Boží vykoupení omezené v rozsahu I.

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Kristovo účinné dílo

Pavel Steiger, Praha, 25. listopadu 2018

Podívejme se nejprve do Písma, do knihy Zjevení. V páté kapitole v 5.-10. verši čteme:

  • A tu jsem spatřil, že uprostřed trůnu a těch čtyř živých bytostí a uprostřed těch starších stál Beránek jako zabitý [Beránek má přímý přístup trůnu, tj. Ježíš Kristus je Bůh]; měl sedm rohů a sedm očí, což jest sedm duchů Božích, vyslaných do celé země. I přišel a vzal ten svitek z pravice sedícího na trůnu. A když ho vzal, čtyři živé bytosti i čtyřiadvacet starších padlo před Beránkem; každý měl harfu a zlaté misky plné kadidel, což jsou modlitby svatých. A zpívají novou píseň: „Jsi hoden vzít ten svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu a národu, a učinil jsi je králi a kněžími našemu Bohu; a budou kralovat na zemi.“ (Zj 5:6-10) [CSP]

Ježíš Kristus tedy nevykoupil každý kmen, jazyk, lid a národ jako celek bez výjimky; svou krví vykoupil jen konkrétní lid z každého kmene, jazyka, lidu a národa, a učinil je králi a kněžími nebo královstvím kněží našemu Bohu; a budou kralovat na zemi.

Tato zásadní informace, že Ježíš Kristus, vykoupil svou krví pouze svůj lid a nikoli všechny lidi bez výjimky, je nám zde oznámena, čtyřmi bytostmi, a čtyřiadvaceti staršími, tj. nejvýše postavenými anděly, kteří jsou nejblíže Božímu trůnu z veškerého tvorstva. Ti padají před Beránkem v oslavné písni:

  • „Jsi hoden vzít ten svitek a otevřít jeho pečeti, protože jsi byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi z každého kmene, jazyka, lidu a národu, a učinil jsi je králi a kněžími našemu Bohu; a budou kralovat na zemi.“

Pouze vykoupení Kristovou krví, nikoli všichni lidé bez výjimky, jsou Boží lid, rod vyvolený, královské kněžstvo (Zj 5,9b-10), které přebývá v Kristově podivuhodném světle (1Pt 2,9), do kterého bylo uvedeno a posazeno na nebesích v Kristu (Ef 2,6b); aby vyprávělo o Božích chvályhodných činech (Iz 43,21), tzn. o Kristově kříži, aby svazovalo, co svázala nebesa, a rozvazovalo, co nebesa rozvázala (Mt 18,15-18; Mt 16,18-19). Boží lid nemůže nesoudit, protože Kristův zákon (1K 9,21), tj. evangelium, které hlásají, odsuzuje nevěřící svět. Proto svět prvotně nenávidí Krista a pak Jeho královské kněžstvo (J 15,18), které je pro jedny smrtonosnou a pro druhé životadárnou vůní (2K 2,16). To je naše kralování na zemi spolu s Kristem.

Bůh se skutečně smířil skrze Kristovu prolitou krev jen se svým vyvoleným lidem. Proto je Jeho vykoupení omezeno v rozsahu, tj. nezahrnuje všechny lidi.

A. Boží vykupující spásná láska se vztahuje jen na Jeho lid

Boží láska, tj. spásná, vykupující láska, mimo Krista neexistuje. Bůh definuje svoji spásnou lásku ke svému lidu takto:

  • V tom je láska: ne že my [kdo jsme v Kristu] jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás [když jsme ještě byli v zahynutí] a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy [za naše hříchy, nikoli za hříchy všech]. (1J 4,10)

Zkuste v předešlém verši nahradit zájmena „my, nás, naše“ „všemi lidmi bez výjimky“ a neunikne vám ta absurdita.

Jak jsme právě četli, spásná vykupující láska tkví v tom, že nikoli vyvolení si zamilovali Boha, ale že Bůh si zamiloval je; a pouze za jejich hříchy se obětoval.

Boží spásná láska se ztotožňuje s Jeho slávou, ta se ztotožňuje s Jeho dobrotou a ta je vymezena tím, že se smiluje, nad kým se smiluje, a slituje se, nad kým se slituje:

  • Hospodin odpověděl: „Všechna má dobrota přejde před tebou a vyslovím před tebou jméno Hospodin. Smiluji se však, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.“ (Ex 33,19)

Odkud se v Bohu bere tolik, tolik lásky, že se rozhodl vůbec někoho zachránit, přestože Jeho vyvolení byli rodem v Adamovi stejně zlí, snad i horší než ti, které ponechal v satanově otroctví. Nad kým se smiloval a slitoval, za toho Jeho Syn Ježíš Kristus také zemřel.

Pokud by se Boží spásná láska vztahovala na všechny lidi bez výjimky, jak bychom vysvětlili, že Bůh mezi lidmi činí rozdíly: jedni jsou dětmi světla a druzí dětmi tmy? Miloval snad stejnou láskou Kaina jako Ábela, předpotopní lidstvo stejně jako osm členů Noemovy rodiny, Izmaela jako Izáka, Ezaua jako Jákoba, Jidáše jako Petra, kozly jako ovce? Písmo nezná takovou univerzální, všeobecnou vykupující Boží lásku, která by byla završena spasením a vírou všech. Ježíš miluje spásnou láskou jen ty ze světa, které Mu dal Otec, kteří jsou Jeho (J 17,9; 17,20). Ostatní lidi Bůh trpělivě (Sk 13,18), shovívavě snáší (Ř 9,22) a zahrnuje obecnou milostí (Mt 5,45). Opakujeme – mimo Krista neexistuje Boží láska, tj. spásná láska:

  • Jako si Otec zamiloval mne [Syna], tak jsem si já [Syn, Ježíš Kristus] zamiloval vás [vás, které mi dal Otec a kdo jste ve Mně]. Zůstaňte v mé lásce. (J 15,9)
  • Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina, aby z tohoto světa šel k Otci; miloval své, kteří jsou ve světě [nemiloval všechny ze světa], a prokázal svou lásku k nim až do konce [tím, že pouze za ně zemřel a zajistil jim znovuzrození z Ducha, ospravedlnění, posvěcení a vzkříšení do nového těla]. (J 13,1)

Bůh svůj lid neurčil k tomu, aby setrval v satanově otroctví. Neurčil jej k tomu, aby byl navěky pod Jeho hněvem:

  • Vždyť Bůh nás [svůj lid] neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu [v soudný den], nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. (1Te 5,9)
  • Kristus však přinesl za hříchy jedinou oběť, navěky usedl po pravici Boží a hledí vstříc tomu, „až mu budou nepřátelé dáni za podnož jeho trůnu“. Tak jedinou obětí navždy přivedl k dokonalosti ty [a pouze ty], které posvěcuje. (Žd 10,12-14)

B. Kristovo vykoupení omezené v rozsahu

1. Kristova oběť neposvěcuje všechny bez výjimky

Kristova oběť přivádí k dokonalosti výlučně jen ty, které posvěcuje. Kdyby se jeho oběť vztahovala na všechny v obecném smyslu, potom by každý člověk, který kdy žil, byl posvěcen, tzn. byl by spasen a věřil.

2. Kristus se obětoval jen za svou nevěstu

  • Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni [pouze za církev, pouze za svoji nevěstu] obětoval. (Ef 5,25)

Tak jako má Kristus svůj jeden vyvolený lid, svoji vyvolenou, od věků milovanou nevěstu, za níž jedinou se obětoval, tak má mít věřící muž jen jednu svoji vyvolenou, milovanou ženu, s níž se oženil, a kdyby bylo třeba, měl by za ni položit i život.

  • „Proto opustí muž otce i matku a připojí se k své manželce, a budou ti dva jedno tělo [jako je jedno tělo Hlava a údy, Kristus a církev].“ Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. (Ef 5,31-32)

Manželský vztah mezi mužem a ženou je pozemský typ toho nejvyššího manželství mezi Kristem a Jeho vyvolenou nevěstou, ekklésií, církví, za níž a jenom za níž se obětoval na kříži.

3. Kristus pro sebe vykoupil pouze svůj zvláštní lid

  • Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy [naše hříchy, ne hříchy všech], aby nás [vyvolené] vysvobodil z nynějšího zlého věku [satanova věku] podle vůle našeho Boha a Otce [nikoli podle přirozené, „svobodné“ vůle člověka]. (Ga 1,3-4)

Apoštol Pavel, sám křesťan, adresuje svůj dopis sourozencům v Kristu, tzn. „nám“ křesťanům. Ježíš se vydal za „nás“, za lid, který mu dal Otec. Ježíš „nás“, své tělo, církev, své vyvolené vykoupil ze satanova otroctví, aby si „nás“ nastrojil jako svoji nevěstu, protože patříme od věků k Jeho milovanému lidu, z vůle Boha Otce.

  • … který dal sám sebe za nás, aby nás vykoupil [nikoli umožnil vykoupení] z veškeré nepravosti a očistil si pro sebe svůj zvláštní lid [nikoli veškeré lidstvo], horlivě milující dobré skutky. (Tt 2,14) [ČSP]

Bůh pro sebe a kvůli sobě vykoupil z otroctví nepravosti a očistil krví svého Syna pouze svůj zvláštní lid. Nový Pán, Ježíš Kristus, nevykoupil svůj lid zlatem ani stříbrem, ale cenou nejvyšší, svým životem. Stal se služebníkem, na kříži vykoupil svou krvi z otroctví hříchu mnohé, nikoli všechny:

  • Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé [ne za všechny bez výjimky]. (Mt 20,28)

Kristovo omezené vykoupení v rozsahu, tzn. že nezemřel na kříži za všechny lidi bez výjimky, ale jen za ty, které mu dal Otec, prostupuje celým Písmem. V příštích dvou kázáních si ukážeme na mnohé další verše, které tuto pravdu dokládají.

Ti, kdo k Bohem vlastněnému, zvláštnímu, vykoupenému a očištěnému lidu nepatří, nebyli Ježíšovou obětí vykoupeni ani očištěni; jsou nadále vlastněni tím Zlým. Boží zvláštní lid je objektem Jeho odvěké svrchované bezpodmínečné spásné lásky a dobroty, bez jakýchkoli lidských zásluh. Vše, co Bůh činí, činí prvotně pro sebe a kvůli sobě. Vše, co je dobré pro Něho, je druhotně dobré pro Jeho děti.

„Chcete“ být přitaženi Otcem ke Kristu? „Chcete“ patřit k Jeho zvláštnímu, vykoupenému a očištěnému lidu? Nezabývejte se příliš sami sebou (Ř 8,7) a pochybami, zdali Mu patříte, zdali jste vyvoleni. Modlete se, studujte Písmo, věřte Mu! Jestliže věříte a hledíte na Krista, jistě jste Boží vyvolení v Něm (Ef 1,4), jste děti zaslíbení. Pokud si ale myslíte, že jste přijali Krista „svobodným“ rozhodnutím svého těla a krve, pak nastal čas, ne nutně vašeho spasení, ale vaší reformace. Vše, v co věříte, vše, co vidíte duchovním zrakem, ve vás nově stvořil a vám zjevil Otec v nebesích, naprosto stejně jako apoštolu Petrovi:

  • Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích.“ (Mt 16:16-17)

C. Co přecházelo „Kristovu omezenému vykoupení v rozsahu“

Jak jsme se právě dočetli, Písmo nám nad jakoukoli pochybnost jasně zjevuje, že Ježíš Kristus zemřel pouze za ty, které mu dal Otec. Abychom lépe porozuměli „Kristovu omezenému vykoupení v rozsahu“, zopakujme si kontext, který nutně předcházel Kristovo vykoupení, tj. smíření Boha s jeho vyvolenými hříšníky.

1. okolnost: Naprostá duchovní neschopnost a zkaženost člověka:

  • …jak je psáno [Ž 14,1-3] „Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha; všichni se odchýlili, všichni propadli zvrácenosti, není, kdo by činil dobro, není ani jeden.“ (Ř 3,10-12)
  • A [Kristus] řekl: „Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně nemůže přijít, není-li mu to dáno od Otce.“ (J 6,65)

Tuto skutečnost jsme si z Písma ukázali ve druhém, třetím a čtvrtém kázání této série o Boží svrchovanosti ve spasení. Písmo jasně potvrzuje, že přirozený člověk, Adamův potomek, je rodem, v důsledku prvotního hříchu duchovně mrtev, oddělený od Boha, neschopen chápat Boží věci a komunikovat vzhůru k Bohu. Vše, co člověk v tomto stavu koná, se odehrává na jevišti hříchu. Je satanův vazal, otrok hříchu a kvůli své zkažené přirozenosti není schopen z vlastní vůle zatoužit po následování Boha.

2. okolnost: Boží nepodmíněné, svrchované vyvolení:

  • Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás [nikoli každého člověka bez výjimky] a ustanovil jsem vás, abyste šli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstalo; a Otec vám dá, oč byste ho prosili v mém jménu. (J 15,16)
  • Vždyť Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu [vyvolil nás; ostatní ponechal v zavržení], nýbrž abychom došli spásy skrze našeho Pána Ježíše Krista. (1Te 5,9)

Tuto skutečnost jsme si z Písma ukázali v pátém, šestém a sedmém kázání této série. Písmo tedy jasně potvrzuje, že se Bůh ze své nevýslovné, úchvatné dobroty nad padlým člověkem slitoval ke své slávě. BŮH OTEC VYVOLIL pro sebe a kvůli sobě svůj Boží zaslíbený lid, svoji církev, kterou si z celého padlého Adamova pokolení před stvořením věků zamiloval odvěkou láskou a určil ke spasení. Jeho vyvolení není podmíněné ani zásluhami, ani domnělou vírou přirozeného člověka; je výlučně založené na Boží svrchované milosti.

Jeho lid tedy nezahrnuje všechny bez výjimky, ale zahrnuje všechny bez rozdílu – muže, ženy, děti, Židy, Řeky, chudé, bohaté, zdravé, nemocné, vzdělané, nevzdělané, pány i otroky ze všech národů, jazyků a kmenů.

3. Důsledek lidské zkaženosti a Boží milosti: Kristovo omezené vykoupení v rozsahu

  • Za ně prosím [apoštoly]. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven. Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my. Dokud jsem byl s nimi, zachovával jsem je v tvém jménu, které jsi i dal; ochránil jsem je, takže žádný z nich nezahynul, kromě toho, který byl zavržen, aby se naplnilo Písmo. (J 17,9-12)
  • Neprosím však jen za ně, ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří [církev]; aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás, aby tak svět uvěřil, že jsi mě poslal. (J 17,20-21)

Neměli bychom být tedy překvapeni, že Kristovo vykoupení na kříži bylo, stejně jako Otcovo vyvolení, omezené v rozsahu. Nezahrnovalo naprosto každého člověka. Aby Boží zaslíbení byli zachráněni, Bůh Otec vyslal na svět v těle svého Syna, Ježíše Krista. Svěřil Mu pouze svůj vyvolený lid, aby jej BŮH SYN SPASIL. Ježíš Kristus na kříži zastoupil Boží vyvolený lid v potrestání. Nesl výlučně jeho hříchy, nikoli hříchy celého lidstva. Tak jej vykoupil z otroctví hříchu, vyvedl zajatce ze satanova uvěznění.

D. „Kristovo omezené vykoupení v účinnosti“ versus „Kristovo omezené vykoupení v rozsahu“

1. Kristovo omezené vykoupení v účinnosti

Arminiáni, to jsou ti, kteří věří, že Kristus zemřel za všechny lidi bez výjimky, nikoli jen za svoje vyvolené, jsou nejvíce znepokojeni koncepcí omezeného vykoupení. Pojem omezené vykoupení neradi slyší. Většina z nich si ale neuvědomuje, že také chápou Boží vykoupení v omezeném smyslu. Bez nadsázky, jejich pohled na spasení tragicky omezuje účinnost Kristova vykoupení, totiž Jeho všemohoucnost. Podle arminiánů, Kristus na kříži nesl všechny hříchy všech lidí, aby mohl být vykoupen každý, ale přiznávají, že všichni spaseni nebudou. Připouští, že lidská „svobodná“ vůle a nevíra mnohých omezují účinnost Kristovy oběti za všechny. To by znamenalo, že za mnohé Kristus umíral a trpěl zbytečně. Přestože zaplatil za všechny, nezískal všechny, protože mnozí upřednostňují setrvávat v satanově otroctví, než aby následovali Krista, který je vykoupil. Bůh, jak Jej musí vidět arminiáni, není všemohoucí, protože Jeho Boží moc, včetně tzv. nápomocné milosti, je omezována „svobodnou“ vůlí člověka. Člověk tedy Boha omezuje, maří Mu Jeho záměr a plán spasit všechny bez výjimky. To je přinejmenším žalostný pohled na Boha a neblahý důsledek arminiánské teologie spasení.

Shrnuto: arminiáni omezují Kristovo vykoupení v účinnosti, nikoli v rozsahu; omezují kříž v jeho intenzitě, nikoli v extenzitě.

2. Kristovo omezené vykoupení v rozsahu

Nejprve Písmo, ke kterému se budeme vracet v příštích kázáních. Večer před svým ukřižováním se Pán Ježíš Kristus modlil:

  • … „Otče, přišla ta hodina. Oslav svého Syna, aby tvůj Syn oslavil tebe, tak jako jsi mu dal pravomoc nad veškerým tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, dal život věčný [nikoli všem bez výjimky]. A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi dal, abych je vykonal. A nyní ty, Otče, oslav mne u sebe tou slávou, kterou jsem u tebe měl, dříve než byl svět.“ „Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa [Otec Mu nedal celý svět]. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že vše, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi dal, jsem dal jim a oni je přijali. Skutečně poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že jsi mě poslal ty. Za ně prosím [učedníky a všechny Tebou od věků milované]; neprosím za svět [ponechané v satanově synovství], ale za ty, které jsi mi dal, protože jsou tvoji – a všechno mé je tvé, a co je tvé, je mé – a v nich jsem oslaven. A již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já přicházím k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal, aby byli jedno, jako jsme jedno my. (J 17,1-11) [ČSP]
  • Neprosím však jen za ně [za učedníky], ale i za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří [Boží lid, církev, ekklésie]. (J 17,20)

Ježíš nezemřel za celý svět, za všechny hříšníky, ale jen za ty hříšníky, které Otec vyvolil ke spáse. Ježíš neprosil za celý svět, prosil výhradně za své učedníky, potažmo za všechny generace Božích zaslíbených dětí, nově stvořených k Jeho slávě, aby vyprávěly o Jeho mocných činech.

Kalvinisté, to jsou ti, kteří věří jako my v Kristovo omezené vykoupení v rozsahu, v žádném případě neomezují Boží všemohoucnost. Protože Kristus umíral jen za svůj vyvolený lid, účinnost Jeho vykoupení na kříži byla stoprocentní. Za koho zemřel, ten je Jeho na věky, a nikdo jej z Jeho ruky nevyrve. Boží moc nepřemůže ani peklo, ani „svobodná“ vůle člověka. Za nikoho neumíral a netrpěl zbytečně. Za koho zaplatil, toho si pro sebe vykoupil ze satanova vězení. Za koho nezaplatil, ten svůj dluh vůči svatému Bohu nikdy nesplatí.

Shrnuto: kalvinisté omezují Kristovo vykoupení v rozsahu, nikoli v účinnosti; omezují kříž v extenzitě, nikoli v intenzitě.

E. Kdo omezuje Kristovo vykoupení?

1. Omezuje člověk Kristovo vykoupení?

Jak již víme, v arminianismu je to člověk, kdo omezuje svojí „svobodnou“ vůlí účinnost Kristova „všeobecného“ vykoupení.

Tak je Boží vykoupení pouhá možnost, potencialita pro všechny. Vykoupení se stává účinným, až člověk uvěří. Ti, které Bůh předzvěděl, že uvěří, ty vyvolil. Víra člověka předchází a podmiňuje Boží spasení.

Kristus nikoho nespasil, ale umožnil spasení všem. Nedokonal spasení, to musí dokonat padlý, hříšný člověk vírou (arminianismus).

2. Bůh omezuje Kristovo vykoupení!

Jak již víme, v kalvinismu je to Bůh, kdo omezuje svojí svrchovanou vůlí rozsah dokonaného, tedy naprosto účinného Kristova vykoupení.

Tak je Boží vykoupení dokonalé a dokonané, zajistilo spasení a víru všem, které Bůh nepodmíněně vyvolil a miloval odvěkou láskou před založením světa. Kristus dokonal spasení svého lidu se vším, co celistvé spasení obnáší.

  • Když Ježíš okusil octa, řekl: „Dokonáno jest.“ A nakloniv hlavu, skonal (J 19,30) (kalvinismus).

Bůh Syn nikomu neumožnil spasení. On účinně dokonal spasení celého svého lidu, který Mu dal Otec!

Závěrem

Nevedeme spor o omezené vykoupení. V omezené vykoupení v rozsahu nebo účinnosti věří všichni křesťané, kromě universalistů. Jde ale v první řadě o to, kdo má první a poslední slovo ve spasení. Rozhoduje se přirozený člověk svým skutkem víry, jenž je, nebo není vybuzen nápomocnou milostí? Nebo je to Bůh, kdo svrchovaně, podle svého úradku rozhoduje o svém stvoření? Je Kristova oběť pouhou potencialitou, možností, kterou může, anebo nemusí dokonat padlý, hříšný člověk? Nebo Kristova oběť dokonale dokonala vše, tj. znovuzrození, ospravedlnění, posvěcování a budoucí vykoupení těla?

Ještě jednou si odpovězme na otázku: Co Kristus na kříži skutečně vykonal? Jsou jen dvě možnosti:

1. Svou smrtí na kříži dokonal spasení pouze těch, které Mu dal Otec? Nebo:

2. Nespasil nikoho, ale umožnil spasení všem lidem bez výjimky, protože za všechny zemřel?

AMEN

Osnova kázání: