Samsonovy boje (Sd 15,1–20)
Bůh odpovídá
Jaroslav Kernal, Praha 26. dubna 2026
Pokračujeme ve studiu života posledního ze soudců z knihy Soudců, muže víry Samsona. Zatímco v tom minulém příběhu jsme příliš mnoho víry nenalezli – viděli jsme spíš dost svévole a ignorace, v tom dnešním příběhu se už nějaká ta víra najde. Stále tu vidíme hříšného a svévolného zasvěcence, ale současně se tu objevuje také muž víry, který volá k Bohu. A Bůh na jeho volání odpovídá – to je potvrzením toho, že tady je muž víry. Bůh odpověděl na volání Gedeóna, když chtěl Gedeón potvrdit své tažení proti Midjáncům. Bůh odpověděl na volání Jozue, když Jozue v bitvě proti Kenaáncům volal k Bohu, aby zastavil slunce v Gibeónu a měsíc v dolině Ajalónu. Vždycky, když lidé ve víře volají k Bohu, Bůh odpovídá. Bůh odpověděl Samsonovi, když měl žízeň, rozpoltil skálu a nechal vytrysknout pramen, protože volal ve víře v Hospodina. Bůh odpoví i nám, když k němu budeme ve víře volat. Proto se máme modlit i za ty nejmenší věci v našich životech a můžeme se také modlit za veliké věci Boží, jak v našich životech, tak v našem sboru, v církvi jako takové i v celé společnosti. Náš Bůh je živý a odpovídá na modlitby svých dětí.
- Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu. (Jk 5,16–18)
Znovu a znovu nás Boží slovo vyzývá k modlitbě, k tomu, abychom ve víře volali k Bohu, abychom na modlitbách hledali vztah s ním samotným a abychom využili i toho, kdy jsme spolu a volali k němu společně jako Kristova církev. Když Petr s Janem vydali svědectví o Kristu před veleradou a ta jim pak důrazně zakázala mluvit o tom člověku, o Kristu …
- … vrátili se mezi své a oznámili, co jim řekli velekněží a starší. Když to bratří uslyšeli, pozdvihli jednomyslně hlas k Bohu … Když se pomodlili, otřáslo se místo, kde byli shromážděni, a všichni byli naplněni Duchem svatým a s odvahou mluvili slovo Boží. (Sk 4,23–24.31)
Pojďme se i my nyní sklonit před Pánem a pomodlit se.
Náš dnešní text není opět nijak složitý ani záludný. Je v něm všechno, co bychom čekali, že najdeme v knize Soudců: zrada, podvod, hněv, pomsta, krveprolití, ale také vysvobození, víra a vyslyšená modlitba. Na to všechno se v několika bodech podíváme. Uvidíme Samsona, jak se svévolně mstí. A znovu je zrazován těmi nejbližšími. Ale není opuštěn a Bůh sám se ho zastává. Poslední verš kapitoly nám oznamuje, že Samson:
- Soudil Izraele za dnů Pelištejců po dvacet let. (Sd 15,20)
Začnu tady a pak se vrátíme na začátek. To je shrnutí Samsonova života. Samson nevysvobodil Izrael od Pelištejců, ale vytvořil nějakou protiváhu proti nim a soudil Izraele za dnů Pelištejců. Nebyl válečník jako Jiftách, nebyl ani tím, kdo se chopil meče jako Gedeón nebo před ním Bárak. Víceméně byl jenom tím, kdo se mstil a bránil se. Ale k tomu byl určen Bohem a to měl dělat. Byl to hříšník jako každý jiný člověk, a dnešní kapitola to opět nijak nezakrývá. Přesto nám ale také ukazuje muže víry, muže, který volá k Hospodinu, který přisuzuje své vítězství Hospodinu – byť s jistou dávkou sebestřednosti. Přesto volá k Bohu. A Bůh odpovídá.
I. Samson se mstí
Začátek našeho textu opět ukazuje Samsona ve světle, které není příliš dobré. Měl svatební hostinu, ze které odešel sám do otcovského domu planoucí hněvem. Byl naštvaný na ty družby, byl naštvaný na tu ženu, možná byl naštvaný na celý svět. Měl odejít do svého domu se svou ženou. On tu ženu zanechal v domě jejího otce a sám odešel ke svým rodičům. Timnata byla na opačné straně hory než Sorea necelých deset kilometrů pěšky. To jsou v podstatě skoro sousední vesnice. Přesto to trvalo nějakou dobu, než Samsonův planoucí hněv trochu pohasl – Boží slovo nám říká, že to trvalo až do žní. Nevíme od kdy přesně, ale předtím ještě nebyly žně, takže bych řekl, že minimálně pár týdnů. Pak si Samson vzpomněl, že se nedávno ženil. A dokonce to vypadá, že se možná i trochu zastyděl, protože přinesl darem kozlíka. Jaké muselo být jeho rozčarování, když zjistil, že všechno je jinak. Jeden z družbů, „který mu byl druhem“ (Sd 14,20) na sebe vzal břemeno manžela místo Samsona. Nemá smysl rozsuzovat, kdo tady nese vinu, protože všichni mají máslo na hlavě – jak už to ostatně v lidských sporech často bývá. Každý si nějak přihříval svou polívčičku a každý se teď hrozně diví, co že se to stalo. A ta stará sopka, která bublala v Samsonovi, znovu vyvrhla svou lávu.
Otec té ženy Samsonovi nabízí druhou dceru, mladší, hezčí. Trochu to vypadá, že dcery jsou jako zboží na prodej. Nicméně ta mladší a hezčí nebyla v Samsonových očích ta pravá. Ale ani to, co se urodilo v Samsonově hlavě, nebylo to pravé. Podívejte se do našeho textu, co říká jejímu otci i všem, kteří tam byli – je zjevné, že rozhovor neproběhl jen mezi těmi dvěma muži:
- Samson jim odvětil: „Tentokrát budu vůči Pelištejcům bez viny, když jim provedu něco zlého.“ (Sd 15,3)
Každý dělal, co uznal za dobré. Ale když si jen maličko sáhneme do svědomí, není to tak trochu o každém z nás? Tys mě vytroubil? Tak já tě teď vybrzdím! Tys mi udělal tohle … Takže počítej s tím, že já ti teď můžu udělat … Mám totiž na to právo! A budu bez viny, protože ty … Jako opravdu? Neříkejte, že minimálně tohle uvažování neznáte … a pokud jste jako já, nejspíš občas nezůstalo jen u uvažování, že? Teď budu bez viny, protože ten druhý se ke mně zachoval špatně. To není nic jiného než svévole. Žádné zlo namířené proti nám, nám nedává právo odpovědět zlem, jednat zle, provést druhému něco zlého. Nepopírám právo každého člověka včetně křesťana bránit se zlu. Ale jedna věc je bránit se aktuálně probíhajícímu zlu, naprosto jiná věc je, vzít spravedlnost do svých rukou poté, co bylo zlo dokonáno – a ještě si k tomu myslet, že jednám správně a budu bez viny.
Samson musel být obdivuhodným mužem a Izrael úžasnou zemí. Podívejte se do čtvrtého verše. Ta země neoplývala jenom mlékem a medem, ale také liškami. Jinak si nedovedu vysvětlit, že Samson pochytal tři sta lišek. Liška je celkem rozšířené zvíře. Každý rok je v naší zemi uloveno asi 80 tisíc lišek. Ale Samson je pochytal živé! A tři stovky. A použil je, aby se pomstil. Nebudu cítit žádnou vinu, když zapálím pelištejská pole, když popálím tři sta zvířat, zničím úrodu, vinice i sady. I když ty vinice a sady neměl asi úplně v úmyslu, ale lišky s pochodní na ocase zaběhly i tam nebo se tam rozšířil oheň z polí. Žhářství je zlá věc. Není to jen ničení cizích věcí, je to často věc obecného ohrožení. V minulosti, zvláště tam, kde lidé stavěli stavby ze dřeva, bylo žhářství považováno za odporný zločin, podobně jako třeba pirátství na moři a žháři (podobně jako piráti) byli obvykle popravováni. Samsonova msta. Samsonův hněv. Samsonova zuřivost tu ale nekončí.
To, co tady vidíme, je zákon odplaty. To bylo něco, co Bůh ve svém zákoně, který dal Izraeli skrze Mojžíše, zakazoval. Bůh stanovil jinou normu, která se odborně nazývá lex talionis, a my ji známe jako oko za oko, zub za zub. Je to starověká právní zásada, která vyžaduje přiměřenou spravedlnost a omezuje nepřiměřenou pomstu. Ale Samson žil mezi Pelištejci. Co udělali, když jim zapálil pole, vinice a olivové háje? Zapálili dům Timnaťana i s ním a jeho dcerou. A tím dopálili Samsona.
- „Když takhle jednáte, neustanu, dokud nad vámi nevykonám pomstu.“ Bil je hlava nehlava a způsobil jim zdrcující porážku. (Sd 15,7–8)
Samson vzplanul jako slunce, resp. jeho hněv a jeho zuřivost. Ale Boží slovo nám říká, že lidským hněvem spravedlnost Boží neprosadíš (Jk 1,20). Ani Samson ji neprosadil. Nepostavil se do čela Izraelců, aby zničil Pelištejce jako Gedeón zničil Midjánce – jednou provždy a natrvalo. Samson „jenom“ bil Pelištejce hlava nehlava. Byl to Boží plán. A Bůh začal takto vysvobozovat Izrael z rukou Pelištejců. Bůh použil tohoto nesvatého zasvěcence jako svůj nástroj. Protože Bůh naklání naše srdce, jak sám chce.
Právě toto je to, čemu se říká Boží prozřetelnost. Bůh ve své vševědoucnosti a všemohoucnosti působí ve všech věcech tak, že všechno směřuje přesně k tomu cíli, který tomu on určil. Používá naše kladné vlastnosti i naše záporné vlastnosti, používá zradu, pomstu i zuřivý hněv – to všechno používá k tomu, aby věci dovedl ke svému cíli, který je tím nejvyšším dobrem. Bůh je dobrý, proto nikdy nezamýšlí nic zlého, i když používá zlo k tomu, aby skrze ně dosáhl dobra. Může to být dokonce nesvatý zuřivý zasvěcenec. Může to být pohanský zuřivý národ – jako byli Midjánci, které Bůh použil jako metlu na svůj lid, nebo jako byli Pelištejci, kteří byli tím ostnem, který trápil Izraelce, dokud se s nimi zcela nevypořádali. A nakonec to ani nebyli Izraelci, kdo se s nimi vypořádali, ale jiný nástroj v Boží ruce, chaldejský král Nebúkadnesar.
K čemu vedla Samsonova zuřivost a pomsta? K ještě větší zuřivosti Pelištejců a také k další zradě Samsona.
II. Samson je vydán
Pelištejci přitáhli do Judska, což znamenalo, že judská města a judské vesnice trpěly. Proto se judští muži ptali, proč přitáhli. Kvůli Samsonovi. Chtějí mu udělat to, co on udělal s nimi.
Vím, že už jsme v knize Soudců poměrně dlouho – poprvé jsme ji otevřeli poslední neděli v červenci. Přesto si možná někteří z vás vzpomenou, jak ta kniha začíná. Izraelci se ptají, kdo má vytáhnout první proti obyvatelům té země. A Bůh jim odpovídá, že první potáhne Juda – „do jeho rukou jsem dal zemi“ (Sd 1,1–2). A ve čtvrtém verši čteme:
- Juda vytáhl a Hospodin vydal Kenaance a Perizejce do jejich rukou. Pobili je v Bezeku, deset tisíc mužů.
Dobyli Jeruzalém a vybili jeho obyvatele a mnoho dalších měst. Nevyhnuli se ani Pelištejským městům:
- Juda dobyl také Gázu a její území, Aškalón a jeho území, Ekrón a jeho území. (Sd 1,18)
Tohle vypadá jako úplně jiný Juda než o několik století později. Co se stalo? Smířili se se situací. Přijali stav takový, jaký byl. Nebyli s to si podrobit obyvatele doliny, protože měli železné vozy (Sd 1,19). Kam je to dovedlo? Podívejte se do našeho textu. Tři tisíce judských mužů sestoupilo k Samsonovi a začali ho zasvěcovat do politické situace v zemi. „Musíš pochopit, Samsone, kdo vládne.“ „Ty nevíš, co jsi provedl?“ „Ty ses postavil proti režimu!“ „Ty jsi nečetl Římanům 13?“ Ne, Samson nečetl Římanům 13 a nejspíš ani nic z Mojžíšova zákona. Tady jsou lidé, kteří dobrovolně ohýbají hřbet, protože si neváží toho, co jim Bůh dal. Tady jsou lidé, kteří ztratili všechnu svou důstojnost, kterou jim Bůh dal, když je stvořil ke svému obrazu, kterou jim Bůh dal, když je ze své milosti vyvolil, aby byli jeho lidem, kterou jim Bůh dal, když jim dal tu zemi, kterou jim Bůh dal, když byl s nimi. To všechno zahodili. Tři tisíce mužů přichází za Samsonem – proč? Aby ho spoutali a vydali Pelištejcům. „Copak nevíš, že nad námi vládnou?“ Copak nevíš, že je strašná pandemie? Že všichni umřeme, když si nevydesinfikujeme ruce a neťukneme si loktem? Copak nevíš, že ministr zdravotnictví nám zakazuje společné uctívání pro naše dobro a pro naši záchranu?
Samson za chvíli pobije tisíc mužů. Nevíme z kolika celkem. Ale judských mužů jsou tři tisíce! Bylo to tři tisíce zbabělců. Víš, Samsone, přišli k nám Pelištejci, že tě chtějí. Tak jsme na tebe radši přišli my místo nich. My tě jenom spoutáme, my tě nezabijeme. Zabít tě chtějí oni, a my tě jim jenom vydáme spoutaného. Můžeš se spolehnout. My to děláme pro obecné blaho. A kvůli tomu se přece nemůžeš na nás zlobit.
Je to s podivem, že se Samson nezlobil. Jenom si vyžádal slib, že ho jenom svážou. Jako kdyby tušil, co chce Bůh dělat. Myslím – tak to na mne působí z toho textu, že kdyby ten slib nedostal, že by s judskými muži naložil stejně jako s Pelištejci. Ale je to jenom moje domněnka a spekulace. Každopádně byl Samson vydán do rukou nepřátel těmi, kteří měli být jeho přáteli. Ti muži měli prosit Samsona, aby je vedl proti jejich nepřátelům – místo toho ho spoutali a nepřátelům ho vydali.
Ve středu jsme při biblickém studiu narazili na to, jak můžeme vidět Pána Ježíše Krista ve Starém zákoně. Já jsem při té příležitosti trochu varoval před alegorickým výkladem Písma. Což je způsob, kdy jsou lidé, události, místa apod. ztotožňováni s něčím v Novém zákoně příp. v našem životě. Boží slovo toto někdy dělá – Pavel v listu Galatským říká, že Abraham měl dvě ženy a ty dvě ženy jsou dvě smlouvy – Hagar znamená horu Sínaj, tedy Mojžíšův zákon, plodí své syny do otroctví a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, ale budoucí Jeruzalém je svobodný, a to je naše matka (Ga 4,22–26). Ale nikdo z nás nemá mandát na to, aby alegorizoval další místa v Písmu. Jak tedy máme vidět Krista ve Starém zákoně?
Může se jednat o přímé zjevení Krista – často v podobě Hospodinova anděla, který mluví tak, jako kdyby to byl Hospodin sám. Jindy se může jednat o proroctví o Kristu – a že jich není ve Starém zákoně málo. Můžeme také sledovat příběh spásy – události, které vedou přímo ke Kristu. Leckdy narazíme na starozákonní verše použité v Novém zákoně, které nás často mohou dovést přímo k Pánu Ježíši Kristu. Nebo se také můžeme zaměřit na typ a antityp (předobraz a jeho protiklad) – v tomto smyslu můžeme mluvit o soudcích a přímo také o Samsonovi – a toto srovnání může být pozitivní, tedy že je v něčem jako Kristus – a my jsme viděli, že Samson je vysvoboditel a soudce, tedy jako Kristus, který přijde jako vysvoboditel a soudce, nebo může být negativní – že někdo je protikladem Krista. Samson je v mnoha svých vlastnostech a činech protikladem Krista. Posledním způsobem, který nás může ze Starého zákona dovést přímo ke Kristu, je analogie – tedy srovnání, kdy srovnáváme někoho nebo něco s Kristem, případně s událostmi z jeho života. A přesně to vidíme i v našem dnešním textu. Samson je vydán. Jako byl vydán Pán.
- Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků, k tomu stráž od velekněží a farizeů, a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi. (J 18,3)
Oddíl vojáků, řec. speira, odpovídá kohortě, což bylo 500 až 600 vojáků, k tomu stráž od velekněží a zástup ozbrojený meči a holemi. Zmocnili se ho a vydali ho jeho nepřátelům. To je analogie, podobnost, srovnání, zde událostí. Tak nás Étam vede přímo do Getsemane a ke Kristu. Ale na rozdíl od něj:
III. Samson je vysvobozen
Ježíše nevysvobodili. Mohl se vysvobodit. Mohl požádat Otce a okamžitě by přišlo dvanáct legií andělů (Mt 26,53). 2Kr 19,35 popisuje obležení Jeruzaléma Sancheríbem – jeden anděl pobil během jediné noci 185 tisíc asyrských bojovníků, takže Sancheríb od Jeruzaléma odtáhl. Dvanáct legií to je padesát tisíc andělů. Římský prokurátor Pilát nevelel ani jediné legii. Měl k dispozici jenom pomocné sbory o síle tří až pěti tisíc mužů. Nejbližší legie byly v Sýrii – tři až čtyři legie římských vojáků. Ježíšova slova Pilátovi musela být pro Piláta docela děsivá. Ale Pán Ježíš nechtěl vysvobodit. Přišel, aby dal svůj život za nás, aby nás svou smrtí vysvobodil z moci hříchu a smrti, z otroctví ďábla. Se Samsonem to bylo jinak.
Samsona se znovu zmocňuje Duch Hospodinův a dějí se podivuhodné věci – Bůh povstal k vysvobozování Izraele skrze svého služebníka Samsona. Už je to potřetí, co čteme, že se Samsona zmocnil Duch Boží. A nyní je to doprovázeno také určitým znamením. Judští muži Samsona pevně spoutali – pro jistotu dvěma provazy – novými, nic starého, zpuchřelého. A dva, aby se nikdo z Pelištejců nemusel bát. Ale z Boží moci vzplály provazy, jimiž byl Samson spoután a byly jako nitě, které sežehl oheň. Pouta se mu uvolnila – to trochu připomíná scénu z filipského vězení, ne? Když bylo zemětřesení tak zvláštní, že se vězňům otevřela pouta a otevřely se všechny dveře ve vězení (Sk 16,26) a žalářník se chtěl zabít, protože si myslel, že mu všichni vězni utekli. Ale Pavel se Sílasem ho ujistili, že všichni tam jsou, takže se vzápětí ptá: „Co mám dělat, abych byl spasen?“ A dostává známou odpověď:
- Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě. (Sk 16,31)
I Samsonovi spadla pouta a Pelištejci se možná také chtěli zachránit, ale jediné, co je mohlo zachránit, bylo vyhnout se čerstvé oslí čelisti a uniknout daleko z jejího dosahu. Samson pobil dvě hromady, tedy tisíc mužů. A potom dostal nesmírnou žízeň. Teprve tady se objevuje jeho víra – obrací se k Hospodinu. Je to trochu absurdní situace, podívejte se na to – Samson má žízeň, což je ten důvod, proč volá k Bohu. Jeho volání nicméně prozrazuje něco o jeho víře. Nebyl bezbožník, který by v Boha nevěřil. Všechno, co dělal, dělal v Božím jménu a pro Boha. Ale v tom všem byl pořád hrozně moc zaměřený na sebe. Což je něco, co se nejednou děje i nám. Samson volá k Hospodinu:
- Ty jsi způsobil skrze svého služebníka toto velké vysvobození. A teď mám umřít žízní a upadnout do rukou neobřezanců? (Sd 15,18)
Možná se stačilo zvednout a dojít si pro vodu. Ale Bůh zná dobře každé své dítě a ví přesně, co potřebuje. Někdy stačí i jen malá víra, aby se rozpoltila skála a vytryskl z ní pramen. Moji milí, když Bůh rozpoltí skálu a vytryskne z ní pramen, ožije každý, kdo se z něj napije. Samson se napil a ožil. To jsou úžasná slova. Znovu nás vedou do Nového zákona. Vedou nás k Jákobově studni, kde Ježíš mluvil se Samařskou ženou:
- Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému. (J 4,14)
Vedou nás do listu Korintským, kde Pavel mluví o skále, která doprovázela Izraelce po cestě pouští – a tou skálou byl Kristus. Z té skály vyrazil pramen, který napojil Izraelce (1K 10,4).
Ta slova nás vedou přímo k Pánu Ježíši, který v poslední veliký den svátků povstal a řekl:
- „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, ‚proud živé vody poplyne z jeho nitra‘, jak praví Písmo.“ To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili. (J 7,37–39)
Samsona se Duch Hospodinův zmocnil – použil ho jako nástroj k záchraně Izraelců. Použil ho ze své milosti a moci. Použil ho navzdory Samsonovi samotnému. Samson toho nevěděl příliš mnoho o Bohu. Přesto k němu s důvěrou volal a Bůh mu odpověděl. Neváhal ani na okamžik – ani Samson, ani Bůh. Bůh odpovídá na zoufalé volání svých dětí. Zmocnil se Samsona a potom naplnil jeho touhu po vodě. Ta voda ho oživila. A tuto živou vodu tady máme i my.
Na nás byl vylit Duch Boží – tentýž Duch, který se zmocnil Samsona. My jsme ho přijali, když jsme uvěřili. Byl to on, kdo nám dal nové srdce, kdo nás naplnil, kdo nás vyučil o Bohu, takže víme, komu jsme uvěřili. Bůh nás zapečetil svým Duchem, který v nás přebývá a bude s námi navěky (J 14,16). Na Samsona sestoupil, ale s vámi je a ve vás zůstane, protože jste uvěřili v Pána Ježíše Krista. Jeho Duch ve vás přebývá, aby vám svědčil o Kristu a proměňoval vás do podoby Božího syna. Žádné Boží dítě už nemusí a nebude jednat jako Samson, který byl doslova a do písmene vláčen svými touhami a žádostmi. Ani my, když jsme uvěřili, nebyli jsme zbaveni svých žádostí a tužeb, ale dostali jsme moc Ducha svatého, abychom tyto touhy přemáhali a žili svatě k Boží slávě. Jak to máme udělat? Stejně, jako to udělal Samson – že budeme volat k Bohu, že se zaměříme na našeho Spasitele, že budeme chtít být jako on. Že si ho budeme neustále připomínat – Slovem i skutkem, že se k němu budeme stále obracet. Nejenom v době, kdy umíráme žízní, ale pořád. Že se ponoříme do jeho Slova, abychom jím proměnili svou mysl, že o něm budeme rozjímat, aby naše srdce hořela, jako srdce učedníků na cestě do Emauz. Že budeme využívat všechny prostředky milosti, které nám dává, jako je společenství Božího lidu, Památka Páně, modlitba i jeho Slovo. Máme všechno, co je potřeba ke zbožnému životu, protože jsme poznali toho, který nás vykoupil. Pojďme ho tedy svým životem oslavit. Amen.