Získejte plnou odměnu!

Pavel Borovanský, Praha, 28. ledna 2018

Pokoj vám bratři a sestry! Přináším vám pozdravy od společenství zachráněných v Kristu v Ústí nad Labem. Od vaší sestry ve víře, jak píše apoštol Jan. První křesťané nazývali neděli dnem Páně. Považovali tento den za pozoruhodný a mimořádný. Je to den, kdy Kristus vstal z mrtvých. Zhruba před dvěma tisíci lety byla poprvé poražena smrt a stalo se to v neděli. Od tohoto okamžiku je tento den zvláštním dnem v Kristu. Neznamená to, že nějakým způsobem světíme den odpočinku daný Mojžíšovi, a jen jsme to přenesli ze soboty na neděli.

Pokud by to tak bylo, nic by nám to neprospělo. Protože, kdo chce dodržovat Mojžíšův zákon, musí ho podle Písem dodržovat celý a přesně doslova a do písmene!

Ale my neděli máme za den, kdy bylo zjevně a nade všechnu pochybnost potvrzeno veliké vítězství Krista. On to byl, kdo porazil hřích, smrt i ďábla.

• 1 Petrův 1:3 Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k živé naději.

Neděle je také dnem, kdy se scházíme jako celek, tělo Krista, abychom naslouchali Jemu, neboť On je naší hlavou.

Joshua Harris ve své knize vášeň pro církev píše. „Prosím nepovažujte nedělní bohoslužby za samozřejmost. Objevte jejich krásu a vzácnost. Rozhlédněte se v neděli ve sboru kolem sebe a uvědomte si: Toto jsou mí sourozenci v Kristu. Bůh si je vykoupil krví vlastního Syna. Jsme Jeho církev, Jeho lid, chrám Boha živého. A jsme tu dnes proto, abychom vyhlašovali Jeho mocné, spasitelné skutky. Jeho vládu v našich životech i nad celým stvořením. Abychom poslušně naslouchali Jeho slovu, jednali podle něj a tak zvěstovali Jeho svatost, lásku a slávu.“

Je výsadní milostí církve scházet se jednotně jako lid vykoupený Krví Krista. Je nám to i velikou odměnou. Každý náš den má být cele zaměřen na Krista, evangelium a kříž, ale v neděli se společně scházíme v den, kdy Ježíš vstal z mrtvých.

Dnes budeme pokračovat ve výkladu z druhého listu Janova. Budeme společně ve verších 7-9. Přečtěme si je:

• 2 Janův 7-9 Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist. Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna.

I. Mnoho svůdců ve světě!

A. Mnohočetnost bludů!

Dnešní kázání je pokračováním předchozího kázání na samotný sedmý verš. A ten mluví o mnohých lidech, kteří o sobě tvrdí, že jsou křesťané, ale nevyznávají Ježíše Krista, který přišel v těle. Nevyznávají Krista Bible! Dnes si znovu připomeneme sedmý verš a půjdeme od příčin sedmého verše, k důsledkům ve verších osm a devět. Ale nejprve se podívejme na první důležitou informaci v našem textu.

Jan křesťanům sděluje, že ve světě je mnoho těch, co šíří bludy a svádějí! Chtěl bych tedy mluvit o tom, co z toho pro nás jako církev vyplývá. Pán Ježíš na jednom místě říká:

• Matouš 10:16 Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky; buďte tedy obezřetní jako hadi a bezelstní jako holubice.

Já myslím, že každému z nás jasné, jak se musí chovat ovce poslané mezi vlky. Také to sám Ježíš říká v našem verši. A nám je jasné, že jsme v nebezpečném světě. Jsme Kristovi ovce. Poslané mezi vlky a navíc. Vlci sami rádi ovce vyhledávají, vnikají do stád a stáda rdousí.

Ve světě je mnoho nástrah. V padlém světě zuří neúprosný konflikt. Ta nejstrašnější válka o duše lidí. O jejich věčné přebývání. Můžeme se směle ztotožnit s autory žalmů 38, 69, nebo 83. Čteme v nich.

• Žalmy 38:20 Moji nepřátelé životem jen kypí, mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí.
• Žalmy 69:5 Víc než vlasů na mé hlavě je těch, kdo mě bez důvodů nenávidí; zdatní jsou, kdo umlčet mě chtějí, zrádní nepřátelé! Co jsem neuchvátil, mám teď vracet.
• Žalmy 83:3 Hleď, jak tvoji nepřátelé hlučí, kdo tě nenávidí, pozvedají hlavu,

Ve světle těchto textů se ukazuje doširoka otevřená náruč dnešních evangelikálních, nebo spíše novoevangelikálních církví a sborů jako doslova sebevražedné jednání. V jednom denominačním časopise vyšel článek s názvem: Chvála teologické nevyhraněnosti. Jeho autor, jeden z předních mužů té denominace se doslova rozplýval nad tím, jak je rád, že jeho denominace nemá žádné pevné teologické doktríny, učení a jak se v ní podle jeho slov doslova každý najde. Mluvil o tom, jak doširoka je tato denominace otevřená všemožným proudům, naukám a smýšlení. Každý je zván, každý je přijat a každý si zde může zastávat, co chce! Když čtu taková slova, ježí se mi vlasy i všechny chlupy po těle a je mi nesmírně líto všech povolaných oveček, následujících takovéto učitele. Jan nám dnes řekne proč.

Myslím, že můžeme takové chování označit ve světle Písma za hloupé a sebevražedné. Kam se poděl důraz na hledání pravdy, která je v souladu s Písmem?

• Skutky apoštolské 17:11 Židé v Beroji byli přístupnější než v Tesalonice: Přijali evangelium s velikou dychtivostí a každý den zkoumali v Písmu, zdali je to tak, jak zvěstuje Pavel.

Židé v Beroji věděli, že pravda Božího slova je důležitá a na prvním místě. Jednali správně. Co ale dělá Boží lid Nové smlouvy, zpečetěné Krví Krista dnes? Kde jsou dnešní Berojští?

Písmo nás učí, že jsme cizinci v tomto světě. Jsme cizorodí. Jsme jiného rodu, neboť jsme se narodili z Boha.

• 1 Petrův 2:11 Milovaní, v tomto světě jste cizinci bez domovského práva. Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši,

Apoštol Petr mluví o boji, o válce, kterou vede svět a jeho touhy proti našim duším. A Jakub, bratr pána Ježíše a přední muž Jeruzalémské církve velmi razantně říká:

• Jakubův 4:4 Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.

Mezi Bohem a světem je nepřátelství. A my jsme ve světě, přičemž jsme Boží. Jsme z Boha, jsme Jeho lid, královské kněžstvo, národ svatý v hříšném nepřátelském světě!

Tento svět ovládají mocnosti temnoty v čele s ďáblem, kterého Písmo nazývá otec lži a vrah. A lež je právě tou vražednou zbraní, kterou satan používá.

Víme tedy od apoštola Jana, jako první důležitou informaci z našeho textu. To, že svět je plný svodu a svůdců. Je nepřátelský proti Bohu i Jeho církvi. Jan nás tímto varuje, abychom byli obezřetní a bdělí. Podobáme se tedy partyzánským oddílům, nebo ilegálnímu odboji na území uchváceném nepřítelem. Ale potom platí, že u všech, kteří se hlásí k nám, musíme velmi pečlivě zkoumat, zda to tak je. Kdokoli přijde s tím, že patří k nám a je Božím člověkem, musí být prozkoumán stejně, jako berojští prozkoumali Pavla a jeho učení. Každý musí být prozkoumán Písmem, slovem Božím. Proč?

B. Nevyznávají Krista!

Protože druhou informací je, že tito lidé nevyznávají biblického Ježíše Krista! Jan v historickém kontextu listu bojuje proti předvoji gnóse. Tito lidé útočili především na osobu Ježíše Krista. V minulém kázání jsme si nastínili některé směry tohoto myšlení i způsoby, jakým útočí na osobu biblického Ježíše Krista.

 Také jsme si minule stanovili princip, podle kterého můžeme označit za svůdce a bludaře každého, kdo nějakým zásadním způsobem popírá samotnou osobu biblického Ježíše Krista, nebo Jeho učení, Jeho evangelium! Učinili jsme tak právě v kontextu dnešního oddílu, jenž definuje, že: Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha;. Náš text tak činí v devátém verši. Tento verš jasně ukazuje spojitost útoků jak na osobu našeho Pána, tak na Jeho učení, evangelium. Jsou to spojené nádoby. Myslím, že můžeme z našeho textu vytáhnout princip, nebo důraz, který říká:

„Jakékoli popření biblického Ježíše Krista, jakékoli ubrání z biblického Ježíše Krista a Jeho díla, či přidání k biblickému Ježíši Kristu a Jeho dílu znamená: Popírat nějakým způsobem Ježíše Krista Písma, který přišel v těle, naplnil Mojžíšův zákon v těle. Trpěl v těle. Zemřel v těle. V těle byl vzkříšen a v oslaveném těle byl vzat na nebesa a v tomto oslaveném těle se vrátí soudit živé i mrtvé ve slávě a moci, jak o tom svědčí Písmo!

Tvrdím, že popírat Ježíše Krista, který přišel v těle, popírat Ho jakýmkoli způsobem. Ať už je popírána osoba Krista a Jeho obě podstaty, nebo dílo a učení Krista, útočí se na samotné jádro křesťanství. Útočí se potom nejen na Božího Syna, Ježíše Krista samotného, ale i na Jeho učení a samotné základy křesťanství. Evangelium je evangelium biblického Krista a biblický Kristus je evangelium, které se stalo tělem! J 1, 14

C. Co je svod?

Ti, kteří ohrožovali Kristovu církev zásadním a nebezpečným způsobem v době Jana, tvrdili, že Ježíš Kristus se nenarodil v těle, jaké má padlý člověk. Tento svod se během času se dále rozvíjel a získal mnoho podob. Mluvili jsme o nich minule a zajímavé na tom bylo, že se v jádru tyto svody zachovali do dnes!

Důležité na tom učení bylo a je následující. Nebyl to žádný malý a nepodstatný odklon od biblické doktríny. Byl to útok na samotnou podstatu pravdy. Byl to svod od pravdy směrem ke lži a smrti! Takový, že přijmout ho a dále ho vyučovat, znamená popřít a tím ztratit spasení. Proč?

Protože nepřišel-li Ježíš Kristus v těle, jaké má padlý člověk, nezemřel-li v takovém těle a nevstal-li v tomto těle. Potom nikdo spasen být nemůže. Nebylo totiž učiněno spravedlnosti zadost. Nebyla naplněna spravedlnost Boží!

• Římanům 8:1-4 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.

Spravedlivý Bůh může potrestat hřích člověka jen na člověku. Proto mluvíme o zástupné oběti. Není-li tomu tak, potom není vykoupení, ospravedlnění a ani posvěcení. To čteme v Ř 8,1- 4.

Je tedy důležité, pokud zkoumáme přicházejícího člověka a jeho učení vědět, že heretický svod od Písma a tedy blud je vždy zásadní věcí. Popírá základní dogmata křesťanské víry.

Není tedy zásadní věcí, pokud budeme zastávat jiný názor na věci nepodstatné. Heretické učení vždy útočí v zásadních věcech na osobu Ježíše Krista, nebo na samotnou podstatu učení Ježíše Krista! Pokud přijde do sboru člověk, který věří v pokračování darů, potom je možné vést ho na základě Písma k poznání, že se mýlí. Neznamená to však, že je nebezpečným heretikem a svůdcem.

Pokud bude ve sboru bratr arminián, platí to samé. Pokud však přijde někdo, kdo popře plné lidství, nebo plné božství Krista je zle. Pokud někdo popře rovnost Krista s Otcem, nebo trojiční učení, je zle. Pokud vám bude někdo tvrdit, že ke spasení je potřeba Krista a ještě cokoli k tomu. Světit sobotu, být v té jediné správné církvi (ŘKC, adventisti, Jehovisti), modlit se k Marii a svatým, přidat skutky, zpovídat se knězi, mít křest Duchem projevující se jazyky, nebo jinými charismaty. Je zle.

V prvním verši našeho textu jsme tedy vyslechli varování apoštola Jana. Máme k dispozici čtyři informace. Za prvé, že svět je plný svodu a mnoho je těch, co vnikají do Božího lidu a svádějí ho. Druhá informace zní: Blud a hereze ohrožující církev a duše lidí vždy útočí zásadním způsobem na osobu Ježíše Krista, nebo na Jeho dílo a učení.

Třetí informací je to, že za svodem vždy stojí část duchovního světa, která se vzepřela Bohu. Je to duch antikristův a za ním stojí ďábel. A čtvrtou informací je to, že nás Bůh a Pán Ježíš Kristus neponechává těmto věcem na pospas. Varuje nás ústy apoštola Jana, dává nám své Písmo a ukazuje nám, jak máme věc koumat podle vzoru berojských židů!

II. Buďte bdělí, abyste neutrpěli ztrátu!

Když nás Jan seznámil s těmito závažnými informacemi, přechází plynule k tomu, proč to dělá.

• 2 Janův 1:8 Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu.

Jan nás varuje, abychom se střežili před bludaři a heretiky. Před jejich učením. Mluví o tom, abychom s nimi neměli žádný podíl ani společenství.

• 2 Janův 1:10 Přijde-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu a nevítejte ho;

Pokud nebudeme bedlivě a pozorně střežit sami sebe i sbor, do kterého chodíme, hrozí nám podle Janových slov, že celé naše dosavadní úsilí bude zbytečné. Všechna naše dosavadní práce, náš život v Kristu, naše střádání pokladu v nebi může vzít za své!

Když posloucháme toto varování z úst apoštola Jana, jistě si každý vzpomeneme na jiného apoštola. Na apoštola Pavla, který v prvním listu do Korintu píše své pokárání a varování pro křesťany:

• 1 Korintským 3:10 Podle milosti Boží, která mi byla dána, jako rozumný stavitel jsem položil základ a druhý na něm staví. Každý ať dává pozor, jak na něm staví. Nikdo totiž nemůže položit jiný základ než ten, který už je položen, a to je Ježíš Kristus. Zda někdo na tomto základu staví ze zlata, stříbra, drahého kamení, či ze dřeva, trávy, slámy - dílo každého vyjde najevo. Ukáže je onen den, neboť se zjeví v ohni; a oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka. Když jeho dílo vydrží, dostane odměnu. Když mu dílo shoří, utrpí škodu; sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm.

Nechci tady mluvit ve stylu nějakého člověka, který investuje na burze a počítá si dopředu všechna rizika ztrát i případných výnosů. Křesťanský život není obchod ani jiné podnikání a investice. Přesto vidíme, že i samotné Písmo o těchto věcech obrazně hovoří.

To, co nás vede a povzbuzuje, pohání ke zbožnému životu v Kristu Ježíši, našem Pánu, to není žádná touha po duchovním zisku, alespoň ne n prvním místě. To, co vede křesťany vpřed je láska Kristova, která byla vylita spolu s Duchem svatým do našich srdcí. Je to síla kříže, síla znovuzrození, síla nového života z Boha!

Tento nový život z Boha naplňuje křesťana láskou k Bohu. Dává mu touhu po Bohu, Jeho svatém Duchu a slovu, po Písmu. Pokud by bylo naší motivací cokoli jiného, potom bychom se museli třást strachem o své duše! Ale v Kristu a díky Kristu milujeme a usilujeme Boha milovat podle největšího přikázání.

• Matouš 22:35-38 a jeden jejich zákoník se ho otázal, aby ho pokoušel: "Mistře, který přikázání v zákoně je největší?" On mu řekl: "`Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí. ´ To je největší a první přikázání.

To je ten pravý důvod, proč křesťan touží růst v poznání Boha v Kristu a Jeho vůle. Proč touží růst v posvěcení a touží stavět jen na pravém Kristu a jen z toho nejlepšího materiálu. Totiž z duchovního zlata, stříbra a drahého kamení.

Přesto nás apoštol Jan varuje před svodem, aby nepřišlo v niveč naše snažení a abychom nepřišli o plnost odměny. A je to v souladu s Písmem. Máme vše, co potřebujeme ke zbožnému životu. Ale nejsme imunní svodu.

Podívejte se na Lota, je jmenován mezi spravedlivými víry a to ve 2 Pt 2, 7. Kde ho Písmo ústy Petra nazývá spravedlivým. Ale Lot učinil kompromis hned na počátku své samostatné cesty. Na pastviny kole Sodomy a Gomory hleděli jeho oči se zalíbením a jeho srdce se vůbec nezabývalo hlukem hříchu, který vycházel z těch měst až nebesům! Čteme o tom v Gn 13, 10.  Nebyl tak obezřetný jako Abram, který nechtěl, aby ho cokoli spojovalo s králem Sodomy. Poté, co vysvobodil Lota a jeho čeleď.

• Genesis 14:21-24 Pak řekl Abramovi král Sodomy: „Dej mi lidi, a jmění si nech.“ Abram však sodomskému králi odvětil: „Pozdvihl jsem ruku k přísaze Hospodinu, Bohu Nejvyššímu, jemuž patří nebesa i země, že z ničeho, co je tvé, nevezmu nitku ani řemínek k opánkům, abys neřekl: ‚Já jsem učinil Abrama bohatým.‘ Sám nechci nic, jen to, co snědla družina, a podíl pro muže, kteří šli se mnou; Anér, Eškól a Mamre, ti ať vezmou svůj podíl.“

 Lot padl do zajetí při bitvě devíti králů, čtyř proti pěti. Padl do zajetí právě, protože sídlil kolem Sodomy a Gomory. Bylo to výchovné varování od Hospodina. Ale Lot nedbal. Vrátil se k Sodomě a zašel ještě dál. O pár chvil později ho vidíme bydlet uprostřed Sodomy, sám se žení se sodomskou ženou a svým dcerám vzal muže ze sodomských mužů.

V životě Lota vidíme kompromis na začátku jeho samostatné cesty. A vidíme, že ho ten kompromis vedl dál a dál od pravdy k obecenství s věcmi, od kterých měl být striktně oddělen a neměl s nimi mít nic společného. To, že je zván spravedlivým v Božím slově, to nesvědčí dobře o něm, ale o našem Pánu a Bohu Ježíši Kristu. Je to svědectví o Boží lásce, věrnosti a vytrvalosti navzdory Lotovým kompromisům s tím, co nebylo z pravdy!

Lotovi shořelo vše, co budoval v Sodomě. Jeho žena se proměnila v solný sloup! Lot je ale jen fyzickým předobrazem a fyzickým vyjádřením duchovních skutečností. Protože náš život zde, určuje naši věčnost!

Aby se nám nestalo něco podobného. Abychom my sami neučinili podobný kompromis s temnotou a lží. A nestali se někým, kdo se nachází v duchovní Sodomě, proto píše apoštol Jan svůj list. Aby naše dílo neshořelo a my nestanuli pře Bohem v hanbě Lota! Lot stanul před Bohem v hanbě. Po záchraně ze Sodomy, místo aby volal k Bohu v pokání a pláči, opil se a spáchal dvojitý incest. I to ukazuje, jak ho poznamenaly jeho kompromisy. A jeho zjevná hanba před Bohem na tomto světě, je varováním před hanbou na věčnosti, pokud naše dílo shoří.

Lotovi byla Bohem darována spasitelná víra, jen a jen proto byl Lot zachráněn. Protože Lot byl Bohem vyvolen a Bůh je věrný. Na Lotovi je zjevné, že spása je svrchovaným Božím darem a dílem. Ale Lot nestřežil své srdce ani svou víru. Zalíbily se mu nad zdravou míru pastviny v zemi Sodomské a setrvačnost prvního kompromisu byla nad jeho síly. Zacházel dál a dál. A my si nyní něco povíme o tomto pohybu, který vidíme u Lota, ale píše o něm zároveň i Jan. A To velmi nekompromisně, možná i tvrdě. Jenže nerozhodnost, slepá tolerance a měkkost vůči tomuto pohybu a principu, který stojí za ním, se nevyplácí. Vidíme to u Lota a uvidíme to i v našem textu.

III. Zajít dále, znamená nemít Krista!

A. Hledání pravdy!

Jan pokračuje a v posledním verši našeho textu říká:

• 2 Janův 1:9 Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha; kdo zůstává v jeho učení, má i Otce i Syna.

Janova slova jsou velmi nekompromisní. Velmi tvrdá, kdo zachází dál a nezůstává v učení Krista, ten nemá Boha, nemá Krista! Jak k tomu máme přistupovat k tomuto výroku? Jak ho máme správně uchopit a pochopit?

Drazí přátelé, osoba, dílo i učení Ježíše Krista je, bylo a zůstává pořád stejné a nemění se. Žalmista vyznává:

• Žalmy 102:26-28 Dávno jsi založil zemi, i nebesa jsou dílo tvých rukou. Ta zaniknou, a ty budeš trvat, všechno zvetší jako roucho, vyměníš je jako šat a vše se změní. Ale ty jsi stále týž a bez konce jsou tvoje léta.

A autor listu židům praví ve třinácté kapitole, ve verši osm: Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes i na věky.

Evangelium je jen jedno jediné a je stále stejné, neměnné. Jen míra poznání církve se liší. To můžeme vidět v historii církve. Během času musela raná církev bojovat a formulovat své doktríny, na kterých stavěla svou víru. Jednotlivé doktríny se rodily velmi těžce a často jako odpověď právě na okolnosti a různé směry myšlení, které se snažili podkopat evangelium a křesťanství, jako takové.

Přesto, že míra poznání církve byla v různých dobách různá. Platí, že evangelium a Kristus zůstávali stejní. Není v historii člověka, který by byl zachráněn jiným Kristem, nebo jiným evangeliem. Nikdo nebyl zachráněn pro svou míru poznání. Vždy platilo a bude platit, dokud Pán nepřijde. Že cesta ke spáse je stále stejná. A to vírou v Kristův kříž!

Během zápasu rané církve nebyly formulovány pouze jednotlivé doktríny, ale byl formován také novozákonní kánon. Církev hledala a zkoumala různé prameny, aby z nich po boji a modlitbách sestavila soubor 27 spisů, které jsou plně inspirované Bohem. Mladá církev nebyla však do sestavení kánonu Nového zákona bez autority Božího slova. Měla kánon Starého zákona. V něm hledala Krista a pravdu o něm. Kristovo vtělení, život, služba i kříž, vše se posuzovalo, zkoumalo i ověřovalo podle kánonu Starého zákona.

V té době byl kánon Starého zákona jediným normativním a inspirovaným slovem Božím. A my máme berojské zaznamenané, jako ten nejlepší příklad hledání a poznávání Boží zjevené pravdy! Apoštol Pavel píše Timoteovi o starozákonním kánonu.

• 2 Timoteovi 3:15-17 Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

Dějiny rané církve jsou tedy pokračováním usilovného zápasu hledání pravdy a autority Krista a Jeho slova. Proč o tom mluvím?

B. Autorita Písem!

Protože Boží lid, dnes tedy církev, bez ohledu na čas a dějinné okolnosti, bez ohledu na svou míru poznání, vždy měl, má a bude mít jen jednu cestu před sebou, pokud chce poznávat pravdu, hledat ji a žít podle ní! A to Boží slovo, to které má, nebo spíše měla v danou dobu k dispozici. Boží slovo a víru v něj.

• Židům 1:1-2 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky.

Všechno toto vyřčené a vydechnuté Boží slovo, všechno o Kristu, o Jeho osobě, podstatách, díle i učení máme zaznamenané v Písmech svatých       , Starého i Nového Zákona! O co jsme na tom lépe, než předkové víry hluboko v čase před námi.

Adam s Evou měli jen pouhý náznak, jednoduchou, přesto těžko uchopitelnou informaci o semeni ženy, které rozdrtí hadovi hlavu. To pro ně nebylo lehké, ale uchopili to správně, vírou. Noe měl od Boha jen rozkaz stavět loď, ani nevěděl, co s ní a jak bude dělat. A věřil tomu a jednal podle toho. Abram vírou šel, a ani nevěděl kam. Pro pochopení museli všichni postavit svou víru na Božím slově, které jim bylo dáno a hledět do budoucna s nadějí, že Bůh má přesný plán spásy, i když ho neznali a moc mu nerozuměli.

O co lépe jsme dnes na tom my, než oni. Jsme na tom lépe, než věřící v době Jana. Máme dnes kánon Starého i Nového zákona. Máme uzavřený kánon. Máme celé zjevení Boží, úplný úradek Boží. Vše, co potřebujeme ke zbožnému životu.

• 2 Petrův 1:3 Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy.

C. Směrem pryč od Boha v Kristu!

Jak souvisí to, o čem jsem mluvil, tedy hledání pravdy a autorita Písma s tím, co říká apoštol Jan na začátku devátého verše? Jan mluví o lidech, kteří nezůstávají v učení Kristovu, které nám bylo dáno, a zacházejí dále.

Říká, že tito lidé nemají Boha, protože nemají Krista, nemají v srdci Jeho učení. Jsou to vážná, tvrdá slova. Ale někdy je potřeba bojovat a vést bitvu. Někdy je potřeba být „tvrdý“.

• Kazatel 3:1 Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas:
• Kazatel 3:8 je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.

Jaký princip je skrytý za těmito slovy? Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha. Je zatím skryt pohyb, směřování pryč od Krista, pryč od Boha. Od Kristova učení, které bylo apoštoly a proroky uchováno a sepsáno v kánonu Nové smlouvy. Je pohyb směrem od Písma, od plně inspirovaného Božího slova.

Co je hnací silou tohoto pohybu? Ptáte se také, co je tou energií, která to vše uvádí do pohybu? Je to deficit lásky k pravdě. Lidé, kteří zacházejí dále a nezůstávají v učení Krista. Lidé, co nemají Boha, nemají ve svých srdcích lásku k pravdě. Poslouchejte slov apoštola Pavla, adresovaná církvi.

• 2 Tesalonickým 2:1-12 Pokud jde o příchod Pána Ježíše, kolem něhož budeme shromážděni, prosíme vás, bratří, abyste se nedali snadno vyvést z rovnováhy nebo vylekat nějakým projevem ducha nebo řečí či listem, domněle pocházejícím od nás, jako by den Páně měl už nastat. Žádným způsobem se nedejte od nikoho oklamat, protože nenastane, dokud nedojde ke vzpouře proti Bohu a neobjeví se člověk nepravosti, Syn zatracení. Ten se postaví na odpor a `povýší se nade všecko, co má jméno Boží´ nebo čemu se vzdává božská pocta. Dokonce `usedne v chrámu Božím´ a bude se vydávat za Boha. Nevzpomínáte si, že jsem vám to říkal, ještě když jsem byl u vás? Víte přece, co zatím brání tomu, aby se ukázal dříve, než přijde jeho čas. Ta nepravost již působí, ale jen skrytě, dokud nebude odstraněn z cesty ten, kdo tomu brání. A pak se ukáže ten zlý, kterého Pán Ježíš `zabije dechem svých úst´ a zničí svým slavným příchodem. Ten zlý přijde v moci satanově, bude konat kdejaký mocný čin, klamná znamení a zázraky a všemožnou nepravostí bude svádět ty, kdo jdou k záhubě, neboť nepřijali a nemilovali pravdu, která by je zachránila. Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale nalezli zalíbení v nepravosti.

Pavlova slova o lidech, kteří nepřijali a nemilovali pravdu, nejsou slova o lidech ve světě. To je o lidech ve viditelné církvi. O těch, co se k ní hlásí k církvi, ke Kristu. Je to stejné, jako u Jana ve verši sedm.

• Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist.

Pavel říká: „Nepřijali a nemilovali pravdu. To je ta příčina, to je ta hnací síla, která vede tyto lidi dál a dál o d Krista a Jeho učení. Do světa vyšlo mnoho antikristů, praví Jan v prvním listě.

A když se podíváte na dnešní křesťanstvo, uvidíte, že má pravdu. Je až neuvěřitelné, co vše se dá přihlásit ke Kristu. Co vše se dá nazvat křesťanstvím. Společným znakem všech těchto proudů je, že nepřijímají a nemilují pravdu. Pravda jim nestačí. Pravda je neuspokojuje. A tak zachází dál a dál od Krista a Jeho učení.

Oni nemají Boha a my se před nimi máme mít na pozoru. Nesmíme se spokojit s tím, že nám někdo řekne, já věřím, já jsme křesťan. Musíme to prověřit, než se mu otevřou naše životy. Než se takovému člověku otevře naše společenství! Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha;

Nepřijali pravdu, nemilují pravdu, jdou dál a dál od učení Krista a to znamená od Písma, milovaní. Pravda jim nestačí, pravda je neuspokojuje. Stále hledají nové a nové, ale pokoj nepřichází, protože nemohou dojít poznání pravdy. Jen se jí dál a dál vzdalují!

IV. Zůstávat v Jeho učení, znamená být Božím dítětem!

Rozebrali jsme si příčiny i důsledky, podle kterých poznáváme ty, kteří se možná hlásí ke Kristu, ale nejsou Kristovi a nemají Boha. Jsou nebezpeční právě díky tomu, že se ke Kristu hlásí, ale v jejich srdcích pravda a tedy Kristus není. Jejich učení je nebiblické a zacházejí dál a dál.

Tím jsme prošli většinu našeho dnešního textu a na první pohled se mnohým může zdát, že dnešní kázání bylo jen samé varování a napomínání. Poslouchejte sami.

• 2 Janův 1:7-9a Do světa vyšlo mnoho těch, kteří vás svádějí, neboť nevyznávají, že Ježíš Kristus přišel v těle; kdo takto učí, je svůdce a antikrist. Mějte se na pozoru, abyste nepřišli o to, na čem jste pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha;

Přesto pokud za mnou dnes někdo přijde s tímto postřehem. Budu ho muset vést k pravému poznání Boží milosti, dobroty a lásky. Jistě pro veliké milosrdenství Boží je to právě a na prvním místě Bůh, náš Pán Ježíš Kristus, který vedl a vede za nás zápas, abychom jednoho dne stanuli před ním bez hanby, čistí, svatí, neposkvrnění a Jemu podobní.

To přeci milovaní přátelé stojí za to, ne? Budeme podobní Kristu, tomu Beránkovi bez vady a poskvrny, kterého Otec vyvolil před věky, aby on byl naším Zachráncem. Písmo slovy autora listu židům praví.

• Židům 12:5-8 Což jste zapomněli na slova, jimiž vás Bůh povzbuzuje jako své syny: `Synu můj, podrobuj se kázni Páně a neklesej na mysli, když tě kárá. Koho Pán miluje, toho přísně vychovává, a trestá každého, koho přijímá za syna. ´ Podvolujte se jeho výchově; Bůh s vámi jedná jako se svými syny. Byl by to vůbec syn, kdyby ho otec nevychovával? Jste-li bez takové výchovy, jaké se dostává všem synům, pak nejste synové, ale cizí děti.

A tak pevně věřím, že dnes budeme odcházet povzbuzeni Kristovou starostlivostí a dobrotou. Vždyť je to Boží Duch, který nás ústy apoštola Jana vyučuje a střeží. Náš Pán nás v celém Písmu připravuje a buduje, abychom obstáli, abychom nebyli svedeni.

Tímto se také dostáváme k poslednímu dnešnímu bodu. Jan učí, že kdo zůstává v Kristově učení, má i Otce i Syna.

Ten, kdo má Boha, kdo Bohu patří, ten je nepohnutelný v Kristově učení. Nevzdaluje se od něho ani na píď. Ví, že správný postoj je postoj berojských. Každého člověka i každý závan ducha, či učení podrobuje a podřizuje autoritě Písma. Nechce za každou cenu pochopit a poznat, protože za tímto postojem stojí pýcha. Ale věří a pevně stojí na zjevných a pevných dogmatech křesťanské víry, které jsou jasně zakotveny v Písmu. Spolu Lutherem volá každý takový křesťan: „Ne nad to, co je psáno!“ Spolu s reformací volá: „Sola scriptura! Pouze Písmo!“

Pohyb jeho poznání je pevně vymezen hranicemi Bible. Nikdy nejde mimo tento rámec, aby se vzdaloval od učení Kristova! Takový muž, taková žena jde jen jedním směrem, do hloubky Písma. Za pomoci pokorné modlitby a pečlivého rozjímání nad ním!

• Žalm 119:1-2 Blaze těm, kdo vedou bezúhonný život, těm, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon.  Blaze těm, kdo zachovávají jeho svědectví, těm, kdo se na jeho vůli dotazují celým srdcem.

Amen!