Znamení nové smlouvy (Ko 2,11–17)

Jaroslav Kernal
Tématická kázání Křest Nová smlouva

Ponoření Duchem do těla Kristova

Jaroslav Kernal, Praha 14. června 2026

Dneska máme před sebou zvláštní příležitost – máme trochu mimořádné shromáždění, protože součástí toho dnešního shromáždění bude také ponoření do vody v Kristově jménu, neboli křest, jak se tomu také říká. Určitě bychom si přáli více takových shromáždění, ale není to až tak na nás, jako na Bohu, jak bude vylévat svou milost.

Než půjdeme k dnešnímu textu, chtěl bych říci pár slov k tomu samotnému slovu křest. V řečtině se používají tři slova se stejným základem, sloveso a z něj odvozená dvě podstatná jména – to sloveso je baptizó a my ho známe ze slova baptisté. To slovo tradičně překládáme jako křtít, ale jeho význam je ponořit nebo omýt či umýt se. Slovo „křtít“ je náboženské slovo, které není překladem, ale výkladem slovesa βαπτιζω. Pokud budeme důsledně používat předklad, a ne náboženský výklad tohoto slova, značně nám to zjednoduší pochopení a smysl nejenom konkrétních míst, ale celé duchovní reality, která je s tímto slovem spojená.

  • Já vás křtím [ponořuji, omývám] vodou k pokání; ale ten, který přichází za mnou, je silnější než já – nejsem hoden ani toho, abych mu zouval obuv; on vás bude křtít [ponořovat, omývat] Duchem svatým a ohněm. Lopata je v jeho ruce; a pročistí svůj mlat, svou pšenici shromáždí do sýpky, ale plevy spálí neuhasitelným ohněm. (Mt 3,11–12)

Někdy jsou křesťané trochu zmateni a myslí si, že – protože se mluví o křtu – křesťané budou křtěni Duchem a ohněm. Ale Ježíš jedny ponoří do Ducha a druhé do ohně, jedny shromáždí do svého těla a druhé spálí ohněm neuhasitelným. Takže když čtete Písmo a narazíte na slovo křtít nebo křest, zkuste si tam dosadit ono ponořit nebo omýt (ponořením) a možná zjistíte, že se vám ten text otevře k hlubšímu a jasnějšímu porozumění.

Dneska se podíváme na dvě místa v Písmu, jedno ve Starém a jedno v Novém zákoně – obě místa spojuje obřízka, která je někdy považována za starozákonní ekvivalent křtu. My to prozkoumáme a ukážeme si, jak to s tou obřízkou a křtem je. Budeme číst Gn 17,1–14.23 a Ko 2,11–17. 

Podíváme se postupně na oba texty, tedy nejprve na obřízku těla z Genesis a posléze na obřízku srdce z listu Koloským a nakonec to spojíme a dotáhneme do nějakých závěrů. 

I. Obřízka těla

Bůh uzavřel smlouvu s Abrahamem. Ale myslím, že je třeba si připomenout širší kontext. Bůh povolal Abrahama, aby odešel z města Uru v Chaldejské zemi a šel do země, kterou mu ukáže (Gn 12,1). Bůh ho dovedl do té země a řekl mu, že mu tu zemi dá a že velice rozhojní jeho potomstvo. 

  • Abraham věřil, a proto uposlechl, když byl povolán, aby šel do země, kterou měl dostat za úděl; a vydal se na cestu, ačkoli nevěděl, kam jde. (Žd 11,8)

O deset let později se stalo Boží slovo k Abrahamovi v nočním vidění. Bůh vyvedl Abrahama ven a řekl mu, ať spočítá hvězdy na nebi – a dodal, právě tak tomu bude s tvým potomstvem. 

  • Abraham Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. (Gn 15,6)

A potom Bůh uzavřel s Abrahamem smlouvu. 

Tato smlouva se týkala jak země, tak potomstvo. Tuto smlouvu uzavřel Bůh sám, protože pouze on prošel v podobě dýmající pece středem rozpůlených zvířat, která Abraham připravil. Tohle je důležitý kontext. Na začátku je víra – Abraham věřil a proto vyšel ze svého domova. Pak následuje ospravedlnění z milosti skrze víru a ruku v ruce s ním jde smlouva. Nicméně do smlouvy může vstoupit jenom ten, kdo byl ospravedlněný. To jsou novozákonní myšlenky, ale vidíme, že je nacházíme na stránkách Starého zákona. 

O dalších čtrnáct let později jsme v našem textu a Bůh znovu mluví o smlouvě a dává Abrahamovi znamení smlouvy, tedy obřízku. Smlouvu Bůh uzavřel s Abrahamem a jeho potomstvem, ale všimněte si té důležité věci – jedná se o ty, kteří budou zachovávat smlouvu a poslouchat Boží přikázání, kteří budou mít Hospodina za svého Boha. A potom je tady druhá důležitá věc – Abraham obřezal svého syna Izmaela, který nebyl synem zaslíbení, ale byl synem tělesnosti. A spolu s ním obřezal také všechny ve svém domě, ať koupené za stříbro nebo narozené v jeho domě – tak mu to ostatně Bůh přikázal. Z hlediska té smlouvy s Abrahamem to v tuto chvíli tak úplně nedává smysl, je to nekonzistentní, nepasuje to do sebe – to nejsou jeho potomci. Ale pokud budou poslouchat Boha, on bude jejich Bohem a oni budou duchovními potomky Abrahama. Proto může Pavel říci, že Abraham je otcem všech věřících, Židů i pohanů (Ga 3,7). A už tady je nám to ukázáno, ačkoliv tomu tam ještě nemohli úplně rozumět. 

O čtyři století později dostali Izraelci od Boha zákon a smlouvu, která se zákonem byla spojená, tzv. starou smlouvu. Zákon, spolu s tou smlouvou, byl „přidán kvůli proviněním jen do doby, než přijde zaslíbený potomek“ (Ga 3,19). Zákon měl tedy své vymezené místo a svůj vymezený čas. Před ním bylo zaslíbení a smlouva s Abrahamem. A potom přišel zaslíbený potomek, Ježíš, který naplnil tento zákon a tak ho zrušil. Nicméně tento zákon přináší také nějaké další zjevení, které se týká i smlouvy s Abrahamem a konkrétně obřízky. Když Mojžíš po čtyřiceti letech putování Izraele po poušti opakuje té generaci, která má nyní vstoupit do zaslíbené země, zákon, říká:

  • Nyní tedy, Izraeli, co od tebe požaduje Hospodin, tvůj Bůh? Jen aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, miloval ho a sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší, abys dbal na Hospodinova přikázání a nařízení, která ti dnes udílím, aby s tebou bylo dobře. Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebesa i nebesa nebes, země a všechno, co je na ní. Avšak Hospodin přilnul jenom k tvým otcům, zamiloval si je a vyvolil jejich potomstvo, vás, ze všech národů, jak tomu je dnes. 16Obřežte tedy svá neobřezaná srdce a už nebuďte tvrdošíjní. Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, všemocný a vzbuzující bázeň, který nebere ohled na osobu a nepřijímá úplatek, ale zjednává právo sirotku a vdově, miluje hosta a dává mu chléb a šat. Milujte tedy hosta, neboť jste byli hosty v egyptské zemi. Hospodina, svého Boha, se budeš bát, jemu budeš sloužit, k němu se přimkneš a v jeho jménu budeš přísahat. On je tvá chvála. On je tvůj Bůh, který s tebou učinil tyto veliké a hrozné věci, které jsi viděl na vlastní oči. (Dt 10,12–21)

Obřežte svá neobřezaná srdce. Mimochodem ti muži, k nimž Mojžíš mluvil, měli neobřezaná těla, protože celých těch čtyřicet let na poušti Izraelci neobřezávali své děti. Takže když Jozue vedl lidi přes Jordán, nechal hned na druhém břehu Jordánu obřezat všechny neobřezané. A Mojžíš jim předtím připomněl, že nikoliv obřízka těla, ale obřízka srdce je to, o co jde, co je důležité. A do zaslíbené země nevstoupí nikdo, kdo není obřezaný. Ale obřízka těla má ukazovat na obřízku srdce!

A ještě jeden text, tentokrát ze závěru Deuteronomia. Mojžíš seznámil Izrael s požehnáním, které bude vyplývat z poslušnosti Hospodinu a s prokletími spojenými s neposlušností. 

  • Když na tebe toto všechno přijde, požehnání i zlořečení, jež jsem ti předložil, a ty si to vezmeš k srdci, kdekoli budeš ve všech pronárodech, do kterých tě zapudí Hospodin, tvůj Bůh, a navrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, a budeš ho poslouchat, ty i tvoji synové, celým svým srdcem a celou svou duší podle všeho, co ti dnes přikazuji, změní Hospodin, tvůj Bůh, tvůj úděl, slituje se nad tebou a shromáždí tě zase ze všech národů, kam tě Hospodin, tvůj Bůh, rozptýlil. Kdybys byl zapuzen až na kraj světa, Hospodin, tvůj Bůh, tě odtud shromáždí a vezme tě odtamtud. Hospodin, tvůj Bůh, tě uvede do země, kterou obsadili tvoji otcové, a ty ji znovu obsadíš a on ti bude prokazovat dobrodiní a rozmnoží tě víc než tvé otce. Hospodin, tvůj Bůh, obřeže tvé srdce i srdce tvého potomstva a budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a budeš živ. (Dt 30,1–6)

Člověk sám nemůže obřezat své srdce. Přestože to je něco, co Bůh člověku přikazuje. Ale v tomto textu mu také ukazuje, co s tím musí udělat – jít k Bohu, volat ke Kristu a prosit ho smilování, protože já nedokážu změnit své srdce. Ale když budu litovat své vzpoury proti Bohu a své neposlušnosti a nevěry, Bůh sám se smiluje a obřeže tvé srdce, takže budeš milovat Hospodina svého Boha, celým srdcem a celou svou duší a budeš živ. Obřízka těla ukazuje na obřízku srdce, tedy na nové srdce, na znovuzrození. A to je něco, co Bůh v plnosti zaslibuje v nové smlouvě, kterou zaslíbil skrze proroky a kterou naplnil ve svém Synu, Pánu Ježíši Kristu. 

II. Obřízka srdce

O tom je ten druhý text, který jsme četli z listu Koloským. A jaké překvapení – ten text zase mluví o obřízce. Ale co říká?

  • V něm jste obřezáni obřízkou, která není udělána lidskou rukou; obřízka Kristova je odložením celého nevykoupeného těla. (Ko 2,11)

Aha … To jsme asi před chvílí slyšeli, ne? Pavel učil to, co učil Starý zákon. Jde o obřízku srdce, kterou nejde udělat lidskýma rukama, to musí udělat Bůh. Pavel to píše křesťanů, kteří byli pod tlakem falešných učitelů, kteří na ně tlačili s vnějšími věcmi – jako byla obřízka těla, zachovávání svátků, sabatů, obřadů, rozdělování jídel na čistá a nečistá atd. Ale Pavel jim říká, že už se nepotřebují obřezávat, protože už obřezaní jsou. A v následujícím verši vysvětluje, co tato obřízka znamená:

  •  S Kristem jste byli ve křtu pohřbeni a spolu s ním také vzkříšeni vírou v Boha, jenž ho svou mocí vzkřísil z mrtvých. (Ko 2,12)

A tady je zase to jedno z míst, kde si potřebujeme připomenout význam slova baptisma – ponoření, obmytí. V ponoření nebo v obmytí jste byli společně s Kristem pohřbeni a spolu s ním také vzkíšeni. O jakém ponoření nebo obmytí je tady řeč? Má ten obřad ponoření do vody skutečně moc pohřbít nás? Samozřejmě je tady určitá symbolika. Když se voda zavře nad tím, kdo je ponořen, je to, jako když byl přivalen kámen ke hrobu Pána Ježíše Krista. A když je potom ten křesťan vytažen z vody, je to jako vzkříšení k novému životu. Ale to je jenom symbolika, která je odvozená z toho, co děláme. Rozhodně to však není ta skutečnost, která je popsaná v těchto verších. Protože tady se mluví o duchovních skutečnostech. A jasný důkaz, že to tak je, vidíme v tom, že toto ponoření nebo obmytí se děje skrze víru – to je to, co říká ten text. Boží slovo říká:

  • Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje. (Tt 3,4–7)

Byli jsme obmyti Duchem k novému životu. Byli jsme naplněni Duchem, byli jsme zapečetěni Duchem. A stalo se to skrze Ježíše – když jsme v něj uvěřili. Tehdy nám byla vtisknuta pečeť Ducha svatého (Ef 1,13), tedy nové srdce, obřezané srdce. O tom nakonec mluví i ten náš dnešní text dále:

  • Když jste ještě byli mrtvi ve svých vinách a duchovně neobřezáni, probudil nás k životu spolu s ním a všechny viny nám odpustil. Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž. (Ko 2,13–14)

Přesně toto je obřízka srdce – uvěření v Pána Ježíše Krista. Na to ukazovala obřízka těla. A je to obmytí Ducha, což také znamená ponoření do Kristova těla, tedy do Krista samotného. 

  • Neboť my všichni, ať Židé či Řekové, ať otroci či svobodní, byli jsme jedním Duchem pokřtěni [ponořeni] v jedno tělo a všichni jsme byli napojeni týmž Duchem. (1K 12,13)

Toto je ta duchovní skutečnost, na kterou měla ukázat obřízka těla – toto je ta skutečná obřízka srdce. Přesně tohle je to, o co jde. Proto Pán Ježíš říká Nikodémovi (J 3,7), že se musí znovu narodit, jestli chce spatřit Boží království, protože bez obřízky nelze vejít do zaslíbené země. Ale musí tu být víra, musí tu být ospravedlnění, které je z milosti skrze víru, které je spojené s obřízkou srdce. 

To, o čem Starý zákon mluvil v obrazech, přichází v osobě a díle Pána Ježíše Krista ve skutečnosti, a je to duchovní skutečnost, není to vnější, tělesná skutečnost. Je to naplnění zaslíbení, je to nová smlouva, o níž mluvili proroci. Autor listu Židům říká:

  • Ale když Bůh kárá svůj lid, říká: „Hle, přicházejí dny, praví Hospodin, kdy s domem izraelským i s domem judským uzavřu smlouvu novou, ne jako byla ta smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich otci v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl ze země egyptské. Neboť oni nezůstali v mé smlouvě, a já jsem se jich zřekl, praví Hospodin. A toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, praví Hospodin: Dám své zákony do jejich mysli a napíšu jim je na srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem. Pak už nebude učit druh druha a bratr bratra a nebude vybízet: ‚Poznej Pána‘, protože mě budou znát všichni, od nejmenšího až do největšího. Slituji se nad jejich nepravostmi a na jejich hříchy už nevzpomenu.“ (Žd 8,8–12)

To je citát z Jeremjáše 31,31–34. A podobně bychom mohli mluvit o Ezechielovi 36,25–28, kde se mluví o pokropení čistou vodou, o očištění a o novém srdci, které bude milovat Boha. Musíte se znovu narodit. Nové narození a obřízka srdce je synonymum. A jak ukazuje náš text z listu Koloským, je to naprosto závislé na kříži Pána Ježíše Krista. Tam došly tyto věci svého naplnění. Boží syn zaplatil za hříchy svého lidu, za naše hříchy, za mé hříchy. A kdokoliv se spolehne na tuto dobrou zprávu, že za jeho hříchy bylo zaplaceno Božím synem na kříži, kde kvůli nim zemřel, ale třetího dne vstal z mrtvých a kdokoliv vyzná Ježíše jako Pána, bude zachráněn (Ř 10,9). On nás zachraňuje od přicházejícího Božího hněvu. On na sebe vzal naše hříchy jako náš zástupce a nechal dopadnout ten svatý a spravedlivý Boží hněv. Protože jak jsme to četli, my jsme skutečně byli mrtví ve svých vinách a byli jsme duchovně neobřezaní, tedy neznali jsme Boha a neměli jsme s ním žádný vztah – to je to, co to znamená být duchovně neobřezaný. Člověk nemusí být nutně masovým vrahem, násilníkem nebo lupičem, aby byl hříšníkem. Pán Ježíš říká, že podstata hříchu je v tom, že lidé nevěří v něj, nevěří jemu, nespoléhají se na něj, nejdou k němu, nehledají ho, nezajímá je. To je to, co přináší odsouzení a proti čemu se obrací Boží hněv na prvním místě. A všechny ty další skutky, které z toho vyplývají, jsou už „jenom“ určitým bonusem nebo spíš malusem navíc. Musíme se narodit znovu, tedy cele se spolehnout na Krista a chodit s ním. Protože jde o na prvním místě především o něj. 

III. Nová smlouva a její znamení

Mluvili jsme o tom, že Bůh uzavřel s Abrahamem smlouvu, která se týkala jeho potomka a také země. K této smlouvě mu dal znamení, obřízku těla. Ukázali jsme si také, že tato obřízka těla měla ukazovat na duchovní skutečnost, tedy na obřízku srdce. Bylo to zjevné na Abrahamovi samotném, který uvěřil Bohu a vyšel z chaldejského Uru do země, kterou neznal a následně se spolehl na Boží slovo, které mu Bůh řekl, spolehl se na Boží slib a bylo mu to počítáno za spravedlnost. Bůh potvrdil smlouvu, kterou s ním předtím uzavřel a dal mu znamení smlouvy. Viděli jsme také, že tato Abrahamova smlouva je zaslíbením nové smlouvy. A ukázali jsme si, že když Nový zákon mluví o ponoření v souvislosti s obřízkou, neříká tím, že křest nahradil obřízku, ale že naplněním obřízky těla, je obřízka srdce, která se děje skrze víru v Pána Ježíše Krista a je aplikovaná Duchem svatým na věřícího, který je Duchem umístěn, ponořen do těla Kristova, je týmž Duchem obmyt, tedy očištěn od svých vin a hříchů, je mu dáno nové srdce, které miluje Boha a bližní, a je Duchem také zapečetěn, tedy zajištěn, ochráněn pro den vykoupení (Ef 4,30).

Plnost této nové smlouvy je samotném Kristu. Bůh skrze proroka Izajáše mluví o svém služebníku – a jsou tam slova, která Pán Ježíš vztahuje sám na sebe, že nedolomí nalomenou třtinu a neuhasí doutnající knot (to jsou slova, která poukazují na nás). A ten text pokračuje:

  • Toto praví Bůh Hospodin, který stvořil nebesa a roztáhl je, zemi překlenul i s tím, co na ní vzchází, jenž dává dech lidu na ní a ducha těm, kdo po ní chodí: „Já Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti a uchopil tě za ruku; budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře, z věznic ty, kdo sedí v temnotě. Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám. (Iz 42,5–8, zvl. v. 6)

Hospodinův služebník je tou smlouvou. On byl dán Božímu lidu za smlouvu. S tím se shodují slova Pána Ježíše, která řekl svým učedníkům, když s nimi naposledy jedl hod beránka:

  • A právě tak, když bylo po večeři, vzal kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá.“ (Lk 22,20)

On je předmětem smlouvy, on je prostředníkem smlouvy, on je tou smlouvou samotnou. O něj samotného jde. On je nám prostě vším – a musí být. K němu potřebujeme neustále upínat veškerou svou pozornost, na něj se máme zaměřovat a jeho uctívat a chválit, s ním chodit v každodenním životě. Jestli je nám vším, nejde to jinak. 

Jestliže je tedy on sám tou smlouvou, co je potom znamením této smlouvy? Už jsem to zmínil několikrát – je to narození shůry, je to jinými slovy přítomnost Ducha svatého v životě člověka, obřezané srdce, které nelze obřezat lidskýma rukama. To musí udělat sám Bůh – a Duch svatý je tím, kdo to činí. Jeho přítomnost je tím pravým znamením nové smlouvy v životě věřícího člověka. Což nás však vede k otázce – jak je to tedy s ponořením do vody? Jaký je jeho smysl, jaký je toho význam?

Ponoření do vody není znamením jako obřízka, přesto má svůj hluboký smysl a nezastupitelný význam. Je to trochu jako s navlečením snubního prstenu v den svatby. Samotný snubní prsten z nikoho neučiní manžela nebo manželku. Takový prsten si může pořídit každý. Ale pokud za ním nestojí ta skutečnost svatby, tak neříká vůbec nic. Nemohu si pořídit snubní prsten a potom k němu hledat manželku. Nejdřív musím mít manželku a potom si můžeme vyměnit prsteny. A ony nám potom připomínají, co se odehrálo v minulosti. V tomto smyslu jsou samozřejmě znamením. V tomto smyslu je i ponoření do vody, tedy křest, takovým znamením, protože nám připomíná, co se odehrálo v našem životě v minulosti – že jsme uvěřili v Pána Ježíše Krista, bylo nám dáno nové srdce, přijali jsme obřízku srdce, poznali jsme Boha a byli jsme vyučeni od něj samotného. Takže zatímco ta starozákonní obřízka směřovala dopředu a ukazovala na obřízku srdce, ponoření do vody ukazuje dozadu, k tomu, co se už odehrálo, že dotyčný člověk byl ponořen do Krista Duchem svatým a Duch svatý v něm nyní přebývá. Je to vnější prohlášení toho, co se stalo uvnitř (stejně jako je to s tím snubním prstenem). Je to veřejné prohlášení a v tomto smyslu je slib, závazek.

  • Nejde v něm zajisté o odstranění tělesné špíny, nýbrž o dobré svědomí, k němuž se před Bohem zavazujeme – na základě vzkříšení Ježíše Krista. (1Pt 3,21)

Naše svědomí je nyní svázáno s Pánem Ježíšem Kristem. Byli jsme ponořeni do něj a tedy do jeho smrti a do jeho vzkříšení. Už nežijeme sami sobě – to jsme vyjádřili veřejně a zjevně, když jsme se nechali ve jménu Ježíše ponořit do vody. Nechtěli jsme omýt nějakou špínu ze svého fyzického těla, ale chtěli jsme tímto způsobem vyjádřit duchovní závazek, že nyní patříme jemu a budeme ho následovat, a to až do té míry, i kdyby nás to mělo stát život. Je to závazek našeho svědomí. My se k němu přiznáváme před lidmi, a on se k nám jednoho dne přizná před svým nebeským Otcem – tento je můj, za toho jsem zaplatil, a on se ke mně přiznal svým vyznáním před lidmi a ponořením do vody před svědky. Na něm nebo na ní už nespočívá Boží hněv, ale je to nové stvoření, protože byl Duchem svatým ponořen do mého těla, do mé smrti a do mého života. Nyní je ten život v něm nebo v ní. Nyní jsme jeho a on žije v nás. Nyní už nepatříme sami sobě, ale žijeme pro něj a k jeho slávě. Proto ho chceme oslavovat vším, co máme a vším, čím jsme. Protože jemu samotnému patří všechna sláva na věky věků. Amen.