Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím

Jaroslav Kernal, Praha 17. listopadu 2024

Milí svatí, bratři a sestry v Pánu Ježíši Kristu, dnes si krásně můžeme připomenout, jak je náš Bůh svrchovaný, jak všechno řídí svou velikou mocí, jak všechny věci působí tak, aby zapadly do jeho plánu (= prozřetelnost). Dnes máme před sebou text, který mluví o lži – a celý oddíl, který si hned přečteme, se velmi silně zabývá pravdou a lží. Bůh dovolil, abych na tento text kázal dnešního dne, 17. listopadu, kdy si u nás připomínáme sametovou revoluci s jejím heslem „Pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí“. „Pravda vítězí“ stojí od roku 1920 na vlajce našeho prezidenta. I nyní tato vlajka vlaje na Pražském hradě, kde je demokraticky zvolený prezident, který byl vycvičen jako rozvědčík komunistického režimu, za manželku má ženu, jejímž úkolem bylo v armádě prosazovat skutečně zlou a doslova ďábelskou ideologii marxismu-leninismu. Tento náš prezident vyznamenává bývalé disidenty, tedy bojovníky proti onomu režimu, jemuž se svou ženou ochotně a dobrovolně sloužili. A to pod standardou s nápisem „Pravda vítězí“. Těžko si představit větší paradox. Možná bychom to měli nazvat spíš zvráceností. Je to samozřejmě svět a my nemůžeme čekat, že svět bude křišťálově čistý a svatý. Teprve ten, který přijde od Boha – nové nebe a nová země – tam bude všechno pokryto Boží slávou, čistotou, radostí a pokojem. 

V Božím slově nacházíme odpovědi na to, jak v tomto světě rozlišovat – je jasné, že Písmo neříká nic o českém ani jiném prezidentovi, ale je tu řada principů, které, když je správně aplikujeme, nám jasně ukazují, jak se věci v tomto světě mají. A nejenom ve světě, ale jak je to především s námi samotnými. Povinností a zodpovědností každého křesťana je, aby se učil správně zacházet s Božím slovem. Pavel připomíná Timoteovi:

• Usiluj o to, aby ses před Bohem osvědčil jako dělník, který se nemá zač stydět, protože správně zvěstuje slovo pravdy. (2Tm 2,15)

Je tady řeč zvěstování slova pravdy, ale doslova se tam mluví o rozdělování slova. Je to o našem přístupu ke Slovu, jak ho používat, jak s ním nakládat. A je tady silné sloveso, které je příkazem, které říká: „Usiluj o to!“ To není „když tě to občas napadne“ nebo „když už nevíš, co bys“, ale je to o soustředěné a cílevědomé práci, námaze. To je úsilí. Pojďme nyní přečíst náš text – přečteme opět celou druhou kapitolu. 

Na začátku jsem mluvil o pravdě a pravdou je, že ten náš dnešní text je spíš o opaku pravdy, tedy lži. Často věci vyniknou mnohem jasněji, když se podíváme na jejich opak, na protiklad. Dneska se podíváme na to, jak vážná je lež, jak závažné a fatální je podlehnout klamu – a na tom nám jasně vynikne, jak životně důležitá je pravda. Ježíš řekl Židům, kteří mu uvěřili:

• Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými. (J 8,31–32)

Pravda osvobozuje od lži stejně, jako světlo vysvobozuje z temnoty. Stačí přinést světlo do tmy a tma musí ustoupit. Stačí přinést pravdu do lži a lež musí pryč. Tmy se nezbavíte tím, že ji zakážete, ale tím, že ji vystavíte světlu. Lži se nezbavíte tím, že ji zakážete, ale vystavíte ji pravdě. Proto je mimochodem ve společnosti tak důležitá svoboda slova. 

Dnešní text jsem rozdělil jednoduše podle toho, jak jde ten text za sebou. Takže pojďme na začátek našeho verše:

I. Bůh je vydává

Toto je asi nejobtížnější část našeho textu z hlediska našeho lidského chápání. Často je pro lidi velmi obtížné představit si, že Bůh, který má moc člověka zachránit, ho místo toho vydává do moci klamu. Proč? Aby uvěřil lži a – jak říká další verš, aby byl odsouzen, protože našel potěšení v nespravedlnosti. Naše hříšná lidská přirozenost má tendenci Bohu vyčítat, že dělá to, co dělat chce, že se rozhodl, že bude jednat podle své vůle. Ve své do nejhlubší temnoty padlé lidské přirozenosti si lidé myslí, že by to byl schopni vymyslet a naplánovat lépe, než vševědoucí, všemohoucí, svrchovaný, spravedlivý, svatý a nade všechno dobrý Bůh. Na druhé straně stojí nevědoucí, nemohoucí, omezený, nespravedlivý, hříšný a ve své podstatě zlý člověk. Tohle jsou dvě skutečnosti, které si musíme stále připomínat. Chtěl bych v této souvislosti zmínit tři věci. 

Především je to ona padlost člověka. Díky Adamovi se všichni rodíme do tohoto světa jako Boží nepřátelé. „Nikdo není spravedlivý, není ani jeden“ (Ř 3,10). Rodíme se do tohoto světa jako duchovní mrtvoly, které může oživit jenom Boží nadpřirozený zásah, kterému říkáme znovuzrození. Lidé se nerodí na svět jako nevinné bytosti – to tvrdí humanistická filozofie, ale Boží slovo říká, že jsme od početí na straně zla, na straně hříchu (Ž 51,7 – „zrodil jsem se v nepravosti, v hříchu mě počala matka“). Když Pán Ježíš mluví s lidmi, říká jim, že jsou sice schopni dávat dobré dary svým dětem, ale svou podstatou jsou zlí (Mt 7,11; 12,34). Tady je největší sebeklam, jemuž obecně jako lidstvo podléháme – myslíme si, že jsme dobří. A tohle není problém jenom nevěřících lidí – i křesťané si často myslí, že jsou tak dobří, že by (kdyby se jich teda Bůh zeptal) mohli vylepšit i řadu Božích plánů. Nestává se vám to ve vašem životě? Nikdy jste si nepomysleli, že kdybyste byli Bůh, zařídili byste to vašem životě jako trochu líp? Přesně toto je trvalým problémem člověka. Ale my nejsme schopni zařídit ani to, aby se neztratil jediný vlas z naší hlavy. Ale Bůh ví o každém z nich. My bychom chtěli Bohu radit, ale Bůh říká:

• Člověče, co vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Řekne snad výtvor svému tvůrci: „Proč jsi mě udělal takto?“ Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním? (Ř 9,20–21)

Bůh je Pán. Bůh je Bůh. Bůh je vládce. Bůh je svrchovaný. To jsou fakta, která si musíme stále připomínat. Nejsou nám vlastní, není to něco, co bychom měli pod kůží, co bychom přijímali „přirozeně“. Je to přesně naopak – musíme doslova „násilím“ proměňovat svou mysl Božím slovem, abychom tyto přirozené pravdy o Bohu vstřebali do svých životů a do svého každodenního chození s Bohem. A to nás vede k další věci.

V našem textu vidíme hned na začátku důsledek. Je tady spojka „proto“. Kdykoliv něco takového vidíme v Božím slově, musíme si položit otázku „Proč?“, co je za tímto „proto“? Vede nás to k předchozím veršům, které mluví o nepravosti, která už působí a která svádí všemožnou nepravostí ty, kteří jdou k záhubě, protože nemilují pravdu, která by je zachránila. Nemilují evangelium o Pánu Ježíši Kristu, který přišel proto, aby se stal smírnou obětí za hříchy svého lidu, vzal na sebe lidské tělo – ne, že by se vtělil do nějakého dospělého těla, ale rozhodl se, že se stane plně člověkem, takže byl Duchem svatým počat v lůně Marie a od vajíčka přes zygotu a blastulu se stal člověkem, jako jsme my. Potom na sebe vzal naše hříchy, vnesl je na kříž a zaplatil za ně svou smrtí. Ale třetího dne vstal z mrtvých a po dalších čtyřiceti dnech vystoupil na nebe do slávy, kterou měl už před tím, než sestoupil k nám. Nyní je naší smírnou obětí za nás, je naším Vykupitelem, Přímluvcem, Majitelem, Pánem, a kvůli své tělesnosti také bratrem. To je pravda o Kristu, kterou lidé odmítají!

Proto je Bůh vydává do moci klamu. Proto – jak doslova zní náš text – jim Bůh posílá mocný klam, aby neuvěřili právě, ale uvěřili lži. Bůh může, protože je svrchovaným Pánem – koho chce, zachraňuje, koho chce, toho zatvrzuje. Je to cele jeho dílo a jeho práce. Musíme si uvědomit, že nikdo nebude v nebi proto, že mu někdo řekl evangelium, a stejně tak nikdo nebude v pekle proto, že mu někdo evangelium neřekl. Ano, Bůh zachraňuje skrze evangelium, ale je to Bůh, který zachraňuje a jeho to oběť jeho Syna, která působí, že někdo věří, zatímco jiný víru odmítá. Povinností každého z nás je zvěstovat evangelium, ale na Bohu záleží, zda ho někdo přijme nebo ne. 

Což nás vede ke třetí věci v tomto bodě kázání – a to je, že Bůh uvádí, nebo doslova Bůh posílá mocný klam. Lidé nechtějí znát pravdu, proto jim Bůh posílá klam, lež – aby věřili lži. 

• Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu, ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě. Tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství: zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení podoby pomíjitelného člověka, ano i ptáků a čtvernožců a plazů. Proto je Bůh nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, takže zneuctívají svá vlastní těla; vyměnili Boží pravdu za lež a klanějí se a slouží tvorstvu místo Stvořiteli - on budiž veleben na věky! (Ř 1,21–25)

K tomu není co dodat. Jediné, co můžeme udělat, je, že si spolu s Jóbem dáme ruku na ústa a vyznáme:

• Uznávám, že všechno můžeš a že žádný záměr tobě není neproveditelný. Kdo smí nerozvážně zatemňovat úradek Boží? Ano, hlásal jsem, čemu jsem nerozuměl. Jsou to věci pro mě příliš divuplné, které neznám. (Jb 42,2–3)

Náš Bůh je plný moci a dělá všechno, co chce. 

II. Do moci klamu

Bůh uvádí do moci klamu. Tady jsou důležitá slova, která nám říkají, že klam, lež, má moc. A jakkoliv ten první bod našeho dnešního kázání byl nejtěžší pro naši tělesnou, tento je nejdůležitější. Potřebujeme porozumět, že lež je něco, s čím není radno si zahrávat. Lež má moc. Ne nadarmo Bůh přikázal Izraelcům, aby nevydávali křivé svědectví – což je podstata lži. Lež je tvrzení, které je v rozporu s pravdou. A pravda je to, co je v souladu s Bohem na prvním místě, s Božím slovem na místě druhém a se zjevenou realitou, skutečností, na místě třetím. 

Lidé měli vždycky tendenci zpochybňovat to, co je v souladu se zjevenou realitou. Pilát se ptal Pána Ježíše Krista: „Co je to pravda?“ Nicméně v naší době se tato otázka stala „normou“ – zdá se, že je přirozené zpochybňovat úplně všechno. A ono je to možné. Je možné zpochybnit, kým jste. Je možné zpochybnit, co se stalo. Je možné zpochybnit jakoukoliv událost v lidské historii. Je možné dokonce ovládnout historii a tak získat moc v přítomnosti. Jeden ze světských proroků, George Orwell, řekl: „Kdo ovládá minulost, ovládá i budoucnost. Kdo ovládá současnost, ten pak ovládá i minulost.“ Většina režimů v druhé polovině dvacátého a ve dvacátém prvním století se přesně o tuto věc snaží. To je prostě hříšná touha člověka být jako Bůh – ovládat druhé a spolu s nimi také všechno, co se děje. 

Jako křesťané potřebujeme rozumět tomu, že lež není jenom nějaký omyl, něco, co je špatně. Lež je moc, která může člověka úplně pohltit. Stačí jenom málo – dát jí prostor ve vlastním životě. Lež je jako kvas z podobenství Pána Ježíše Krista – stačí jí málo, ale je schopná prokvasit celé těsto, celý lidský život. Totéž platí o pravdě. Jakmile člověk zatouží po pravdě, začne pravda kvasit v jeho životě a krok za krokem bude proměňovat celý jeho život. 

Tragédií ovšem je, že si mnoho lidí vůbec neuvědomuje, jakou má lež moc. Stačí, když jí podáte prst – a sežere vám celou ruku. Je to jako v té pohádce o Smolíčkovi Pacholíčkovi, kde byly jeskyňky, zlé bytosti, které se chtěly zmocnit Smolíčka. Přicházely za ním a škemraly, aby si mohly ohřát jen dva prstíčky tím, že je strčí do pootevřených dveří. Všichni víme, jak to končí. To je lidová moudrost, která popisuje biblickou pravdu o moci lži. Lidé, kteří podlehnou klamu, kteří ho pustí do svého života v jedné oblasti, začnou postupně podléhat také v dalších oblastech. Pavel napsal Timoteovi:

• Avšak se zlými lidmi a podvodníky to půjde stále k horšímu, neboť klamou jiné i sebe. (2Tm 3,13)

A tohle je něco, co se týká celého života člověka – jestliže křesťan pustí do svého života lež v jakékoliv oblasti, bude to mít dopad na celý jeho život. Celý život se začne proměňovat, začne se kroutit, přestane být jasný a rovný, přímý, upřímný, už nebude ve světle, ale začne se propadat do temnoty. Jednou z nejčastějších lží, které křesťané podléhají, je lež evoluce. Když jí uvěří, začne je krůček po krůčku pohlcovat, takže se nakonec ocitnou v přímém rozporu s tím, co říká Písmo. Jinou takovou lží, je lež politické korektnosti, kdy si křesťané myslí, že musí být v souladu s tím hlavním názorem, který razí tento svět – před pár lety to byly lži o strašlivé pandemii, dnes jsou to lži, které se týkají války na Ukrajině, války v Gaze a můžu vás ujistit, že zanedlouho se objeví další lži. Jakmile jedna lež není udržitelná, přijde na její místo jiná. To je moc lži. 

Proto nás Boží slovo vyzývá, abychom byli pravdiví v lásce (Ef 4,15). Proto klade takový důraz na pravdu. Proto Pán Ježíš mluví o tom, že nás pravda osvobodí. Mluví konkrétně o pravdě Božího slova, mluví o tom, že musíme zůstat v Písmu. A pokud v něm nezůstaneme, budeme vystaveni lži. Proto máme být opásáni pásem pravdy (Ef 6,14). A v kontextu našeho textu se mluví o lidech, kteří nemilovali pravdu, která by je zachránila (v. 10). Proto budou odsouzeni ti, kteří neuvěřili pravdě, ale našli zalíbení ve lži (v. 12). A jak pokračuje Pavel ve svém listě? Podívejte se sami do Božího slova:

• Stále musíme děkovat Bohu za vás, bratří milovaní od Pána, že vás Bůh jako první vyvolil ke spáse a posvětil Duchem a vírou v pravdu. (2Te 2,13)

Skrze slovo pravdy jsme byli znovuzrozeni (Jk 1,18). Byli jsme vyučeni podle pravdy (Ef 4,21), obnovujeme se k Božímu obrazu podle spravedlnosti a svatosti pravdy (Ef 4,24), se svými bližními mluvíme pravdu (Ef 4,25) a neseme ovoce světla, jímž je mimo jiné pravda (Ef 5,9). V pravdě chodíme a pravdu žijeme. Láska se vždycky raduje z pravdy (1K 13,6). Proto tak moc potřebujeme znát pravdu a zůstávat v ní. Proto se tak moc potřebujeme vyvarovat lži – od té nejdůležitější roviny, která se týká Boha samotného a evangelia, až po ty nejjemnější nuance, kdy se snažíme vykroutit se z nějakých vlastních lží a tak nějak to udělat, aby se prostě vlk nažral a koza zůstala celá. To nikdy nebude fungovat. Máme být pravdiví v lásce a pravda nás osvobodí. Vždycky je jednodušší přestat lhát, přestat lakovat věci na růžovo, a mluvit na rovinu, otevřít věci a být pravdiví. Ale nikdy nesmíme zapomenout na to, že se to musí dít v lásce. Pravdu není možné oddělit od lásky. Pravda bez lásky už není pravdivá. Láska bez pravdy není skutečnou láskou. Bůh své děti zachovává v pravdě a má radost z toho, když žijí v pravdě. Ale na všechny děti ďábla posílá moc klamu, aby uvěřily lži – a to je poslední bod: 

III. Aby uvěřili lži

• Proto je Bůh vydává do moci klamu, aby uvěřili lži. (2Te 2,11)

Musíme si uvědomit ten důsledek, který tady je. Bůh něco dělá, aby k něčemu došlo. Bůh posílá klam, aby lidé uvěřili lži. Nesmíme zapomenout na to, že lidé chtějí věřit lži. Narodili jsme se v hříchu a není pro nás přirozené žít v pravdě. 

• Soud pak je v tom, že světlo přišlo na svět, ale lidé si zamilovali více tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. (J 3,19)

Bůh nedělá něco, co by lidé nechtěli. Bůh nikoho nesvádí ke klamu. Bůh jenom poskytuje pokrm duším, které po klamu touží a chtějí ho. Přesně před tím varuje Pavel Timotea, když ho vybízí, aby kázal Boží slovo vhod i nevhod. Protože:

• Přijde doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, a podle svých choutek si seženou učitele, kteří by vyhověli jejich přáním. Odvrátí sluch od pravdy a přikloní se k bájím. (2Tm 4,3–4)

Nemusíme litovat takové lidi, kteří odvracejí sluch od pravdy  - a je to jedno, jestli se jedná o pravdu evangelia nebo o jakoukoliv jinou pravdu. Je to jejich rozhodnutí, je to jejich touha, že chtějí věřit lži. Pokud máme tu příležitost, máme je konfrontovat s pravdou, ale nemusíme se kvůli nim trápit – tedy pokud se nejedná o naše nejbližší – protože oni sami se rozhodli, že budou poslouchat lež. A nemáme se tomu ani divit, protože Boží slovo říká, že to tak bude – a my s tím nic nenaděláme. Jediné, co můžeme udělat je to, že budeme mluvit pravdu. Ale pokud jsou tady lidé, kteří se vědomě rozhodli pro lež a nechtějí být konfrontováni pravdou, nechtějí pravdu poznat, nechtějí ji ani slyšet, protože je jim odporná, máme je – potom, co jsme je varovali – nechat jít jejich cestou. 

Chápu, že to může znít docela tvrdě, ale přesně o tom mluví náš text, přesně o tom mluví Boží slovo na dalších místech. Podívejte se, co řekl Pán Ježíš svým učedníkům, když je vysílal:

• A když vás někdo nepřijme a nebude chtít slyšet vaše slova, vyjděte ven z toho domu nebo města a setřeste prach svých nohou. (Mt 10,14)

Přesně takhle jednal Pavel, když se Židé stavěli proti evangeliu:

• Židé se však proti Pavlovi postavili a rouhali se. Proto setřásl prach ze svého roucha a řekl: „Vy sami jste odpovědni za svou záhubu. Já jsem vůči vám bez viny a od této chvíle se obrátím k pohanům“ (Sk 18,6)

A apoštol Jan v knize Zjevení říká:

• Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně - kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti. (Zj 22,11)

Bůh vydává bezbožné do moci klamu, aby uvěřili lži. Pro nás je to výzva, abychom zkoumali sami sebe, jestli stojíme v pravdě. Není to něco samozřejmého. Potřebujeme otevřené Písmo, otevřenou mysl, pokorné srdce. A odvahu podívat se pravdě do očí, vidět, jak to v mém životě skutečně je. Je totiž mnohem jednodušší zavírat oči, zametat věci pod koberec, dělat, že se nic neděje, že se nic nestalo, že tam, kde jsem selhal, tak to vlastně ani nestojí za řeč. Jedinou správnou odpovědí na lež, na život ve lži, na podlehnutí lži, na selhání, na snahu nechat vlka nažrat tak, aby koza zůstala celá, jedinou správnou reakcí na cokoliv z toho je pokání. A to znamená vyznat Bohu, že jsem v téhle věci selhal nebo selhávám, pokud se to týká i bližních, vyznat to také jim, a napravit své jednání. Pokud jsem se dopustil křivdy kvůli lži, které jsem uvěřil, znamená to omluvit se druhým, napravit to, co jsem pokazil, zničil. Není tu žádný prostor pro to, že bychom mohli lež nějak „vymlčet“, prostě ji tak dlouho ignorovat, až by přestala existovat. To prostě nejde. Tohle nikdy nefunguje, protože toto samo o sobě je lež a moc klamu. Lidé si myslí, že když se něčeho v minulosti dopustili a teď budou dělat, jako že to nebylo, tak to nějak zmizí nebo to nebude. Ale tak to není. Jediným skutečným prostředkem nápravy hříchu, jedinou možností, jak napravit lež a všechno, co je s ní spojené, je skutečné pokání, tedy vyznání hříchu a jeho náprava. A kde náprava není možná, je nezbytné ono vyznání spojené s omluvou. 

Tohle je moc pravdy, která osvobozuje a která se staví proti moci klamu. Jenom život v pravdě nás může uchránit od toho, abychom neupadli do lži a klamu. A to je něco, k čemu bych vás chtěl na základě našeho textu povzbudit. Žijte v pravdě. Žijte v Kristu Ježíši, když jste ho přijali jako Pána (Ko 2,6). Ježíš je tou cestou, pravdou i životem. Když zůstáváme v něm, zůstáváme v pravdě. Když zůstáváme v něm, budeme zůstávat také v jeho Slově, protože to je Slovo pravdy. 

Jestliže jsme v Kristu Ježíši, nemusíme si na nic hrát, ale můžeme být otevření a upřímní. Můžeme otevřeně vyznat, že jsme hříšníci zachránění pouze jeho milostí. Jsme lidmi, kteří selhávají a padají, ale vložili jsme svou důvěru v toho, který nás vždycky zase pozvedne, a když mu vyznáváme své hříchy, je tak věrný a spravedlivý, že nám všechny naše hříchy odpouští. Nemusíme ze sebe dělat náboženské lidi, kteří si v neděli přijdou do shromáždění leštit svou svatozář. Nejsme hodni Boží milosti, nezasloužíme si ji, proto nemusíme před druhými dělat, že jsme tak dobří a tak svatí, že vlastně milost ani nepotřebujeme. 

Pojďme vzdát chválu našemu Pánu, který jediný je hoden slávy, který jediný je pravdivý, pravý a pravdomluvný, který nemůže lhát. On nás ze své milosti zachránil – pojďme mu vzdávat chválu a dík, prokázat mu svou vděčnost tím, že budeme žít v pravdě a budeme ho oslavovat celým svým životem.