Dostanete sílu Ducha svatého!

Jaroslav Kernal, Praha 2. srpna 2020

Dobré dopoledne, pokoj vám a milost, milé sestry, milí bratři, milovaní svatí. Dneska už nebudeme ve Starém zákoně, už nebudeme pokračovat ve výkladu knihy Žalmů, ani nepůjdeme do Jonáše, jako minule, ale otevřeme společně jinou knihu Písma. Není to proto, že by kniha Žalmů nebyla aktuální – stále je a vždycky bude. Je to kniha inspirovaná Duchem svatým a mluví na jedné straně o lidských zkušenostech – zvlášť v utrpení, bolesti, soužení, pronásledování, ale také v pokání, nebo když Bůh mlčí a člověk dychtí po živém Bohu a jeho Slovu. A na druhé straně mluví o Bohu a o Pánu Ježíši Kristu. Vede nás ke Kristu, přitahuje nás k němu, ukazuje na Boží velikost a slávu, mluví o utrpení Pána Ježíše Krista i o jeho vlastnostech. Je dobré číst Žalmy, je dobré nad nimi rozjímat (Ž 1,2). Mnoho let s velkým užitkem používám plán na čtení Bible od skotského kazatele z první poloviny 19. století, Roberta Murray M’Cheyna. Podle tohoto plánu přečtu za rok jednou Starý zákon a dvakrát Nový zákon a knihu Žalmů. Je to skvělé, protože po většinu roku jsem v knize Žalmů a stále více oceňuji tento plán čtení Písma. Nejenom kvůli Žalmům, ale také kvůli nim.

Dnes otevřeme novou knihu Písma, knihu Skutků. Chtěl jsem sice jít do listu Filipským, ale nyní bude mnohem lepší jít do knihy Skutků. Je to příběh první církve, je to historie církve – jediná, kterou máme v Novém zákoně. Není to jenom vyučování, jak to vidíme v listech, ale je to popis toho, co se dělo v prvních třiceti letech existence církve. Je to fascinující historie, v níž můžeme být svědky toho, jak vzkříšený Pán jedná skrze svou církev. Je to velmi povzbuzující svědectví. Pojďme teď přečíst prvních jedenáct veršů první kapitoly a potom se pustíme do tohoto textu.

Máme před sebou před sebou historii první církve. Nebudeme jí ale studovat jako učenci, kteří zkoumají historii a zajímají se o data, místa nebo lidi. Nejde o to, abychom měli přesné znalosti o Pavlově pohybu během jeho jednotlivých misijních cest. Ale jde o to, aby nás poselství této knihy zasáhlo, proniklo do našich životů a proměnilo je. Tady jsou kořeny našich životů. Tady je historie našeho sboru – nezačíná před pěti lety, když jsme se přestěhovali do Prahy, ani před deseti lety, když jsme se začali modlit za sbor v Praze, ale začíná před dvěma tisíci lety, když Pán Ježíš vystoupil k Otci a poslal jiného Přímluvce, Ducha svatého a v moci Ducha svatého vyslal učedníky do celého světa. Tohle je základ, na kterém stavíme. Proto se chceme ponořit do této knihy, abychom se učili, jak můžeme sloužit svému Pánu, jak můžeme nést evangelium do celého světa, jak nám to Pán přikázal. Když se loučil se svými učedníky, řekl jim:

• Mt 28:18-20 Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku.

Ježíš vyslal své učedníky do celého světa a byl od nich vzat vzhůru. Jeho příkaz jít a vyhlašovat Boží slovo, tedy získávat učedníky trvá a bude trvat až do jeho druhého příchodu. Dneska máme před sebou prvních jedenáct veršů první kapitoly Skutků, což je druhá kniha Lukášova. V těchto verších se opakuje to, co jsem v krátkosti řekl. Skutky jsou pokračováním evangelia a my se podíváme na to, jak pokračuje Pánovo slovo skrze Lukáše, jak v Ježíšově zmrtvýchvstání pokračovala a pokračuje jeho služba učedníkům, a jak začala a pokračuje služba Kristovy církve.

I. Pánovo Slovo pokračuje (v. 1-2)

• Sk 1:1-2 První knihu, Theofile, jsem napsal o všem, co Ježíš činil a učil od samého počátku až do dne, kdy v Duchu svatém přikázal svým vyvoleným apoštolům, jak si mají počínat, a byl přijat k Bohu.

Lukáš píše Theofilovi. Je více názorů na to, kdo byl Lukáš, a ještě více na to, kdo byl Theofilos. Lékař Lukáš byl Pavlův společník, spolupracovník, kazatel evangelia, učitel církve, což můžeme říci minimálně kvůli tomu, že od něj máme Evangelium a Skutky. Připojil se k Pavlovi na jeho druhé misijní cestě nejspíš v Troadě (Sk 16,6-10 – viz změna oni/my). Často se mluví o tom, že Lukáš byl pohan, protože jak evangelium, tak Skutky mluví o misii mezi pohany. Ale je také řada důvodů, proč se domnívat, že Lukáš byl Žid, a mohl by být také autorem „pátého evangelia“, které máme v Novém zákoně, jak je někdy také označován list Židům, který mluví o Ježíšově nebeské službě. Potom by dávalo smysl, že Theofilos by mohl být bývalý židovský velekněz, který v roce 41 musel po čtyřech letech opustit svůj úřad kvůli Herodovi Agrippovi. Ačkoliv přesný důvod není znám, možná to bylo kvůli jeho shovívavosti vůči křesťanům. Potom by dávalo smysl, proč Lukáš Theofila oslovuje slovem „vznešený“ (Lk 1,1), jímž Lukáš označuje Felixe (Sk 23,26; 24,3; 26,25), římského místodržitele. Ať je to jakkoliv, není nakonec podstatné, zda byl Lukáš Žid nebo pohan a není ani podstatné, kdo byl Theofilos. Podstatné je, že Lukáš sloužil jedinému člověku s ohromným nasazením. Věnoval mu dvě knihy, které svým rozsahem tvoří více než čtvrtinu Nového zákona. Strávil mnoho času studiem různých pramenů, rozhovory s lidmi, jako byla například Marie, matka Ježíšova, nebo některá ze sester vzkříšeného Lazara, Marie nebo Marta, protože jeho svědectví obsahuje takové detaily, které se mohl dozvědět jenom od nich samotných nebo očitých svědků událostí.

Lukáš byl skutečným služebníkem evangelia. Muselo ho to stát měsíce času, mnoho námahy a cestování a také musel vynaložit nemalé prostředky, aby posloužil jedinému člověku. Lukášovým záměrem nebylo napsat knihy do kánonu Písma, ale jeho sloužit evangeliem jedinému člověku. Udělal to pro člověka vznešeného, možná kdysi významného. Ale Lukáš napsal Evangelium a Skutky v první polovině šedesátých let, tedy dvacet let po tom, co musel Theofilos opustit svůj úřad, takže Lukášovi nešlo o jeho důležitost, o jeho postavení, vznešenost nebo vliv, nešlo mu o to, aby se před svými známými blýsknul tím, s kým se taky ososbně zná, koho má taky na facebooku nebo s kým se vyfotil, ale šlo mu o to, aby posloužil té jediné hledající duši, Theofilovi.  

• Lukáš 1:3-4 … rozhodl jsem se také já, když jsem vše znovu důkladně prošel, že ti to v pravém sledu vypíši, vznešený Theofile, abys poznal hodnověrnost toho, v čem jsi byl vyučován.

Lukáš byl zasažen evangeliem a sloužil v moci Ducha svatého. A Bůh použil jeho službu jedinému z maličkých, aby se stala službou i nám samotným. Díky Evangeliu a Skutkům (a možná i listu Židům) Lukášova služba, resp. dílo Ducha svatého skrze něj trvá dodnes a v každé generaci přináší užitek celým zástupům lidí. Pán použil svého věrného služebníka, který byl ochotný se věnovat jedinému člověku, aby skrze něj zapsal své Slovo. Bůh je plný milosti a používá také naši službu. Pavel, Petr nebo Jan si byli vědomi toho, že to, co zapisují, je slovo inspirované Duchem svatým. Nevíme, v jaké míře si toho byli vědomi, ale v nějaké zcela jistě. Jan napsal na začátku knihy Zjevení:

• Zj 1:3 Blaze tomu, kdo předčítá slova tohoto proroctví, a blaze těm, kdo slyší a zachovávají, co je tu napsáno, neboť čas je blízko.

Kdyby svému listu, jímž Zjevení je, rozuměl jenom jako lidskému slovu, jak by mohl blahoslavit ty, kteří ho předčítají a ty, kteří ho slyší a zachovávají? Lukáš toto vědomí nejspíš neměl, protože nebyl Pánovým apoštolem. Ale byl věrným služebníkem a Bůh ho použil. Jestliže jsme poznali Pána Ježíše Krista, máme být věrní. To je to nejdůležitější, co se po nás žádá. Abychom věrně sloužili Kristu a rostli v poznání Boha. A Bůh si použije každého podle toho, jak sám bude chtít. Bůh s radostí používá malé věci k velkým. Použil službu jednomu člověku k tomu, aby z ní byl věčný užitek. Lukáš byl nejspíš několik let ve Filipech, od vzniku té církve až do chvíle, kdy se znovu připojil k Pavlovi ve Sk 20,6. Ale víme mnohem víc o jeho službě Theofilovi než o službě Filipským. Bůh použil ne příliš dobrého neznámého kazatele v zapadlé metodistické kapli, aby zachránil Charlese Spurgeona, který následně posloužil ke spasení tisíců lidí. Bůh použil hlas dítěte, které zvolalo: „Vezmi a čti!“, aby Augustin vzal Boží slovo, četl ho a byl zachráněn. Kdo vysvětlil evangelium velkému teologovi reformace Janu Kalvínovi? Možná to byl jeho bratranec nebo někdo jiný. Nevíme. Kniha Skutků je o tom, jak Bůh používá svůj lid ke spasení dalších, k tomu, aby se evangelium šířilo až do samotných končin země. Lidé přicházejí ke Kristu, stávají se jeho učedníky, následují Krista samotného, jsou proměňováni mocí Ducha a budováni jeho Slovem a potom jdou šíří evangelium dál. To je způsob, jak pokračuje služba Krista skrze církev. Na to se ještě podíváme za chvíli ve verši osm. Nyní pojďme ke zbývajícím devíti veršům, které jsou před námi:

II. Pánova služba pokračuje (v. 3-11)

Lukáš napsal Theofilovi, že v první knize, tedy v Evangeliu, mu popsal celou Ježíšovu pozemskou službu. Nyní v několika verších shrnuje, co se dělo po Kristově zmrtvýchvstání.

• Sk 1:3 … jim také po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije, po čtyřicet dní se jim dával spatřit a učil je o království Božím.

Ježíš se setkával s těmi, kteří mu uvěřili, především s apoštoly. Můžeme tu slyšet Pavlova slova, která napsal do Korintu, když křesťanům opakoval evangelium, že Ježíš Kristus zemřel podle Písem, byl pohřben a třetího dne vstal z mrtvých podle Písem. Ukázal se Petrovi a Dvanácti a dalším. I Lukáš o tom mluví. Svým učedníkům Ježíš po svém umučení mnoha způsoby prokázal, že žije. Setkával se s nimi, zjevoval se jim – a nejenom dvanácti učedníkům, protože Pavel mluví o pěti stech bratří, kteří viděli vzkříšeného Krista, mluvil s nimi, dotýkali se ho (jako Tomáš), vyučoval je o Božím království. Přišel kvůli Božímu království. Narodil se jako král, a i když měl v tomto světě nakonec jenom trnovou korunu a vojáci se mu vysmívali a tloukli ho holí přes ty trny, ustanovil zde na zemi své království. Ještě tu není v plnosti, ale už je mezi námi. A kniha Skutků mluví o tom, jak se toto království šíří po celé zemi. Všude tam, kde Kristus vládne, můžeme mluvit o jeho království. Už je mezi námi v církvi. Církev je tím nejzjevnějším místem Kristovy vlády v tomto světě. Vzpomeňte si, co Ježíš říká ve svém kázání na hoře, které Matouš zařazuje na začátek svého evangelia, do začátků Pánovy služby:

• Mt 6:33 Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

Ježíš během své pozemské služby vyučoval učedníky o svém království a dělal to i po svém zmrtvýchvstání.

• Sk 1:4-5 Když s nimi byl u stolu, nařídil jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma: „Čekejte, až se splní Otcovo zaslíbení, o němž jste ode mne slyšeli. Jan křtil vodou, vy však budete pokřtěni Duchem svatým, až uplyne těchto několik dní.“

Ježíš před svým ukřižováním svým učedníkům stále opakoval, že musí jít do Jeruzaléma a tam bude trpět a zemře. A oni tomu nerozuměli. Něco pochopili, když k tomu došlo. Stejně tak jim Ježíš (a před ním Jan Křitel: on vás bude křtít Duchem svatým) opakoval, že budou pokřtěni Duchem svatým. Vyučoval je o tom i v tu noc před ukřižováním v horní místnosti (J 13-17). Co na to učedníci?

• Sk 1:6 Ti, kteří byli s ním, se ho ptali: „Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?“

Učedníci byli zaměření na svou představu o království. Na jednu stranu se tomu nemůžeme divit. Představovali si, že to bude jako království Davida nebo jeho syna Šalomouna. V Jeruzalémě bude královský palác a tam bude sedět veliký král – Ježíš. Vzpomeňte si, že Jan s Jakubem Zebedeovi si už řekli o místa prvních ministrů (Mt 20,20-23). Nechápali, že Ježíšovo království není z tohoto světa (J 18,36). Je jiné svou podstatou – je duchovní a po vzkříšení a znovuobnovení nebe a země bude i fyzické, i když to fyzické bude spojené s tím duchovním a už to nebudou dva oddělené světy, ale jeden dohromady. Toto Ježíš vyučoval své učedníky, kteří to nakonec pochopili, což dobře uvidíme v druhé kapitole v Petrově kázání v den letnic. Zde řekl:

• Sk 1:7 Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci.

Je to znovu opakování z evangelií, kde Ježíš učí totéž (Mt 24,36; Mk 13,32). Ale tady dodává naprosto zásadní věc, ke které se za chvilku dostaneme (a všimněte si prvního slova v tom verši):

• Sk 1:8 … ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.

Není vaše věc řešit, jak přesně to bude s královstvím, ale máte být svědky tohoto království, svědky Krále, svědky Ježíše Krista. Rozhlásíte jeho království až do posledních končin země.

• Sk 1:9 Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel.

Pán byl vzat vzhůru. Ten text ukazuje, že Lukáš shrnuje tyto události do kratičkého souhrnu, v němž zdůrazňuje poslání, které Pán učedníkům dal a k němuž se za okamžik dostaneme a Ježíšovo nanebevstoupení. Když byli u stolu, mluvil s nimi, a po těch slovech byl vzat a najednou jsou učedníci venku a hledí vzhůru k nebi. Je zjevné, že Lukáš několika slovy shrnuje závěr svého evangelia, aby vzápětí mohl navázat tam, kde skončil.

• Lukáš 24:50-51 Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.

To jsou slova ze samotného závěru evangelia. Po nich dodává, že učedníci šli do Jeruzaléma, byli v chrámu a chválili Boha. Ve Skutcích přidává ještě několik detailů, o nichž se z evangelií nedozvídáme – učedníci se setkali s anděly, kteří jim připoměli, co mají udělat a také jim přiměli Pánův druhý příchod.

• Sk 1:10-11 A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: „Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet.“

Ježíš už mluvil s učedníky o svém druhém příchodu. V kázání v horní místnosti jim řekl, že musí odejít, jinak nepřijde Duch svatý. Řekl jim, že odchází, aby jim připravil příbytky a učil je, že znovu přijde ve slávě se zástupy svatých andělů. Nyní jim to andělé připomínají. A druhý příchod Pána Ježíše se stává hnací silou apoštolů – nakonec jdou do celého světa a kážou Krista ukřižovaného a vzkříšeného, Krista, který vystoupil na nebesa a sedí po pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Kážou Krista, který zachraňuje od přicházejícího Božího hněvu. Kážou Krista, který se vrátí jako dobyvatel, ale nebude získávat lidská království silou, ale získává je svým Slovem, které vychází z jeho úst – pro jedny je mocí ke spasení, ale pro ty, kdo mu vzdorují, je kamenem úrazu a skálou, o kterou se roztříští. To Slovo soudí a odsuzuje jejich nevěru. To je Pánova služba, která pokračovala po jeho vzkříšení a po jeho nanebevstoupení. A to nás vede k poslednímu bodu:

III. Pánova církev pokračuje (v. 8)

Pán Ježíš pověřil své učedníky. Řekl jim, o co se nemají starat a řekl jim, co mají dělat. Mluvíme o osmém verši, který začíná spojkou „ale“ – to je spojka, která vytváří kontrast. Není vaše věc znát čas Božího navštívení, ale …vy budete mými svědky. Lhůtu si Bůh ponechal ve své moci, a je to jeho zodpovědnost. Ale na nás je jiná zodpovědnost: z moci Ducha svatého být Kristovými svědky.

• Mk 16:15 Jděte do celého světa a kažte evangelium všemu stvoření.

Lukáš píše, že Ježíš učedníkům otevřel mysl, aby rozuměli Písmům (Lk 24,45), znovu jim vysvětlil evangelium:

• Lukáš 24:46-47 Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.

Tak je psáno! Když Pavel opakoval evangelium křesťanům v Korintě, zdůraznil, že Kristus zemřel podle Písem a byl vzkříšen podle Písem (1K 15,3-4). Kážeme evangelium, které je zapsané v Božím slově, které bylo zapsané ve Starém zákoně, ale bylo skryté, protože Pán Ježíš Kristus ještě nebyl zjeven. Ale s jeho vtělením všechno dalo smysl. A kromě toho máme dnes celý kánon Písma, včetně evangelií, které popisují život, smrt a vzkříšení Pána Ježíše, včetně Skutků, které mluví o vylití Ducha, což bylo zaslíbeno ve Starém zákoně, o moci a působení Ducha svatého v učednících a skrze ně, včetně listů, které důkladně vysvětlují evangelium, včetně knihy Zjevení, která mluví o Kristově slávě a jeho slavném druhém příchodu i o přicházejícím soudu. A stejně jako učedníci jsme přijali Ducha svatého, který nám otevírá Písma a uvádí nás do veškeré pravdy. Není to něco automatického, nefunguje to jako nějaký automat, ale je to skutečnost křesťanského života. Kdo přijal Ducha svatého, přijímá věci Ducha, tedy Boží slovo, a je Duchem uváděn do pravdy o Kristu, do pravdy o sobě, do všech možných pravd, které se týkají Boha i člověka, církve i křesťanského života. Kdo nepřijal Ducha svatého, nerozumí věcem Ducha, chápe je jenom tělesně. Takový člověk musí činit pokání a věřit v Pána Ježíše Krista, spolehnout se na to, že jeho oběť na kříži je jedinou a naprosto dostatečnou cestou k Bohu a k věčnému životu.

Ale porozumění duchovním věcem není něco automatického. Neobejde se to bez modlitby a Božího slova, neobejde se to bez nás. Není to tak, že byste věřili, že Pán Ježíš není Bůh a druhý den ráno se probudili s vírou, že je Bůh. Bůh používá své Slovo, které nám dal, abychom ho studovali, abychom se jím sytili, abychom ho poslouchali a jednali podle něj, Bůh nám dal modlitbu, abychom ho hledali, abychom se modlili a prosili Boha, aby nám dal poznat pravdu a otevíral nám Písma a Bůh nám dal také církev, abychom slyšeli jiné názory a učili se pokoře a bázni před Bohem a tak tříbili svou mysl. Tohle jsou prostředky, které Bůh u člověka obdařeného Duchem používá k tomu, aby ho budoval, aby ho naplňoval Duchem svatým a zmocňoval ho ke službě. Když tyto prostředky nebudeme používat, nebudeme žít v moci Ducha svatého. Je to stejné, jako když Jakub říká, že nemáme, protože neprosíme (Jk 4,2). Abychom dostali, musíme prosit, a Jakub dodává, že musíme prosit správně. Pán Ježíš zaslíbil učedníkům, že jim dá jiného Přímluvce. Řekl, že to je něco, co Otec slíbil:

• Lk 24:49 Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.

Andělé učedníkům ta slova připoměli. Šli do Jeruzaléma, modlili se a čekali na naplnění Pánova slibu. A potom byli vyzbrojeni mocí z výsosti. Osmý verš je nejenom opakováním zaslíbení z evangelií (viz také J 7,37-39;  J 20,22), ale je i osnovou a shrnutím obsahu knihy Skutků. Učedníci poslechli Pánovo slovo a po vylití Ducha vyzbrojeni mocí z výsosti kázali evangelium v moci Ducha. Když pak přišlo pronásledování, znovu se modlili a byli opět naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží (Sk 4,31). V moci Ducha svatého nakonec vyšli z Jeruzaléma a rozeběhli se po celém Judsku, kde vzniklo mnoho církví (Ga 1,22; Sk 8,1; 9,31), Samařsku, a až na sám konec světa. Pavel mluví o tom, že naplnil evangeliem celý okruh od Jeruzaléma až po Illyrii (Ř 15,19).

Máme tady fascinující svědectví. Skutky popisují třicet let existence církve, třicet let Božího působení skrze církev a skrze věrné křesťany. Ti lidé, o kterých budeme číst, nebyli nijak zvlášť výjimeční, byli to obyčejní lidé, kteří byli věrní Bohu. Apoštolové – rybáři, řemeslníci, úředníci. Levita Barnabáš, lékař Lukáš, výrobci stanů, manželé Prisca a Akvilla, mladý zbožný Timoteus, zbožný voják Kornélius, evangeliem zcela uchvácený Filip, nebo Ježíšem Kristem podmaněný ministr financí etiopské královny, filipský žalářník, nebo obchodnice s purpurem Lydie. Najdeme i dva učence – Pavla a Apolla. Ale víme dobře, co si Pavel myslel a za co pokládal své vzdělání, a nejenom to, ale i svůj původ:

• Fp 3:7-8 Cokoliv mi bylo ziskem, to jsem pro Krista odepsal jako ztrátu. A vůbec všecko pokládám za ztrátu, neboť to, že jsem poznal Ježíše, svého Pána, je mi nade všecko. Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic.

Proto kamkoliv Pavel přišel, nechtěl znát nic jiného, než Ježíše Krista ukřižovaného. Ježíš byl jeho životem (a je i nyní!), jeho poselstvím, jeho láskou. A totéž platí o každém, kdo se narodil z Ducha – to je člověk, který nade vše miluje Krista a s ním také jeho Slovo a jeho nevěstu, církev. To je člověk, který se má naplňovat Duchem svatým, aby mohl získávat učedníky a nést evangelium dalším lidem. Dostanete sílu Ducha svatého! Proste, a bude vám dáno. Milovaní, hledejte Krista a jeho království, proste ho o naplnění Duchem svatým, abychom byli obnoveni, uzdraveni, vybudováni a zmocněni ke službě evangeliu. Amen.