jaký je náš postoj k ní

Karel Jiroušek, Praha 14. ledna 2024

• Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda. (J 17,17)

Milí bratři, sestry a přátelé.

V úvodu mi dovolte se krátce pomodlit, aby slovo, které jsem si na dnešek připravil, mělo moc a promlouvalo do našich srdcí. A aby Bůh Otec svou milostí přikryl veškeré nedostatky, které mají kořen v mé lidské slabosti.

Zhruba před třemi měsíci za mnou přišel Jára s prosbou, zda bych si mohl na dnešní den připravit kázání, souhlasil jsem… Před 14 dny mi to Jára připomněl a já si uvědomil, že jsem na to úspěšně zapomněl a nenapsal ještě ani čárku.

Možná týden jsem přemýšlel o čem mluvit. Vím, že ať otevřeme Bibli kdekoli, má Duch Svatý moc k nám promlouvat a ukázat na Pána Ježíše Krista a jeho slávu … podmínkou je tu Bibli otevřít. Přesto, je má touha mluvit o tom, o čem více v posledním týdnu přemýšlím. Dnes tedy nebude, jak jste zvyklí výkladové kázání, ale tematické. 

Jako téma kázání jsem si vybral pravdu a náš postoj k ní. Kázání jsem rozdělil na několik oddílů:

1. Co je pravda, kdo je zdrojem pravdy 
2. Úskalí při hledání pravdy
3. Zachraňující pravda v Ježíši Kristu
4. Když jsme již poznali pravdu evangelia, můžeme zůstat vůči ní neteční?

I. Co je pravda, kde je její zdroj

Možná se může leckomu zdát, že není potřeba o pravdě mluvit, vždyť to není zase až tak složité téma, přesto si myslím, že je dobré se nad tímto tématem zamýšlet a třeba si i jen připomenout, co o pravdě učí Boží slovo. 

Kdybychom chtěli jednoduše definovat pravdu, tak bychom mohli říct, že jsou to výroky, které neobsahují lež. Jsou to slova ryzí, čistá, protříbená, v žalmu 12 žalmista takto definuje Boží slova:

• Co vysloví Hospodin, jsou slova ryzí, stříbro přetavené do kadlubu v zemi, sedmkráte protříbené. (Ž 12,7)

Již na prvních stránkách Písma se můžeme setkat s prvním útokem na pravdu, je to hlavní zbraň Božího i našeho nepřítele, ďábla. Ten Boží výroky překrucuje a dává jim jiný smysl.

• Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ (Gn 3,1)

Lež jako duchovní zbraň ďábel od pádu Evy a Adama používá stále, je otcem lži.

• Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži. (J 8,44)

Lež má schopnost ničit, nikoliv budovat. Vede vždy ke stejnému cíli, to jest k neposlušnosti, k hříchu a urážce živého Boha.

Naopak pravda buduje, posiluje a oslavuje Boha stvořitele, o kterém Bible mluví jako o tom, jehož slovo je pravda, přikázání je pravda, svědectví je pravdivé, jehož Zákon je pravdivý.

• Ano, Panovníku Hospodine, ty sám jsi Bůh, tvá slova jsou pravda. (2S 7,28)

• Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. (Ž 19,8)

• Všechna tvá přikázání jsou pravda. (Ž 119,86)

• Tvá spravedlnost navždy obstojí, tvůj Zákon je zcela pravdivý. (Ž 119,142)

Z těchto několika veršů je patrné, že Bůh je zdrojem pravdy, a tak pravdu, aby byla pravdou, musíme vždy hledat u něj. 

II. Úskalí při hledání pravdy

Když se zeptáte těch, kteří se nazývají nevěřící, co si myslí o Desateru Božích přikázání, tak vám většina odpoví něco v tom smyslu, že kdyby se tak lidé chovali, tak by bylo na světě tak nějak lépe. I když si většinou představují dodržování těch přikázání, které se týkají vztahu člověka k člověku (přikázání 5-10). Tak nějak morálně souhlasí, že je dobré nekrást, nevraždit, být věrný manželce/manželovi apod. Důvodem je to, že jsou určité pravdy, které jsou lidem zřejmé, bez ohledu na to, zda poznali pravdu evangelia, která by měla moc je zachránit před Božím soudem. Rozumí tomu, že po každé noci vyjde slunce. Že děti mohou společně počít pouze muž s ženou. Nebo že harmonické soužití ve společnosti je možné pouze, když si lidé mohou důvěřovat. Myslím, že není ve společnosti nikdo, kdo by měl skutečně radost z toho, když se dozví, že je někým šizen, obelhávám a podváděn. Všichni jsme zkrátka citliví na pocit obelhávání a přirozeně se nám to nelíbí. Bohužel tato citlivost se často zužuje na nespravedlnost, kterou na nás páchají jiní, nikoli na to, jak např. obelháváme druhé, sami sebe nebo našeho Boha. V Písmu můžeme na mnoha místech jasně vidět, jaká je Boží vůle v otázce obelhávání. 

• Ten, kdo bude s vámi přebývat jako host, bude vám jako domorodec mezi vámi. Budeš ho milovat jako sebe samého, protože i vy jste byli hosty v zemi egyptské. Já jsem Hospodin, váš Bůh. Nedopustíte se bezpráví při soudu, při měření, vážení a odměřování. Budete mít poctivé váhy, poctivá závaží, poctivé míry velké i malé. Já jsem Hospodin, váš Bůh, já jsem vás vyvedl z egyptské země. Proto dbejte na všechna má nařízení a všechny mé řády dodržujte. Já jsem Hospodin. (Lv 19,34–37)

Jak bychom mohli nevidět Boží dobrotu, když se zamyslíme nad otázkou poctivosti vůči nežidům ze strany židů. Vidíme, jak hluboce souvisí láska s pravdou/pravdomluvností. V dnešní době (a nedělám si iluze), že jen a pouze v této době, můžeme pozorovat lež a obelhávání na každém kroku. Sice nám nejsou nabízeny plody ze stromu poznání, ale jsou nám nabízeny různé recepty jak být šťastní, takže si pořizujeme to, co někdy ani nepotřebujeme v domnění, že nás věci udělají šťastnými. Lidé důvěřují lecjakým pilulkám, které slibují uzdravení a ty samé léky slibující uzdravení, přináší mnohdy více nežádoucích účinků. Politici slibují nesplnitelné a lidé jsou oklamáváni pomocí krásných fotografií a velkolepých sloganů na billboardech. Media nám vyličují události, jak se to zrovna hodí a málokdy je zpravodajství vyvážené, objektivní. 

Byl jsem znepokojen, když jsem sledoval dokument o útoku na Kapitol ve Washingtonu z 6. ledna 2021, ve kterém bylo objasněné chování buřičů, kteří se prali s policisty. Ti tzv. buřiči se snažili zachránit ženu, která byla davem ušlapána a jejíž bezvládné tělo v afektu několikrát udeřila policistka do hlavy. Najednou se na tuto událost člověk může dívat jinak. 

Jak málo stačí, abychom byli podvedeni a došli k mylným názorům, které mnohdy nazýváme pravdou. Stačí některé části informací zdůrazňovat (a nabízet provokativní video záběry) a jiné opomíjet a hned docházíme k jiným závěrům a následně postojům. Nedělal to takto ďábel, když pokoušel Pána Ježíše na poušti?

• Tu ho vezme ďábel do svatého města, postaví ho na vrcholek chrámu a řekne mu: „Jsi-li Syn Boží, vrhni se dolů; vždyť je psáno: ‚Svým andělům dá příkaz a na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou na kámen‘!“ Ježíš mu pravil: „Je také psáno: ‚Nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého.‘“ (Mt 4,5–7)

Když ďábel pokoušel Božího Syna, tím, že říkal jen část pravdy, myslíte si, že nás svádět tj. obelhávat nebude podobným způsobem? Používá k tomu veškeré dostupné prostředky, media, reklamy, propagandu, naše hříšné sklony, vše co nás obklopuje. Dokonce i v církvi dochází k ohlupování podobným způsobem. Stačí, aby byl náš pohled zaměřen (přespříliš) např. na zázraky a místo Pána Ježíše bude naše duše toužit více po zázracích, než po Bohu. Proto musíme stále hledat a ptát se jaká je jeho vůle. Číst Boží slovo bez toho, abychom něco opomíjeli nebo ubírali. 

• Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: Kdo k nim něco přidá, tomu přidá Bůh ran popsaných v této knize. A jestliže kdo ubere ze slov knihy tohoto proroctví, tomu Bůh odejme podíl na stromu života a místo ve svatém městě, jak se o nich píše v této knize. (Zj 22,18–19)

Z toho co jsme si řekli, je patrné jak je důležité žít v pravdě. Nejen kvůli harmonii ve vztazích mezi jednotlivci, harmonii ve společnosti a ve vztahu k Bohu. Milovat Boha a bližní mimo jiné znamená, žít tak, aby nás lež od Boha, ani od lidí neoddělovala.

Ve snaze dozvědět se více o pravdách v tomto světě býváme často zmatení a unavení, protože informací, které se nám nabízejí je tolik, že nejsme na konci našeho pátrání po pravdě téměř o nic víc moudřejší než na začátku. Kdo z nás si pamatuje události před rokem? Natož odhalovat pravdy z minulosti, je to vůbec možné? Nejsou ty naše dílčí poznání spíše dedukcí z nahromaděných a mnohdy protichůdných informací? Jak si pak můžeme v tomto světě s hodnověrností různých zpráv vůbec jisti? Mnohdy to, čemu říkáme pravda, je spíše názor, vyplývající z našich zkušeností, smýšlení a nezralosti. 

A tak při uvědomění si našich slabostí je lepší zaujímat postoj, kterým nebudeme kamenem úrazu, vždyť nás apoštol Pavel vede k tomu, abychom se s druhými lidmi nepřeli o názory, přesvědčení nebo rodokmeny.

• Nesuďme už tedy jeden druhého, ale raději posuďte, jak jednat, abyste nekladli bratru do cesty kámen úrazu a nepůsobili pohoršení. (Ř 14,13)

• Bratra ve víře slabšího přijímejte mezi sebe, ale nepřete se s ním o jeho názorech. (Ř 14,1)

• Hloupým sporům o rodokmeny, rozbrojům a hádkám o Zákon se vyhýbej. Jsou zbytečné a k ničemu. (Tt 3,9)

Znamenají slova „žít v pravdě“ to samé jako znát pravdu beze zbytku ve všech otázkách? 

Nikoli, nejsme schopni obsáhnout veškeré poznání, nemáme na vše pravdivou odpověď. Tak co s tím? Myslím, že se tím nemusíme trápit, protože to k čemu nás Pán povolal především, je hledat pravdu o něm. 

• Hledejte především jeho [Boží] království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. (Mt 6,33)

Na druhou stranu jako křesťané nemůžeme zapírat pravdu a být neteční k bezpráví nebo ke lži. Máme stát v pravdě, i když to pro nás může znamenat nepříjemnosti, a tak když jsme svědky lži, máme ji pojmenovat a oddělit se od ní.

• Žijte proto jako děti světla – ovocem světla je vždy dobrota, spravedlnost a pravda; zkoumejte, co se líbí Pánu. Nepodílejte se na neužitečných skutcích tmy, naopak je nazývejte pravým jménem. (Ef 5,9–11)

III. Zachraňující pravda v Ježíši Kristu

Jeden bratr mi kdysi řekl, že pravda je to, když se výrok shoduje s realitou. Tato jednoduchá poučka se dá použít celkem univerzálně bez ohledu na to, zda jsme křesťané či nikoliv, ale jen s ohledem na věci viditelné naším tělesným zrakem. Proto můžeme jako křesťané mít shodné názory na mnoho věcí s těmi, kteří Bohu nepatří. Jak je to ale s poznáváním pravdy týkající se duchovní reality, kterou není možné spatřit tělesnýma očima, ale pouze duchovním zrakem? 

Nyní řeknu výrok se záměrem upoutat vaši pozornost, pokud jej nedoplním jiným výrokem je lživý:

Pravda evangelia nemůže nikoho zachránit … pokud nám Pán Bůh nezjeví, že je pravdivá.

• Ale ten, který mě vyvolil už v těle mé matky a povolal mě svou milostí, rozhodl se zjeviti mně svého Syna, abych radostnou zvěst o něm nesl všem národům. (Ga 1,15–16b)

• Jan 16:13-14 Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, neboť vám bude zvěstovat, co přijme ode mne.

Vyřčené slovo evangelia má zachraňující moc jen pro toho, komu Bůh Otec daroval Ducha svatého. Ten nám odhaluje pravdu o Ježíši Kristu.

• Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky – Ducha pravdy, kterého svět nemůže přijmout, poněvadž ho nevidí ani nezná. Vy jej znáte, neboť s vámi zůstává a ve vás bude. (J 14,15–17)

A jak je to s těmi, kteří pravdu o Bohu Otci a jeho Synu zatím nepoznali? Myslím, že odpověď nacházíme v knize Skutků:

• Bůh však prominul lidem dobu, kdy to ještě nemohli pochopit, a nyní zvěstuje všem, ať jsou kdekoliv, aby této neznalosti litovali a obrátili se k němu. Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit celý svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem lidem o tom poskytl důkaz, když jej vzkřísil z mrtvých. (Sk 17,30–31)

Proto by měl každý spěchat ke Kristu, který má moc nás uzdravit a vysvobodit z moci hříchu a byli živi spravedlnosti.

• On ‚na svém těle vzal naše hříchy‘ na kříž, abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. ‚Jeho rány vás uzdravily.‘ Vždyť jste ‚bloudili jako ovce‘, ale nyní jste byli obráceni k pastýři a strážci svých duší. (1Pt 2,24–25)

S pravdou evangelia je to podobné jako kdybychom dostali informaci, kde je lékař, který nám může pomoci, ale nezašli bychom k němu pro léčbu. Co by nám to bylo platné, pokud bychom tuto informaci neuchopili vírou a nezaťukali na dveře ordinace lékaře. Jak by mohl určit anamnézu, a nasadit správnou léčbu. Můžeme se zamyslet nad tím, jak velký význam by měla informace, že Pán Ježíš uzdravuje např. pro ženu, kterou Pán uzdravil ze dvanáct let trvajícího krvácení? Pokud by si řekla: „Dotknu-li se aspoň jeho šatu, budu vysvobozena (Mk 5,28), ale nevyšla by k němu, jak by mohla být uzdravena? A tak můžeme společně s apoštolem Pavlem dát našim nevěřícím přátelům vzkaz: „Dejte se smířit s Bohem!“

• Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ztotožnil s hříchem, abychom v něm dosáhli Boží spravedlnosti. (2K 5,19–21)

On je plný milosti a pravdy…

• A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. … Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista. (J 1,14.17)

IV. Když jsme již poznali pravdu evangelia, můžeme zůstat vůči ní neteční?

Ve 4. bodu tohoto kázání bych rád přečetl oddíl z listu Koloským, který nám odhaluje, jakým způsobem evangelium působí v těch, kteří slovo pravdy přijali.

• Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timoteus Božímu lidu v Kolosách, věrným bratřím v Kristu: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho. Stále za vás v modlitbách děkujeme Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista, neboť jsme slyšeli o vaší víře v Krista Ježíše a o vaší lásce, kterou máte ke všem bratřím pro naději zakotvenou v nebesích. Víte o ní, protože i k vám přišlo slovo pravdy, evangelium; tak jako na celém světě, i mezi vámi přináší ovoce a roste od toho dne, kdy jste uslyšeli o Boží milosti a přesvědčili se, že je pravdivá. Tak vás tomu učil Epafras, náš milovaný druh, jenž nás věrně zastupuje jako Kristův služebník. On nám také vyprávěl o lásce, kterou ve vás působí Boží Duch. (Ko 1,1–8)

Apoštol Pavel je Bohu vděčný za působení Božího Ducha v Koloských věřících, je to víra v Ježíše Krista ze které vyrůstá jejich láska k bratřím. Není možné skutečně milovat bratry, pokud nemáme lásku k Bohu. Naděje křesťanů není ráj na zemi, ale život v Božím království. A tato naděje Koloským, stejně jako k nám byla zjevena v evangeliu, které je pravdivé.

• Proto i my, ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli. Tak budete svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků, budete růst v poznání Boha, a z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti; a budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle. On nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů: (Ko 1,9–14)

Pavel vyjadřuje, když mluví o svých modlitbách, jak je důležité v životě koloských křesťanů po tom, co uvěřili evangeliu (a mohli bychom říci, že i v životě všech Božích dětí) duchovní růst v moudrosti a duchovním pochopení Boží vůle. Bez toho není možné dělat svým životem Bohu čest, líbit se mu a nést ovoce dobrých skutků, jedině z Boží moci můžeme nabýt sílu, trpělivost a radostnou vytrvalost a vděčnost vůči Bohu, který nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království Ježíše Krista.

• On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá, on jest hlavou těla – totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v něm přebývat … (Ko 1,15–19)

Verše 15–19 nám odhalují podstatu Božího Syna. Bez poznání této pravdy jsou všechny naše naděje nebo snahy přiblížit se k Bohu marné. Ježíš Kristus: 

• je obrazem (podobou, řecky eikon) Boha neviditelného,

• prvorozený všeho stvoření, tím je myšleno, že zastává nejvyšší postavení a náleží mu dědictví veškerého stvoření,

• vše bylo stvořeno v Ježíši, skrze Ježíše a pro Ježíše – Ježíš má v sobě Boží stvořitelskou moc, je ten kdo jednal ve stvoření všeho viditelného i neviditelného a také je ten, pro kterého bylo vše stvořené,

• předchází vše, vše v něm spočívá. Přesněji toto místo překládá ČSP: „On je přede vším a všechno v něm spočívá“ nebo KRAL: „A on jest přede vším a všecko jím stojí.“ Není zde napsáno, že byl přede vším, ale že JE přede vším, čímž ukazuje na nekonečnou bezčasovou podstatu Boha. (Ježíš odpověděl: „Amen, amen, říkám vám: Dříve než byl Abraham, já jsem.“ J 8,58)

• … aby skrze něho a v něm bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích – protože smíření přinesla jeho oběť na kříži. I vás, kteří jste dříve byli odcizeni a nepřátelští Bohu svým smýšlením i zlými skutky, nyní s ním smířil, když ve svém pozemském těle podstoupil smrt, aby vás před Boží tvář přivedl svaté, neposkvrněné a bez úhony – pokud ovšem pevně zakotveni setrváte ve víře a nedáte se odtrhnout od naděje evangelia, jež jste slyšeli, jež bylo kázáno všemu stvoření pod nebem a jehož jsem se já, Pavel, stal služebníkem. (Ko 1,20–23)

Verše 20–22 nám znovu odhalují podstatu smíření prostřednictvím Ježíšovy zástupné oběti. Nás všechny, kteří jsme byli Boží nepřátelé, se sebou smířil, očistil nás od hříchu a posvětil, abychom před Bohem Otcem obstáli.

Na verš 23, se musíme dívat v kontextu celého Písma, které nás učí, že ten kdo se narodil z Boha je novým stvořením, s novými sklony, které působí Duch Svatý.

• Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! (2K 5,17)

• Bůh sám totiž ve vás působí, abyste nejen chtěli, ale i dělali, co se mu líbí! (Fp 2,13)

I když na tomto místě vidíme určité varování podmíněné slovem „pokud“, můžeme si být jisti, že se pravost (pravdivost) obracení k Bohu pozná podle toho, zda ze svých hříchů činíme pokání a toužíme ve svém nitru po nápravě. Vždyť nás Písmo v knize Přísloví učí, že:

• Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí. (Př 24,16)

Co říci závěrem?

Pokud je zde někdo, kdo slyší toto kázání a je pravdou evangelia usvědčován z hříchu, ať neotálí, ale dá se usmířit s Bohem..

• Je řečeno: ‚Jestliže dnes uslyšíte jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce ve vzdoru!‘ (Žd 3,15)

• Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas. (Žd 4,16)

A pro nás, kteří patříme Kristu, pro nás si přeji a slovy apoštola Pavla se modlím, abychom plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali Boží vůli. Tak budeme svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem poneseme ovoce dobrých skutků, budeme růst v poznání Boha, a z moci jeho božské slávy nabudeme síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti; a budeme děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle. Amen