Velmi silně zastáváme názor, že církev má být vedená staršími (tedy dvěma a více), protože biblické pravidlo říká, že dva jsou lepší než jeden a že v množství rádců je záchrana (Kazatel 4,9 a Přísloví 11,14).

• Celá církev společně se staršími rozhoduje o kvalitě každého, kdo touží být ustanoven jako starší nebo diákon. Jak církev tak starší mají právo takového bratra potvrdit nebo odmítnout. Pokud je potvrzen církví i staršími je mu vyhrazena určitá doba na to, aby byl prozkoušen jak staršími, tak sborem, aby i on mohl zkoumat sám sebe před tím, než bude ustanoven jako starší nebo diákon.
• Církev je vedena (nikoliv řízena) staršími, kteří spolupracují se sborem. (Řízení je více spojováno s autoritativním jednáním, nedotknutelností autorit a snadno svede k manipulaci.)
• Starší církve se nesnaží s odstupem diktovat něco „těm dole“, ale jsou spolu s ostatním Božím lidem v rozbahněných zákopech, kde budují vztahy se svými bratry a sestrami.
• Starší církve se vyznačují velkým vlivem na druhé, ale malou mírou kontroly druhých.
• Starší církve jsou pevní, když jde o pravdu, ale velmi mírní, když jde o lásku.
• Starší vedou, jsou to vedoucí, současně však naslouchají těm, které vedou.
• Starší informují sbor v případě, že je potřeba někoho vyloučit a očekávají potvrzení od sboru. I když sbor nemá v těchto věcech „hlasovací právo“, může se vyjádřit. Pokud moudrý a soudný člen sboru požádá o bližší vysvětlení tohoto opatření, starší mu ochotně vysvětlí důvody svého rozhodnutí. Starší nejednají za zavřenými dveřmi, ale zapojují sbor tím, že ho pravidelně informují.
• Starší mají přehled o celém sboru a diákoni jsou určitým mostem k budování dobrého klimatu v našem sboru.
• Církev není ustanovená tak, aby fungovala jako demokracie, ale funguje tak, že dává svobodu sboru podílet se na životě církve a současně uznává roli jejích vedoucích, kteří vedou sbor podle těch nejvyšších a svatých standardů. Starší se budou „muset zodpovídat“ (Žd 13,17; Jk 3,1). Pokud se stane, že některý moudrý a v Písmu zběhlý člen sboru zpochybní nějaké rozhodnutí starších, je na místě, aby starší pokorně přiznali svou pošetilost a změnili svůj názor. I když by to, že starší se mohou mýlit a ten, kdo není starší, může mít pravdu, mohlo vypadat trochu paradoxně, musí vždy vítězit pravda Písma.

Naší touhou je, aby Ježíš Kristus byl vždy na prvním místě ve všech věcech. Chceme dovolit Duchu svatému, aby nás uváděl do svobody Božích dětí, abychom vším, co děláme, oslavovali Boha.

Vyjadřujeme také svou ochotu reformovat se, pokud se nám dostane většího světla v oblastech, v nichž bychom mohli mít nedostatky.