Odpočinul Bůh od svého díla
Dnes se podíváme na cíl, ke kterému Bůh člověka stvořil. Člověk je stvořený k tomu, aby odpočíval v Bohu, žil v plnosti, kterou pro něj Bůh připravil a měl život v hojnosti.
Křesťan je někdo, kdo může říct: „Ježíš Kristus zemřel za mě.“ Je to jeden z hlavních rysů opravdového křesťanství. Být schopen toto říct s jistotou a rozhodným povzbuzením: „Když Ježíš na kříži umíral, měl na mysli mě a za mě zemřel. Zaplatil tam za moji nepravost. Vzal na sebe trest za moji vinu. On zemřel kvůli mně.“ To je křesťanství ve své nejsyrovější podobě.
Zaslíbení Božího království
Dneska uvidíme, jak se člověk liší od stvoření v tom, že je mu svěřena vláda nad stvořením, dále si všimneme podobnosti se stvořením, protože se má množit a nakonec má také naplnit zemi. Od první kapitoly Bible je tady vláda Božího obrazu nad celou zemí.
Bůh zjednává právo zdeptanému
David pozoruje zlo ve světě a přednáší ve své modlitbě prastarou otázku před Hospodina: Proč dovoluje Bůh svévolníkům konat zlo? Od omezené zkušenosti Davida se nakonec přesuneme k věčným Božím pravdám, kde nalezneme jistotu.
- Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. (Gn 1,1)
Než tu byla Mléčná dráha – byl tu Bůh!
Než tu byly galaxie, sluneční soustavy, souhvězdí a mlhoviny – byl tu Bůh!
Než byly Merkur, Venuše a Mars umístěny na své dráhy – byl tu Bůh!
Než byla Polárka upevněna nad severním pólem – byl tu Bůh!
Než měl lovec Orion svůj pás a Saturn své prstence – byl tu Bůh; úplně sám, dokonalý a spokojený, slavný ve své ojedinělé existenci jako věčné JÁ JSEM!
Vrchol Božího stvoření
Z dnešního textu bych chtěl zdůraznit tři věci – za prvé, že člověk je vrcholem Božího stvoření. Za druhé, že člověk byl stvořen k Božímu obrazu a za třetí, že to vše se dělo k Boží slávě.