Duch svatý svědčí o Kristu (J 15,26)

Ten o mě vydá svědectví …

Jaroslav Kernal, Praha 28. dubna 2024

Dneska máme před sebou čtvrté kázání na téma Duch svatý a jeho dílo. V prvních třech kázáních jsme se zabývali přímo osobou Ducha svatého. Viděli jsme, že to není ani trochu jednoduché přemýšlet o třetí osobě Boží trojice, protože naše mysl není s to uchopit velikost, vznešenost, moc a nádheru pravd, které se před námi otevírají, když začneme přemýšlet o Bohu – což přemýšlení o Duchu svatém je. V tom dnešním a také v tom příštím kázání se budeme zabývat dílem Ducha svatého. Dnes se podíváme na to, jak Duch svatý svědčí o Kristu a příště budeme mluvit o tom, jak Duch svatý zmocňuje ke službě Bohu a Božímu lidu. V dalších dvou kázáních, která budou následovat, se budeme zabývat zaslíbením Ducha svatého ve Starém zákoně a následně jeho naplněním v zákoně Novém. Je to poměrně důležité téma a my potřebujeme rozumět tomu, jak spolu tyto věci souvisí, proč je o nich vůbec potřeba mluvit a jak to souvisí s námi. 

Ale pojďme nyní k našemu dnešnímu tématu. Máme před sebou poměrně jednoduchý text, který rozvineme do několika dalších textů, protože budeme mluvit o tom, jak Duch svatý, který byl vylit do tohoto světa, svědčí o Pánu Ježíši Kristu nevěřícím lidem. To je něco, co tady před vylitím Ducha v den letnic nebylo. Dále se podíváme na to, jak Duch svatý přivádí vyvolené k poznání pravdy – svědčí jim o Kristu a dovádí je ke znovuzrození. A nakonec se podíváme na to, jak Duch svatý svědčí o Kristu v životech věřících – není jenom iniciátorem našeho spasení, ale je také – a mohli bychom říci především – aktivním hybatelem našeho posvěcení, tedy toho, jak postupně dorůstáme do podoby Pána Ježíše Krista. To je dílo Ducha svatého, který nám svědčí o Kristu, a dává nám růst v něm samotném. Budeme číst J 15,26.

Pán Ježíš mluví o tom, že přijde jiný přímluvce místo něj, a tím přímluvcem bude Duch pravdy, který vychází od Otce. Tento přímluvce tady ale nebude sám za sebe, ale bude svědčit o Pánu Ježíši Kristu. Pán Ježíš je tou ústřední osobou, o kterou jde. K němu všechno směřuje. On má být oslaven. On má být vyvýšen. Jemu byla dána veškerá moc na nebi i na zemi. On se jednoho dne vrátí jako mocný válečník, král a soudce, aby potrestal hřích, aby navěky odstranil veškeré zlo, které už porazil svou obětí na kříž a aby nastolil věčnou spravedlnost, právo, pokoj, radost a lásku. Ježíš Kristus, Boží syn, je v centru, má být v centru a navěky bude v centru. 

  • A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. (Zj 22,3–4)

Ale to už mluvíme o době, kdy už tady nebudou žádní nevěřící, resp. budou v ohnivém jezeře společně s ďáblem, se šelmou a s jejím falešným prorokem. Brány milosti se zavřou navěky a svět, nový svět, nové nebe a nová země, bude jednou provždy zbaven veškerého zla a nevěry. Duch svatý bude pořád přebývat ve svatých, jak to Pán zaslíbil a stále bude svědčit o Kristu, ale už jenom svatým a bude je stále více nořit do nekonečného moře Boží lásky a poznání Boha samotného. 

Nyní ještě takhle doba není a Duch svatý působí jak v životech těch, kdo patří Pánu, tak v životech těch, kdo mu nepatří a v den soudu budou odsouzeni. Začněme tedy u nich:

I. Duch svědčí nevěřícím o Kristu

Každý člověk, který přichází do tohoto světa, se rodí s duchovním orgánem, který je od Boha a jemuž se říká svědomí. Svědomí je tím, co uvnitř člověka svědčí o Bohu. Mluví se o tom, že nevěřící člověk má svědomí pokřivené - faktem je, že svědomí že funguje správně. Celý život zaznamenává všechny skutky, motivy, myšlenky i slova člověka. Ale skutečnost, že člověk se rodí jako hříšník a je ve vzpouře proti Bohu, působí tak, že se svědomí tzv. Pokřivuje, okupuje, umlčuje. Písmo mluví o tom, že někteří lidé mají svědomí vypálené, tedy natolik otupělé, že už nejsou schopni činit pokání. Ale jednoho dne Bůh svědomí probudí - lidé budou postavení před svatého Boha a budou souzeni podle svých skutků. Jejich vlastní svědomí je bude usvědčovat, protože Bůh odstraní všechny ty překážky, jimiž lidé svědomí umlčují. 

Duch svatý působí na svědomí a probouzí ho. Používá k tomu dva nástroje, dva druhy zjevení, které Bůh lidem dal. Jedno to zjevení je všeobecné a je dostupné všem lidem na celém světě. Jeho omezením je, že není schopné dovést člověka ke vztahu s Bohem. Pouze svědčí o Bohu. Je to zjevení, které je ve stvoření. 

  • Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky. Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet. Jejich tón zvučí celičkou zemí, zní jejich hovor po širém světě. (Ž 19,2-5)

Tohle zjevení se neděje slovy. Přesto je to zjevení, které je naprosto dostatečné k tomu, aby ukázalo lidem, že Bůh tady je, že je třeba mu vzdávat chválu, bát se ho, uctívat ho a důvěřovat mu. Přesně o tom mluví první kapitola listu Římanům (1,18nn). Toto zjevení je dané lidem ve všech dobách a na všech místech a bude tady až do konce světa. Dokud svět bude světem, bude zde toto svědectví o Bohu. 

Toto zjevení používá Duch svatý v životech nevěřících lidí. Text listu Římanům jasně říká, že toto zjevení není automatické, není přirozené ani není něčím, co by lidé prostě a jednoduše měli – je jim to dostupné. Ale je tady podmínka - když přemýšlejí o Bohu. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž vidět! To je dílo Ducha svatého, který od stvoření světa takto působí v životech lidí. Musíme ale také dobře rozumět tomu, že toto je takový druh zjevení, které samo o sobě nemůže dovést lidi ke spasení, protože není schopné komunikovat evangelium. Nicméně je naprosto dostatečné k tomu, aby usvědčilo člověka z bezbožnosti a z hříchu. Jedinou Boží mocí ke spasení je totiž evangelium. To je jediný způsob, který nám byl zjevený Bohem, skrze který může být člověk zachráněn. Pán Ježíš říká, že je jedinou cestou k Bohu a že nikdo nepřichází k Otci než skrze něj (J 14,6). Aby člověk mohl opravdově znát Boha a tedy mít s ním osobní vztah, musí nejprve uvěřit v Krista. A víra v Krista je ze slyšení a slyšení je ze  zvěstování Slova (Ř 10,17). 

A tady je druhé všeobecné zjevení, které Duch svatý používá – a toto už používá mnohem konkrétněji. A tímto zjevením je Boží slovo, které už přímo svědčí o Kristu. Pavel napsal Timoteovi:

  • Od dětství znáš svatá Písma, která ti mohou dát moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše. (2Tm 3,15) 

Boží slovo zjevuje Pána Ježíše Krista. Je to jediné  skutečně pravdivé svědectví o Pánu Ježíši Kristu, které v tomto světě máme. Jsou tady i nějaké další historické záznamy, jsou tady nejrůznější tradice, které lépe či hůře nebo dokonce úplně špatně svědčí o Pánu Ježíši, ale jenom Bible je pravdivá. A Duch svatý používá zvěstování Slova k tomu, aby ukázal světu v čem je hřích, spravedlnost a soud. Hřích je v tom, že nevěří v Pána Ježíše Krista (J 16,9). To je podstata hříchu. Bůh se dává lidem poznat a volá je ke vztahu sám se sebou velice jednoduchým způsobem, skrze víru – stačí se spolehnout na Pána Ježíše Krista, na jeho oběť na kříži, na to, že Bůh se spokojí s jeho obětí a díky ní všem, kteří se na něj spolehnou, odpustí jejich hříchy a přijme je. Není to nic komplikovaného ani nic nemožného. Odmítat tuto Boží nabídku znamená dělat z Boha lháře, znamená to vzdorovat mu – je to úplně stejná vzpoura, jaké se dopustili Adam s Evou v zahradě Edenu. A na ní jsou navázány všechny ty jednotlivé konkrétní projevy, které najdeme v nejrůznějších seznamech hříchů, které se v Písmu nacházejí, jako např. Na konci první kapitoly listu Římanům. Takže když se zvěstuje Boží slovo, když se káže evangelium, když se pravdivě vykládá Písmo, Duch svatý ho používá jako nástroj, aby lidem ukázal v čem je hřích, aby lidem ukázal na Pána Ježíše Krista. 

Znovu a znovu to vidíme v knize Skutků, když apoštolové kážou Boží slovo, když kážou Krista a Duch svatý ukazuje nevěřícím lidem jejich hřích, takže zatvrzují svá srdce a odmítají Krista – je jedno, zda se jedná o Židy nebo o pohany. Někdy je jejich reakcí hněv, jako to bylo v Tesalonice (Sk 17), jindy výsměch a lhostejné odmítnutí, jako to bylo v Athénách. 

  • Ale pro povolané, jak pro Židy, tak pro Řeky, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. (1K 1,24)

A to nás vede k druhému bodu dnešního kázání:

II. Duch přivádí vyvolené ke Kristu

Při zvěstování evangelia nikdy nezůstává Boží slovo bez účinku. Je živé, mocné a Duch svatý ho vždycky používá. Používá ho k zatvrzování srdcí nevěřícím a proměně srdcí těch, kdo byli před stvořením světa vyvoleni ke spasení. Ale potřebujeme rozumět tomu, že to není něco instantního, automatického. Duch vane, jak chce a působí také, jak chce. Někdy působí velmi mocně a zjevně a stačí třeba jen velmi málo, jindy působí zlehka, Jeho dílo vidíme, jak ve Starém zákoně, tak v Novém. Jenom malou poznámku na tomto místě – Duch svatý působí jak ve Starém zákoně, tak v Novém zákoně. Ale jeho práce se trochu mění poté, co je vylit do světa v den letnic. Duch svatý na světě působil i před letnicemi, ale jeho vylití znamená naplnění starozákonních zaslíbení a začátek vlády zaslíbeného Mesiáše. Tomuto rozdílu se budeme více věnovat za čtrnáct dní, takže dnes se do toho nebudu pouštět. Dnes chci jen říct, že Duch svatý tu byl i před letnicemi, ale nepůsobil zcela identicky, jako dneska. Především nesvědčil o Kristu, protože Pán Ježíš Kristus ještě nebyl zjeven. 

Takové intenzivní zatvrzování srdce v reakci na Boží slovo můžeme vidět například na faraonovi, když Mojžíš vyváděl Boží lid z Egypta. S každým dalším odmítnutím Božího slova, bylo faraonovo srdce zatvrzelejší. Prorok Izajáš dostal od Boha takové povolání, aby kázat Boží slovo a zatvrzoval srdce Izraelců. 

  • Jdi a řekni tomuto lidu: „Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte.“ Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven. (Iz 6,9–10)

Přesně takto charakterizoval svou službu kázání Slova Pán Ježíš. Často mluvil v podobenstvích, aby lidé slyšeli, ale nerozuměli, aby nechávali a nebyli uzdravení. Takto působil také apoštol Pavel mezi Židy. I když byl povolán k pohanům, láska k jeho vlastnímu národu ho vedla vždycky nejprve k Židům, ale už jsme viděli, jak to obvykle končilo. Z knihy Skutků víme v podstatě jenom o jednom jediném cele pozitivním přijetí Pavlova kázání evangelia ze strany Židů - bylo to v Beroji, kde Židé každý den zkoumali Písma, aby se přesvědčili, že to je tak, jak Pavel káže (Sk 17,11). Ve všech ostatních případech to bylo podobné tomu, co čteme o Židech v Římě - Pavel je pozval do svého bytu, celý den jim vykládal Písma a ukazoval na Mesiáše a vysvětloval jim, že tento Mesiáš je Ježíš. Odcházeli rozdělení a Pavel jim na rozloučenou citoval slova Izajáše, která právě četli. Když přivedli Štěpána k výslechu před židovskou radu, slyšeli od něj:

  • Jste tvrdošíjní a máte pohanské srdce i uši! Nepřestáváte odporovat Duchu svatému, jako to dělali vaši otcové. (Sk 7,51)

Štěpán nepochybně reagoval na slova z 2. Královské 17,11–20. Generaci za generací Židé zatvrzovali svá srdce, byli nevěrní Bohu, až je nakonec Bůh odtrhl od své tváře. Nejenom Židé zatvrzují svá srdce při slyšení Božího slova, ale i pohané.

Ale ti, kdo byli vyvoleni k věčnému životu, jsou zachraňováni skrze Boží slovo. Jedno z těch masivních působení Ducha svatého vidíme v knize proroka Jonáše. Jonáš po všech svých peripetiích dorazil do Ninive, kam ho Bůh poslal a kázat zvěst o Božím soudu, který byl přichystaný na Chaldejce. A Duch Boží použil kázání Slova, takže srdce obyvatel zjihla, lidé činili pokání od největšího po nejmenšího a Bůh se nad nimi smiloval a odvrátil od nich svůj hněv. Podobně mocné působení vidíme v knize Skutků – po Petrově kázání se obrátilo tři tisíce lidí. Duch pravdy použil Slovo pravdy a lidé byli přivedení ke Kristu. 

Jak Duch svatý používá Slovo v životech vyvolených Božích? Předně Duch svatý inspiroval to Slovo, takže je živé a ostré jako dvousečný meč. Při zvěstování tohoto Slova ho berte jako semínko a vkládá ho do srdce lidí, když současně to srdce zkypřuje a dělá z něj dobrou půdu. Potom toto semínko zavlaží svou mocí, takže začne klíči a růst a projeví se nový život. Takto je to popsané z Boží strany – je to Boží dílo, dílo Ducha svatého v životě člověka. Jakub 1,18 říká, že jsme se z Božího rozhodnutí znovuzrodili Slovem pravdy a podobně to čteme v 1. Petrově 1,23–25. Z toho lidského pohledu musíme mluvit o tom, že lidé slyšeli evangelium, byli zasaženi ve svých srdcích, protože jim byl před očima vykreslen Kristus ukřižovaný a vzkříšený z mrtvých, oni litovali své nevěry a bezbožnosti a vložili všechnu svou důvěru v Krista.

Jak nám může být před oči postaven, doslova vymalován, vykreslen, Kristus ukřižovaný (Ga 3,1)? Přesně tohle je dílo Ducha svatého – v tom textu je řeč o duchovním zraku, kterým jsme jednoho dne uviděli Krista a uvěřili v něj. Někdo, když poprvé uslyšel evangelium, jiný po dlouhém zápase, někdo uprostřed milující křesťanské rodiny, jako třeba Corie Ten Boomová, která se obrátila jako malé dítě, jiný třeba jako Charles Spurgeon, který od mládí slýchal evangelium a znal ho, ale musel dojít až do bodu, kdy se velmi obával o svou duši a uslyšel z úst neznámého kazatele v malém sboru výzvu, aby pohlédl ke Kristu a spolehl se na něj. A když to udělal, byl zachráněn. Každý z nás bychom mohli vyprávět svůj příběh o tom, jak nás Pán zachránil, jak nás Duch svatý přivedl k Pánu. 

Ale na tomto místě dílo Ducha svatého a jeho svědectví o Pánu Ježíši Kristu teprve začalo. 

III. Duch buduje vykoupené v Kristu

Duch svatý nás přivedl k Pánu Ježíši a ukázal nám jeho dílo, jeho spásu, jeho milosrdenství, jeho zástupnou oběť, cenu, kterou zaplatil, aby nás vykoupil z hříchu a ze smrti. A i když jsme v první chvíli po svém obrácení nejspíš vůbec nerozuměli skoro žádné z těchto věcí – a pokud nějaké, tak jen velmi maličko, přesto jsme byli zachráněni a Duch svatý nás začal uvádět do těchto pravd. Ve chvíli, kdy jsme uvěřili, z nás učinil svůj chrám, v němž se rozhodl, že bude přebývat. Toto je trochu podobné, jako to bylo s tím fyzickým chrámem, který nechal postavit Šalomoun. Velmi dobře si byl vědom toho, že Bůh nemůže přebývat v chrámu vybudovaném lidskými rukama, protože ho nemohou pojmout nebesa nebes, natož nějaký dům (2Pa 6,18). Přesto Bůh zaslíbil, že v tom chrámu bude přebývat a při zasvěcení toho chrámu do něj vstoupila Boží sláva v podobě oblaku, který všechny přítomné přitlačil k zemi a znemožnil jim jakýkoliv pohyb. Mohli jen žasnout nad tím, že Bůh se sklonil k člověku ve své velikosti a slávě. A Šalomounův chrám byl jenom obrazem toho skutečného chrámu, který měl přijít. Právě tak i my dnes žasneme nad tím, co se Bůh rozhodl s námi učinit a měli bychom ho za to bez přestání chválit a obdivovat. 

Ale nezůstal u toho, že Duch svatý v nás má natrvalo své sídlo – jde to mnohem dále. Duch svatý v nás nyní trvale svědčí o Kristu. On v nás působí, abychom byli přetvářeni do stále větší podoby Pána Ježíše. A používá všechno, co je, aby nám svědčil o Kristu. Používá především Slovo, které inspiroval. Proto jsou křesťané lidmi Knihy, proto skutečné Boží děti milují Písmo a chtějí jím naplnit svůj život. Duch svatý nám ho otevírá, abychom viděli Pána Ježíše v celém Božím slově od Genesis po Zjevení. Takto Duch svatý svědčí Božím dětem o Pánu Ježíši Kristu. A kromě Písma používá také celé stvoření, aby nám skrze jeho nádheru a skrze ten hlas, který není hlasem lidským, svědčil o našem velikém Stvořiteli a Spasiteli. A protože známe Pána Ježíše, je to svědectví stvoření úplně jiné, než jaké je pro lidi, kteří Pána neznají. My vidíme jeho ruku v těch konkrétních věcech kolem sebe. Vidíme ze stvoření nejenom jeho Božství a jeho moc, ale vidíme také jeho vytrvalou péči, se kterou se o celé své stvoření stará – a tím jsme povzbuzováni k tomu, abychom se ještě více spolehli na jeho ruku, na jeho dobrotu a na jeho milosrdenství – a když to uděláme, jsme opět více přetvářeni do obrazu našeho vykupitele. V uspořádání celého stvoření vidíme jeho dokonalou pečlivost, záměr, plán, vidíme, že věci nejsou chaotické a nedějí se nahodile. A to nám ukazuje, jak moudrý je náš Pán, jak je cílevědomý, jak je oddaný svým záměrům – a to nás znovu vede chvále a obdivu, tedy k uctívání a k lásce k němu. A to je opět další způsob, jak jsme Duchem svatým přetvářeni do podoby dokonalého lidství měřeno mírou Kristovy plnosti. Můžeme vidět rozmanitost stvoření, hloubku a výšku, šířku a délku – a to opět svědčí o našem Pánu, takže padáme na kolena před jeho velikostí, před jeho tvořivostí, před jeho nekonečností. 

A můžeme pokračovat ještě dalšími věcmi, jak v nás Duch svatý působí, jak v nás a nám svědčí o Kristu. Všechny okolnosti, do nichž se dostaneme, ať již jsou to těžkosti nebo radosti, se stávají jeho nástrojem naší proměny. On nám dává sílu obstát v těžkostech tak, že nám ukazuje na těžkosti a utrpení Pána Ježíše Krista, on nás vede k nalezení východiska z obtížných situací a ze zkoušek. A tady je jedna praktická věc, která nám ukazuje, jak se můžeme poddávat vedení Ducha svatého – tím, že budeme přijímat všechny věci v našich životech jako ty, které pro nás Bůh připravil. On nás do nich uvedl, on je pro nás připravil, on nám je dal, aby nás skrze ně formoval, aby budoval náš charakter, aby nám ukazoval, čeho se nám nedostává a v čem musíme růst. A tak přijímejme to, co do našich životů z jeho ruky – to neznamená pasivitu, ale znamená to neustálé hledání Pánovy tváře a kladení si otázky, jak se Bůh chce v této konkrétní situaci v mém životě oslavit – ať už na mě nebo skrze mě. Všechno máme stále vydávat Bohu do rukou. Jak to křesťanům připomíná Petr:

  • Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží. (1Pt 5,7)

Mohou to být věci, které se týkají přítomnosti nebo minulosti nebo budoucnosti. Naše starosti a obavy na nás přicházejí ze všech stran. Ale když je budeme vydávat jemu, bude nás to k němu přibližovat a znovu porosteme do podoby Pána Ježíše Krista – a to je způsob, jak v nás Duch svatý svědčí o Pánu Ježíši. Duch pravdy vydává svědectví o tom, který je tou pravdou, o Ježíši. Znovu a znovu a znovu – to je důvod, proč je tady. Je to ten nejdůležitější úkol Ducha svatého. Svědčí o Ježíši nevěřícím lidem – i těm, kteří jednoho dne skončí v ohnivém jezeře, svědčí nevěřícím lidem, které si Bůh před stvořením světa zamiloval a naplánoval pro ně, že se stanou podobní Božímu synu. 

  • Které předem vyhlédl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho Syna, tak aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími. (Ř 8,29)

A toto je, co Duch svatý dělá v našich životech už nyní a co jednoho dne dokoná ke slávě Pána Ježíše Krista. Promění nás, takže ho (Ježíše) uvidíme takového, jaký doopravdy je, a budeme čistí, jako on je čistý.

Moji milí, dotkli jsme se jen zlomku toho, co Duch svatý dělá v životech věřících i nevěřících a viděli jsme ohromné věci. To by nás mělo vést k veliké chvále a úžasu, k vděčnosti, která bude proudit z našich srdcí, k lásce k Bohu, kterou vyjádříme nejenom naší chválou, ale také láskou k našim bližním, především ve fyzické rodině a hned na to v té duchovní rodině. 

  • Ve své lásce nás předem určil, abychom rozhodnutím jeho dobroty byli skrze Ježíše Krista přijati za syny a chválili slávu jeho milosti, kterou nám udělil ve svém Nejmilejším. (Ef 1,5–6)

Osnova kázání: