Svou krví jsi vykoupil lidi ze všech národů, jazyků a ras

Jaroslav Kernal, Praha 19. dubna 2019

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Dneska jsme se sešli, abychom si společně připomněli Kristovo slavné ukřižování. Není to něco, co bychom nedělali, když se scházíme kdykoliv jindy, ale dnešní den je v naší společnosti tradičně spojen s Kristovým ukřižováním. Proto rádi využíváme tuto tradici, abychom mohli být spolu jako církev a oslavovat našeho Pána Ježíše Krista. V úvodu jsme četli o ukřižování Pána, četli jsme popis historické události, která se stala před necelými dvěma tisíci lety. Nyní půjdeme společně do Písem Starého zákona a podíváme se na to, co Bůh řekl o této události, a především o hlavní osobě této události, ještě o dalších skoro osm století dříve. Na začátku osmého století před Kristem Bůh zapsal skrze proroka Izajáše tato slova – Iz 52,13-53,12.

V předchozích několika kapitolách prorokuje Izajáš o pokoji, který přijde na Boží lid. Jsou to slova Hospodinova služebníka:

• Izajáš 49:1-3 Slyšte mě, ostrovy, daleké národy, dávejte pozor! Hospodin mě povolal z života mateřského; od nitra mé matky připomínal moje jméno. Učinil má ústa ostrým mečem, skryl mě ve stínu své ruky. Udělal ze mne výborný šíp, ukryl mě ve svém toulci. Řekl mi: „Ty jsi můj služebník, Izrael, v tobě se oslavím.“

To jsou slova, která by se docela dobře mohla vztahovat na Izajáše, na proroka samotného. Možná jsou to stejná slova, která četl etiopský dvořan na cestě do pouště, kde ho potkal Filip (Sk 8). Ale další verš ukazuje mnohem dále – k Filipovu vysvětlení:

• Izajáš 49:6  On dále řekl: „Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni; dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země.“

Izajáš prorokoval o Kristu. A jeho proroctví jde až k našemu dnešnímu textu, který je vrcholnou výpovědí o Hospodinovu služebníku, o pomazaném Božím, o vykupiteli z hříchů, o beránkovi, který snímá hříchy světa. Bůh zaslibuje, že vyvede svůj lid ze zajetí, že ho vyvede z hněvu a prokletí, že ho vyvede z Babylóna.

• Iz 52:10-12 Hospodin obnažil svou svatou paži před zraky všech pronárodů. I spatří všechny dálavy země spásu našeho Boha. Pryč, pryč odtud, vyjděte z Babylóna! Nedotýkejte se nečistého! Vyjděte z jeho středu! Očisťte se, vy, kdo nosíte Hospodinovo náčiní! Nemusíte však odcházet nakvap, nemusíte se dávat na útěk, protože Hospodin půjde před vámi, Bůh Izraele bude též uzavírat váš průvod.

Následuje náš text, který popisuje toho, který vyvede Boží lid, který půjde v čele a který bude průvod také uzavírat, popisuje Pána slávy, který je Alfou i Ómegou, který je počátkem i koncem, který byl mrtvý, ale je živ na věky věků. Text, který máme před sebou, popisuje velikost i hloubku poníženosti Hospodinova služebníka, popisuje dokonalost i rozsah jeho díla. Pojďme tedy do toho vlastního textu – nejprve je tu:

I. Hádanka: Vyvýšení i ponížení (Iz 52,13-15)

Vlastnímu textu 53. kapitoly předchází úvod na konci kapitoly předchozí. Je to taková hádanka – na jednom místě jsou zde dvě věci, které zdánlivě nejdou spojit. Jako první je vyvýšení:

• Izajáš 52:13 Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší.

Pánův služebník bude vyvýšený. Bude to nepochybně král, veliký a mocný král. Vyvýší se vysoko nade všechny, vyvýší se ještě výš, než kam byl vyvýšen král Nebúkadnesar. Bude mít úspěch jako král David – nakonec to bude také jeho potomek. O Davidovi čteme, že kamkoliv se obrátil, tam byl Bůh s ním, zachraňoval ho, ať šel kamkoliv (2S 8,6). A zde je Boží služebník, syn Davidův, který bude mít úspěch, který se povýší vysoko. Očekávání Židů bylo opravdu veliké, jak můžeme vidět v evangeliích. Jako kdyby nikdy nečetli verše, které následují:

• Izajáš 52:14 Jak mnozí ztrnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem.

Je tady řeč o stejném člověku? Je to tentýž Hospodinův služebník? Zjevení Nového zákona jasně ukazuje, že je to tentýž Hospodinův služebník. Ježíš učil své učedníky, že Syn člověka, tedy on, musí trpět, bude zavržen od starších, velekněží i zákoníků, bude zabit a třetího dne vzkříšen (Mk 8,31). Po svém vzkříšení to učedníkům opakoval znovu (Lk 24,46). Petr i Pavel to kázali ve svých kázáních (Sk 3,18; 17,3).

Byl tak znetvořený mučením a bitím od vojáků, že Pilát na něj hleděl s pohrdáním a řekl: „Hle, člověk.“ A jako projev svého výsměchu a pohrdání umístil na jeho kříž nápis Ježíš Nazaretský, král židovský. Mnozí, kteří procházeli kolem toho kříže, trnuli úděsem nad tím, co dělo, nad mužem, který tam visel, nad nahou, zohavenou troskou, na kterou kříži dopadl Boží hněv. Na kříži tekla jeho krev a bylo tam odhaleno tajemství, o němž na tomto místě mluví prorok:

• Iz 52:15 Avšak on pokropí mnohé pronárody krví, před ním si králové zakryjí ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, porozumějí tomu, o čem neslyšeli.

Do Kristova ukřižování a vzkříšení, resp. až do vylití Ducha svatého v den Letnic, zůstával tento text zahalený a tajemný. Kdo mohl porozumět tomu, co se má stát? Kdo poznal hlubiny Boží? Teprve v Kristu bylo odhaleno tajemství Hospodinova služebníka, byla odhalena identita Pomazaného, bylo odhaleno jeho dílo, které je více popsáno v následujících verších.

Jak by mohli lidé před křížem porozumět tomu, že pokropí mnohé pronárody krví? Jak by mohli pochopit, o čem neslyšeli? Teprve když bylo odhaleno evangelium, vynikl smysl tohoto textu. Teprve po událostech kříže začal dávat smysl Izajáš 52 a 53. Vyvýšený Služebník, který se stal otrokem, stal se jedním z lidí, aby svou krví přinesl oběť smíření za naše hříchy. Jak to vyznával autor listů Židům, když citoval slova krále Davida ze Žalmu 40:

• Žd 10:5 Proto Kristus říká, když přichází na svět: ‚Oběti ani dary jsi nechtěl, ale dal jsi mi tělo.‘

Boží syn se stal člověkem, Slovo se stalo tělem, Bůh sám se zjevil v těle. Ze Sijónu přišel Spasitel, Boží syn nám ukázal zjevně a viditelně, kdo je Bůh a jaký Bůh je. Ukázal nám, kdo je původce věčné spásy, kdo vykonavatel smlouvy, kdo byl ustanoven za smlouvu národům. Proto vzal Pán Ježíš chléb, lámal ho a rozdával ho učedníkům, aby ho jedli na jeho památku. To je mé tělo, které se za vás vydává – to neřekl o chlebu, protože chleba se za ně nevydal, ale mluvil o svém těle, jak o tom mluví autor listu Židům. Mluvil o těle, které mu dal Bůh, které mu on, Pán, zase dal zpět jako oběť smíření za naše hříchy. Proto vzal náš Pán kalich s vínem a řekl, že to je nová smlouva, která je zpečetěná jeho krví. Ani kalich sám ani víno samotné nezpečetilo vůbec nic, ale krev Spasitele, která tekla na kříži Golgoty, byla tou pečetí, která uzamkla, dokonala smlouvu. A pozor! Není to smlouva mezi námi a Bohem, ale je to smlouva, kterou Bůh uzavřel sám se sebou a nám ji dal, nebo lépe řečeno, do této smlouvy nás ze své milosti zahrnul. Proto je to smlouva, která není nárokovatelná, smlouva, která není vymahatelná, není to smlouva, která by šla naplnit nějakými skutky, ale je to smlouva milosti, smlouva, která byla vložena na ty, které si Bůh zamiloval před stvořením světa. Součástí této smlouvy je odpuštění hříchů, ospravedlnění, víra, pokání i vytrvalost svatých, ale to všechno je důsledkem smlouvy, důsledkem nového narození, které je dílem Boží milosti a práce Ducha svatého v nás.

V této smlouvě i králové mohou spatřit, co jim nikdy na mysl ani nepřišlo, o čem nikdy neslyšeli, protože je to tak vzdálené lidskému myšlení, že to ani vzdálenější být nemůže. To je dílo Hospodinova Pomazaného – a tomto díle mluví následující text, druhý bod kázání:

II. Zjevení: Mesiáš bude trpět (Iz 53,1-9)

Po oznámení hlavolamu – vyvýšený vs. ponížený Boží služebník – přichází zjevení – zjevení jak ve slovech, tak v realitě:

• Iz 53:1-2 Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili.

Zjevil se jako proutek, zjevila se Hospodinova paže, objevil se jako proutek z vyprahlé země. Vypadalo to, že to je nenadále, zničeno nic, vypadalo to jako zjevení, přesto nám Písmo říká, že Pán přišel, když se naplnil stanovený čas. Přišel přesně na čas, v pravou chvíli, přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali. Objevil se jako malé dítě narozené do zvířecího žlabu, jako něco nenápadného, nicotného, maličkého, slabého. Neměl vzhled ani důstojnost. Nevypadal jako někdo, za kým by se lidé hnali. A když už se za ním zástupy hnaly, nebylo to proto, kým byl a jaký byl, ale bylo to proto, že jim dal chleba a oni ho chtěli stále. To málo jim stačilo na to, aby ho chtěli provolat králem – ačkoliv se narodil jako král. Nikdo po něm nedychtil, jeho nejbližší o něm pochybovali, jeho vlastní mu nevěřili. Dokonce ten, který ohlašoval jeho příchod, Jan Křtitel, nakonec poslal své učedníky, aby se zeptali, zda je skutečně tím, koho očekávají. Izajáš pokračuje:

• Izajáš 53:3 Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.

Došel tak daleko, že ho zradili jeho vlastní učedníci, byl v opovržení, zástupy volaly na Piláta, aby ho ukřižoval, velekněží, starší a zákoníci nad ním ohrnovali noc a vysmívali se mu. Učedníci se rozutekli, jako když do nich střelí, Petr ho třikrát veřejně zapřel. Potkali ho vzkříšeného, ale nevěřili vlastním očím, nevěřili tomu, že je to on. Tomáš prohlásil, že neuvěří, dokud nevloží svůj prst do ran po hřebech a svou ruku do jeho boku. Byl tak opovržený, že jsme si ho nevážili.

• Izajáš 53:4-5 Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni.

Tady je jádro celého Izajášova poselství. Hospodinův služebník ponese hříchy svého lidu, stane se obětí smíření za jeho viny. Je to beránek, který byl obětován, aby usmířil svatý Boží hněv, který plane proti každému hříchu. Ježíš byl dokonale svatý, spravedlivý a zbožný – nebyl jako velekněží z rodu Árona, kteří předtím, než mohli přinést oběť za viny lidu, museli nejprve očistit sami sebe, přinést oběť smíření za své vlastní hříchy. Ježíš žádnou takovou oběť nepotřeboval. Také nebyl Áronovským knězem, ale byl veleknězem podle úplně jiného řádu, podle řádu Melchisedechova. A to znamená, že byl knězem i králem v jedné osobě. Byl tím, kdo přinesl oběť a zároveň byl obětí samotnou, beránkem svatým, čistým a bez poskvrny. A kromě toho je ještě panovníkem, což znamená také soudcem a vykonavatelem trestu na těch, kdo se nepokořili pod jeho mocnou ruku.

Byl potrestán na našem místě, abychom my měli pokoj s Bohem. Nesl naše viny, abychom my mohli žít bez viny, aby očistil naše svědomí, a my jsme mohli sloužit Bohu. Svou krví pokropil národy, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Izajáš popisuje evangelium!

• Izajáš 53:6-8 Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu.

Všichni zhřešili a jsou daleko od Boží slávy. Není nikdo, kdo by hledal Boha, kdo by hledal pravdu, kdo by chtěl oslavit Boha, není ani jeden. Všichni jsme bloudili jako ovce. Když ovce zabloudí, je naprosto ztracená. Není schopná se vrátit zpátky ke svému stádu. Je natolik zachvácená panikou a tak zmatená, že jí pastýř musí vzít a donést jí zpátky do stáda. Úplně stejně to platí o každém člověku – každý člověk je tak daleko od Boha, je tak moc zničen hříchem, natolik vzdálen Boží slávě, že není schopen se ze své vlastní síly, svým vlastním úsilím, vrátit k Bohu. Proto Písmo popisuje hříšného jako mrtvolu, jako zombie. Přirozený člověk je mrtvý ve svých hříších, v nichž žije. Žije, zatímco je mrtvý! Neumí se vrátit k Bohu. Ale Kristus mění všechno. On byl postižen za naši nepravost. Každý z nás šel svou vlastní cestou, ale trest za to nesl on. A je to také on, kdo mění naši cestu.

Jako změnil cestu Nebúkadnesara, mění i naši. I do našich životů zasáhl svou mocí a obrátil je naruby. I když byl každý z nás svévolník, každý z nás se dal svou cestou, cestou bez Boha a pryč od Boha, jeho za to Bůh potrestal a na nás vylil požehnání jeho spravedlnosti. Tím, že za nás nesl trest, nám přinesl spravedlnost.

• Římanům 5:8-9 Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Tím spíše nyní, když jsme byli ospravedlněni prolitím jeho krve, budeme skrze něho zachráněni od Božího hněvu.

Izajáš mluví o Kristu, i když to bude trvat ještě dlouho, než se Kristus narodí a než bude zjeven. A kromě toho popisuje také zajímavé detaily z Kristova ukřižování – podívejte se do verš 9:

• Izajáš 53:9 Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti.

Ježíš byl ukřižován podle Písem a zemřel podle Písem. Byl pohřben podle Písem – byl pohřben do nového hrobu, kde ještě nebyl nikdo pochován (J 19,41-42). Byl to hrob boháče a byl prázdný. Mělo to svůj důvod – po Pánově zmrtvýchvstání nemělo být pochyb, že žije. Nemohlo dojít k záměně, nikdo nemohl ukázat na nějaké jiné kosti v tom hrobě a říct, že to jsou jeho kosti, protože ten hrob byl úplně nový a po Pánově vzkříšení zůstal hrob otevřený a prázdný! Pán žije! Smrt ho nemohla udržet ve své moci. Pán zvítězil.

Izajáš popisuje přesná fakta evangelia dávno předtím, než bylo evangelium samotné zjeveno. Před Kristovým příchodem byla tato slova z Izajáše úplně zahalena. Nikdo nemohl jasně a přímo rozumět tomu, co tato slova znamenají. Ale již je doba milosti, doba evangelia. Spasitel už přišel a my díky tomu můžeme rozumět. Proto také nyní volá každou duši pod sluncem, aby činila pokání a věřila evangeliu. Kdo v něho věří, nebude souzen, protože Beránek nesl soud za nás, ale kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna.

Skrze proroka Izajáše ukázal Bůh hádanku a položil před nás otázku – kdo je ten Hospodinův služebník, vyvýšený a pokořený? Následně přináší zjevení, které vysvětluje hloubku i důvod ponížení Božího Mesiáše – naše hříchy, které na sebe vzal. A nakonec přináší rozuzlení:

III. Řešení: Vyvýšení skrze zkrušení (Iz 53,10-12)

• Izajáš 53:10-11 Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. „Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme.

Izajáš ukazuje, že zaslíbený Hospodinův služebník bude vyvýšen skrze smrt – položí svůj život za vinu. Je to Boží vůle, aby se to stalo. Otec poslal svého Syna na kříž, aby se stal obětí smíření. Bůh v Kristu usmířil svět sám se sebou (2K 5,19). Ale neměl zůstat v poutech smrti, ale znovu spatří potomstvo, vstane z mrtvých, překoná smrt a naplní Hospodinovu vůli. Ježíš sám vysvětlil, co je Boží vůlí:

• Jan 6:38-40 … neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; a jeho vůle jest, abych neztratil nikoho z těch, které mi dal, ale vzkřísil je v poslední den. Neboť to je vůle mého Otce, aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl život věčný; a já jej vzkřísím v poslední den.

To je to potomstvo, které spatří, zástup vykoupených, z nichž neztratí ani jediného, nebude chybět ani jeden. Svou smrtí získá Mesiáš spravedlnost mnohým. Tato slova použil Pán Ježíš, když se svými učedníky slavil ten poslední hod beránka, když použil chléb a víno a mluvil o tom, že se vydává za mnohé. V knize Zjevení vidíme nespočetný zástup těch, kteří byli očištěni Kristovou krví. Společně s nebeskými bytostmi zpívají píseň svému vykupiteli:

• Zjevení Janovo 5:9-10 Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí.

To je Kristovo dílo připravené před stvořením světa, prorokované od počátku světa, naplněné na kříži Golgoty a vyhlašované do celého světa. To je Kristovo dílo, které bude chválené po celou věčnost. Vykoupení budou oslavovat Beránka. Prorok Izajáš se sice díval z veliké dálky skrz hustý závoj dějin, ale spatřil veliké věci. Spatřil slávu Božího služebníka, spatřil Mesiáše, který bude trpět, který zemře a vstane z mrtvých. Bůh zjevil Izajášovi evangelium dávno předtím, než bylo toto evangelium odhaleno a veřejně vyhlášeno. To je veliká Boží sláva. Izajáš v několika málo verších shrnul celé Kristovo dílo.

• Iz 53:12 Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky.“ On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.

Ježíš se stane jedním z nich – nejenom, že se stane člověkem, ale stane se prvorozeným z bratří. A svou smrtí získá velkou kořist, o kterou se se svými bratry podělí. Získá pro ně věčný život, ospravedlnění, smíření s Bohem, nebeské občanství, vládu, záská pro ně slávu. I když Bůh ve svém Slově prohlašuje, že svou slávu nikomu nedá, že se o svou slávu nebude s nikým dělit, přece Ježíš říká:

• Jan 17:22 Slávu, kterou jsi mi dal, dal jsem jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno.

Křesťané, rozumíte tomu, co Bůh říká? Říká, že budeme mít podíl na jeho slávě. Chápete, co znamená Kristovo dílo? Že nás vzal z prachu, nebo možná ještě lépe – a trochu vulgárněji řečeno – že nás vytáhl z hnoje, z bídy, ze smrti, z prázdnoty života a dal nám všechno, dokonce nám zaslíbil podíl na své slávě a na své svatosti. Není nic víc, co bychom mohli získat. A to všechno máme v Kristu. To všechno je jeho dílem. To všechno bylo vybojováno na kříži Golgoty. Kam jinam bychom mohli jít? Co nebo koho jiného bychom mohli žádat než Krista samotného? V něm jsou skryty všechny poklady moudrosti, v něm máme všechno nebeské požehnání duchovních věcí (Ef 1,3-4). Bez něj nemáme nic!

Aniž by Krista mohl znát, ukazoval Izajáš naprosto přesně na něj. Znovu a znovu jsme to dnes mohli vidět. Jak s tím naložíte, moji milí? Podle mě je možná jenom jedna jediná odpověď – a tou je spěchání ke Kristu. Naše srdce se musí zahřívat ve světle jeho lásky. Naše svědomí se musí očišťovat krvi jeho oběti. Naše životy se musí proměňovat mocí jeho kříže. Kdyby toto věci měly chybět, potom by to znamenalo, že ještě žádné evangelium nezaznělo, že ještě nezapustilo kořeny v životě takového člověka, že ještě nedošlo k novému narození z Ducha svatého, že tady je člověk, který ještě nebyl zahrnut do nové smlouvy zpečetěné Kristovou krví. Nová smlouva očišťuje a proměňuje.

Ale na druhé straně odpověď by měla být stejná, ať již člověk zakouší moc nové smlouvy nebo ještě ne – tou odpovědí je v obou případech spěchání ke Kristu. Jenom on dá pokoj naší duši. Jenom on nás pozvedá a naplňuje. Proto pojďme ke Kristu. Ať jste na tom dneska jakkoliv, zvu vás, abyste šli k Pánu, abyste pozvedli svůj zrak a pohleděli na kříž, kde visel náš Pán, kde bylo zaplaceno za hříchy všech, kdo v něj věří. Pohlédněte na kříž a budete zachráněni.

Pojďme teď sklonit svou hlavu v modlitbě a vydejme znovu – nebo možná poprvé – své životy do Pánových rukou. A potom budeme společně zpívat nádhernou píseň, jejíž slova znovu vysvětlují celé evangelium – totéž evangelium, které jsme četli v Izajášovi 53, totéž evangelium, které je Boží mocí ke spasení pro každého, kdo věří.

Modleme se.