Na sklonku roku se vždy cítím jako na sklonku života. Nevím, jak je to u vás. Ale zatím vždy přišel další. Někdo například nevěří, že po smrti něco je; je to jeden z nejrozšířenějších názorů v dnešní společnosti, že vše na čem záleží, je tady a teď. Ale myslím, že to vůbec nedává smysl a nikdo z nás podle toho ani nežije. Bereme ohledy na druhé lidi, přemýšlíme o budoucnosti, jednáme tak, abychom mohli žít i zítra, pozítří i za rok, a nikdy se nerozhodujeme tak, aby to naše rozhodnutí bylo nejlepší pro nás samotné, právě tady a teď. Ale máme na paměti i druhé lidi, možná ty nejbližší, přemýšlíme nad minulostí, abychom se z ní něco naučili pro svou budoucnost a říkat, že po smrti nic není, že není zmrtvýchvstání, znamená říkat, že Ježíš Kristus nebyl vzkříšen.
Všude kolem nás je mnoho lidí v panice, kterou navíc podpořily mediální zprávy o opatřeních, které jsou oznamovány vládou téměř co hodinu. Všichni víme, že to všechno se děje kvůli boji s koronavirem. A neděje se to jen u nás, ale v celé Evropě a na celém světě. V tomto článku nebudu psát nic o lékařských, sociálních nebo politických aspektech tohoto dění. Místo toho raději chci zdůraznit duchovní pointu, a to proto, abych upozornil na jednu zcela zásadní otázku. Chci totiž mluvit o skutečném viru.
