Bůh bojuje I. (Da 10,1-14)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Za scénou viditelného světa

Jaroslav Kernal, Praha 4. srpna 2019

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí přátelé a hosté. Otevřete si prosím knihu proroka Daniela a budeme pokračovat ve výkladu této prorocké knihy. Jsme v desáté kapitole a před námi je čtvrtá Danielova vize. V prvních šesti kapitolách jsme viděli šest příběhů ze života Daniela nebo jeho přátel, v dalších šesti kapitolách jsou čtyři vidění, které se týkají dějin spásy. Dnes společně otevíráme poslední z těchto čtyř vidění. Toto vidění je zapsané v kapitolách 10-12. Stejně jako v předchozích případech, i zde tyto tři kapitoly tvoří jeden celek. Nečetli jsme celý tento text, ale jenom desátou kapitolu, protože budeme postupovat tímto viděním, tímto textem krok za krokem. Dnes zůstaneme jenom v desáté kapitole, a to jenom v její první polovině, kde uvidíme Danielovo další setkání s Božím synem, který mu toto poslední vidění dal, zjevil. Skloňme nyní svou hlavu k modlitbě a potom půjdeme do Písma.

Dostali jsme se k poslední Danielově vizi. Jedná se o největší a nejkomplexnější ze všech čtyř Danielových vizí. Jedenáctá kapitola obsahuje natolik detailní proroctví, že je důvodem, proč mnoho učenců – a nejenom liberálních – tvrdí, že kniha Daniel byla napsaná ve druhém století před Kristem a nikoliv v šestém, jak kniha sama prohlašuje. Jejich argumentem je skutečnost, že Daniel nemohl s takovou přesností předpovědět události následujích čtyř století. Pokud bychom se na to dívali z materialistického úhlu pohledu, potom je to skutečně nemožné. Jestli ale věříme, že je pravda to, co prohlašuje první verš Bible, potom s Danielem nemůžeme mít sebemenší problém. První verš Bible říká:

  • Genesis 1:1 Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.

Jestliže Bůh je stvořitelem všeho, je také udržovatelem všeho, což Písmo jasně vyučuje např. v Jobovi 34,14-15, a potom také všechno řídí ke svému cíli. Bůh je svrchovaným Bohem, jak to říká kniha Daniel:

  • Daniel 2:21 On mění časy i doby, krále sesazuje, krále ustanovuje, dává moudrost moudrým, poznání těm, kdo mají rozum.

A to znamená, že Bůh má plán. Pokud chce všechno dovést ke svému cíli – a jednotlivé Danielovy vize ukazují přesně tohle, potom musí být aktivně zapojený do každého jednotlivého detailu v celém procesu, jinými slovy, musí všechno řídit svou mocí a svou moudrostí. Pak jistě není problém v tom, aby Bůh svým služebníkům zjevil, co se má stát. A toto zjevení může být naprosto detailní, protože Bůh kraluje nad svým stvořením, Bůh vede stvoření k cíli, který předurčil, a tím je oslava Boha, tedy země, která je naplněna poznáním Hospodinovy slávy (Ab 2,14).

  • Daniel 2:44 Bůh nebes dá povstat království, které nebude zničeno navěky, a to království nebude předáno jinému lidu. Rozdrtí a učiní konec všem těm královstvím, avšak samo zůstane navěky.

Čtvrtá Danielova vize nás znovu vede k tomuto cíli. Je největší ze všech Danielových vizí a v některých ohledech, především v jedenácté kapitole, je velmi detailní. Znovu, stejně jako ve všech předchozích případech, nás vede k Pánu Ježíši Kristu, a to od samotného počátku této poslední vize. V našem dnešním textu poodhalíme duchovní oponu světa, v němž žijeme a podíváme se na to, jak Bůh v tomto světě jedná. Za čtrnáct dní se podíváme za tuto oponu ještě trochu více ve druhé polovině desáté kapitoly. Daniel se modlil a Bůh znovu na jeho modlitby odpověděl. Ve svém vidění se Daniel setkává s Božím synem, který se mu zjevuje, dále Daniela vyučuje, posiluje ho a ukazuje mu, jak probíhá duchovní boj za scénou viditelného světa. Pojďme tedy společně do našeho textu, k prvnímu bodu dnešního kázání:

I. Boží syn se zjevuje

Náš text začíná podobně jako většina oddílů v celé knize Daniel – začíná časovým určením, místním určením a také osobním určením. Dozvídáme se, že tato poslední vize se Danielovi stala ve třetím roce vlády krále Kýra, tedy v roce 535 nebo 536. To je informace, kterou bychom neměli přehlédnout. Kýros je důležitou postavou ve Starém zákoně. Izajáš prorokoval, že povstane král Kýros, kterého Bůh použije k tomu, aby vyvedl Izrael z babylónského zajetí. Skutečně:

  • 2Pa 36:22-23 V prvním roce vlády Kýra, krále perského, se splnilo slovo Hospodinovo, které mluvil ústy Jeremjáše. Hospodin vzbudil ducha perského krále Kýra, že dal po celém svém království rozhlásit a také zapsat: „Toto praví Kýros, král perský: ‚Hospodin, Bůh nebes, mi dal všechna království země. Pověřil mě, abych mu vybudoval dům v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdokoli z vás, ze všeho jeho lidu – Hospodin, jeho Bůh, buď s ním – se může vydat na cestu.‘“

Danielova vize z deváté kapitoly se odehrává v prvním roce vlády krále Dáreia, což je řecké označení krále Kýra (což je perské jméno). Jsem přesvědčený o tom, že ta vize z deváté kapitoly těsně předcházela výnosu krále Kýra o návratu Izraelců zpět do Izraele. Vize z desáté kapitoly přichází o dva roky později. Ostatek Izraelců už se vrátil do své země a do Jeruzaléma. Daniel nikoliv. Kde je Daniel?

Ve čtvrtém verši čteme, že je na břehu řeky Chidekel, což je jiné označení řeky Tigris. Kde najdeme řeku Tigris? V Babylóně. V době vlády Kýra perského už byl Babylón součástí perské říše, ale to není tak podstatné. Ostatek Izraele se vrátil domů, ale kde je Daniel? Je stále v Babylóně! Daniel tady vytváří kontrast – poukazuje na krále Kýra, který dovolil zajatcům vrátit se domů, ale zároveň zdůrazňuje, že Izrael je stále v Babylóně. A ten důraz je patrný také z toho, že Daniel se tady představuje opět jako Beltšasar. Na co tím poukazuje? Co tím chce říct? Kdo dal Danielovi jméno Beltšasar? Nebúkadnesar! Kdy? Když ho spolu s ostatními odvedl do zajetí v Babylóně. To se stalo před sedmdesáti lety. Danielovi je nějakých osmdesát pět. Dva roky po návratu ostatku Izraelců domů Daniel připomíná zajetí a podívejte se na to, co dělá:

  • Daniel 10:2-3 V těch dnech jsem já, Daniel, truchlil po celé tři týdny. Chutný chléb jsem nejedl, maso a víno jsem nevzal do úst, ani jsem se nepotíral mastí až do uplynutí celých tří týdnů.

Daniel se modlí, postí se a truchlí. Otázka, kterou bychom si měli položit, je, proč Daniel truchlí? Je nějaký důvod? Copak se jeho lid nevrátil domů? Ostatek ano, ale většina ne. A i ten ostatek se sice vrátil z Babylóna, ale jejich srdce bylo stále babylónské. Chrám zůstal v troskách a Jeruzalém také. Jsem přesvědčený o tom, že Daniel dobře pochopil vizi z předchozí kapitoly. Proto truchlí. Proto se postí. Daniel má roztržené srdce a volá k Bohu o slitování. A Bůh odpovídá!

  • Daniel 10:5 Pozvedl jsem oči a spatřil jsem, hle, jakýsi muž oblečený ve lněném oděvu.

Daniel spatřuje jakéhosi muže. Mnozí mají za to, že se jedná o anděla, ale já myslím, že přichází Boží syn. Ve druhé polovině kapitoly je popisovaná jako někdo podobný synu člověka, je to někdo, kdo Daniela posiluje, jak uvidíme za chvíli, Daniel ho oslovuje „můj pane“. Zde je oblečený ve lněném oděvu – to byl oděv kněží, když sloužili u oltáře a velekněze, když vstupoval do svatyně. V Ezechielovi 9 a 10 je znovu muž ve lněném oděvu, který má na bedrech písařský kalamář a který vykonal všechno, co mu Bůh přikázal, který označil všechny věrné znamením, takže se jim vyhnul Boží soud. V knize Exodus to byla krev zabitého beránka, kterou byli označeni ti, kteří byli zachráněni, v Ezechielovi jsou to ti, kteří jsou označeni na čele – jsou to lidé, kteří vzdychají a sténají nad ohavnostmi, které se páchají. Nový zákon jasně ukazuje na toho, který označuje svou krví a zapečeťuje znamením Ducha svatého – to je Boží syn, Syn člověka, Pán Ježíš Kristus. A aby nebylo pochyb, podívejte se na to, jak ho dále Daniel popisuje:

  • Daniel 10:5-6 Na bedrech měl pás z třpytivého zlata z Úfazu. Tělo měl jako chrysolit, tvář jako blesk, oči jako hořící pochodně, paže a nohy jako lesknoucí se bronz a zvuk jeho slov byl jako hrozný hluk.

Jan v první kapitole Zjevení popisuje stejný zjev, ale je velmi adresný a říká, že viděl Syna člověka:

  • Zj 1:13-15 uprostřed těch svícnů někdo jako Syn člověka, oděný řízou až na zem, a na prsou zlatý pás. Jeho hlava a vlasy bělostné jako sněhobílá vlna, jeho oči jako plamen ohně; jeho nohy podobné kovu přetavenému ve výhni a jeho hlas jako hukot příboje.

Jan znal Pána velmi dobře v jeho tělesné podobě, ale tady ho vidí ve slávě. Daniel neznal Pána ve smyslu fyzického seznámení, ale Pán Ježíš se mu dával poznat ve viděních, která měl, a kterým jen obtížně mohl rozumět v jejich plnosti. Toto jeho vidění začíná viděním slávy Božího syna, který se mu zjevuje jako muž ve lněném rouchu, v bělostné říze, jako ten, který má tvář jako blesk. Vzpomeňte si, co bylo hoře Sinaj, když sestoupila Boží sláva – hora byla zahalena oblakem a bylo vidět blízkání, blezky a bylo slyšet hukot hromů, nebo jak oblakový a ohnivý sloup doprovázel Izraelce po čtyřicet let na poušti. Boží syn sestoupil k Danielovi, aby ho povzbudil a posílil, aby ho vyučoval a dával mu poznat Boží vůli a Boží slávu. Podívejte, jak Daniel pokračuje:

  • Da 10:7 Já Daniel jsem to vidění viděl sám. Muži, kteří byli se mnou, žádné vidění neviděli, ale padlo na ně veliké zděšení a uprchli do úkrytu.

Jenom Daniel viděl tuto nebeskou slávu, viděl Syna člověka. Kdyby to byl Gabriel, Daniel by podle všeho neměl problém nám to říct, ale tady se jednalo o někoho jiného – Danielovi průvodci nic neviděli, ale byli natolik sevření strachem, že uprchli do úkrytů. Znovu to připomíná scénu z hory Sinaj, kdy Bůh romlouval k lidu, a Izraelci se třásli hrůzou a volali na Mojžíše, aby s Bohem mluvil on, aby oni nezemřeli. Mojžíš byl potom v Boží přítomnosti na hoře Sinaj, zatímco lid dole odléval zlatého býčka, aby ho uctíval. Daniel se setkává s Bohem, s druhou osobou Boží trojice. Boží syn se mu dává poznat a posiluje ho – a to je druhý bod našeho dnešního kázání:

II. Boží syn posiluje

  • Da 10:8 Zůstal jsem sám a viděl jsem to veliké vidění, ale nezůstala ve mně síla. Velebnost mé tváře se změnila a byla zcela porušena; nezachoval jsem si sílu.

I Daniel byl zachvácen strachem. To je naprosto přirozená reakce na setkání se svatým Bohem. Dnes mají lidé, kteří se nazývají křesťany mnoho bláznivých představ o Bohu a ve své pošetilosti by se chtěli chovat k Bohu jako ke svému kámošovi nebo jako k sobě rovnému, případně někomu o trochu lepšímu, než jsou oni sami. Mojžíš byl nejpokornější z lidí, Bůh s ním mluvil jako s přítelem (Ex 33,11), a přece k Bohu přistupoval s bázní a úctou. Nebo jiný přítel Boží, Abraham – když viděl přicházet Boha ke svému stanu v lidské podobě v doprovodu dvou andělů v podobě mužů, padl před ním na tvář a s pokorou a bázní uctíval svého Boha a prosil ho o milost (Gn 18,2-3). Nebo si vzpomeňte na Petra, který se svými spolupracovníky celou noc lovil ryby, ale nic nechytili. A potom přišel Ježíš a řekl mu, aby zajel na hlubinu. Tesař radil rybářovi, jak má lovit ryby! Ale Petr nakonec jednal podle Pánova slova a Bůh mu zjevil, koho má před sebou. Co udělal Petr? Padl na tvář a řekl:

  • Lukáš 5:8 Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.

Svatý Bůh vzbuzuje bázeň. Kde není bázeň, není pravé poznání Boha. Bázeň je někdy tak silná, jako v případě Daniela. Všechno v něm se zhroutilo, všechna jeho síla byla rázem pryč, jeho tvář se změnila, nezachoval si sílu, žádný jeho sval nebyl schopen se zpevnit. Byl jako rozlitá voda, která se nedá sebrat (2S 14,14).

  • Da 10:9 Slyšel jsem zvuk jeho slov a jak jsem zvuk jeho slov uslyšel, přišly na mě mrákoty a padl jsem na tvář, totiž tváří na zem.

Boží přítomnost sráží člověka do prachu země. Ale není to něco extatického, není to bezvládné padání a třesení, jak to můžete vidět mezi některými lidmi, kteří si myslí, že jsou křesťané, ale přitom používají démonické síly, aby napodobili Boží dílo, Boží moc. Při zvuku jeho slov padá Daniel tváří k zemi, což neznamená nic jiného, než uctívání. Daniel uctívá svého Pána. Znovu je to doklad toho, že ten, kdo stojí před ním, je samotný Syn člověka. Když se v podobné situaci ocitl Jan, měl před sebou anděla, a když uslyšel jeho hlas, padl před ním nakolena:

  • Zj 22:9  Ale on mi řekl: „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří proroci a ti, kdo se drží slov této knihy. Před Bohem poklekni!“

Jenom Boha samotného se sluší uctívat. A přesně to Daniel dělá. Přesně to musíme dělat i my. Hledat Boží tvář jako Daniel, modlit se, tlouct, prosit, volat, pokořovat se před Bohem – a Bůh odpoví!

  • Daniel 10:10 A hle, dotkla se mě ruka a zatřásla mnou, takže jsem se pozvedl na kolena a dlaně rukou.

Boží syn přichází, zjevuje se, dotýká se a pozvedá. Padáme před ním na tvář, jsme slabí, protože jsme jenom jako pára nad hrncem, jsme jako polní kvítí, které sotva rozkvete, odkvétá a není tu, ale Boží syn přichází do životů těch, kdo ho uctívají v Duchu a v pravdě, dotýká se jich, naplňuje je svým Duchem, a pozvedá je. Bůh sám nám dává sílu, v jeho moci se i v té největší slabosti a bídě můžeme pozvednout, pohlédnout k němu, sytit se jeho dokonalým zjevem, jeho nádherou a být posilováni mocí jeho Ducha skrze jeho slovo. To se děje i s Danielem:

  • Daniel 10:11 Muž mi řekl: „Danieli, muži vzácný, pochop slova, která k tobě budu mluvit. Stůj na svém místě. Jsem poslán k tobě.“ Když se mnou mluvil to slovo, stál jsem a chvěl jsem se.

Jak líbezná slova z úst Pána: „Danieli, muži vzácný!“ Milovaní, jak bychom si přáli taková slova slyšet z Pánových úst na naši vlastní adresu. Muži vzácný, ženo vzácná. Někdy o sobě přemýšlíme a myslíme si, že to jediné, co můžeme kdy slyšet, bude služebníku líný a špatný a v koutku duše doufáme, že z jeho milosti budeme zachováni, že budeme spaseni jako skrze oheň, že projdeme úzkou branou s odřenýma ušima, ale přece. Ale je tady dobrá zpráva, milovaní – Bůh sám si vás zamiloval a poslal svého jednorozeného Syna, aby se stal obětí smíření za naše hříchy. A jestliže kvůli nám neváhal dát svého Syna, jak by nám spolu s ním nedaroval všechno? Jste-li Kristovi, jste potomstvo Abrahamovo a dědicové požehnání. Jste Bohu stejně vzácní jako Daniel. Jste-li Kristovi, Bůh vám dal svého Ducha a Duch ve vás působí, že chcete i činíte, co se líbí Bohu. Boží slovo bylo zaseto do vaší duše, a Bůh sám v Písmu říká, že toto slovo se nevrátí s prázdnou. Jste půdou, která byla zkypřena samotným Bohem, on do vás zasadil své Slovo, on mu dal vzrůst, on ho pěstuje a stará se o něj, takže nese úrodu – u někoho třicetinásobnou, u dalšího šedesátinásobnou, a jinde stonásobnou. Daniel popisuje svaté:

  • Da 12:3 Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy.

Křesťané jsou těmi, kdo čerpají svou sílu z moci Božího Ducha. Byli jím zapečetěni a on se v nich stal pramenem, zdrojem vody života, která vyvěrá z jejich životů. Bůh sám nás pozvedá a posiluje. Bůh nás ujišťuje o své blízkosti, o své lásce, o své přízni, o své moci. Podívejte se dále:

  • Daniel 10:12 Řekl mi: „Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena a já jsem proto přišel.“

Bůh sám se rozhodl, že bude vyslýchat modlitby svého lidu, že na ně bude odpovídat, že je bude používat. Nesmíme si myslet, že to je naše modlitba, co hýbe nebem a zavírá brány pekel, je to Bůh sám, kdo to dělá. Ale ve své moudrosti ustanovil modlitbu jako prostředek, který bude používat k naplňování své vůle v tomto světě. Bůh se rozhodl, že použije nás, slabé a ubohé hříšníky, hliněné nádoby a páru nad hrncem k tomu, aby zjevil svou velikou slávu a moc v tomto světě.

Pán tady říká Danielovi dvě důležité věci – za prvé, neboj se. To je refrén Božího slova. Zní tady dvě protikladná zvolání – bojte se Boha, a nebojte se. Jestliže se bojíte Boha, nemusíte se bát ničeho a nikoho. Kdo se skutečně bojí Boha, nebude se bát člověka a s důvěrou bude přistupovat k Bohu, kdo se nebojí Boha v tomto světě, nebojí se své představy o Bohu, ale netuší, že ho čeká srážka s rychle rozjetým vlakem, že se bude muset postavit před svatého a spravedlivého Boha a jeho život bude odhalen do nejmenších detailů, do každého záchvěvu jeho srdce, do nejtemnější hloubky každičkého jeho motivu. Ale těm, kteří se bojí Boha, Bůh sám říká: „Neboj se!“

  • Lk 12:32 Nebojte se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.

A druhá věc, kterou musíme zmínit – Bůh vyslýchá naše modlitby. Bůh je používá ke své slávě, což neznamená nic jiného, než že je vyslýchá, že na ně odpovídá. Od prvního dne byla tvá slova vyslyšena. Jak dlouho se Daniel modlil? Tři týdny. Kdy slyšel tato slova? Dvacátý čtvrtý den! Kdy byla jeho prosba vyslyšena? První den jeho modliteb. Musel se modlit ještě dlaších 23 dní? Ano. Protože přesně to bylo v Božím plánu, přesně tak to Bůh chtěl. Svou modlitbou Daniel vstoupil do duchovní bitvy, která zuří kolem nás. Věděl o tom? Dokud mu to Boží syn nezjevil, nevěděl. Ale Boží syn bojoval, a to je poslední bod kázání:

III. Boží syn bojuje

Boží syn vyšel, aby přinesl Danielovi odpověď na jeho modlitby.

  • Daniel 10:13 Avšak ochránce perského království stál proti mně po jednadvacet dní. Dokud mi nepřišel na pomoc Míkael, jeden z předních ochránců, zůstal jsem tam u perských králů.

Tady byste mohli říci, že to je důkaz, že to nemůže být Boží syn, protože ten by rozmázl ochránce perského království jako malinu. Skutečně je to důkaz? Podívejte se do Getsemane, kde vidíme Božího syna. Co dělá? Prosí učedníky, aby se modlili spolu s ním! Oni se nemodlili, spali, protože jejich duch byl sice připravený, ale tělo bylo slabé. Co tedy vidíme znovu?

  • Lukáš 22:43 Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.

Boží syn je posilován andělem z nebe? Je to vůbec možné? Je to Boží dílo, Boží plán, Boží způsob jednání v tomto světě, proto by nás to nemělo překvapit ani v Danielovi 10.

A právě tady se odhaluje zákulisí duchovního boje. Už v první chvíli, kdy se Daniel začal modlit, vyšlo od Boha slovo, ale přišlo až po třech týdnech. To je skoro jako Česká pošta. Ne, to je Boží způsob jednání s námi. To je způsob, jak nám Bůh dává růst v milosti, ve víře a v lásce. Boha v jeho plánech nemůže nic zdržet ani omezit, nikdo nemůže jeho plány překazit ani narušit. Bůh dělá všechno, co chce (Ž 115,3), není nikdo, kdo by mu mohl říci, co to děláš. Takže jestliže odpověď přišla po třech týdnech, bylo v Božím plánu, aby odpověď přišla po třech týdnech. V Božím plánu byl boj s ochráncem perského království. V Božím plánu byla pomoc od Michaela, ochránce Izraele, který je v Novém zákoně nazván archandělem (Ju 9), tedy předním z andělů.

Andělé jsou služebníci Boží, kteří poslouchají Boha a plní jeho příkazy. Náš text nás nechce vyučovat o hierarchii ani o tom, jak je to s duchovními mocnostmi. Ale ukazuje nám, že je tu duchovní boj, že jsou tady duchovní mocnosti, které stojí za těmi lidskými. A to, že žijeme v době, která upřednostňuje racionalismus a materialismus na tom nic nemění. Za světem, který vidíme, stojí svět, který nevidíme. Bůh stvořil oba dva a stvořil je ke svému cíli a podle svého plánu. V Kristu

  • Koloským 1:16 … bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti – a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho.

Za fyzickou realitou, kterou vidíme, stojí duchovní realita, kterou nevidíme, kterou nám Bůh nezjevil, a kterou se nemáme snažit odhalovat. Za fyzickými silami a vládami, stojí duchovní síly a vlády. Za těmi, kteří vládnou v této zemi, stojí ti, kteří vládnou duchovně. Za těmi, kteří se staví proti vládě v této zemi, stojí další duchovní síly. A nade všemi svrchovaně vládne Bůh, ke kterému jedinému se máme utíkat. Když apoštol Pavel popisuje duchovní boj, říká to jasně:

  • Ef 6:10-13 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.

Přesně to udělal Daniel, když se modlil a postil, když truchlil pro svůj lid, když byl zarmoucen nad Božím soudem a tvrdostí srdcí svého lidu. A Bůh na jeho modlitbu odpověděl. Bůh ho v jeho truchlení potěšil, protože mu dal ve vidění poznat tajemství budoucích věcí, posílil ho skrze svého Syna, pozvedl ho, potěšil ho a povzbudil ho, aby se nebál.

Milovaní svatí, musíme žasnout nad tím, co nám tady Bůh odhaluje. Ne ohledně duchovních mocností, které ovládají tento věk tmy, ale ohledně Boží milosti a slitování, ohledně Božího milosrdenství, s nímž se Bůh sklání ke svému lidu. Musíme žasnout nad tím, že Bůh se rozhodl použít slabá a ubohá stvoření, jako jsme my, aby se naplnila jeho vůle v tomto světě. Musíme žasnout nad tím, že Bůh se sklání ke svým vyvoleným, k hříšníkům, které ospravedlnil z milosti skrze víru v Pána Ježíše Krista, a z těchto hříšníků dělá své děti. Musíme žasnout nad tím, že Bůh nás zve do své přítomnosti, volá nás k tomu, abychom byli s ním, oslovuje nás jako ty, kdo jsou mu vzácní, na nichž mu záleží, které nazývá jejich jménem a které posiluje tím, že na ně v hojnosti vylévá svého Ducha. Pán přichází k Danielovi a říká:

  • Daniel 10:14 Přišel jsem, abych tě poučil o tom, co potká tvůj lid v posledních dnech, neboť vidění se týká těchto dnů.

Bůh odpovídá na naše modlitby, Bůh vyslýchá modlitby svého lidu. Bůh je věrný a dělá přesně to, co zaslíbil. Bůh nás nikdy neopustí, ale bude nás posilovat a dávat nám růst – dokonce v osmdesáti pěti letech, jako to bylo u Daniela! – aby skrze nás mohl šířit vůni svého poznání. Tady je základ a podstata celého duchovního života, celého křesťanství – a to je modlitba, to je volání k Pánu a hledání jeho tváře:

  • Matouš 7:7-8 Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno. Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu bude otevřeno.

Jak odpovíte na Pánova slova?! – Pojďme nyní sklonit svou hlavu k modlitbě.

Osnova kázání: