Dnes uděláme takové rozloučení s knihou Genesis a shrnutí jejího významu a její důležitosti pro život křesťana. Díky tomu ale také uvidíme, že se vlastně s knihou Genesis neloučíme, protože není možné se jí vyhnout – ať již přímo nebo odvozeně – ať už půjdeme do jakékoliv jiné knihy Písma. A toto už je první z těch důležitých věcí, v nichž je kniha Genesis pro křesťany tak zásadní. Dnešní kázání jsem rozdělil do pěti krátkých bodů, přičemž každý z nich je v podstatě univerzální a je možné ho aplikovat na kteroukoliv knihu Písma. Především se znovu musíme alespoň krátce zmínit o přístupu ke knize Genesis. Dále se podíváme na příběh, tedy na počátky (kniha Genesis je v hebrejštině pojmenovaná podle svého prvního slova, počátek (na počátku), z čehož je i latinský název Genesis, který používáme i my. Nemůžeme minout doktríny, tedy učení, jimiž Genesis oplývá a které se rozvíjejí dál v celém Písmu. Ruku v ruce s tím jde poznání Boha, především Boha Stvořitele, ale nejenom a nakonec se zastavíme u toho, jak kniha Genesis svědčí o Pánu Ježíši Kristu. Bude to jenom takový rychlý přelet a chtěl bych vás povzbudit, abyste se k tomu doma vrátili a zkusili si jednotlivé body rozepsat do větší hloubky a šířky, protože v tom omezeném časovém úseku, který máme, se můžeme opravdu dotknout jenom zlomku u každého jednotlivého bodu. Než půjdeme dál, pojďme se ještě pomodlit. 

I. Přístup

Tohle je první věc, kterou musíme začít – a netýká se jenom knihy Genesis, ale celého Písma. Nejobecnější zásadou je, že Písmo je Boží slovo a právě tak k němu musíme přistupovat. Za takový přístup chválil apoštol křesťany v Tesalonice (1Te 2,13). Přistupujeme k Písmu jako k pravdivému a neomylnému Božímu slovu. Přistupujeme tak ke knize Genesis. Tato kniha popisuje historické události od stvoření světa do smrti Josefa. A to je další věc, kterou musíme mít stále na paměti. Je tady pravdivě popsaná historie světa. Tady se musíme na chvilku zastavit, protože žijeme v době, kdy se právě toto popírá.

Před necelými dvěma staletími přišel Charles Darvin se svou teorií o původu druhů – jednotlivé druhy se vyvinuly jeden z druhého. Obecně mluvíme o evoluční teorii. Mezi mnoha křesťany devatenáctého století padla tato teorie na úrodnou půdu, protože tato půda už byla připravena, zkypřena liberalismem, který vycházel ze skepticismu a racionalismu osvícenství 18. století. Liberalismus zpochybnil Boží slovo, nepřistupoval k němu jako ke slovu od Boha, ale chtěl a stále chce být soudcem nad tímto Slovem. Pro nevěřící lidi byla evoluce dobrou možností, jak si vysvětlit existenci světa bez Boha. Své ovoce tento evoluční ateismus ukázal ve dvacátém století, v ideologiích nacismu a komunismu se stovkami miliónů jejich obětí. A ukazuje ho dodnes, protože mezi jeho oběti můžeme započítat naprostou většinu zavražděných nenarozených dětí, jichž jsou jen v naší zemi každoročně desítky tisíc. Na tomto evolučním základě však dnes stojí všechny vědecké obory, což masivně ovlivňuje naše životy.

Tady dochází ke střetu a kniha Genesis se stává bojištěm. Často můžete slyšet, že Bible není učebnicí přírodních věd. Je to pravda, přesto pravdivě popisuje nejen historii, ale také to, co Bůh stvořil – ať již jde o zemi, moře, nebe či o vše, co v nich žije. A navzdory tomu, že se řada křesťanů snaží skloubit na evoluci založenou vědu s Biblí, v mnoha věcech to prostě není možné. Mohli bychom mluvit třeba o otázce smrti, která je hnacím motorem evoluce, zatímco v Písmu je Božím nepřítelem, který vešel do světa až po pádu Adama a Evy, což je jasně popsáno právě v Genesis. Evoluce předpokládá, že živé vzniklo z neživého, že se složitější formy vyvinuly z jednodušších, ale neexistují pro to žádné důkazy. Existují jednobuněčné formy života, ale nemáme žádné dvou nebo tříbuněčné – takže se skokově pohybujeme od jednobuněčných forem přímo ke složitým. Neexistuje důkaz, že by se z jedné informace samovolně, vývojem staly dvě. Takže zatímco jsou na jedné straně nedokazatelné postuláty evoluční vědy spolu se závěry, které se každé desetileté mění, máme na druhé straně Písmo, které tvrdí stále totéž, konkrétně že Bůh stvořil svět v šesti dnech, že stvořil všechna zvířata podle jejich druhů, že stvořil člověka jako muže a ženu, že zaplavil zemi potopou nebo že země je mladá – a to všechno jsou věci, které jsou zjevné, tedy dokazatelné. Čemu tedy budeme věřit? Na čem budeme stavět?

Jaký je náš přístup ke knize Genesis? Velmi těsně souvisí s tím, čemu následně budeme věřit. Souvisí s tím, jak budeme přistupovat k dalším místům Písma, k takovým zázrakům, kdy se zastavilo Slunce (Joz 10,12–14) nebo se vrátilo na své dráze zpět (Iz 38,8) nebo kdy náš Pán vstal z mrtvých.

II. Příběh

Kniha Genesis je příběh. A není to jenom příběh stvoření, ale je to příběh Božího lidu, je to náš příběh. Tady jsou naše kořeny. Pokud lidé zapomenou na své kořeny, stávají se vykořeněnými. Když vykořeníte nějakou rostlinu, zahubíte ji. A v podobném slova smyslu to platí i o lidech. Když se vám podaří sebrat lidem jejich kořeny, zničíte jejich identitu a připravíte je o to, k čemu je Bůh určil. Jedním ze způsobů, jak můžete lidi vykořenit, je, že je vystěhujete z jejich země nebo je smísíte s lidmi z jiné země a jiné kultury. Jiným způsobem je to, že jim seberete jejich příběh nebo ho radikálním způsobem změníte.

Zdá se, že se takto mění také příběh v naší zemi. Patnáctého března 1939 německá armáda obsadila okleštěné území Čech a Moravy. Země byla zrazena svými západními spojenci, Slovensko se po dohodě s Hitlerem v noci na 15. března odtrhlo, aby si vytvořilo vlastní fašistický stát. A v den osmdesátého pátého výročí této tragické události jel český prezident něco projednat se saským premiérem, již dříve předsedkyně sněmovny mluvila o tom, že jsme jako protektorát měli autonomii v rámci německé třetí říše a veřejnoprávní Česká televize se věnovala tomu, jak hitlerovská armáda zachránila Slezsko před Poláky. Možná se dočkáme toho, že uslyšíme, že nás Němci v roce 1939 zachránili, stejně jako jsme slyšeli, že nás v květnu 1945 osvobodili Ukrajinci. To je nebezpečné.

Lidé nahradili příběh o stvoření člověka Bohem příběhem o vyvinutí se člověka z opice. A co se stalo? Přestali být lidmi stvořenými k Božímu obrazu a začali se mnohem více podobat zvířatům, o nichž věří, že z nich pocházejí. To je to vykořenění, které souvisí s naším příběhem. Křesťan je člověk, který má své kořeny zapuštěné do Krista, ale příběh Pána Ježíše Krista začíná v knize Genesis – v první kapitole, kde Bůh tvoří člověka podle svého obrazu, ve třetí kapitole, kde Bůh zaslibuje zachránce před ďáblem, který se narodí z ženy a rozdrtí ďáblovi hlavu (Gn 3,15), v obrazu archy, která byla místem záchrany před Božím soudem (Gn 6–9; 1Pt 3,18–22), v zaslíbení Abrahamovi, že v jeho potomku dojdou požehnání všechny čeledi země (Gn 12,3), v synu, který se narodí nikoliv z těla, ale na základě zaslíbení (Gn 17,19), v milovaném synu, který bude obětován jako beránek (Gn 22), v prorokovaném králi z kmene Juda, který bude kámen Izraele, Pastýř, který vzejde z rukou Přesilného Jákobova (Gn 49,10.24–25). Tohle je náš příběh, moji milí, a pokud si ho necháme vzít nebo ho změnit, budeme vykořeněni. Souvisí to velmi úzce s naším přístupem ke knize Genesis. A je jasné, že nejsme spaseni vírou v historicitu knihy Genesis, ale z milosti skrze víru v Pána Ježíše Krista. Ale může muž milovat svou ženu a nevěřit jejím slovům? Může říkat, že ji miluje, ale pokud jí nedůvěřuje, je jeho láska opravdová? Pokud se takový muž zajímá o jiné ženy a o to, co se líbí jiným ženám a potom to nabízí své manželce, které se líbí něco úplně jiného, skutečně můžeme mluvit o jeho lásce k manželce? Stejně tak křesťan miluje Krista, ale pokud překrucuje jeho Slovo, pokud se spoléhá na vědu místo na Pána a na jeho Slovo, můžeme ještě mluvit o lásce ke Kristu? Skutečně jsou ty jeho kořeny v Kristu samotném a v pravdě o něm, když tuto pravdu poznáváme z Písma?

Chci vás povzbudit k tomu, abyste se často vraceli do knihy Genesis. Celé Písmo je důležité, ale tady, v Genesis, jsou kořeny našeho příběhu, našeho spasení, naší identity. V Přísloví čteme o tom, jak Hospodin moudrostí založil zemi, je tu řeč o stvoření (Př 3,19–20). A potom je tam výzva: „Toto ať ti nesejde z očí!“ (v. 21) a následují tato silná slova:

• To dá tvé duši život a milost tvému hrdlu. (Př 3,22)

III. Doktríny

Kniha Genesis je knihou počátků. Není jenom počátek příběhů, ale je to také počátek doktrín, učení Písma. Někdo by mohl říci, že nepotřebujeme doktríny, potřebujeme život. Má to nějakou svou logiku, ale není to pravda. Se zdravým učením stojí a padá zdravá církev i zdravý křesťanský život. Bez zdravého učení nemůže být zdravá církev ani křesťanský život. A v knize Genesis je počátek mnoha zásadních doktrín. Tyto doktríny se samozřejmě dál rozvíjejí a jejich plnost nacházíme až v uceleném kánonu Písmu a ve zjevení, které jsme dostali v osobě a díle Pána Ježíše Krista. Přesto jsou tady jejich počátky, a kdybychom ignorovali knihu Genesis, těžko bychom mohli dospět k pravdě v různých křesťanských doktrínách.

Jenom krátký výčet toho, co nacházíme v knize Genesis – učení o stvoření, učení o pádu a tedy hříchu a o spasení, učení o uctívání Boha a o Bohu samotném, a dokonce můžeme mluvit – a na ne jednom, ale mnoha místech jsme to skutečně viděli – o učení o Boží trojici, učení o andělech a ďáblu, učení o ospravedlnění z milosti skrze víru, učení o Božím soudu a o smrti. V knize Genesis začíná učení o církvi, které je v plnosti zjeveno až s příchodem Pána Ježíše Krista. Je to ve druhé kapitole, kde Mojžíš zapsal slova: „Proto opustí muž otce a matku a přilne ke své ženě, a stanou se jedním tělem“ (Gn 2,24). Proč je to učení o církvi? Protože to říká Pavel v listu Efezským potom, co cituje tento verš, když mluví o vztahu muže a ženy, a říká:

• Je to velké tajemství, které vztahuji na Krista a na církev. (Ef 5,32)

Jsem velmi silným zastáncem toho, že o církvi můžeme mluvit až po dokonání díla Pána Ježíše Krista, po jeho vystoupení do nebe a vylití Ducha svatého, přesto musím trvat na tom, že učení o církvi začíná už ve druhé kapitole knihy Genesis. Pán Ježíš v určitém slova smyslu opustil Otce a stal se tělem a církev – to jsou jenom ti, kdo opustili matku. Všichni, kdo jsou součástí Kristovy církve, jsou ti, kdo jsou zrozeni z ženy a vyznali Pána Ježíše Krista jako svého Spasitele a Pána.

• Kdo přichází ke mně a nedovede se zříci svého otce a matky, své ženy a dětí, svých bratrů a sester, ano i sám sebe, nemůže být mým učedníkem. (Lk 14,26)

Velmi aktuální a nesmírně důležité je učení o člověku (kdo je člověk, jak byl stvořen a proč, co je smyslem života člověka), otázka manželství a všechny otázky, které se týkají vztahu člověka k ostatnímu stvoření – to všechno začíná v knize Genesis a pokud nebudeme brát vážně knihu Genesis, nebudeme mít v úctě člověka, který byl stvořen k Božímu obrazu, nebudeme mít v úctě manželství jako svazek jednoho muže a jedné ženy. Tohle jsou otázky, které jsou popírány některými křesťany a v některých církvích – ale nikdy se nejedná o církve, které se vší vážností přijímají knihu Genesis jako Boží slovo a jako historický záznam toho, jak Bůh stvořil svět a všechno, co je na něm. Často takoví lidé, kteří se sice považují za křesťany, berou knihu Genesis jako nějaký mýtus nebo báchorku, kterou napsalo několik různých lidí, a potom to někdo další splácal dohromady a vytvořil to, co máme a čemu vlastně nemůžeme věřit. Ale slovy Krista: „Mojžíš mluví o Kristu“ (J 5,46–47) – ale jestli nemluví Mojžíš nebo mu nemůžeme věřit, proč bychom měli věřit Kristu? A znovu slovy Pána Ježíše – jak bychom vůbec mohli věřit jemu, kdybychom nevěřili tomu, kterého poslal, Mojžíšovi?

Pokud tedy nepřijmeme doktríny z knihy Genesis, nemáme na čem postavit svou víru. Mnohé novozákonní texty staví na Mojžíšovi – ať už se to týká osoby Ježíše Krista, nebo spasení, či učení o člověku a o manželství, učení o vyvolení a o Božím soudu nebo o Boží svrchovanosti, o Bohu jako takovém.

IV. Bůh

V knize Genesis se seznamujeme s Bohem. Krok za krokem a stránku za stránkou. A jakkoliv se toto seznámení může zdát teoretické, má velmi praktické důsledky. Bůh se nám hned v úvodních kapitolách představuje jako Stvořitel a současně nám také ukazuje, co stvořil. Osobně si myslím, že by to bylo poměrně těžké věřit ve Stvořitele, kdybychom neměli popsané dílo stvoření – a zvlášť dneska, když je tak rozšířený evoluční mýtus. Je to jako kdyby vám někdo tvrdil, že je malířem úžasných obrazů. Možná ano, ale možná také ne. A potom by vám ukázal obraz nádherný obraz krajiny. To už je něco jiného, že? Ale představte si, že by se objevilo několik dalších, kteří by tvrdili, že ten obraz namalovali také. A jeden by tvrdil, že nalil několik plechovek barvy na plátno a potom s tím strašně dlouho kvedlal, až z toho vznikl ten nádherný obraz krajiny. Ale ten první by vytáhl notýsek a řekl by: „Víš, mám tady záznamy o tom, kdy, kde a za jakých okolností každý můj obraz vznikl – a každý má vzadu na plátně malé číslo, podle kterého ho mohu identifikovat. A potom by to bylo jasné. A takovým notýskem je kniha Genesis. Jednoznačně ukazuje na to, že Bůh je Stvořitel, protože popisuje, jak Bůh stvořil svět – a svět, který kolem sebe vidíme, dává tomuto popisu za pravdu.

Jeden univerzitní profesor, křesťan, mluvil o tom, že jsou čtyři jasné postuláty stvoření, tedy to, co říká Bible o stvoření, které můžeme vidět kolem sebe, můžeme je tedy považovat za důkaz. Vidíme design, což předpokládá designéra. V každé buňce je DNA, což není nějaká náhodná sekvence, ale komplikovaný kód – a kód je důkazem inteligence. Existují zjevné důkazy pro to, že země je mladá. Jedním takovým důkazem jsou fosilie. Jiným takovým důkazem jsou nejstarší žijící organismy na světě, což jsou stromy. Nejstarší stromy jsou staré čtyři a půl tisíce let, což přesně odpovídá době biblické potopy. Bible tvrdí, že Bůh stvořil zvířata podle jejich druhů – a i když existuje variabilita v rámci druhů, není tu žádné překračování hranic mezi druhy, žádní kočkopsi, krávokoně ani ptákoryby. A konečně existuje mnoho důkazů o tom, že tady byla celosvětová potopa. Bible nám říká pravdu, když mluví o tom, že Bůh je Stvořitel.

A kniha Genesis mluví o Bohu mnohem a mnohem víc. Hned v úvodních verších čteme o Božím Duchu, který se vznášel nad vodami a o pár veršů dál o sobě Bůh mluví v množném čísle, takže to vypadá, že v Bohu je nějaká pluralita. Kromě toho vidíme, že Bůh je obhájce a smírce – smířil hřích Adama a Evy. Bůh je soudce, protože je také odsoudil a později celé lidstvo při potopě a potom znovu Sodomu a Gomoru. Bůh je ten, kdo připravil plán záchrany a zjevil ho Noemovi. Bůh přijímá uctívání a chválu. Bůh je Živý, který vidí a slyší, je Všemohoucí, Bůh povolává a žehná, Bůh je Pán, Panovník, který vyžaduje poslušnost, Bůh je milosrdný a slitovává se, Bůh nalézá a je také spravedlivý a svatý, Bůh odpovídá na modlitby a dělá si nárok na to nejvzácnější, co máme. Bůh je Bohem nebes a země, je to Anděl Vykupitel, Pastýř, Přesilný Jákobův, Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. Je toho opravdu mnoho, co v knize Genesis najdeme o Bohu. Je to ale „jenom“ počátek Božího zjevení, které v plnosti přišlo na konci věků v osobě Božího syna, Pána Ježíše Krista. Ale kdybychom se zbavili této knihy, celé to další zjevení ztratí základ a zhroutí se. A tento základ nás vede k tomu nejdůležitějšímu:

V. Pán Ježíš Kristus

Pán Ježíš káral Židy, že si z Písma udělali cíl, takže si myslí, že mají věčný život, protože zkoumají Písmo. Ale Písmo svědčí o něm a k němu přijít nechtěli, aby měli život. Písmo nás vede ke Kristu a ukazuje na něj. Proto ho tolik zdůrazňujeme. Když šel po svém vzkříšení toho prvního dne po sobotě se dvěma ze svých učedníků do Emauz, „začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma“ (Lk 24,27). Kniha Genesis svědčí o Kristu. I když zatím jenom v náznacích, z nichž není možné rozpoznat jeho identitu, ale je možné tak silně vidět Pána Ježíše, že lze takto dojít ke spasení. Proto je Abraham uváděn jako otec všech věřících – vždyť spatřil Kristův den a zaradoval se (J 8,56).

A my jsme to mnohokrát viděli, jak jednotlivé texty, jimiž jsme procházeli, ukazují na Krista. Některé úplně přímo – asi tím nejvýraznějším ukazatelem je příběh o obětování Izáka, který mluví o tom, že Bůh si vyhlédne beránka k oběti zápalné. Kromě toho jsme často viděli osobu Pána Ježíše v osobě Hospodinova anděla, který se zjevoval lidem a mluvil s nimi takovým způsobem, jako kdyby to byl sám Bůh, nebo jsme ho viděli na jednotlivých lidech – tak jsme to viděli opět velmi silně na osobě Josefa, který se zachoval jako vykupitel svých bratrů. Nebo na Judovi, který se postavil za svého bratra Benjamína a nabídl sám sebe jako výkupné. Pán Ježíš v evangeliích často říkal lidem kolem sebe, že kdo má uši k slyšení, ať slyší – v tomto případě bychom mohli říct, že kdo má oči k vidění, uvidí. Kdo má nové srdce naplněné Duchem svatým, uvidí Pána Ježíše Krista v knize Genesis velmi zřetelně a jasně. Stále znovu nás kniha Genesis vede k němu.

A my bychom měli poslechnout její volání, tuto výzvu. Je to výzva k pokání a k víře v Pána Ježíše Krista. On je jedinou cestou ke spasení – kdo v něho věří, má život věčný. On je jedinou cestou k Otci – k Bohu se nelze dostat jinak, než skrze Pána Ježíše Krista. Je to výzva pro všechny, kteří nevěří v Krista, aby se před ním pokořili, aby ho hledali, aby tloukli a prosili a dělali to tak dlouho, dokud jim Bůh sám neodpoví – možná svým pokojem, svou láskou, hlubokým vědomím odpuštění hříchů, které snímá z člověka břemeno viny.

Ale i pro nás, kteří už věříme v Pána Ježíše, je to důležité, abychom šli znovu ke Kristu, abychom se mu vrhli přímo do náruče, abychom otevřeli jeho Slovo a sytili se jím, protože tak se budeme sytit Kristem samotným. A můžeme, ba přímo máme k tomu využít celé Boží slovo a zcela konkrétně knihu Genesis. Tak vás znovu chci povzbudit, abyste se k této knize počátků vraceli stále znovu. Věřte mi, že kdykoliv tam půjdete, pokaždé objevíte nové věci a v těch starých, v těch, které jste už objevili dříve, si prohloubíte své vědomí Boží přítomnosti a slávy. A především se budete učit stále lépe vidět Pána Ježíše Krista na stránkách Starého zákona, čímž bude upevněna vaše víra a tak porostete v Boží milosti a budete moci sytit další a ukazovat jim z Písma, jak nádherného Spasitele máme.

• Chci, abyste povzbuzeni v srdci a spojeni láskou hluboce pochopili a plně poznali Boží tajemství, jímž je Kristus; v něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání. Říkám to proto, aby vás nikdo neoklamal líbivými řečmi. I když nejsem mezi vámi přítomen, přece jsem duchem s vámi a raduji se, když vidím vaši kázeň a pevnost vaší víry v Krista. Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána. V něm zapusťte kořeny, na něm postavte základy, pevně se držte víry, jak jste v ní byli vyučeni, znovu a znovu vzdávejte díky. Dejte si pozor, aby vás někdo nesvedl prázdným a klamným filosofováním, založeným na lidských  bájích, na vesmírných mocnostech, a ne na Kristu. (Ko 2,2–8)

Amen.