Dneska se zaměříme na onu vzájemnost, která z tohoto verše přímo čiší. Podíváme se na to, jak mluví o vzájemné službě v církvi v souvislosti se vztahem mezi církví a jejími staršími. Uvidíme zde vzájemnou zodpovědnost ve stejné souvislosti a také vzájemné požehnání, které vyplývá ze zdravého vztahu mezi církví a staršími.
První věc, kterou se musíme zabývat, je, proč Pavel nemluví o starších, ale vlastně opisuje a současně popisuje práci starších hned několika slovy, což bude druhý bod kázání, popis práce starších. A nakonec se podíváme na to, k čemu vede církev a co všechno si z toho můžeme vzít my.
Nejprve si ukážeme jednotu, jedinost a jedinečnost Kristova těla, tedy že tělo Kristovo je jenom jedno. Dále se podíváme na nezastupitelnost těla, tedy na nutnost a potřebu Kristova těla pro jednotlivé údy. Žádný úd nemůže existovat sám o sobě, žádný úd není nezávislý. A nakonec uvidíme funkčnost Kristova těla, tedy jak a proč jednotlivé údy potřebují tělo, tedy ostatní údy.
Z tohoto textu si ukážeme na prvním místě to, že Boží chrám je svatý. Dále zdůrazníme a vysvětlíme, co to znamená, že tím Božím chrámem jsme my, a to jak jako jednotlivci, tak jako konkrétní společenství, tak celá univerzální Kristova církev. A nakonec nemůžeme opomenout podstatný rozměr tohoto chrámu, totiž skutečnost, že v Božím chrámu přebývá Bůh sám.
Vzájemná radost
Vzájemná láska a úcta
My všichni jsme údy jednoho těla
Boží přítomnost a uctívání Boha
