V r. 2006 jsem si přečetl následující článek:

-------------  Začátek citace  -----------------

Betlémská hvězda a Giotto — Astronomická a astrologická obtíž?

— Jiří Grygar —

Ve 2. kapitole Matoušova evangelia v Bibli je zmíněn příběh tří mudrců ("králů"), kteří na základě pozorování Hvězdy přišli do Betléma poklonit se právě narozenému Ježíši. Z pohledu na kterýkoliv betlém vystavený v našich kostelích či muzeích si automaticky vybavíme, že nad jeslemi svítí hvězda s dlouhým zářivým chvostem - tedy nepochybně kometa.

Pokud by betlémskou hvězdou byla vskutku kometa, nebylo by pro astronomy nesnadné čas Kristova narození spolehlivě ověřit. V době kolem počátku našeho letopočtu byla již značně rozvinuta astronomie na Dálném východě a podrobné záznamy o pozorování komet z té doby se dobře dochovaly - žádná z tehdy zaznamenaných komet však termínově nevyhovuje. Vždyť i slavná Halleyova kometa prošla přísluním v roce 12 př. n. l. a pak znovu až r. 66 n. l. - objevila se tedy buď příliš brzo nebo příliš pozdě. Navíc tu byla i jistá "astrologická" obtíž. Podle dobových výkladů byly komety nešťastným znamením na nebi, takže se stěží hodily pro ohlášení radostné zvěsti o narození Vykupitele lidstva. Ve skutečnosti je však zobrazení komety nad Betlémem historicky doloženo teprve z italských jesliček počínaje 15. stoletím, odkud se tato zvyklost nejpozději v druhé polovině 16. stol. dostala i k nám. Teprve v druhé polovině 20. století se podařilo odhalit tvůrce, který použil kometární symboliky pro biblickou zprávu o klanění tří králů jako první.

Byl to proslulý italský malíř Giotto di Bondone (1267-1337), který r. 1304 maloval fresku Klanění pro padovskou kapli Scrovegni. Inspiroval se vlastním pozorování návratu Halleyovy komety (ta se tak ovšem ještě nejmenovala; o zjištění, že jde o kometu opakovaně se vracející ke Slunci, se zasloužil znamenitý anglický astronom Edmond Halley až počátkem 18. stol.) v září 1301 a až návrat komety r. 1910 poprvé zaznamenaný fotograficky prokázal, že Giottův portrét komety byl neobyčejně přesný - rozhodně nejlepší v celých nefotografických dějinách astronomie! Když při posledním návratu Halleyovy komety ke Slunci v polovině osmdesátých let našeho století chystala Evropská kosmická agentura ESA kosmickou sondu směřující k Halleyově kometě, pojmenovala ji proto zcela případně GIOTTO.

Tím jsme však nevyřešili problém, co tedy vlastně mohla být ona hvězda na východě, o níž hovoří Matoušovo evangelium. Správný výklad našel patrně již počátkem 17. stol. proslulý německý astronom Johannes Kepler, který 17. prosince 1603 pozoroval v Praze konjunkci (úhlové sblížení) planet Jupiteru a Saturnu. Napadlo ho proto propočítat, kdy ke stejné konjunkci obou planet došlo v období kolem počátku křesťanského letopočtu a zjistil, že se tak stalo v r. 7 př. n. l. dokonce třikrát po sobě: koncem května a září jakož i počátkem prosince, a to v souhvězdí Ryb. Takový úkaz nemohl zajisté uniknout babylónským hvězdopravcům (mudrcům?), kteří o tom dokonce zanechali zprávu na hliněné tabulce, objevené r. 1925 archeology. Podle těchto nezávislých údajů lze odhadnout, že se Kristus narodil nejspíše někdy v září r. 7. př. n. l., což vypadá na první pohled podivně, když přece křesťanský letopočet má mít za svůj počátek datum Kristova narození. Ve skutečnosti však historici vědí už dávno, že se Kristus musel narodit před počátkem letopočtu. Počátek letopočtu se totiž určoval až mnohem později, teprve v 6. století. R. 532 n. l. se o výpočet data Kristova narození pokusil opat římského kláštera Dionysius Exiguus, ale dopustil se přitom několika chyb při navazování tehdy existujících kalendářů zpět do dosti vzdálené minulosti. Na základě srovnání rozličných historických událostí je velmi pravděpodobné, že úhrn těchto chyb dává právě zmíněný sedmiletý rozdíl.

Nakonec lze proto s jistým překvapením konstatovat, že astronomická i historická data o Kristově narození spolu navzájem až nečekaně dobře souhlasí. To fakticky znamená, že dvě tisíciletí od Kristova narození uplynula již koncem r. 1994!  — Jiří Grygar —

-------------  Konec citace  -------------------

Vážený pane Dr. Grygare,

blahopřeji k Vašim sedmdesátinám.  Přečetl jsem si se zájmem Váš článek:  http://www.jakyje.net/grygar02.htm

Přišpendluji odpověď, kterou jsem napsal již před 8 roky.  Snad si se zájmem prostudujete i jiný pohled na Betlémskou hvězdu,  Váš pavel steiger

-------------  Začátek kázání  -------------------

KDYŽ DVA VIDÍ TOTÉŽ, NENÍ TO TOTÉŽ

Dovoluji si nesouhlasit s jakýmkoliv výkladem, který se zabývá astronomickým vysvětlováním „betlémské hvězdy“, protože tento termín je nebiblický a vůbec se v Písmu nevyskytuje. Bible hovoří o „jeho hvězdě“, tj. Ježíšově hvězdě a ne o „betlémské hvězdě“. Téměř před 12 léty, v lednu 1998, jsem v Zápase o duši otiskl svůj článek „Jeho hvězda“, z jehož základní tezí se s vámi dnes podělím.

Jistě vám porovnáním obou výkladů (jeden jsem již přečetl) neunikne, že jak Dr. Grygar tak i já, stojíme každý na úplně jiném základě. Jsme totiž každý ovlivněn optikou svého vidění, stojíme na jiných předpokladech — presupozicích, a proto docházíme k naprosto odlišným závěrům. Tedy:

Nejprve si prosím prostudujme odpovídající biblický text:

• Když se narodil Ježíš v Judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: `A ty Betléme v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.´“ Tedy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“ Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle,hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu. Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země. Když odešli, hle, anděl Hospodinův se ukázal Josefovi ve snu a řekl: „Vstaň, vezmi dítě i jeho matku, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu; neboť Herodes bude hledat dítě, aby je zahubil.“ On tedy vstal, vzal v noci dítě i jeho matku, odešel do Egypta a byl tam až do smrti Herodovy. Tak se splnilo, co řekl Pán ústy proroka: `Z Egypta jsem povolal svého syna.´ Když Herodes poznal, že ho mudrci oklamali, rozlítil se a dal povraždit všechny chlapce v Betlémě a v celém okolí ve stáří do dvou let, podle času, který vyzvěděl od mudrců.  (Matouš 2:1-16)

JEHO HVĚZDA (leden 1998)

Každý rok s příchodem Vánoc dochází do naší redakce alespoň jedno pojednání o „betlémské hvězdě“. Ve všech příspěvcích jde v podstatě o astronomické vysvětlení hvězdy, nebo komety, která provázela narození našeho Spasitele Pána Ježíše Krista. Články mohou být z odborného pohledu fundované, ale nejsme v astronomii natolik zběhlí, abychom je mohli posoudit. Začněme toto zamyšlení Božím slovem:

• Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit. (Mt. 2:2)

V tomto verši je psáno, že to nebyla obyčejná hvězda, ale JEHO hvězda, tj. „hvězda“ Ježíše Krista, „hvězda“ Krále Izraele. Je nepravděpodobné, že by jakékoliv fyzické nebeské těleso patřilo nebo bylo přisouzeno Pánu Ježíši. Nebeská tělesa, planety, souhvězdí a jejich vzájemné polohy, jsou určovány a přisuzovány lidem jenom astrologií, kterou Bible jednoznačně odsuzuje:

• Zmalátnělas přes svá velká rozhodnutí. Jen ať se postaví a zachrání tě ti, kdo pozorují nebesa, kdo zírají na hvězdy, kdo při novoluní uvádějí ve známost, co by tě mohlo potkat. Hle, jsou jako sláma, spálí je oheň. Ti nevysvobodí z moci plamene ani vlastní život. Nezbude ani žhavé uhlí pro ohřátí ani oheň, u něhož by bylo možno sedět. (Izajáš 47:13-14)

Proto můžeme předpokládat, že Ježíšova „hvězda“ nebyla přirozené nebeské těleso, jehož dráha by mohla být zpětně interpretována.

Dále si všimněme, že mudrcové viděli (minulý čas) na Východě Jeho „hvězdu“ a proto se přišli Jemu, Králi, poklonit. Mudrcové, tedy, ve své Východní domovině, v určitý čas, viděli Ježíšovu „hvězdu“, která se potom ztratila, a oni se vydali západním směrem, protože přišli od východu. „Hvězda“ zmizela z jejich dohledu, protože se mudrcové již v Judsku vyptávali: Kde je ten právě narozený král Židů? „Hvězda“ jim v jejich Východní zemi pravděpodobně jen ukázala, že mají jít západním směrem. Když došli na místo, „hvězda“ vidět nebyla.

• Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma … (Matouš 2:7)

Z tohoto verše vyplývá, že Herodes ani nikdo v Palestině tu „hvězdu“ nepozoroval a žádný hvězdář ji nezaznamenal. Kdyby ta „hvězda“ byla viditelná a známá v Palestině, což by byl případ normálního nebeského tělesa tj. hvězdy, komety nebo planety, proč by Herodes povolal východní mudrce tajně a vyptával se na podrobnosti? Herodovi žádná „hvězda“ neukázala, kde se má narodit Mesiáš. Herodes se dozvěděl tuto informaci až od veleknězů, kteří mu citovali proroka Micheáše, že vládce Izraele se narodí v Betlémě:

• A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. Micheáš 5:1  A ty, Betléme efratský, ačkoli jsi nejmenší mezi judskými rody, z tebe mi vzejde ten, jenž bude vládcem v Izraeli, jehož původ je odpradávna, ode dnů věčných. (Micheáš 5:1)

Pokračujme, co se dělo dále:

• Oni [mudrcové] krále vyslechli, a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě…  (Matouš 2:9)

Mudrcové se po Herodově výslechu vydali k Betlému, ačkoliv přesné místo neznali. A hle stejná „hvězda“, kterou znali z Východu se jim, a patrně jenom jim, zjevila znovu, šla před nimi a zastavila se přesně nad místem kde se narodil Mesiáš Pán Ježíš Kristus. Hvězda šla před nimi. Žádné fyzické nebeské těleso, kometa nebo hvězda, před lidmi nechodí, ale putuje po obloze, po oběžné dráze vysoko nad zemí. Žádná skutečná hvězda nebo kometa se nemůže nad nějakým místem zastavit, jinak by se zřítila na zem. A i kdyby se zastavila a stála nad zemí proti všem fyzikálním zákonům, které stejně nese svým mocným Slovem Bůh, jak by mohla ukazovat přesně na místo, na jesle, kde se narodil Ježíš? Kdyby se nad nějakou vesnicí zastavila ve výšce mnoha tisíc kilometrů, jak určíte místo, nad nímž stojí? Kromě toho, přirozené nebeské těleso by bylo viditelné jenom v noci a jen za jasného počasí.

Písmo potvrzuje, že Jeho „hvězda“ byla mimořádný úkaz pozorovaný jen malou skupinkou lidí a věřím, že se nejednalo vůbec o astronomický fenomén.

• Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. (Matouš 2:10)

Mudrcové se radovali radostí převelikou (megalos) nad znovuobjevením (a hle) Královy „hvězdy“. Jeho „hvězda“ se chovala „inteligentně“. Nejprve jim dala vědět, že na západě, v Judsku se narodí Král Izraele. Kometa by jim něco takového stěží zjevila. Pak se znovu objevila, prozřetelně až po Herodově výslechu, a rychlostí chůze, před nimi, ne nad nimi, došla k místu, kde bylo to dítě a zastavila se nad ním.

Z výše uvedeného vyplývá možnost, že „hvězda“ by mohla být zázračný úkaz, podobný oblaku z druhé Mojžíšovy knihy:

• Tu oblak zahalil stan setkávání a příbytek naplnila Hospodinova sláva. Mojžíš nemohl přistoupit ke stanu setkávání, neboť nad ním přebýval oblak a příbytek naplňovala Hospodinova sláva. Kdykoli se oblak z příbytku zvedl, vytáhli Izraelci ze všech svých stanovišť. Jestliže se oblak nezvedal, nevytáhli, dokud se nezvedl. Hospodinův oblak býval nad příbytkem ve dne a v noci v něm planul oheň před očima celého domu izraelského na všech jejich stanovištích.  (Exodus 40:34-38)

V tomto případě by oblak Hospodinův a „hvězda“ Krále židů byly sobě odpovídající nadpřirozené úkazy. Naše interpretace se však kloní k stanovisku, že Jeho „hvězda“ byl inteligentní anděl, který sloužil Pánu Ježíši, proto byl nazván Jeho „hvězdou“. Andělé jsou Boží stvoření služebníci vykonávající Jeho nařízení:

• To jsem slyšel a viděl já, Jan. A když jsem to uslyšel a spatřil, padl jsem na kolena k nohám anděla, který mi to oznamoval. Ale on mi řekl: „Střez se toho! Jsem jen služebník jako ty a tvoji bratří proroci a ti, kdo se drží slov této knihy. Před Bohem poklekni!“ (Zjevení 22:8-9)

Nevíme, zda každému z nás je přidělen jeden nebo více „strážných“ andělů; nebo zda jeden anděl slouží více lidem. Vím jen to, že andělé slouží tělesným lidem, kteří jsou předurčeni ku spáse:

• Což není každý anděl jen duchem, vyslaným k službě těm, kdo mají dojít spasení?  (Židům 1:14)

Maličký Ježíš byl syn člověka, proto jako člověk asi měl také svého anděla(y):

• Ale vidíme toho, který byl nakrátko postaven níže než andělé, Ježíše, jak je pro utrpení smrti korunován ctí a slávou; neboť měl z milosti Boží zakusit smrt za všecky.  (Židům 2:9)

Mudrcové přece hovoří o Jeho „hvězdě“, jak věříme, o Jeho andělu. Kdyby to byla Jeho kometa, nebeské těleso, pak hovoříme o astrologické interpretaci. Bible velmi často nazývá anděly, významné lidi (v dobrém i špatném smyslu) ale i samotného Ježíše „hvězdami“. Podívejme se na několik příkladů:

• Měl pak ještě jiný sen a vypravoval jej svým bratrům: „Měl jsem opět sen: Klanělo se mi slunce, měsíc a jedenáct hvězd.“ (Genesis 37:9)

Tento sen patřil Josefovi. Klaněl se mu otec (slunce) matka (měsíc) a jedenáct bratrů (hvězd). Benjamín ještě nebyl na světě a už byl hvězdičkou. Sám Josef byl dvanáctou hvězdou. Vidíme, že hvězda nemusí vždy znamenat nebeské těleso. Židé byli nejednou přirovnáni ke hvězdám:

• Rozpomeň se na Abrahama, na Izáka a na Izraele, své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal a vyhlásil: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu, aby ji navěky mělo v dědictví. (Exodus 32:13)

Ježíš Kristus je nazýván „hvězdou“:

• …Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele. Protkne spánky Moába, témě všech Šétovců. (Numeri 24:17)

Lucifer, bývalá hlava všech andělů, je také nazýván hvězdou, navíc - třpytivou hvězdou a synem jitřenky:

• Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodů! (Izajáš 14:12)

Proč Lucifer padl? Chtěl se vyšvihnout z andělství na božství. Chtěl být kvalitativně (funkčně už byl) nad Božími anděly tedy „hvězdami“. V následujícím verši nejde o fyzický výstup nad nebeská tělesa, ale o duchovní výstup nad anděly (nad hvězdy) na Boží místo (na nebesa), jak čteme následovně:

• A v srdci sis říkal: „Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, zasednu na Hoře setkávání na nejzazším Severu. (Izajáš 14:13)

Spasení budou jako hvězdy:

• Prozíraví budou zářit jako záře oblohy, a ti, kteří mnohým dopomáhají k spravedlnosti, jako hvězdy, navěky a navždy. (Daniel 12:3)

I bůžci vyrobení lidskou rukou mohu být „hvězdami“:

• Ponesete Sikúta, svého krále, Kijúna, své obrazy, hvězdu svého boha, to, co jste si udělali. (Ámos 5:26)

nebo:

• Byl to Moloch, jehož stánek jste s sebou nosili, a hvězdu boha Remfana, obrazy, které jste si udělali pro svou modloslužbu. Proto vás přestěhuji do vyhnanství, až do končin babylónských.  (Skutky 7:43)

Lidé, kteří nejsou spaseni, jsou nazváni v Písmu - „bludnými hvězdami“:

• divoké vlny mořské, vyvrhující své vlastní hanebnosti, bludné hvězdy, jimž na věky je připravena nejčernější tma. (Judův 1:13)

Andělé, kteří dohlížejí a slouží církvím, jsou nazváni „hvězdami“. Náš sbor má jistě svého anděla dohlížitele, našeho strážníčka.

• Tajemství těch sedmi hvězd, které jsi viděl v mé pravici, i těch sedmi zlatých svícnů: Sedm hvězd jsou andělé sedmi církví, a sedm svícnů je sedm církví. (Zjevení 1:20)

Pán Ježíš Kristus je nazván hvězdou jitřní:

• tak jako já jsem tu moc přijal od svého Otce. Tomu, kdo zvítězí, dám hvězdu jitřní. [dám Sebe] (Zjevení 2:28)

Pán Ježíš Kristus se sám nazývá jitřní hvězdou:

• Já, Ježíš, posílám svého posla, aby vám to dosvědčil po všech církvích. Já jsem potomek z rodu Davidova, jasná hvězda jitřní.  (Zjevení 22:16)

Dále, neodpovídá snad další veliká, hořká hvězda satanovi?

• Zatroubil třetí anděl, a zřítila se z nebe veliká hvězda hořící jako pochodeň, padla na třetinu řek a na prameny vod. Jméno té hvězdy je Pelyněk. Třetina vod se změnila v pelyněk a množství lidí umřelo z těch vod, protože byly otráveny. (Zjevení 8:10-11)

Zjevení 12 popisuje tuto paralelní událost:

• A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. A slyšel jsem mocný hlas v nebi: "Nyní přišlo spasení, moc a království našeho Boha i vláda jeho Mesiáše; neboť byl svržen žalobce našich bratří, který je před Bohem osočoval dnem i nocí. (Zjevení 12:7-10)

V knize Zjevení často vystupují sloužící andělé. Padající hvězdy z nebe, to jsou andělé, kteří posbírají úrodu spasených po celém světě. Boží moc, nebeská mocnost se zachvěje v onen poslední den!

• Hned po soužení těch dnů se zatmí slunce, měsíc ztratí svou zář, hvězdy budou padat s nebe a mocnosti nebeské se zachvějí. Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velkou mocí a slávou. On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým. (Matouš 24:29-31)

Nejzajímavější hvězda je anděl, který ovládá uvolňování a svazování působnosti démonů. Další anděl, inteligentní „hvězda“ spadlá z nebe na zem, dostává klíč (moc a autoritu) od jícnu bezedné propasti, aby vypustila dým (puch) inteligentních kobylek - tedy démonů.

• Zatroubil pátý anděl. A viděl jsem, jak hvězdě, která spadla z nebe na zem, byl dán klíč od jícnu propasti; (Zjevení 9:1)

Snad tentýž anděl (hvězda) má moc a autoritu uvolnit i svázat satanovu působnost, aby již nesváděl národy. Brány pekel Kristovu církev nepřemůžou.

• Potom jsem uviděl anděla sestupujícího z nebe, který měl v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. Ten se zmocnil draka, toho dávného hada, jenž je ďábel a satan, a svázal jej na tisíc let.  (Zjevení 20:1)

To je to, co se stalo na kříži. Satan byl neutralizován, svázán v tom smyslu, že nedosáhne na Boží vyvolené. Pán Ježíš Kristus na kříži přece svázal satana, aby nemohl na nás; on přemohl silného muže, aby nás uloupil z jeho ďábelské domácnosti, v které jsme si tak otrocky hověli, než se nám nechal poznat sám Ježíš Kristus! Až uplyne 1000 let tak satana na krátko zase propustí, aby mohl svádět národy. Potom sestoupí oheň a vrátí se podruhé Pán Ježíš Kristus a pobije nevěřící mečem, který vychází z jeho úst, pobije je pravdou.

Vše co chci tímto zamyšlením říci je, že „hvězda“ biblicky téměř vždy představuje inteligentní bytosti. Ježíšova (ne-betlémská) „hvězda“ se chovala inteligentně, proto ve světle Písma, v době narození Ježíše, se nad Betlémem nenacházela fyzická kometa ani nebeské těleso, ale Jeho duchovní „hvězda“, jeho anděl, nadpřirozeného původu. Jestliže zaujmeme biblický pohled na „hvězdu“ Krále židů, potom jakékoliv, i ty matematicky nejpřesnější astronomické výpočty, jsou bezpředmětné.

Pan Dr. Grygar mi nikdy neodpověděl.

AMEN