Petr klade naprosto oprávněnou otázku, která se týká odpuštění. Jak máme odpouštět? Komu máme odpoštět? Co všechno máme máme odpouštět? A Pán Ježíš velmi jednoduše odpovídá!
Nejprve se podíváme na modlitbu podle vzoru, který nám dal Pán Ježíš Kristus. Následně se podíváme na to, jak a jaká modlitba oslavuje Boha a nakonec si ukážeme nějaké praktické věci, které v souvislosti s modlitbou, která mění náš život.
Pokračujeme v naší minisérii o modlitbě druhou částí ze tří. Dnes se budeme zabývat obsahem modlitby. V určitém slova smyslu je to velmi jednoduché, protože Pán Ježíš nám dal celkem jasný a jednoduchý návod. Podívejme se do našeho dnešního textu: Matoušovo evangelium 6,9–13 (vč. var.).
Pán Ježíš ve svém kázání na hoře vysvětluje zástupům, že jejich spravedlnost musí přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů. Krok za krokem prochází konkrétními příklady a ukazuje na nich, jak to má vypadat v životech jeho učedníků. Dnešní text mluví o tom, co je přirozené každému hříšníkovi - o hněvu.
Od Abrahama až k Ježíši je to nějakých 2.000 let. Matouš je rozděluje do tří částí. První je od Abrahama do krále Davida. Od té doby měli Izraelci krále, který jim vládl. Následuje tedy čtrnáct králů. Potom byl Izrael dobit, Jeruzalém zničen a chrám Boží, který byl v něm srovnán se zemí. Obyvatelé, kteří přežili, byli z velké části přesídleni do Babylónské říše. Po nějakých padesáti letech se začínají postupně vracet a budovat znovu Jeruzalém i chrám. Od té doby až do dob Ježíšových byli Izraelci v područí jiných národů.
Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru?
Obsah modlitby
Kdo by se hněval na svého bratra...
Jste solí země a světlem světa
Immanuel, to jest "Bůh s námi"
Rodokmen Ježíše Krista
