Josef je typem Krista, vzorem, ukazatelem. Josef není Kristus, ale na něm, na jeho příkladu, na jeho životě, můžeme vidět Pána Ježíše Krista. Bůh nám dal své Slovo tak, aby k nám promlouvalo ve světle života a díla Pána Ježíše Krista.
Nejprve se podíváme na Boží požehnání, jehož je tento rodokmen jednoznačným důkazem. Dále se musíme zastavit u pokárání, které nám Bůh mimo jiné skrze tento text, ale především skrze Ezaua dává. A nakonec si ukážeme, jak nás i takový text, jako je rodokmen bezbožného Ezaua, vede k Pánu Ježíši Kristu a ukazuje na něj.
Bůh obnovuje smlouvu s Jákobem, připomíná mu, co mu slíbil. To bylo ohromné požehnání a velká radost. Ale ruku v ruce s ní jdou i nelehké věci, protože Bůh také odvolává lidi z naší blízkosti, dokonce i ty nejbližší. A nakonec, Bůh připomíná svou věrnost a blízkost.
Jákob začal námluvy se světem, a to ho dovedlo ke strachu z lidí, což mělo strašlivé následky nejen pro něj samotného, ale ještě mnohem více pro lidi kolem něj. Ale nakonec si na tom všem ukážeme velikou Boží lásku, věrnost a milosrdenství, které Bůh prokazuje svým vyvoleným.
V našem dnešním textu se podíváme na tři věci – především na smíření obou bratrů, Jákoba a Ezaua, dále uvidíme obdarování, které často smíření doprovází, a nakonec uvidíme také rozchod, který je naprosto na místě. Není možné, aby věřící táhl jho s nevěřícím.