Skrze jednoho člověka vešla do světa smrt

Jaroslav Kernal, Praha 28. listopadu 2021

Pokoj vám a milost, milé sestry, milí bratři, milí přátelé. Náš milosrdný Bůh nás dnes znovu shromáždil kolem svého Slova, abychom se jím povzbuzovali, potěšovali, napomínali, budovali, sytili, abychom skrze Slovo přijímali požehnání a poznávali pravdu o Bohu i o sobě. Ve zmateném světě, který převrací pravdu a vydává ji za lež, potřebujeme být s pravdou seznámeni velmi důvěrně. Dneska máme před sebou třetí kapitolu knihy Genesis – je  to jedna z nejdůležitějších kapitol Bible. Díky této kapitole můžeme pochopit všechno, co za ní následuje. Je zde popsaná druhá nejstrašlivější událost lidských dějin: pád člověka, vzpoura proti Bohu, přidání se na stranu satana a označení Boha za lháře. Byla to událost kosmických rozměrů, protože od té chvíle bylo celé stvoření poddáno hříchu. Všechno, o čem jsme četli v předchozích dvou kapitolách, co Bůh prohlásil za dobré a následně za velmi dobré, to všechno bylo jediným lidským skutkem zkaženo, zničeno, zašpiněno, zohaveno. Ale řekl jsem, že to byla ta druhá nejhorší věc, která se kdy udála pod sluncem, protože tou nejhorší bylo ukřižování Božího Syna. Slovo se stalo tělem, Bůh Syn přišel do svého stvořeného světa jako jeden z těch, které stvořil. Ponížil se na úroveň buňky v matčině lůně, stal se otrokem lidí, aby hledal a spasil, co zahynulo (Lk 19,10).

První Adam byl stvořen z prachu země do podoby muže, hotového, plného, zralého, byl stvořen jako dobrý, a přece selhal a stal se otcem, hlavou a vzorem všech vzbouřenců proti Bohu. Druhý Adam se narodil z ženy, nepatrný, bezmocný, slabý a závislý. Prvnímu Adamovi Bůh vdechl do chřípí Ducha života, takže se stal živou duší. Jeho první nádech byl provoněn Božím dechem a potom byl přenesen do zahrady Edenu. Druhý Adam se narodil ve stáji, takže jeho první nádech byl prosycen zápachem hnoje a pachem dobytka a potom byl přenesen do Egypta, protože lidé ho chtěli zabít. První Adam přinesl svým činem smrt všem svým potomkům, poslední Adam jediným činem spravedlnosti přinesl všem, kdo v něj věří, ospravedlnění a život. První Adam se stal vzorem vzpoury a pádu. Přesto žil pokojně a dlouho (930 let). Druhý Adam, Pán Ježíš Kristus, byl dokonalým příkladem lidství, vzorem toho, co to znamená být člověkem – a zemřel ve svých třiatřiceti letech roztrhaný římskými důtkami, poplivaný, vysmívaný, zrazený, zbitý a přibitý na římský kříž. To bylo dílo lidské vzpoury proti Bohu. Neplatil za své viny, ani za nic zlého, protože se nedopustil žádného hříchu a v jeho ústech nebyla nalezena lest. Ale byly to naše hříchy, které na sebe vzal, kvůli kterým nesl Otcův hněv na svém lidském těle, za které na kříži dal plnou cenu – smrt. Zemřel a byl pohřben. Ale třetího dne vstal z mrtvých a žije. Jeho vzkříšení je důkazem Boží spravedlnosti, Boží lásky a Boží milosti. A o jeho díle se poprvé dovídáme v našem textu.

Projdeme teď celou třetí kapitolou a zaměříme se na jednotlivé protagonisty, kteří zde vystupují. Ukážeme si lstivost hada, lenost člověka a lásku Boží. Po tom velkolepém závěru druhé kapitoly, kdy se Bůh s radostí a s láskou dívá na člověka, kdy se muž s nevýslovným nadšením dívá na ženu, kterou mu Bůh dal, přichází propad do nejhlubších temnot. A to je dnešní první bod:

I. Had pomlouvá – lstivost hada

Na scénu přichází had. Bible ho tady nazývá nejchytřejším zvířetem. Není pochyb – a Boží slovo to dále potvrzuje (viz 2K 11,3–15; Zj 20,2), že za fyzickým tvorem musíme vidět jiné stvoření, duchovní stvoření, ďábla. Podívejte se do Ez 28,12–19. Tam je žalozpěv nad týrským králem, ale mluví se o cherubovi, který byl v Edenu a který se zkazil množstvím svých nepravostí. Není pochyb o tom, kdo je za týrským králem! Pomocí hada satan mluví k Evě. Mimochodem had je jedno z nejčastěji uctívaných zvířat, a to ve všech kulturách světa, na všech světadílech a je to doložené od nejstarších dob až po současnost. Ale mnohem důležitější, než jak satan vypadá a za co se vydává, je pochopit, jak jedná.

Podívejte se do prvního verše. Satan zpochybňuje. Ne každá pochybnost je od satana. Mohu velmi pochybovat o tom, že našim vládním představitelům a mnoha praktickým lékařům jde o zdraví lidí. Nesmyslná a ničivá nařízení nebo (ne)léčení po telefonu vedou k pochybnostem a stačí na to prostá logika selského rozumu. Ale pokud někdo zpochybňuje Boha nebo jeho Slovo či jeho dílo, můžeme si být naprosto jistí, že za fyzickou realitou máme co do činění s realitou duchovní, ďábelskou.

A všimněte si, že kromě zpochybňování je tady hra na city. Je tu jako by okamžik překvapení – Cože? Můžeme si tam představit celou škálu výroků – překvapení, údiv, ale především ono zpochybnění: „Opravdu vám Bůh zakázal?“ A potom následuje ta hra na city a na smysly: „Vy nesmíte jíst z žádného stromu v zahradě?“ Všimněte si toho dobře – Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě? To je hra na city, to je útok na smysly. To je záměrné a cílené přestřelení, které má protivníka vyvést z rovnováhy. To je způsob, jak ďábel pracuje.

Nevěřící člověk vám řekne, že Bible obsahuje spoustu chyb. Manželka řekne manželovi, že nikdy nic neudělá pořádně. Manžel řekne manželce, že na něj nikdy není vlídná. Rodiče řeknou dětem, že se na ně nikdy nemůžou spolehnout. Nic z toho není pravda. Zeptejte se nevěřícího, ať vám ukáže aspoň jednu chybu v Bibli. Začne se vykrucovat nebo mluvit obecně, že církev to změnila nebo něco podobného. Trvejte na tom, ať vám ukáže tu chybu. Manžel udělal pořádně mnoho věcí a nějaká se občas nepovedla a zrovna to bylo ve špatnou chvíli. Manželka měla těžký den a nereagovala podle manželových představ. Děti jednaly jako děti a rodiče přicházejí s ďáblovou argumentací.

A Eva nedávala pozor a hned se chytla. Satan překroutil Boží výrok extrémním způsobem a Eva, protože nestála pevně v pravdě – a my se můžeme jenom dohadovat, proč to tak bylo – reagovala špatně. Všimněte si dobře, co dělá. Sice odmítá lživou extrémní verzi satana, ale nepřichází s ostrým mečem Boží pravdy. Správně říká, že je jenom jeden strom, z něhož nemají jíst, ale kromě toho si k Božímu slovu přidává něco svého – nejen že z něj nemají jíst, ale prý se ho nemají ani dotknout. A všimněte si, že to vydává za Boží slovo (v. 3). Ale co říká Bůh?

• Přísloví 30:5–6 Všechna Boží řeč je protříbená, on je štítem těch, kteří se k němu utíkají. K jeho slovům nic nepřidávej, jinak tě potrestá a budeš shledán lhářem.

Eva přidala a ďábel ji měl v hrsti. Dostal ženu, kam chtěl a hned přichází s další fintou – prohlašuje Boha za lháře. Nejprve převrátil Boží slovo, nyní ho úplně popírá. Bůh něco řekl? Ale to vůbec není pravda. Bůh se jenom bojí … Všimněte si, jak „krásně“ podsouvá ženě lži o Bohu, lži o jeho motivech a jak rafinovaně útočí na lidské motivy, lidskou žádost – budete jako Bůh! To je podstata veškeré lidské pýchy, veškeré lidské marnivosti, okázalosti, každého povyšování a vší přezíravosti. JÁÁÁÁ! Já budu jako Bůh. Všichni okolo se musí dívat, všichni okolo musí poslouchat, protože JÁ …

Tady je vzorec ďáblova jednání – je pořád stejný, není v něm nic nového. Satan je stvořená bytost, ale není jako Bůh, i když by si to moc přál, není kreativní, jenom stále dokola opakuje ty samé věci. Zpochybnění Božího slova, překroucení Božího slova, popření Božího slova. Pán Ježíš ho nazývá otcem lži a vrahem. Ano, to je přesně on. Lže, jako když tiskne. A člověk mu to žere (omlouvám se za takový výraz). A za tím vším stojí útok na lidskou žádostivost! Budete jako Bůh. Vzpomeňte si na to, jak pokoušel Pána Ježíše na poušti. Jak začal? Jestli jsi Boží syn … – to je zpochybnění samotného Božího syna. A potom už jenom útočí na Boží slovo – překrucuje ho (proměň kámen v chleba), zpochybňuje ho (skoč z chrámu, andělé tě přeci chytí), popírá ho (když se mi pokloníš, dám ti to všechno – jako kdyby mu to všechno patřilo). A totéž dělá pořád znovu – obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by uchvátil. Hledá, kdo mu sedne na lep, kdo je tak naivní a hloupý, kdo není zakotvený v pravdě Božího slova – toho uchvátí. Stejně jako ten lev hledá ty nejslabší kusy stáda, aby na ně mohl zkoušet ty své triky, aby zpochybnil jejich víru, aby jim zpochybnil Boží slovo, aby převrátil Boží slovo a nakonec ho úplně popřel. Moji milí, jeho triky známe. Ale cesta, jak se jim ubránit, není znát dokonale každý jeho trik, ale znát dokonale pravdu. Pevně se držet Pána Ježíše Krista a být zakořeněni v pravdě jeho Slova. To nám pomůže odhalit každou jeho lež, to nám pomůže bránit se pochybám a vzepřít se jeho rouhání. Jestliže známe pravdu a jsme v ní zakotveni, můžeme hned po prvních slovech udělat to, co měl udělat Adam – vykopnout toho odporného svůdce ze zahrady rozkoše, Edenu.

II. Člověk odmlouvá – lenost člověka

Druhá kapitola nás vedla k výšinám člověka. Bůh dal člověku práci rukou, kterou měl oslavovat Boha. Bůh mu dal práci mysli, která měla přinášet Bohu radost, a Bůh dal Adamovi práci srdce, která měla být obrazem toho, jaký je Bůh, jak Bůh miluje, jaký má Bůh vztah s člověkem. To byly věci, které měly naplnit život člověka, aby nebyl prázdný, pustý, nesmyslný. Bůh dal lidskému životu smysl, náplně, kterou člověk bez Boha nemá. Hledá smysl v nejrůznějších věcech, ale v tomto světě smysl nikdy nenajde. Skutečný smysl může dát člověku jenom Bůh, když člověka přivede k Pánu Ježíši Kristu, když ho dovede k jeho kříži, když mu ukáže svou spravedlnost a pravdu, když člověk pochopí, že bez Boha nemůže nic a dá svůj život Kristu. Znamená to uvěřit v Pána Ježíše Krista ve svém srdci, uvěřit, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých a vyznat ho jako Pána svého života svými ústy. A Boží slovo říká, že kdo to udělá, bude spasen (Ř 10,13). Ale pojďme zpátky do našeho textu – viděli jsme hada – jeho dvě promluvy vedly k pádu člověka. Stačilo opravdu málo a člověk byl sveden. A dodnes stačí jenom málo a člověk je sveden. Pohled, myšlenka, slovo, to chvění v srdci, pokušení … a je to. Proto nás Písmo varuje před tím, co je ve světě, před tím, po čem dychtí člověk, co chtějí jeho oči a na čem si ve světě zakládá (1J 2,16). To není z Boha, ale ze zlého. O tom to je.

Podívejte se do našeho textu – Eva viděla, že to je strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči a slibující vševědoucnost (Gn 2,6). Měla Eva hlad? Ne. Byl to jediný takový krásný strom v zahradě Edenu? Vůbec ne! Gn 2,9 říká, že všechny stromy v Edenu byly žádoucí na pohled s plody dobrými k jídlu. Co se stalo? Byl tu slib – vševědoucnost zaslíbená ďáblem. I kdyby to byla pravda, jako že to pravda nebyla, jak uvidíme za okamžik, byl to ďáblův způsob a ne Boží způsob. Eva jedla a dala i Adamovi, který tam byl s ní. Co na to Adam? Neřekl nic. Neřekl nic, když had zpochybňoval Boží slovo, neřekl nic, když Eva přidávala k Božímu slovu, neřekl nic, když Eva vztáhla ruku po ovoci a jedla, neřekl nic, když mu podala ovoce, aby jedl i on. Možná to byl on, kdo to takhle Evě řekl, možná si on sám takhle vysvětlil Boží slovo z předchozí kapitoly (Gn 2,17). Ať to bylo jakkoliv, Adam mlčel a svým mlčením souhlasil s tím, co Eva řekla. Svým mlčením, svou nečinností, svou lhostejností souhlasil se zlem, jehož byl svědkem. Neřekl mu Bůh, že má střežit zahradu? Teď je tady had, který svádí ženu, kterou mu Bůh dal a Adam stojí a kouká se! To jsme celí my – nakonec nejenom muži, ale i ženy. Děje se něco špatného? Někdo jiný to vyřeší. Neříká se tu pravda? Je lepší dělat, že to nevidím.

Adam byl sveden společně s Evou, a protože jemu byla daná zodpovědnost za zahradu, za Boží slovo, a také za ženu, kterou mu Bůh dal, je to na prvním místě Adamův pád. Satan sváděl skrze hada, Adam padl skrze Evu. V té jediné chvíli, kdy člověk poslech ďábla a odmítl Boha, vzbouřil se proti Bohu, v té jediné chvíli dopadla zkáza na celé stvoření. Ta zdánlivě nepatrná neposlušnost, měla nesmírné důsledky. Ovšem nebyla to úplně malá neposlušnost – Bůh dal Adamovi jeden zákaz, jeden jediný zákon, jednu jedinou věc, které se měl Adam vyvarovat a zdá se, že úplně první věc, kterou Adam udělal, bylo to, že překročil tento zákaz. Z našeho pohledu se to zdá být malá neposlušnost, ale musíme si uvědomit, že byla jenom jedna jediná neposlušnost – Adam mohl dělat úplně cokoliv, přesto si zvolil vzpouru.

A podívejte se, co se děje dál. Jak to hned dopadlo na člověka. Hned v prvním okamžiku byl zničený vztah s Bohem, i když to ještě nebylo vidět. V druhém okamžiku byl zničený vztah s člověkem – zjistili, že jsou nazí a zakryli se listy. Postavili bariéru jeden mezi druhého. Už nechtěli, aby jeden druhého viděl takového, jaký doopravdy je. To působí hřích. Nechceme, aby druzí viděli, jací doopravdy jsme. Hřích zahaluje člověka a tím ho odděluje od druhých. Dnes to vidíme na každém kroku – kovid zahaluje tváře a společnost se odlidšťuje. Když se podíváte lidem do očí, uhnou stranou, chtějí být zahalení ve své masce. Mimochodem tady je první z mnoha biblických důvodů, proč by měl zdravý člověk odmítnout zahalování tváře na veřejnosti.

Ale co dělá hřích dál? Strom sliboval vševědoucnost, ale přinesl tragickou hloupost. Člověk se chce schovat před Bohem (v. 8)! Utíká se schovat za strom. Jako malé dítě, které si zakryje oči a myslí si, že není vidět. To nevypadá na vševědoucnost. Hřích ohlupuje. Čím více je člověk propadlý hříchu, tím je hloupější. Čím je bezbožnější společnost, tím je primitivnější, i když může být technicky velmi vyspělá, ale morálně je zvrácená, primitivní a hloupá – znovu je to něco, čeho jsme svědky v dnešní době.

A konečně se dostáváme k oblíbenému ping-pongu, i když někteří by to možná nazvali jinak. Je to výmluvná série výmluv. Adame, nejedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst? Žena, kterou tys mi dal, mi dala z toho stromu a já jsem jedl. Ženo? Had mě podvedl a já jsem jedla. Co mi to jen připomíná? Nepřipadá vám to nějak povědomé? Já nic, já muzikant … To ten druhý … To ona/on … To ty, Bože! Tohle je důsledek vzpoury, která se odehrála jen o pár chvil dříve. Srovnejte konec druhé kapitoly s dvanáctým veršem třetí kapitoly – na jedné straně úžas a nadšení, jakou ženu Bůh dal člověku. A na druhé straně? Výčitky – Bože, cos mi to dal za ženu? Podívej, do čeho mě dostala. Ty za to můžeš! Bože, mám problémy a ty za to můžeš. Bože, nedaří se mi, a ty za to můžeš. Bože, jsem nemocný, a ty za to můžeš … Celá jedna kniha v Bibli se zabývá tímto tématem – je to kniha Jób. Jób trpěl a říkal, že Bůh za to může. A měl pravdu. Přesto nebyl v právu. Bůh byl. Elíhú, Jóbův přítel, byl naplněn hněvem, když slyšel Jóbova slova. A popisuje Boží velikost.

• Jób 36:22–23 Hle, jak nedostupný je Bůh ve své síle! Kdo je učitel podobný jemu? Kdo smí dohlížet na jeho cestu? Kdo smí říci: ‚Jednáš podle‘?

A potom Bůh sám dal odpověď Jóbovi. A nepostavil se před ním poslušně jako panáček, jak si představuje mnoho lidí v současnosti, ale promluvil k Jóbovi ze smrště, z tornáda:

• Jób 38:2–4 Kdo to zatemňuje úradek Boží neuváženými slovy? Nuže, opásej si bedra jako muž, budu se tě ptát a poučíš mě. Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, víš-li něco rozumného o tom.

To je Bůh! A Jób to pochopil. Položil si ruku na ústa a vyznal, že jen zdálky o Bohu slýchal a pokorně prosil, aby ho Bůh sám vyučil a dal se mu poznat. A to nás vede k poslednímu bodu:

III. Bůh promlouvá – láska Boží

Satan přemlouval a sváděl, člověk se vymlouval, odmlouval a zbaběle se skrýval. Viděli jsme lstivost hada, lenost člověka a nyní se ukáže láska Boží. Bůh promlouvá s veškerou trpělivostí, s naprosto přesnou spravedlností, ve svatosti, v pravdě. A začíná hadem, u kterého to všechno skončilo. Budeš žrát prach! Zajímavé, nemyslíte? Z prachu země stvořil Bůh člověka. V prach se člověk obrátí. Po celý svůj život bude člověk pokrmem hada. Jenom když se obrátí ke Kristu, bude vysvobozen z moci temnoty a stane se Božím dítětem. Potom se ho ten zlý už nemůže dotknout (1J 5,18). A skrze slova určená hadovi zaslibuje Bůh vysvobození. Z ženy se narodí muž, který napraví, co tento muž spáchal, rozdrtí hadovi hlavu, i když sám utrpí škodu, protože had mu rozdrtí patu (Gn 3,15). To je zaslíbení evangelia, které Bůh dal prvním lidem. Lidé nikdy nebyli bez evangelia. Adam s Evou měli jasné slovo Boží, zaslíbení, na které se mohli spolehnout a tak být zachráněni z milosti skrze víru. Nikdy nikdo nebyl, není a nebude zachráněn jinak než z milosti skrze víru v Pána Ježíše Krista. Před jeho příchodem to byla víra v zaslíbení, po jeho příchodu je to víra v něj samotného – on je ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci jinak, než skrze něj (J 14,6).

Také na ženu dopadá Boží soud. Bůh jí nebere to, co jí dal – bude se množit a plodit, bude rodit děti a plnit svět lidmi stvořenými k Božímu obrazu, ale bude to naplněné bolestí a trápením. A dokonce i její vztah s mužem bude plný bolesti a trápení. Bude dychtit po svém muži, ale on nad ní bude vládnout. Moji milí, tohle není popis toho, jak má vypadat manželství, tohle je prokletí, které dopadlo na manželství po pádu. Proto v Bibli nenajdeme žádné dokonalé manželství, kromě jednoho jediného – a to je manželství Božího Syna a jeho nevěsty, církve. Důsledkem pádu je nerovnost ve vztahu mezi mužem a ženou. Předtím tu byla pomoc jemu rovná, nyní je tu žena, která dychtí, zatímco muž vládne. Není tu poddanost v lásce na straně jedné a obětavost lásky na straně druhé, vzájemná vydanost, která tu byla před pádem. Je tady přetahovaná o to, kdo bude vládnout.

I na muže dopadá Boží soud. Už nebude stačit natáhnout ruku a utrhnout plod se semeny, ale v potu tváře se bude plahočit, aby země, která byla kvůli němu prokletá, vydala nějakou bylinu, kterou by mohl jíst. Stále bude pracovat, ale součástí práce bude dřina a pot, marnost a zmar a výsledkem bude smrt. Prach jsi a v prach se obrátíš. Kdybychom skončili tady, bylo by to beznadějné. Ale Boží slovo tady nekončí, proto jsem nazval tento bod kázání „láska Boží“. Bůh se smilovává. Boží milost se dostává ke slovu. Bůh zachraňuje. Člověk kazí, na co sáhne, ale Bůh dává milost, Bůh obnovuje, Bůh jedná. Verš 21 je toho dokladem.

Boží slovo tady nepřímo mluví o první oběti. Bůh sám udělal Adamovi a Evě kožené oblečení a oblékl je. Bez prolití krve není odpuštění hříchů. Bůh sám prolil krev nějakých zvířat, aby byl usmířen jeho hněv a aby Adam s Evou nemuseli zemřít okamžitě. Už byli odděleni od Boha, což je smrt, už začali umírat spolu s celým stvořeným světem, ale dostali Boží milost, takže to trvalo ještě nějakých 930 let, než Adam zemřel také fyzicky, než se vrátil do prachu země, z něhož povstal.

Ve čtvrté kapitole je druhá oběť – Ábel přinesl Bohu oběť ze svého stáda. V osmé kapitole čteme o libé vůni obětí, které po potopě přinesl Noe Bohu, když obětoval z čistých dobytčat a z čistého ptactva Bohu jako oběť zápalnou. V patnácté kapitole čteme o tom, jak Abraham obětoval zvířata a ptáky, když uzavíral smlouvu s Bohem a ve dvacáté druhé kapitole je vrchol knihy Genesis, když otec pokládá svého milovaného jediného syna na oltář – Abraham jde na Boží pokyn obětovat Izáka, syna zaslíbení. Bůh zadržel jeho ruku, když se chystal zabít svého syna, protože Bůh sám si vyhlédl beránka jako oběť smíření.

• 1J 4:10 V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy.

Bůh dal svého vlastního Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Tato Boží láska se zjevuje už v zahradě Edenu, kde se Adam s Evou vzbouřili proti Bohu. Kvůli své vzpouře nemohli zůstat na místě rozkoše (Eden), ale byli vyhnáni pryč ze zahrady a vchod do zahrady střežili cherubové s plamenným mečem. Míhající se oheň to je slovo pro serafa, takže dost možná zahradu střežili cherubové se serafy. Už nikdy neměl hříšný člověk vkročit na místo, které pro něj Bůh připravil, kde bylo všechno uzpůsobeno pro něj, kde mohl žít v pokoji, radosti a spravedlnosti. Třetí kapitola začíná padlým andělem, satanem, a končí svatými anděly, kteří chrání Boží svatost, věčný život, společenství s Bohem.

Jediný způsob, jak může hříšný člověk obnovit svůj vztah s Bohem, jak se může dostat zpět do zahrady rozkoše, je spolehnout se na Pána Ježíše Krista, na jeho oběť, na jeho dílo. Na jeho „je dokonáno“. On udělal všechno, abychom my byli zachráněni. To jediné, co můžeme udělat, je, že se spolehneme na to, co on udělal. Stejně jako v zahradě udělal Bůh všechno pro člověka, včetně oběti, kterou přinesl, i nyní Bůh udělal všechno, včetně oběti svého Syna, kterého za nás dal. Na nás je, abychom vyznali, že jenom on je můj Spasitel a Pán. Amen.