Dnešní text ukazuje na Pána Ježíše Krista, mluví o jeho moci, mluví o jeho díle a ve vztahu k našemu tématu, ke zralosti, mluví o tom, jak máme být zakotveni v Kristu, zakořeněni do něj.
Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, se z Boha narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh na svět poslal svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdo nikdy neviděl. Jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.
Dneska se tedy podíváme na to, jak Otec oslavil svého Syna, a jak Boží syn oslavil svého nebeského Otce, a pak uvidíme, co to znamená také pro nás, pro náš křesťanský život, pro naši duchovní zralost.
Dnes se podíváme na sedmnáctou kapitolu z perspektivy prvního verše, z perspektivy jediné věci, kterou zde nacházíme. Podíváme se na samotnou skutečnost, že se Ježíš modlí, podíváme se na to, za co se modlí, a nakonec si ukážeme, proč se Ježíš modlí.
Zeptejte se sousedů, co si myslí o Ježíšově ukřižování? Zeptejte se přátel i spolužáků, co si myslí o Kristovu kříži. Každý zaujímá nějaký vztah, názor na osobu Krista a jeho ukřižování. I když dostanete odpověď: "mně je to jedno", nebo "nevím, nezajímá mně to", vždycky ta odpověď něco znamená – vyjadřuje vztah dotyčného k osobě Ježíše Krista.
Dnes se již potřetí a naposledy, budeme zabývat Boží neodolatelnou milostí, jinak řečeno: Účinným povoláním svatých Božích, které si Bůh zamiloval a vyhlédl, tj. vyvolil již před založením světa. Bůh účinně a neodolatelně zjevuje evangelium Ježíše Krista exkluzivně jen těm, které Otec vyvolil, Syn vykoupil a Duch svatý znovuzrodil. Jinými slovy, účinné pochopení Krista a Jeho evangelia je dáno jen zaslíbeným dětem.