Máme všechno, co potřebujeme ke zbožnosti

Jaroslav Kernal, Praha 1. listopadu 2026

Dnešní kázání musím začít tím, že se na chvilku zastavím u toho, co nazýváme Boží prozřetelností. Tohle je slovo, které nenajdeme v Písmu, přesto můžeme trvat na tom, že to je něco velmi biblického. V listu Efezským čteme o tom, že „Bůh všechno působí rozhodnutím své vůle“ (Ef 1,11) a v předchozích verších se mluví o jeho záměru, jeho plánu a jeho předsevzetí, jímž chce všechny věci na nebi i na zemi přivést k jednotě v Kristu. A to slovo prozřetelnost používáme právě k popisu tohoto Božího jednání. Bůh působí všechny věci v tomto světě tak, aby došlo k naplnění jeho plánu, aby všechny věci došly přesně toho cíle, jehož mají dosáhnout. Proč to takto zdůrazňuji? 

Včera bylo posledního října a tento den se slaví jako den reformace, protože 31. října 1517 podle tradice Martin Luther přibil svých 95 tezí proti odpustkům na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu. Místní tiskař to vytiskl a text se začal šířit po Německu a Bůh ho použil k probuzení, jemuž říkáme reformace. A toto probuzení bylo později popisováno pěti hesly, tzv. solas, což v latině znamená jedině nebo pouze: Sola Scriptura (Jedině Písmo), Sola Gratia (Jedině milostí), Sola Fide (Jedině vírou), Solus Christus (Jedině Kristus) a Soli Deo Gloria (Jedině Bohu buď sláva). A když jsem promýšlel dnešní kázání, došlo mi, že tento text mluví pouze o Kristu, o samotném Kristu, a že to je jedno z těch hesel reformace, Solus Christus. A přišlo mi zajímavé, že to vyšlo takto na oslavu dne reformace. Což je ta Boží prozřetelnost, které bychom si jako křesťané měli více všímat. Prostě vidět Boží ruku v událostech kolem nás. Přemýšlet o tom, jak Bůh působí, jak jedná, jak spojuje věci, jak odhaluje věci, jak s námi jedné, jak nás vychovává a vidět přímo tu jeho ruku ve svých životech. To je něco, co je nesmírně povzbuzující pro naši víru a naše chození s Bohem. 

Nakonec jsem vytáhl z toho jednoho verše, který je dnes před námi hned tři reformační Solas – Sola Scriptura, Sola Gratia a Solus Christus, která tvoří kostru dnešního kázání. Všechno, co potřebujeme k životu a ke zbožnosti máme v Písmu (Sola Scriptura), protože celé Písmo svědčí o něm, o Kristu (Solus Christus), jehož jsme poznali jenom díky Boží milosti (Sola Gratia) – a mohli bychom dodat, že ho poznáváme jenom skrze víru (Sola Fide) a když se to takto děje, je to cele k Boží slávě (Soli Deo Gloria). Náš text říká:

• Všecko, čeho je třeba k zbožnému životu, darovala nám jeho božská moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a mocnými činy. (2Pt 1,3) M.

I. Jedině Písmo

V Pavlíkově překladu náš dnešní text říká:

• jak nám jeho Božská moc darovala všechny věci týkající se života a pobožnosti skrze plné poznání toho, jenž nás povolal skrze slávu a ctnost (2Pt 1,3)

Všechny věci k životu a zbožnosti jsou nám darovány. 

Jak jsou nám tyto věci darovány? Skrze poznání toho, který nás povolal, tedy skrze poznání Boha, skrze poznání Pána Ježíše Krista. Jak Boha poznáváme? Poznáváme ho v Kristu, který se stal tělem a přebýval mezi námi. A jediné pravdivé svědectví o Pánu Ježíši Kristu je Boží slovo. Tím se Petr zabývá v závěru první kapitoly, když říká, že nestaví na vymyšlených věcech, na lidských bájích, že nestaví na zkušenostech, i když měl zkušenost, jakou kromě něj měli jenom dva další lidé na světě, když viděl Pána Ježíše Krista proměněného ve slávě na hoře proměnění. Ale co říká?

• Tím se nám potvrzuje prorocké slovo, a činíte dobře, že se ho držíte; je jako svíce, svítící v temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. (2Pt 1,19)

To, co jsme poznali a zakusili, nebylo nic jiného, než co říkalo Slovo, Bible. Vy nemůžete zakusit stejné věci, jako my, říká Petr, ale uděláte dobře, když se budete držet Slova, které je jako svíce. Nikdo z nás nemůže jít na horu proměnění s Pánem Ježíšem Kristem, ale všichni můžeme jít do Božího slova a máme se ho držet, protože to svíce, která nám svítí v temnotách. Petr se tu zjevně odkazuje na Davida, na Ž 119,105:

• Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.

Boží slovo je světlem, které nám svítí na cestu. Obvykle není reflektorem, který by svítil na míle daleko. Tuto roli plní ve vztahu k hříšníkům, kterým ukazuje cestu, jako maják na břehu moře vede lodi do přístavu. Pro křesťana je Boží slovo jako svíce, která svítí na jeden nebo dva kroky, ale dál nikoliv. To však úplně stačí! Je potřeba pouze vykročit a potom dělat jeden krok za druhým. Jinými slovy začít dělat to, co nám Bůh ve svém Slově ukazuje. Jednu jedinou věc, kterou nám klade před oči, na naši stezku. Když se podle ní zachováme, přidá nám další. A potom zase další. Krok za krokem se odvíjí stezka následování Pána v jeho milosti a lásce. Jak vzácným darem je Boží slovo! Osvěcuje cestu každému, kdo ho přijímá, kdo se na něj spoléhá, kdo podle něj jedná. Když Bůh dává člověku nově se narodit shůry, součástí tohoto díla Ducha svatého je také neochvějná důvěra v pravdivost Božího slova, které jediné v tomto světě neomylně zjevuje Pána Ježíše Krista. Ale světlo, které z Písma vychází, není automatické. Je třeba ho „zažehnout“ rozjímáním a promýšlením toho, co Boží slovo říká, jak ukazuje na Pána Ježíše Krista, jak promlouvá do mého vlastního života. Teprve potom svítí na cestu a v jeho světle vyniká Slovo, které se stalo tělem, Pán Ježíš Kristus, který sám je světlem světa. Kdo ho následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života. 

Petr nás od začátku svého dopisu doslova táhne do Písma a skrze ně k Pánu Ježíši Kristu. Tohle je dneska, a nejspíš asi v každé době, velmi aktuální. Dnes se velká část viditelné církve odvrací od Písma. Písmo prý není zas tak důležité. Pro jedny je důležitá zkušenost, pro jiné společenství nebo nějaký druh společných aktivit, něco, co podpoří naši identitu a sounáležitost. Hlavně nesmíte brát Písmo příliš vážně … Ale reformační sola scriptura říká něco jiného! Říká, že Písmo je tou poslední autoritou, která prověřuje všechny ostatní autority, které v tomto světě jsou. A jsou zde další autority, které vynášejí závažné soudy, což není v rozporu s učením o jedinečnosti Písma. Ale Písmo je tím, čím křesťan všechny tyto autority zkoumá a posuzuje, čím je poměřuje. A pokud nesouhlasí s Písmem, tak je odmítá, protože sola scriptura znamená, že Písmo je konečnou autoritou pro učení i život křesťana. Nejsou to nařízení státu, nejsou to závěry bezbožné vědy, nejsou to prohlášení bohů v bílých pláštích, tedy lékařů, není to ani společenský konsensus ani žádná ideologie, ale je to Písmo, které je tím konečným soudcem a rozhodčím. Podívejte se prosím do třetí kapitoly druhého listu Timoteovi:

• Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. (2Tm 3,15)

Skrze Písma může člověk získat moudrost ke spasení. Bůh má moc zachránit člověka mnoha různými způsoby, ale Písmo zde hraje první housle – dává moudrost ke spasení. 

• Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti… (2Tm 3,16)

Celé Písmo je dobré (Ř 7,12 – přikázání je svaté, spravedlivé a dobré). Je dobré k učení, máme se ho tedy učit, je dobré k usvědčování, protože je zrcadlem pro naše duše, je dobré k nápravě, protože nám ukazuje, jak mají být věci správně a je dobré k výchově ve spravedlnosti, tedy abychom věděli, co je a co není spravedlnost, co je a není pravda a právo. A Pavel tam ještě pokračuje:

• …aby Boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu. (2Tm 3,17)

Pavel tady říká přesně totéž, co říká Petr v našem textu. Písmo má moc a schopnost připravit Božího, tj. věřícího člověka ke každému dobrému činu. Tohle je úžasné prohlášení, které je stejně silné jako to Petrovo – neexistuje žádný dobrý čin, k němuž by nás nebylo schopné připravit Písmo. Bůh nám daroval všechno, co potřebujeme k životu a ke zbožnosti. A daroval to všem křesťanům ve všech dobách stejnou mírou, protože všem dal své Slovo. Nepotřebujete hledat moudrost u lidí, nepotřebujete hledat lidské tradice, stačí, když budete mít Písmo, které svědčí o Kristu. A svědčí o něm pravdivě, cele, dostatečně a plně. 

II. Jedině milostí

Náš text nám říká, že Boží moc nám to darovala (ČSP):

• Jeho božská moc nám darovala všechno, čeho [je třeba] k životu a zbožnosti skrze poznání toho, který nás povolal vlastní slávou a mocí. (2Pt 1,3)

Máme všechno a nechybí nám vůbec nic k tomu, abychom mohli žít, abychom mohli mít život věčný a abychom mohli žít ve zbožnosti. Bůh nám to daroval. Daroval to jednou provždy, daroval nám všechno. Není nic, co by nám nedaroval. Daroval nám všechno! Jestliže nám dal „svého vlastního Syna, jak by nám spolu s ním nedaroval všechno“ (Ř 8,32)? A komu to daroval? Daroval to všem, kteří obdrželi stejně vzácnou víru jako Petr a ostatní apoštolové a všichni svědkové Pána Ježíše Krista. Daroval to tedy všem generacím až do druhého příchodu Pána Ježíše Krista. Nikoho nevynechal a nikoho v ničem neukrátil.

A všimněte si toho, že Boží slovo tady mluví o tom, že to, co nám daroval, nám daroval, tedy byl to dar. Nebylo to něco, co jsme si zasloužili, nebo na co bychom měli nárok. Byl to dar. Byla to milost. A tento dar se projevil v poznání Boha – poznali jsme Boha. Bylo nám to darováno v poznání Boha. Pavel píše:

• Nyní jste však Boha poznali; lépe řečeno: byli jste od Boha poznáni. (Ga 4,9)

V předchozím verši (Ga 4,8) mluví o tom, že jsme dříve Boha neznali, ale nyní jsme Boha poznali. Dříve jsme byli modláři, ale nyní známe Boha. Poznali jsme Boha, byli jsme vyučeni od Boha, známe pravdu o Bohu. Známe pravého Boha, protože jsme poznali jeho Syna, Pána Ježíše Krista. Už si Boha nepředstavujeme jako dílo lidských rukou, ani ve snu nás nenapadne, že bychom si mohli vytvořit sochu nebo obraz Boha, protože jsme poznali pravdu o Bohu. A ve skutečnosti je to ještě slavnější, protože to nebylo naše úsilí, naše dílo a naše zásluhy, že jsme poznali Boha, ale byli jsme od Boha poznáni, což je znovu jenom a jenom dílo Boží milosti. Když jsme poznali toho, který nás povolal … Slovo poznat tady jde mnohem dál, než je pouhému intelektuálnímu poznání, než je seznámení se s nějakými fakty. Už jsme o tom mluvili minule a budeme se k tomu v tomto listu znovu vracet. 

Bůh sám obřezal naše srdce a dal se nám poznat, zjevil nám pravdu o sobě. Jiným způsobem totiž není možné poznat Boha. Jsme naprosto závislí na tom, zda se nám Bůh zjeví, zda se nám dá poznat. A tak nejde o to, zda máme povědomost o Bohu, zda známe fakta o Bohu nebo o Ježíši Kristu. Vzpomeňte si na ty lidi, o kterých vyprávěl Ježíš v kázání na hoře, kteří přijdou ke Kristu a budou se dožadovat vstupu do jeho království, budou mu říkat Pane a dokonce budou činit mocné skutky v jeho jménu. Co jim Pán řekl?

• Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti. (Mt 7,23)

Nikdy jste nebyli poznáni od Boha, nikdy jste s ním neměli osobní vztah založený na víře v Krista, nikdy jste nebyli obřezáni ve svých srdcích, nikdy jste nebyli zapečetěni Duchem svatým, vaše hříchy nebyly nikdy odpuštěné, a proto se stále dopouštíte nepravosti. Nikdy jste skutečně nepoznali Boha. Nejste Božími dětmi, nezakoušíte Boží výchovu, nejste Božím Duchem proměňováni, nejste dědicové, a proto nevejdete do Božího království. Ale Boží děti znají hlas svého pastýře a on zná je. Každé své dítě povolává jménem. A každé své dítě proměňuje mocí svého Ducha. Je to Boží milost, která každé Boží dítě vychovává, aby se zřeklo vší bezbožnosti a žilo spravedlivě, zbožně a svatě. Samotná Boží milost, sola gratia.

• Pevný Boží základ trvá a nese nápis ‚Pán zná ty, kdo jsou jeho‘ a ‚ať se odvrátí od nespravedlnosti každý, kdo vyznává jméno Páně‘. (2Tm 2,19)

Byli jste poznáni od Boha. Bůh s vámi má hluboká osobní a niterný vztah. Už nejste otroci, ale synové a dědicové. Poznali jste Boha, protože jste poznali jeho Syna, Pána Ježíše Krista. 

• Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. (1J 2,23)
• Víme, že Syn Boží přišel a dal nám schopnost rozeznávat, abychom poznali, kdo je pravý Bůh. A jsme v tom pravém Bohu, protože jsme v jeho Synu Ježíši Kristu. On je ten pravý Bůh a věčný život. (1J 5,20)

Všechno, čeho je potřeba k životu a ke zbožnosti, darovala nám jeho Boží moc, když jsme poznali toho, který nás povolal vlastní slávou a ctností. Sola Scriptura a sola gratia – Boží slovo a Boží milost. Jestliže máme Boží milost, máme všechno a jestliže máme Boží slovo, máme možnost poznávat Pána ve vší pravdě. 

Velký problém dnešního křesťanství je, že se neustále obrací k člověku, ohání se člověkem, zaštiťuje se člověkem a lidským učením. „Tento člověk učí toto, proto tomu musíme takhle věřit…“ Ale vy jste poznali Boha a s tím jste dostali všechno, co potřebujete ke zbožnému životu. Nechci snížit učitele, které Bůh dává své církvi – je to jeho milost a jeho požehnání, ale tím základem, na němž stavíme, je Písmo a tím prostředkem, který nás k tomu dovedl, je Boží milost. 

• Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami. Je dobré spolehnout se na milost a nikoli na předpisy o pokrmech; kdo je dodržoval, nic tím nezískal. (Žd 13,9)

A víte, o čem mluví předchozí verš? O tom, že Ježíš Kristus je stále stejný, včera, dnes i navěky (Žd 13,8). 

III. Jedině Kristus

• Všechno, co potřebujeme k životu a zbožnosti, nám darovala jeho božská moc, když jsme poznali Toho, který nás povolal ve své slávě a ušlechtilosti. (2Pt 1,3 B21)

O kom se mluví v tomto verši? Kdo nás povolal ve své slávě a ušlechtilosti? Kdo se nám dal poznat? Boží slovo velmi jednoduše odpovídá, že Bůh. A pokud se ponoříme jen pár milimetrů pod hladinu, uvidíme, že mluví o celé Boží trojici, o Bohu Otci, o Bohu Synu a o Bohu Duchu svatém. Kým jsme povoláni? Kdo nás povolal ve své slávě a ctnosti nebo ušlechtilosti? Je to třetí osoba Boží trojice, Bůh Duch svatý, který byl vylit na všeliké tělo, aby lidi uvedl do veškeré pravdy (J 16,3). Mluví o něm jako o Duchu pravdy. 

Duch svatý je ten, kdo jedná v konkrétním čase a v konkrétním člověku, kdo na něj nějak aplikuje Kristovo zástupnou oběť, kdo člověka v plném slova smyslu povolává. Nicméně Pán Ježíš mluví také o Otci, který povolává a přitahuje. Když vyučuje zástupy, říká: 

• Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal. (J 6,44)

Otec přitahuje k Synu a dává poznat Syna. Otec povolává k Synovi a přitahuje k němu. Takže je to zjevně dílo Otce i Ducha svatého. Ale Písmo nás vede ještě o kousek dál:

• Nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn - a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. (Mt 11,27)

Syn zjevuje, kdo je Otec. A hned následující verš říká:

• Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. (Mt 11,28)

Boží syn volá a povolává všechny, kdo jsou ztraceni, aby přišli k němu. Kdo nás tedy povolal ve své slávě a ušlechtilosti? Trojjediný Bůh sám, Otec, Syn i Duch svatý. Všechny osoby Boží trojice se podílejí na našem povolání ke svatosti, k pravdě, k poznání milosti. Když se tedy v našem textu mluví o tom, který nás povolal, potřebujeme mít na mysli, že to je jediný Bůh ve třech osobách, který nás povolal a dal se nám poznat. Byla to Boží moc, která nás přitáhla k pravdě o Pánu Ježíši Kristu a dala nám nové srdce a nový život. Byla to moc trojjediného Boha, který se nám dal poznat v Pánu Ježíši Kristu skrze nové narození. V něm nás Bůh vyučil sám o sobě, jak to zaslíbil skrze proroka:

• Je psáno v prorocích: „Všichni budou vyučeni od Boha.“ Každý, kdo slyšel Otce a vyučil se u něho, přichází ke mně. (J 6,45)

Boží dítě zná Boha. Boží dítě dostalo nové srdce, které je od Boha a je masité, měkké, není zatvrzelé, kamenné. Je to srdce, které chce poslouchat Boží přikázání a chce podle nich jednat. Je to srdce, které nejenom chce, ale také činí, protože Bůh v něm působí chtění i činění (Fp 2,13). To je moc nového života, který do nás byl vložen. A i když je to dílo celé Boží trojice, byl tento život zjeven v Pánu Ježíši: 

• V něm byl život a život byl světlo lidí. (J 1,4)

Ježíš je tím hmatatelným, plným představením Boha. On je obraz Boha neviditelného (Ko 1,15), on je:

• … odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech. (Žd 1,3) 

Bůh Otec nás k němu přitahuje, Duch svatý působí v našich životech, abychom poznali pravdu o něm. V něm samotném je všechna pravda i život (J 14,6). Proto jsem toto kázání nazval Solus Christus – jedině Kristus, nebo samotný Kristus, pouze Kristus. Je to jenom a jenom o něm. Jeho musíme poznat a znát. Když poznáme jeho samotného, známe všechno, protože jsme poznali Boha. Když přijdeme k němu, máme všechno, protože jsme dostali plné Boží požehnání nebeských věcí. V něm máme všechno, co potřebujeme k životu i ke zbožnosti. 

Proto nepotřebujeme jít někam jinam. Proto musíme jít právě a jedině k němu. Někteří křesťané se chtějí zaměřovat na Ducha svatého, ale Duch svědčí o Kristu a vede nás k němu. Jiní by chtěli přitáhnout lidi spíše k sobě nebo k nějaké tradici a následování lidských učení – ale biblická tradice vede ke Kristu. Když Pavel chválí Korinťany za to, že se drží tradice, kterou od něj přijali, o čem mluví? O Kristu!

• Chválím vás, že si mne stále připomínáte a držíte se tradice, kterou jste ode mne přijali. Rád bych, abyste si uvědomili, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy muž a hlavou Krista je Bůh. (1K 11,2–3)

Jde o Krista samotného. V něm máme všechno, co potřebujeme k životu, protože on je původce života a život sám. V něm máme všechno, co potřebujeme ke zbožnosti, protože v něm je všechno tajemství zbožnosti:

• Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy. (1Tm 3,16)

V Kristu máme všechno a bez něj nemáme nic. I kdybychom se v dobré víře zaměřili na kteroukoliv jinou osobu Boží trojice nebo cokoliv jiného z lidské tradice, ztrácíme všechno, protože jenom v Kristu je plnost všeho, jenom on sám je naší moudrostí, spravedlností, posvěcením i vykoupením (1K 1,30).