V Tesalonice se Pavel setkal s dobrým přijetím – lidé dychtivě naslouchali, jak vykládal Písmo, a někteří Židé uvěřili a spolu s nimi i mnoho pohanů, kteří se předtím obrátili od pohanství k židovství. Mezi novými křesťany bylo také nemálo žen z významných rodin. Evangelium se šířilo po Tesalonice jako povodeň. Pavel kázal Krista, jeho velikost a jeho vládu, vykládal Boží slovo a odvážně zvěstoval evangelium. A Bůh pracoval v životech lidí. V první kapitole si Pavel připomínal víru, lásku a naději (1Te 1,3.9-10), které se zjevně projevily v životech nově obrácených křesťanů. Proto tyto vlastnosti Pavel charakterizoval slovy činná víra, usilovná láska, vytrvalá naděje. Obrácení křesťanů v Tesalonice od model k Bohu bylo tak jasné a zjevné, že lidé sami vypravovali o tom, jak se Tesaloničtí obrátili. Ve druhé kapitole potom Pavel připomínal křesťanům v Tesalonice svou službu, která stála na Božím slově, na čistých motivech a na Božích, biblických metodách. Připomínal jim vzájemný vztah lásky, který byl mezi jimi a jím, připomínal jim svou pastýřskou službu, ve které byl něžný jako matka a vedl je pevně jako otec, který vychovává své děti. Ale to vše bylo postavené na Božím slově:

• Proto i my děkujeme Bohu neustále, že jste od nás přijali slovo Boží zvěsti ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží, jímž skutečně jest. Vždyť také projevuje svou sílu ve vás, kteří věříte. (1Te 2,13)

Zde se nachází důvod Pavlovy chvály a vděčnosti. Je to důvod chvály v životě každého skutečného křesťana – každý křesťan přijímá Boží slovo jako slovo Boží. Jedná se o jednoznačný důsledek působení Ducha svatého v životě křesťana. Stejně jako Duch svatý nedovolí Božímu dítěti, aby dlouhodobě setrvávalo v nějakém hříchu, nedovolí mu ani, aby dlouhodobě odmítalo Boží slovo jako slovo samotného Boha. A pro většinu Božích dětí to bude něco naprosto přirozeného. V tomto a následujících článcích se podíváme na čtyři věci, které jsou obsažené v tomto textu. Dnes se zaměříme na první z nich a to autorita Božího slova.

Pavel staví do kontrastu slovo lidské a slovo Boží. Ačkoliv Písmo je napsané lidmi, je současně plně slovem Božím. Můžeme, máme a dokonce musíme k Bibli přistupovat s tím, že kdykoliv ji otevíráme a čteme, promlouvá k nám Bůh sám. Bible je Boží slovo. Nemusíme ho v Bibli hledat, nemusíme ho z Bible vymýšlet, nemáme se nechat Biblí inspirovat, ale potřebujeme Bibli poslechnout, protože jejími slovy promlouvá Bůh sám. Každé slovo použité v originálním textu Písma je přesně tím slovem, které Bůh chtěl použít.

Pokud bychom váhali nad tím, jak máme přistupovat k Písmu, můžeme se podívat na Pána Ježíše Krista a všimnout si, jak k zapsanému Božímu slovu přistupoval On. Ačkoliv je Božím synem, a tedy všechno, co řekl, bylo Božím slovem, považoval Písmo za konečnou autoritu – ať již to bylo v konfrontaci satana při pokušení na poušti, kde třikrát citoval z Deuteronomia a zahnal pokušitele odkazem na „je psáno“, nebo při napomínání farizeů a saduceů, kdy jim znovu připomínal: „Nečetli jste…“ (Mt 12,5; Mt 19,4; Mt 21,42 nebo Mt 22,31). A v Janovi 10,35 se v debatě s farizeji zabývá jedním slovem a dodává:

• Písmo musí platit… (J 10,35)

Sám Pán Ježíš Kristus přistupoval k Písmům Starého zákona jako k autoritativnímu, závaznému, neomylnému a cele bezchybnému slovu Božímu. A jeho učedníci, autoři Nového zákona, vedeni Duchem svatým chápou jako Boží slovo také své texty. Celá Bible, jak ji máme dnes, 39 knih Starého zákona a 27 knih Nového zákona, je Božím slovem.

Proč musíme tak důrazně a důsledně trvat na tom, že Písmo je Boží slovo a že každé slovo, které je v něm zapsané, je skutečně Božím slovem? Je to velmi jednoduché. Veškerá Písma svědčí o Kristu. Hlavním tématem Bible je Bůh, který přišel v těle, Ježíš Kristus. Pokud opustíme doslovnou inspiraci Písma, dostáváme se do vážného nebezpečí, že nepoznáme skutečného Krista, který se nám zde dává poznat, že ho zaměníme za jiného Krista, za lžimesiáše, tedy antikrista. Přesně před tím varoval Pavel Korintské (2K 11,4) a svým vlastním příkladem jim ukazoval, co to znamená „ne nad to, co je psáno“ (1K 4,6).

Ruku v ruce s autoritou Písma jde také o naše spasení. Z Písma se dovídáme evangelium, které je Boží mocí ke spasení, k životu, který nalézáme jenom a jedině v Ježíši Kristu. Pokud by to měl být ukazatel, který jednou ukazuje sem a podruhé tam, byl by velmi nespolehlivý. Pokud by ukazatel závisel na tom, co se nám líbí nebo nelíbí, nebo jak se zrovna cítíme nebo co prožíváme, budou naší autoritou naše záliby nebo pocity. Ale Pavel říká Tesalonickým, že nepřijali evangelium jako slovo lidské, ale přijali ho takové, jaké doopravdy je – tedy jako čisté slovo živého Boha.