• Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. … Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! (1K 15,3-6.12-19)

Na sklonku roku se vždy cítím jako na sklonku života. Nevím, jak je to u vás. Ale zatím vždy přišel další. Někdo například nevěří, že po smrti něco je; je to jeden z nejrozšířenějších názorů v dnešní společnosti, že vše na čem záleží, je tady a teď. Ale myslím, že to vůbec nedává smysl a nikdo z nás podle toho ani nežije. Bereme ohledy na druhé lidi, přemýšlíme o budoucnosti, jednáme tak, abychom mohli žít i zítra, pozítří i za rok, a nikdy se nerozhodujeme tak, aby to naše rozhodnutí bylo nejlepší pro nás samotné, právě tady a teď. Ale máme na paměti i druhé lidi, možná ty nejbližší, přemýšlíme nad minulostí, abychom se z ní něco naučili pro svou budoucnost a říkat, že po smrti nic není, že není zmrtvýchvstání, znamená říkat, že Ježíš Kristus nebyl vzkříšen.

Pokud není zmrtvýchvstání, potom nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Ježíš Kristus nebyl vzkříšen, pak všechno, co jsme dnes slyšeli v kázání i co jsme zpívali a četli, je lež a naprostou zbytečností byly i modlitby. Potom také životy těch, kteří uvěřili, jsou jeden velký podvod. Ale Písma Starého i Nového Zákona podávají ve svých příbězích důkazy o těchto duchovních skutečnostech. Skrze fyzické příběhy podávají důkazy o tom, že v Kristu Ježíši se naplnilo to, co Bůh dlouhé roky zasliboval.

Abraham byl ochoten obětovat svého syna Izáka, protože důvěřoval Bohu, že má moc jej vzkřísit z mrtvých. Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé, proto dostal Izáka zpět, jako obraz budoucího vzkříšení. (Žd 11)

A David v Žalmu 16 to viděl stejně a Petr to vysvětluje ve svém slavném kázání v Jeruzalémě po vzkříšení. Říká, že David viděl do budoucnosti a mluvil o Kristově zmrtvýchvstání, když řekl, že jeho duše nebyla ponechána v podsvětí a jeho tělo nevidělo zkázu. Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my jsme toho svědky, říká Petr.

Tak ty proměněné životy, o kterých čteme v Božím Slově, zvěstují Kristovo vzkříšení. Tento Petr, který se bál Židů a zapřel Ježíše, po letnicích neohroženě stojí mezi davem lidí v Jeruzalémě a zvěstuje jim vzkříšeného Krista. Dokonce je uvězněn a bičován, ale on se z toho raduje. Ti, kteří se v zahradě Getsemane rozprchli, nyní jsou mezi lidmi a zvěstují vzkříšeného Krista. A kolik lidí vydává svědectví stejným způsobem i dnes?

Mezi adresáty Pavlova listu do Korintu museli být skeptici, pochybovači. Pavel je ujišťuje v 6. verši 15. kapitoly, že z těch 500 svědků, kterým se Ježíš zjevil po svém vzkříšení, je dosud většina naživu. A dnes je nás tady minimálně 20 či víc a každý z nás se setkal se vzkříšeným Kristem. Proto každý, kdo se chce přesvědčit o tom, jestli byl Kristus vzkříšený, může jít a zeptat se kohokoli z vás, kdo je ten, o kterém Slovo mluví, že byl vzkříšený. A od lidí, které dřív nezajímalo nic, co bude na věčnosti, se dozví evangelium.

To je moc vzkříšeného Krista. A je to moc Ducha svatého v těch, kteří mu uvěřili. A pokud si někdo myslí, že už v Bohu nemá naději a říká si ve svém nitru: „…ale já už se nezměním, já už naději nemám“, tak má pravdu.

Má pravdu, protože člověk skutečně nemá sílu se sám změnit, ale Bůh tu moc má. On to učinil s lidmi, kteří byli očitými svědky Jeho vzkříšení s třemi tisíci po prvním veřejném kázání o letnicích, a dnes to dělá stejně.

Protože Pán neodmítne nikoho, kdo k němu přijde s opravdovým srdcem – Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově (Ž 145,18).

Každému, kdo uvěří, Bůh přiřkne Kristovu spravedlnost, a to co udělal s Ježíšem, udělá i s ním, vzkřísí ho z duchovní smrti. Kdyby to všechno nebyla pravda, jsou křesťané těmi nejubožejšími lidmi, protože jejich víra by byla marná.

Ž 73,13 říká – Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností? - Ano, pokud Kristus nevstane, tak ano. Avšak Kristus už je vzkříšen – Kristus vstal z mrtvých, prvotina těch, kdo zemřeli. Když tedy přišla skrze člověka smrt, přišlo skrze člověka i vzkříšení mrtvých. Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni. A Bůh nám dává víru, která nás s tímto Kristem spojuje, a my jsme s ním sjednoceni v tomto vzkříšení.

Vyznáš-li svými ústy Pána Ježíše a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Smrt nemá poslední slovo a to Kristus dnes mezi námi zvěstuje; odpuštění hříchů - v něm je ospravedlněný každý kdo věří; tak všichni, kdo věří v tohoto Krista, budou vzkříšeni spolu s ním na věky a již nezemřou. To je evangelium Božího slova.

Každý křesťan proto může směle a s jistotou přistoupit k památce a nepochybovat o tom, co se stalo – „… vždyť jste přece neuvěřili nadarmo, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom dvanácti a můžeme dodat – ukázal se i každému z nás, ukázal se nám všem, jak jsme tady, kdo jsme uvěřili. Tím nám daroval duchovní život, náš podíl na jeho vzkříšení. Tak víme, že naše víra není marná; je v ní totiž zaslíbení pro život nynější i budoucí. Slovy Pavla v tomtéž dopise – Když přijímáme chléb i víno, tak zvěstujeme smrt Páně, dokud on nepřijde. Jakmile se tak stane, bude náš podíl na Jeho vzkříšení úplný; náš fyzický život bude obnoven a tím přiveden do dokonalého souladu s tím, co nám už bylo dáno.

Váš život má velkou hodnotu pro Boha, a to si teď skrze chléb a víno máme výsadu připomenout a uvědomit si, že on je tím prvním, který vstal, ale ne tím posledním a tím pádem zdaleka ne tím jediným. On svou dokonalou obětí daroval dokonalou naději všem, kdo věří, naději, která daleko přesahuje tento život. On žil dokonalým životem na zemi, abychom my měli dokonalý život v nebi. Vzdal se života, který měl od věků, aby ho na věky daroval, abychom poznali, co je život.