Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání

Ondřej Grambmyler, Praha 5. ledna 2025 (níže je strojový přepis nedělního kázání)

Já vás zdravím za sebe i za naši rodinu. Jsem moc rád, že tady s vámi můžeme opět být, jako bratři a sestry společně uctívat našeho Pána, našeho Boha. Je to veliký dar, že můžeme znát pravdu, že jsme mohli poznat Pána Ježíše Krista jako našeho spasitele. A že skrze něho jsme opravdu spravedliví před ním. Že máme smíření s Bohem. Že se nemusíme bát, že by nás Bůh odsoudil. A když jsem tady mluvil minule, tak hned jsem začínal s takovou dobrou zprávou. Malá dobrá zpráva o tom, že Esterka, moje dcera, upekla ty sušenky. A já mám dneska další dobrou zprávu a dneska to bude dobrá zpráva pro vás, asi především pro ženy, které máte rády zdravou tu výživu. Protože moje žena udělala nějakou fazolovou pomazánku s mrkvičkama jako dip. A jestliže minule jsem vyzýval, abyste spěchali, tak si myslím, že dneska asi spěchat nemusíte, že to tam zůstane i na ty pozdější, kteří dorazí potom. Takže určitě jsme rádi, že můžeme po společném čase nad Božím slovem a nad bohoslužbou být a pobýt u nějakého občerstvení. A my jsme teď prožívali ty vánoční svátky, tak doufám, že jste to prožívali jako radost z narození Spasitele. My jsme měli takové rodinné přání, jsme posílali, jsme přáli, to je rodinná fotka, radost z narození Spasitele a požehnaný rok 2025.

A moje žena Eva říkala, tak mi to pošli, já to přepošlu do práce. Myslel jsem si, že pošle tu fotku a ona byla tak šikovná, Bůh to tak prozřetelně vedl, že to do toho svého kolektivu pracovního a řediteli a všem, i majitelce, poslala s tím, že jim přála radost z narození Spasitele. A tak jsme pak viděli ty reakce a Pán Bůh si to použil a používá ke své chvále. A nevím, možná jste se sešli na Silvestra, my jsme se sešli jako domácí skupinka u nás jako vždy s přáteli a bylo nás i s dětmi 30 a měli jsme takový čas spolu, dobré jídlo, obecenství, děti nám hrály, nejenom moje děti, ale i děti jiné hrály, co umí na hudební nástroje a měli jsme i čas společenství, měli jsme chvály, modlitby a čas z Božího slova. Já jsem nás povzbuzoval tam v tom, abychom i do toho nového roku, ale celkově, abychom mohli prožít, vidět, vnímat, že smyslem lidského života je služba Hospodinu. Je to sloužit Bohu. Je to, že jsem zde proto, abych plnil vůli mého Pána. Ono to souvisí i s tím, co budu dnes dál hovořit a nad čím se budeme zamýšlet, jsou to ty vlastnosti těch zbožných králů.

A to, co jsem říkal na tom našem setkání, citoval jsem z Jozue 24,15. Jozue vyznává, Jozue na konci svého života, kdy povolá Izrael do Šekemu, on vyznává: „Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu.“ Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu. Takže dnes ta další vlastnost těch zbožných králů, že oni stavěli na Božím zákoně, souvisí s tím, že oni přijímali to Boží slovo, ten Boží požadavek, Boží přikázání, jako něco, co je vedlo ke službě Hospodinu. A i v tomto je požehnání pro náš život. Moudrý je ten, který pozná, pochopí, že přijímat Boží slovo, podřizovat se Boží vůli, je to nejlepší, co můžeme udělat.

Služba Hospodinu by měla být jádrem všech našich jiných projevů vztahu vůči Bohu. On je Bůh, tak i náš Otec, Přítel, Ježíš je náš Bratr, Spasitel, Pomocník. Můžeme prožívat různé tyto formy vztahu s Bohem. A někdy v různých etapách života, více či méně, tak to, že jsme stvořeni, abychom sloužili, činili vůli Boha, našeho Stvořitele, by dle mého přesvědčení a poznání mělo tvořit jádro našeho vztahu s Bohem. A já se teď pomodlím, aby nás Pán Bůh dál vedl a promlouval do našeho srdce.

Hospodine, tak tě chválíme. Děkujeme za tvoje dary. Děkujeme za to, že jsi nás stvořil. Děkujeme za to, že jsi nás přivedl k sobě, za to, že tě smíme znát, za to, že ty jsi náš král, že ty jsi živý Bůh. Děkujeme za Pána Ježíše Krista, našeho zachránce, že skrze něj ti smíme sloužit. Tak tě, Otče, prosím, abys nám dal milost, abys nám otevřel oči, abychom mohli více porozumět tomu, jaký jsi, aby vyrostla naše víra, abychom mohli i dnes z této bohoslužby odejít povzbuzeni, aby naše víra byla posilněná, aby naše poznání vyrostlo. Prosím, Pane, abys tady mezi námi teď působil a otvíral nám oči, abychom viděli a uvěřili, oči, abychom slyšeli a srdce, aby přijímalo tvé slovo. Amen.

A ty citace, které uvádím, jsou citace z Českého studijního překladu, pokud neuvedu jinak. A stále jsme v té sérii, kdy procházíme vlastnosti králů, a jedná se o vlastnosti zbožných židovských králů. Ve Starém zákoně byli lidé víry. Byli lidé, kteří měli upřímnou víru, kteří byli obráceni k Bohu. Byli to v tomto případě zbožní králové, kteří moudře vedli svěřený jim národ.

Bylo to období cirka 350 let, nad tím obdobím, kterým se zamýšlíme, od rozpadu na to severní a jižní království, období od roku 932, od toho rozdělení za krále Rechabeáma na to severní a jižní, až do roku 586 př. Kr. kdy přišel ten Boží soud na to jižní království, přišel babylonský král Nebúkadnésar a srovnal Jeruzalém se zemí. Jako Boží soud nad těmi hříchy Božího lidu. A jaké to jsou ty čtyři vlastnosti, které tito králové měli, které je odlišovaly od těch bezbožných, které jim dávaly vynikat, které jim dávaly to, že oni zakoušeli Boží přítomnost, Boží požehnání, Boží jednání ve svých životech. Ta první vlastnost, musím říct, když jsem studoval to Písmo a tak, tak mě to až překvapilo. Tito lidé měli víru. Oni spoléhali na Hospodina, že jim vždy pomůže. Bůh ti vždy pomůže. To je Boží vlastnost. Bůh tě nenechá na holičkách. Jestli jsi jeho dítě. Jsi-li jeho služebník, služebnice, Bůh je tvojí oporou. Důvěřuj. Spoléhej. Tou druhou vlastností, kterou oni měli, tou druhou vlastností, kterou oni měli, že když se dostávali do těch těžkých situací, oni volali k Hospodinu. Ta víra, spoléhání na Boha je vedla k volání k Bohu. A on, Hospodin, vyslýchal jejich volání. Vyslýchal takovéto modlitby. Bůh slyší ty modlitby, které k němu voláme z upřímného srdce. Bůh je slyší. A Bůh je vyslýchá. To, co oni dál činili, co bylo takovým rysem, charakterem pro ně, že oni hledali Hospodina. Hledali Boha ve svém životě. Hledali vztah s ním. Poznávali jeho vůli.

Poznávali Boha jako Jahveho. Poznávali ho jako toho, který je. Já jsem. Ten, který svrchovaně vládne nad vším. A už v tom je vidět, že ten vztah s Bohem, Stvořitelem stvoření, Pánem, Králem, Služebníkem je něco, co je velice důležité. A co bylo důležité pro ně, aby sloužili Bohu. Tak Boha poznávali jako toho Všemohoucího, Svrchovaného Pána. Jahve. A to se projevovalo tou čtvrtou vlastností. Že oni stavili na tom Božím zákoně. Na tom Božím slově. Na tom, co Bůh po nich chtěl. Po nich jako lidech, jako věřících. Jako králích. Toto se Bohu líbilo. Tomu to Bůh žehnal. A tomuto Bůh žehnal stále. A dneska budeme hovořit o tom, že stavěli na Božím zákoně. A dneska tuto vlastnost uzavřeme. Dneska je to po třetí, co se o této vlastnosti bavíme. A pojďme se na to podívat trošku i ze široka. Trošku z té větší ptačí perspektivy. My jako Kristovi následovníci, jsme povoláni k tomu, abychom svého Pána poslouchali. A jedná se o vztahovou, nikoli v nějakou robotickou poslušnost. Ta poslušnost vychází ze vztahu s Bohem. S Bohem jako Otcem, Spasitelem, Pánem. Je zajímavé, když si čteme list Římanům, jak tento list začíná a končí. Jak apoštol Pavel začíná a končí v tomto své mega díle. On hovoří o tom, že Bůh nás povolal, abychom ostatní povolávali, abychom my sami žili poslušnost víry. Toto spojení, poslušnost víry, čteme o tom v Římanech 1,5 a v Římanech 16,26. Je to na začátku i na konci. A já přečtu z Římanům 16,25–26.

• Tomu, kdo je mocen vás upevnit podle mého evangelia a zvěsti o Ježíši Kristu, byl zjevení tajemství, které bylo po časy věků zamlčeno. Nyní však bylo zjeveno a skrze prorocká Písma podle příkazu věčného Boha oznámeno všem národům poslušnosti víry.

Bůh povolává nás k poslušnosti víry. Bůh volá nás, abychom druhé, abychom národy povolávali, volali k poslušnosti víry. A my jsme ospravedlněni před Bohem skrze slyšení víry. To je dar evangelia. Spasení pro nás připravil Bůh. Ježíš jakožto Boží Syn pro nás vykonal to dílo spasení. A my tomu potřebujeme uvěřit. To je to slyšení evangelia. Ale to není konec té cesty. To naše ospravedlnění před Bohem je, to je alfa omega. Kdybychom zemřeli v okamžiku, kdy jsme uvěřili v Krista, jdeme rovnou do nebe. Ale to je počátek té naší cesty zde na zemi. To je počátek té cesty následování Ježíše. A ta cesta, to je poslušnost víry. Ta cesta, to posvěcení je to, k čemu nás Bůh volá. A měli jsme teď Vánoční svátky, tak podívejme se na příklad poslušnosti, jakou měla Marie, Matka Ježíše. Přečtu z Lukáše 1,35-38. Když přichází anděl k Marii, tak hovoří k ní.

• Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“ Marie řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.

Pán Bůh přichází k Marii a on jí dává příkaz. A to není formou rozkazovacího způsobu. To je ta nejvyšší forma. On jí to oznamuje. A anděl jí oznamuje. Já když už těm dětem jako, když už oni pak neposlouchají, nebo něco mají udělat, už jim řeknu, tohle uděláš. Tady už není diskuze. To je příkaz. Tady přichází anděl s Boží vůlí a říká Marii, toto se ti stane, toto uděláš. Duch svatý na tebe sestoupí, zastíní tě moc Nejvyššího. Ale samozřejmě ta lidská vůle, my jsme zodpovědní za to, co děláme. A co koná Marie? Marie hovoří o tom, já jsem Boží otrokyně. Ona přijímá tu Boží vůli. Ona přijímá ten Boží příkaz. Ona přijímá ten Boží požadavek. A v tomto případě se stal ten zlomový okamžik dějin. Ona přijala to povolání se stát matkou Spasitele. Ona přijala to, co Bůh po ní chtěl. A mělo to takové následky, které změnily dějiny lidstva. A to je v souladu s tím, o čem hovoříme. Když my přijímáme vůli našeho Pána, když se podřizujeme vůli Hospodinovi, dějou se veliké věci. Boží dílo spásy se koná. Bůh si nás používá. Bůh se oslavuje v našich životech. Takže ten vztah, který měla Marie, vůči Bohu, kdy ona hovoří o sobě „já jsem služebnice, já jsem ta otrokyně Boží“, to je něco, co je příkladem pro nás. To je něco, co měli i ti králové. To je něco, co bychom měli i my mít.

Ta Boží vůle pro ní bylo to Boží přikázání. Byl to Boží zákon pro ní. To, co Bůh po ní chtěl. A ona to přijala. Ona se tomu podřídila. A my potřebujeme mít tento postoj v našem vztahu. Podřizovat se Boží vůli. Poslušnost víry. To je ta cesta následování Ježíše. Teolog Douglas Moo ve svém spisu Zákon Kristův jako naplnění zákona Mojžíšova hovoří o trvalé potřebě Božích přikázání v našich životech jakožto následovníků Ježíše Krista. Cituji:

Přikázání jsou i přes činnost Ducha svatého stále potřebná. Protože naše srdce nejsou zatím a v tomto životě nikdy nebudou v dokonalém souladu s Boží vůlí.

Takže my potřebujeme slyšet, co Bůh po nás chce. A když se podvolíme té Boží vůli, Bůh si nás bude používat. Je to ta poslušnost víry. K tomu jsme povoláni. Voláme k tomu národy. Ale my sami jakožto následovníci Ježíše musíme být příkladem. Ta Boží vůle je dobrá. Boží vůle je to nejlepší, co je pro můj život naplánováno. Je to takovéto přirovnání. My si držíme často tu kost jako pes v puse, ale Bůh nám nabízí ten stejk. Bůh nám nabízí to šťavnaté maso. Čteme v Římanu 12,2, že Boží vůle je dobrá. Je přijatelná. To slovo znamená je příjemná. Je dobrá. Je dokonalá. Bůh po nás nechce zlé věci. Budou to i těžké věci, ale nejsou to zlé věci. Následování Pána Ježíše Krista bude těžké, je to dobré, to je to nejlepší. Je to příjemné. Je to Bůh, je to Pán, který tě miluje. Který tě vykoupil svojí smrtí, svojí krví. Tohoto Pána my následujeme. Takže máme poslouchat tu víru. Máme přijímat to, co Bůh po nás chce. Ty Boží požadavky. Tu Boží vůli. A kde se s ní setkáváme? Kde se setkáváme? Kde poznáváme Boží vůli? Kde? Boží vůle je nám zjevená v Písmu svatém, v Písmu svatém. Tedy v Bibli, to jsou svatá Písma. A jsou to Písma Starého i Nového zákona. A proč Staré smlouvě skrze Mojžíše a Nové smlouvě skrze Ježíše, proč jim říkáme, že to je Starý zákon a Nový zákon?

Protože Bůh od účastníků smlouvy něco žádá. Žádá dodržování jeho přikázání. Tato přikázání, tyto zákony, požadavky, tvoří obsah té smlouvy. Bůh ze své milosti vyvolil Izrael. To je ta Stará smlouva. A i nás vyvolil jako následovníky Ježíše Krista. To je ta Nová smlouva. Abychom s ním byli ve smlouvě. My jsme skrze tu víru, skrze to ospravedlnění, jsme ve vztahu s Bohem. Jsme ve smlouvě s Bohem. A ta naše smlouva se projevuje tím, tou poslušností víry, se projevuje tím, že zachováváme jeho přikázání, jeho svaté Boží zákony, dodržováním jeho smlouvy. A my jakožto účastníci té Nové smlouvy máme tyto zákony vepsané v našich srdcích. A skrze znovuzrození a skrze dílo Ducha svatého my jsme uschopňováni tuto novou smlouvu naplňovat. Takže ta poslušnost víry, ke které jsme voláni, ke které Pavel volá, že máme volat národy. Tu my zakoušíme skrze ten vztah s Bohem, kdy Bůh sám v nás vytváří tuto poslušnost. Ve Filipským Pavel píše v 2. kapitole, sám Bůh nás koná chtění i činění. Je to veliká milost, veliký dar. Takže když hovoříme o Nové smlouvě jako o Novém zákoně, tak musíme vědět, že to není, že my ten zákon dodržujeme, abychom se stali účastníky smlouvy. Ale my ten zákon dodržujeme, protože jsme těmi účastníky smlouvy z Boží milosti. Nejsme zákoníci. Ve smyslu snahy se zalíbit Bohu. Takže tato Nová smlouva je uzákoněna na nejlepších zaslíbeních, jak se píše v Hebrejům v 8. kapitole v 6. verši. Takže my poznáváme tu Boží vůli v Písmu svatém. A teď se podíváme do Jakubova listu do 1. kapitoly, kde se hovoří o dokonalém zákoně svobody. A to je něco, co mě osobně fascinuje. Ta poslušnost víry. Když budeme říkat někomu, že má poslouchat, že má tohle dělat nebo tamto, tak se nebudeme cítit příjemně. Ta lidská přirozenost to nemá ráda. Té lidské představě svobody se lidově říká „cochcárna“. Dělám si, co chci. Co chci já. To je má svoboda. Bez omezení. A vidíme, kam to vede v té společnosti teď ten propad. Jako kdyby to nemělo dno, kam padáme. Já jsem teď četl článek a říkal jsem to Evě včera. Evo, oni mají od listopadu v Německu zákon, že si můžeš změnit pohlaví. Přijdeš na úřad a tam ten člověk to psal. On to tak jako dělá na zkoušku. On tam psal a tam přišel a řekl, že chce být žena. A dal jsem nějaké dokumenty a já už jsem teď žena, ale já zase chci tam jít znovu a já chci být zase muž. To je bláznovství.

Svoboda není žít bez zákonů, bez pravidel. Máme zde Boží zákony. A my se musíme držet Božího slova. Ta poslušnost víry vychází z Božího slova. A jestli si vzpomenete to první, o čem jsem hovořil o těch vlastnostech králů, bylo, že sine qua non, bez toho to nelze. Bez poznání. My musíme mít poznání. To poznání je z Písma. Bez poznání to nelze. Víra nemůže růst bez správného poznání. My se můžeme lišit v nějakých detailech jako křesťané, jako bratři. Ale my musíme vycházet z Písma. Jinak skončíme, že si budeme měnit pohlaví. A jsou křesťané, kteří to schvalují, kteří to dělají. Ta poslušnost víry vychází z poznání, které je v Písmu. A to Písmo, které je nám dáno, je tím zákonem dokonalé svobody. Já přečtu teď z Jakuba 1.23.25.

• Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí. Ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář. Podíval se totiž na sebe a odešel a hned zapomněl, jaký jí byl. Kdo si však zahledí, dokonalého zákona svobody a vytrvá, ten se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku. Ten bude blahoslavený ve svém jednání.

Jestliže chceš žít svobodný život, dodržuj Boží slovo. Jestliže chceš zakusit Boží požehnání, hleď. Kdybych tady měl tu Bibli v té knižní podobě, tak teď tady takhle ukazuju. Hleď. To Boží slovo. To je to zrcadlo, ve kterém my musíme zůstávat.

Znáš to, když přestaneš na nějakou dobu číst Bibli? Jak se ztrácíš od Boha? Jak zapomínáš, jaký je Bůh? Co je hřích? Co po mně Bůh chce? Potřebujeme pravidelně, denně, denně se dívat do zrcadla. Děláme to taky s našimi tvářemi fyzicky.

Když jsem přijel, měl jsem čepici a tak nevím, jestli jsem byl dobře učesaný, jak jsem se chtěl podívat do zrcadla. No nebylo tam, no tak jsem to nějak takhle udělal. Tak o to nejde, jo. Já jsem chlap. Ale my se díváme. Jardo, o tobě to vůbec nejde, víte. Ale rozumíš, to je ta ilustrace. Díváme se do zrcadla pravidelně. A my se potřebujeme dívat do zrcadla Božího slova. Pravidelně. A musíme zůstávat. A musíme vytrvat. Nejenom v tom dívání se, nejenom v tom ho slyšet, číst. Musíme v něm zůstávat. My ho musíme činit. My musíme být poslušní víry. My musíme tu víru nejenom slyšet, ale my ji musíme činit. A o tom jsme také hovořili při té víře. Co to je ta biblická víra? Biblická víra je hlava, srdce, ruce. Je to poznání, je to Boží slovo, které slyšíme, poznáváme. A my ho přijímáme, spoléháme na to Slovo ve svém srdci. A pak jdeme a činíme. Jsme činiteli toho slova. To je dokonalý zákon. Tenhle řecký text je, že to je zákon dokonalý té svobody. Je to dokonalý zákon. To je něco, co je ta cesta té svobody, toho života. To je pravda. Být činitel Božího slova. A my jakožto Ježíšovi následovníci jsme pod Kristovým zákonem. Kristus je můj Pán. Já se nechci za to stydět. A to, co on mi říká, já chci, aby bylo pro mě zákonem. Aby bylo pro mě to, jak. Já to samozřejmě takhle nedělám dokonale. Já se s tím peru. Jsem natvrdlý. Nedochází mi to. Hřích mě zaslepuje. Proto potřebuji bratry a sestry, abychom se navzájem povzbuzovali a napomínali. Ale ten zákon Kristův je dokonalý. To, co chce po mně Ježíš, i kdyby to bylo sebe těžší, je to dobré. Je to příjemné. Je to dokonalé. A to jsme my. My jsme Ježíšovi následovníci.

Teď se dostáváme k těm židovským králům. A ještě než se dostáváme k těm konkrétním příkladům, tak se dostáváme k těm židovským králům. A na nich je vidět ta poslušnost víry. Oni samozřejmě žili v jiném kontextu. Oni žili v kontextu Ježíšova zákona. A to neplatí. My žijeme v kontextu Ježíšova zákona. Tak oni přijímali ten zákon, ten obsah, tu hloubku toho zákona. A nešlo o to, že oni byli dokonalí v těch ceremoniálních pravidlech. Ono šlo o poslušnost víry. A bylo to tak důležité, že Boží slovo, Ježíšův zákon, hovoří o tom, že ti králové, aby dobře vedli, tak si měli ten Boží zákon, ty Boží požadavky, Boží přikázání opisovat. Oni měli dělat si opisy, aby oni dobře sloužili Bohu lidem. Aby dobře vládli. Aby dobře poslouchali Boha. Deuteronomium 17,18–19:

• Až usedne svůj královský trůn, ať si před levitskými kněžími napíše do knihy opis tohoto zákona. A ať je u něj a ať si v něm čte po všechny dny svého života. Aby se naučil bát Hospodinem, svého Boha. Zachovávat všechny slova tohoto zákona a tato ustanovení a plnit je.

V tom Mojžíšově kontextu je to ten dokonalý zákon svobody. Je to to Boží slovo. Je to to Boží slovo. Kdy tento král, aby byl zbožný, měl poznávat Boží vůli. To, co Bůh říká, že je správné. A jestliže my jako křesťané na tomto nebudeme stát, tak můžeme tak ulítnout, že ani zdravý selský rozum už nás nezastaví. Já už jsem o tom hovořil, o tom německém zákoně svobody. Toto zastávají lidé, kteří jsou vysoce vzdělaní. Tyto názory zastávají lidé, kteří mají IQ, že bych se před nimi mohl stydět. S mým IQ.

My musíme stát na Božím slově. To je ta brána, která ustojí všechny ty tlaky, útoky nepřítele. Věřím tomu, co je psáno. A na tom stojím. A takto to měli činit ti králové. A aby oni to přijímali do svého nitra, tak si to měli opisovat. Nevím, jak vy, někteří to mají ve zvyku, si opisovat Bibli. Třeba moje žena to dělá. Inspirovali nás služebníci z jednoho sboru v Americe, kde oni mají takovou službu, aby lidé opisovali Boží slovo. Můžete to zkusit opisovat si Bibli. Aby se to Boží slovo do nás dostalo. Takže tito Boží služebníci v tom Starém zákoně měli poznávat Boží vůli. Aby dobře spravovali jim svěřené věci. Národ. A o co Bohu šlo? Šlo tehdy Bohu o tu formu? O to náboženství? Jde o to Bohu teď? Samozřejmě, že nikoli. Ale někdo to tak má nastavené. Že se pomodlí. Já jsem pokřtěný. Byl jsem několikrát v tomto roce v církvi.

Odejde, odejde, zavře Bibli, skončí bohoslužba. A žiju, jako by Boha nebylo. Toto není možné. Naše poslušnost víry je vztahová. Bůh vidí to lidské srdce. Proto ta bohoslužba nedělní je takovým vyvrcholením našeho chození s Bohem. To není to, ten vztah s Bohem, ta bohoslužba. To je to vyvrcholení. Hospodin proroku Samuelovi při výběru nového krále po Saulovi říká toto (1. Samuel 16,1):

• Hospodin však Samuelovi řekl: „Nehleď na jeho vzhled ani na jeho velkou výšku, neboť jsem ho zavrhl, jelikož se nedívám na to, na co se dívá člověk, na vzhled. Vždyť člověk se dívá na to, co má před očima, ale Hospodin se dívá na srdce.

Hospodin se dívá na srdce. Nalezne tam víru? Nalezne Bůh v našich srdcích víru? Spoléháme na něj. Je tam víra v Ježíše jako Pána a Spasitele. Je, pokud jsme Boží děti a Boží služebníci. Tato víra tam je. Nalezne tam i ty další vlastnosti těch králů. Nalezne tam, že spoléháme na něj v těch těžkých situacích. Voláme k němu. V těžkých situacích. Hledáme Boha. Je to ten smysl našeho života? Hledáme s Bohem. Stavíme na Božím slově. Přijímáme Boží požadavky. Jakožto, jak říkala Marie, jsem otrokyně Páně. Jakožto služebníci Boha. Bůh hledí do mého srdce. Já mohu oklamat. Oklamat lidi okolo. Ale Boha oklamat nelze. Bohu vždy šlo o to, aby v něj lidé věřili v upřímnosti, aby v tom bylo srdce. Aby mezi ním a jeho lidem i jeho vyvoleným lidem byl vztah lásky. Já přečtu několik citací z Deuteronomia. Ze zákona Mojžíšova. Ze starého zákona. Z toho zákona, na kterém stavěli ti králové. Aby oni sloužili Bohu. Deuteronomium 6,4-7:

• Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Miluj Hospodina, svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. Ať jsou tato slova, která ti dnes přikazuji, ve tvém srdci. Opakuj je svým synům. Mluv o nich, když pobýváš ve svém domě, i když chodíš po cestě, i když ležíš, i když vstáváš.

To známe, ne? Toto slovo. To známe z evangelia, jak říká Ježíš. To je to největší přikázání. Milovat Boha. Miluj Hospodina, svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou. A ať jsou tato slova, která ti dnes navrhuji? Předkládám k tvému uvážení? Která ti dnes přikazuji! Ať ta slova, která ti dnes přikazuji, jsou ve tvém srdci. To je jádro našeho vztahu s Bohem. Naše láska k Bohu, vychází z toho, že on je Stvořitel, on je Král, on je Jahve. Já z jeho milosti jsem jeho služebník. Já z Jeho milosti mám výsadu milovat a mít ve svém srdci jeho slovo, které mi on přikazuje. To je veliké požehnání pro mě, jako pro hříšného člověka, že mi Bůh říká, co mám dělat. To není známka omezení mé svobody. To je, že mi Bůh dává tu svobodu. Jak to dopadne, když lidé nezachovávají Boží přikázání? No, už jsem to říkal, co ti lidé dokáží. Můžeš si teď změnit svoje pohlaví. Z krásných žen můžou být krásní muži. Z nehezkých mužů budou nehezké ženy. Ale můžeš to zase rychle změnit. To je stav bez Božích přikázání, bez Božího slova, bez lásky k Bohu. Milujme Hospodina celým srdcem, celou myslí, celou duší, celou svojí silou. Ale to není toto jenom, co říká Bůh, že my máme dělat vůči němu. V Deuteronomiu 7,6–8 nám Bůh něco říká o sobě. Co on má vůči nám. Ve svém zákoně, ve Staré smlouvě, kterou Kristus naplnil. Učtu.

• Vždyť ty jsi svatým lidem Hospodinu, svému Bohu. Tebe Hospodin, tvůj Bůh, vyvolil ze všech národů, které jsou na povrchu země, abys byl jeho lidem, jeho vlastnictvím. Ne proto, že byste byli početnější nežli všechny národy. K vám Hospodin přilnul a vyvolil vás. Vždyť vás bylo nejméně ze všech národů, ale ze své lásky k vám. A abys zachoval přísahu, kterou přísahal vašim otcům, vás Hospodin vyvedl mocnou rukou a vykoupil tě z domu otroctví z ruky faraona, egyptského krále.

Hospodin si tě vyvolil ze své lásky vůči tobě. Hospodin po tobě chce, abys jeho miloval, milovala. Ale je to proto, že on si první zamiloval tebe. Bůh tě miluje. To, co Bůh chce, jako projev té lásky, abychom my konali jeho přikázání. Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, jsou ve tvém srdci. A jak říká ten dokonalý zákon svobody, hledíme na tato slova, která jsou v našem srdci, která přijímáme, a ať je činíme. Ať ta láska vůči Bohu se projevuje tím, že budu činit, co on chce. To je jádro našeho vztahu s Bohem. Na tom to stavěli i ti zbožní židovští králové.

No, podívejme se na krále Jošafata. Král Jošafata v devátém století. Druhá Paralipon 17, jenom projdu tu kapitolu. On se dotazoval Boha svých otců a žil a žil podle jeho příkazů. On poslal svá knížata do svého království a oni učili v Judsku a měli s sebou knihu Hospodinova zákona. Obcházeli všechna judská města a učili mezi lidem. Strach z Hospodina padl na všechna království zemí, které byly okolo Judska a nebojovala s Jošafatem. Jošafat byl zbožný král. Jošafat měl živou víru. Jošafat miloval Boha. Usiloval o to, aby miloval Boha, jak jsme četli z Deuteronomia. A projevovalo se to tím, že oni, on žil podle jeho příkazů. To, co chtěl jeho Bůh, Hospodin Jahve, on ctil. Pro něho to bylo důležité. Protože měl strach z Boha. Proto mu Bůh žehnal. A on k tomu vedl celé své království. A u těch zbožných králů ta známka ryzosti jejich víry byla i v tom, že oni vedli to království.

Představme si, když máš tu pozici moci. Máš slávu. Jsi vlivný. Jsi celebrita. Společnost tě uznává. Máš slávu světa. Můžeš být zbožný. Můžeš být úspěšný. Podnikatel, sportovec, já nevím, co. A v této situaci budeš vést svoje následovníky. Tu společnost budeš vést k následování Boha. To je ta známka té upřímnosti srdce. K této víře, k této poslušnosti víry voláme ty národy. Jak jsme četli v Římanu 16. Aby národy byly přivedeny k poslušnosti víry. Bůh mu dal veliké požehnání. Co si může král víc přát, než to, že má bezpečí. A strach z Hospodina padl na všechna království zemí, které byly okolo Judska a nebojovala s Jošafatem. To je to Boží požehnání. To jsou ty vlastnosti těch zbožných králů. Bůh nám žehná. Nebude to vždy lehké. Já nechci tady malovat, že budeme všichni mít to požehnání podle měřítek světa. To nikoliv. Ale já tady chci rozhodně namalovat, vám představit to, že Bůh ti bude žehnat. Bůh bude žehnat tvé víře. Bůh bude vyslýchat tvé modlitby. Bůh se ti dá poznat v tom, když ho budeš hledat. Bůh se přizná k tomu, když ty budeš stavět na jeho Slově, na jeho zákoně, i před celou společností. Bůh se k tobě přizná. Protože to se Bohu líbí. Toto činil Jošafat. A strach z Hospodina padl na okolní národy.

Tady se pořád řeší, jak se musí přidávat víc peněz na tu obranu do toho NATO. I pan Trump bude chtít pět procent po těch členech NATO. A já si pamatuju, jak jsem už před lety hovořil s jedním kazatelem, když dlouho let pomáháme, sloužíme na jedněch English campech, a ten kazatel říkal, ale to bezpečí tu ochranu dává Hospodin. Národ bude žít v  bezpečí, když se bude řídit Božími zákony. Když bude ctít Hospodina. Když bude milovat Hospodina.

Pojďme se podívat na krále Chizkijáše, to je 7. století. On se řídil Božím slovem, Božím zákonem a dařilo se mu. Druhá Paralipomenom 31,20–21:

• Tak jednal Chizkijáš po celém Judsku. Činil to, co je dobré, správné a pravé před Hospodinem jeho Bohem. Všechno dílo, které začal ohledně služby Božího domu, ohledně zákona, ohledně příkazu hledat svého Boha, činil celým svým srdcem a dařilo se mu.

Bůh hledí do toho našeho srdce, jestli i my budeme mít to ochotné srdce poslušnosti víry k činění Božích přikázání, jako to činil celým svým srdcem Chizkijáš. A dařilo se mu. To je to Boží požehnání. Láska k Bohu se projevovala činěním Božích přikázání, Božího slova. A přinášelo to svůj užitek. Ale to vyvrcholení těch židovských králů je král Jóšijáš. To sedmé století před Kristem blíží se konec, boží toho judského království. Ale Jóšijáš byl jeden z největších králů. Jeho otec byl bezbožný král Amón a jeho děd byl Menaše, jak jsme o něm si povídali při těch modlitbách, při volání k Bohu. Jak on byl odveden do Asýrie, ten bezbožný král, který obětoval ty oběti v té Geheně, Gehinom, v tom údolí Hinomově. Podle čeho je nazváno i peklo. Ale Bůh ho vyslyšel. To je neuvěřitelné. Smiloval se nad ním. Protože Bůh opravdu hledí do srdce a jestliže tam vidí tyto vlastnosti, jestliže Bůh vidí, že my jeho Slovo bereme vážně, přináší to svobodu. Přináší to Boží blízkost. To je ten otec Amón. Velmi špatný otec. Menaše, hrůza, ale poušť se obrátila v zahradu. Toto on zažil, Jóšijáš. A Jóšijáš začal hledat Boha už ve svých šestnácti letech. On byl král. A začal hledat Hospodina už ve svých šestnácti letech. Druhá Paralipomenon 34,3. Měl velkou bázeň před Bohem. A Bůh mu žehnal. A když mu bylo 26 let, tak začal opravovat chrám. Budu číst druhá Paralipomenon 34. kapitola. Budu tady procházet tu kapitolu.

• Když vynášeli stříbro přinesené do Hospodinova domu, našel kněz Chilkijáš knihu Hospodinova zákona vydaného prostřednictvím Mojžíše. Tu se Chilkijáš ozval a řekl písaři Šáfanovi: Našel jsem v Hospodinově domě knihu zákona. A Chilkijáš dal tu knihu Šáfanovi. Šáfan přinesl knihu ke králi a ještě podal králi zprávu: Vše, co bylo svěřeno tvým otrokům, to učinili. Roztavili stříbro, které se našlo v Hospodinově domě, a dali ho do rukou ustanovených dozorců a do rukou dělníků. Pak písař Šáfan oznámil králi: Kněz Chilkijáš mi dal knihu. Nato z ní Šáfan před králem četl. I stalo se, když král uslyšel slova zákona, že roztrhl své roucho. Potom král přikázal Chilkijášovi, Achíkamovi, synu Šáfanovu, Abdónovi, synu Míkovu, písaři Šáfanovi, královskému otroku Asajášovi: Jděte a dotažte se Hospodina za mě a za ty, kteří zůstali v Izraeli a v Judsku, ohledně slov této nalezené knihy. Vždyť Hospodinova zloba, která je na nás vylita, je veliká, protože naši otcové nezachovávali Hospodinovo slovo a neplnili vše, co je zapsáno v této knize. Chilkijáš a ti, kterým to král přikázal, tedy šli k prorokyni Chuldě, ženě strážce rouch Šalúma, syna Tokhata, syna Chasrova, (bydlela v Jeruzalémě v Mišne) a promluvili s ní v tom smyslu.

Izrael byl ve velikém úpadku po té vládě krále Amóna. A když opravovali ten chrám, tak našli knihu. Tady jsme četli v tom 21. verši. Našli knihu. V 15. verši našli knihu. V 16. přinesl knihu. My jsme lid Božího slova. Je to kniha. Je to kniha, která nám definuje, co je to víra. Co je to poznání, pravé poznání o Bohu. Je to kniha, která nám definuje, co je svoboda. Je to kniha. Já jsem si tu Bibli měl vzít. Je to kniha. Je to kniha. Je to Bible. Bible je to Boží slovo. Bible jsou ta Boží přikázání. Bible je ta kniha svobody. Bible je ta kniha svobody.

Možná jste viděli ten film s Denzlem Washingtonem Kniha přežití, kniha Eliho. Země je po jaderné katastrofě. Ale všichni usilují o jednu knihu. Ale všichni usilují o jednu knihu. Je to akční. Ta kniha je Bible. On je jediný, kdo má tu knihu. Všichni ji chtějí. Všichni chtějí tu knihu.

Když král Jóšijáš se dozvěděl, že mají tu knihu, Slovo, Písmo od Boha, všechno se na královském dvoře změnilo. Protože Jóšijáš měl bázeň před Bohem. On měl víru. On věděl, že to, co tam je napsané, je pravda. To jsou slova od Boha, od Hospodina. A to byla i slova tvrdá. To byla slova o soudu nad hříchem. A tak hledá. Hledá tu cestu. Jak dál? Co z toho? Co máme dělat? Tak jde za tou prorokyní. Posílá tam své služebníky. A ona odpovídá toto. Od 26. verše:

• Judskému králi, který vás poslal dotázat se Hospodina, tomu řekněte toto: Takto praví Hospodin, Bůh Izraele, o věcech, které jsi slyšel: Protože tvé srdce změklo a pokořil ses před Bohem, když jsi slyšel jeho slova o tomto místě a jeho obyvatelích, pokořil ses přede mnou, roztrhl jsi své roucho a plakal jsi přede mnou, také já jsem slyšel, je Hospodinův výrok.

Jóšijáš reaguje na Boží slovo. Na ty Boží přikázání. On si uvědomuje svoji situaci. Těžkou. Boží soud se blíží, a on se sklání před Bohem. On jakožto mocný vládce, jakožto král, když slyšel ta slova, byl usvědčen z hříchu. Pokořil se před Bohem. Roztrhl své roucho na znamení té bolesti a zoufalství. A plakal. Litoval, že ranil Boha, že porušil, co Bůh chtěl. Jeho Bůh. Co Bůh chtěl. On plakal. A Hospodinův výrok je: „Já jsem tě slyšel.“ Já jsem tě vyslyšel. Hospodin vyslyšel volání Jóšijáše. Protože on z upřímnosti srdce, kdy byl zasažen Božím slovem, činil pokání. Volal k Bohu. A Bůh ho vyslyšel. Bůh slyší takovéto modlitby. Proto my potřebujeme Boží slovo, aby nás vedlo v tom, co je ta cesta. To, co Bůh po nás chce. Abychom i my pak věděli, z čeho máme činit to pokání. A Bůh vyslyší takové modlitby. A co pak činil král?

• Pak král vystoupil do Hospodinova domu a s ním všichni Judejci i obyvatelé Jeruzaléma, kněží, lévité a všechen lid od největšího až po nejmenšího a četl jim všechna slova knihy smlouvy nalezené v Hospodinových domech. Král stál na svém místě a uzavřel před Hospodinem smlouvu, že půjde za Hospodinem, bude celým svým srdcem a celou svou duší zachovávat jeho příkazy, svědectví a ustanovení a plnit slova smlouvy zapsaná v této knize. Nato k tomu zavázal všechny, kdo byli v Jeruzalémě a Benjamínovi. A obyvatelé Jeruzaléma jednali podle smlouvy Boha, Boha svých otců.

Jsme lid knihy, jsme lid Božího slova, jsme lid poslušnosti víry a ta cesta do toho pravého vztahu s Bohem skrze ten dokonalý zákon svobody. A to znamená činit Boží slovo. Tady on používá záměně slova jako Boží zákon, Boží slovo, Boží smlouva. My jsme ve smlouvě s Bohem, a to se projevuje tím, že z lásky k Bohu budeme milovat Boha, budeme činit jeho Slovo. Tak kéž je to pro nás povzbuzením i tato vlastnost těch zbožných židovských králů, že oni stavěli na Božím slově, na Božích zákonech. Přijímali to, co Bůh po nich chtěl. Nebyli dokonalí, byli hříšní. My nejsme dokonalí. Tady nejde o naši dokonalost, o dokonalé následování Boha, to nikdy nebude zde. Ale jde o to, že to Boží slovo je dokonalé. Bůh je dokonalý. A k tomuto Bohu my přistupujeme. A tak ten, kdo je upevněný na Božím slově a kdo je ochotný přijímat Boží příkazy do svého života, je moudrý člověk. Bude v bezpečí. Neulítne. Ve smyslu toho, že by přišel jednou jako Martin a jednou jako Martina. Zůstane zachován v tom zdravém rozumu. V té svobodě, kterou nabízí Bůh. Tak kéž nám v tom Pán Bůh požehná.

Amen.