Odpověď na tuto otázku nám může napovědět, jak rozumíme úloze starších v církvi. V mnoha církvích jsou dnes starší voleni na omezené funkční období, obvykle na čtyři roky, takže se složení staršovstva většinou každé čtyři roky trochu obměňuje. S tím také souvisí očekávání lidí – přijdou noví starší, přinesou nový vítr do plachet, budou mít nové nápady, nové myšlenky, budou chtít dělat věci více nově nebo naopak více postaru, podle gusta každého jednotlivce.
Bůh obnovuje smlouvu s Izákem a následně tuto smlouvu ratifikuje v nočním vidění, aby mu dal důkaz své přízně. Pošle jeho nepřátele, kteří ho vyhnali a oni budou těmi, kteří budou chtít uzavřít smlouvu s Izákem.
Toto vypadá jako poměrně vážná otázka, na kterou je možné jen obtížně odpovědět. Ovšem všechno závisí na našem porozumění tomu, kdo je to starší. Pokud si vyjasníme tuto věc, odpověď na naši otázku bude skutečně jednoduchá.
Dneska zůstaneme jenom u těch zkoušek, protože to je důležitá lekce, kterou se můžeme naučit ze života Izáka – žádné Boží dítě se v tomto světě nevyhne těžkostem, dokonce ani syn zaslíbení.
Boží slovo nás v této věci nenechává na pochybách, není nijak nejasné ani nejednoznačné. Naše lidská hříšnost v kontextu dvou tisíc let historie církve sice mnoho věcí v oblasti vedení a uspořádání místního společenství křesťanů zamlžila a zkomplikovala, ale Písmo je světlem, které osvěcuje naši stezku a může snadno narovnat, co lidská tradice pokřivila. V Bibli nenacházíme žádnou církevní hierarchii, žádné rozdělení na duchovní a laiky, žádné ordinované služebníky, faráře, kazatele, pastory, pastory pastorů, oblastní seniory, reverendy apod.
Tento krátký text, který dnes před sebou máme, je znovu velkým, silným, mocným ukazatelem, který vede až do Nového zákona, vede k Pánu Ježíši Kristu, vede k Božím dětem, vede nakonec k dvojímu narození, k narození z těla a k narození z Ducha, tedy k dětem Božím a dětem ďáblovým.