Podíváme se nejprve do minulosti, na historické souvislosti, tedy na to, že Kristus vstal první – to je historická pravda, která je základem naší víry. Následně se podíváme na některé argumenty, které se týkají naší víry i našeho života. A nakonec se podíváme dopředu, na naší naději.
V tom dnešním kázání se podíváme na tři jednoduché otázky, které si můžeme položit nad tím naším textem, a které bychom si spolu s dalšími otázkami měli klást, kdykoliv otevíráme Boží slovo, kdykoliv studujeme nějaký text Písma. Ty otázky jsou: Kdo, co a koho.
Ještě jednou vás vítám na dnešním shromáždění. Je to tak trochu mimořádné shromáždění, protože obvykle se v pátek nescházíme. Ale protože je státní svátek a připomínáme si ony velké události Velikonoc, využíváme tuto příležitost k tomu, abychom měli společenství a abychom také otevřeli Boží slovo a slyšeli jeho výklad, slyšeli evangelium Kristovo.
Dneska to shrneme. Rád bych se na vlastnosti těch zbožných králů podíval trochu z jiného úhlu. Byly to vlastnosti. Byly to rysy. Bylo to něco, co bylo v jejich srdcích. Ale podívejme se na to dneska tak, že to byly cesty, po kterých oni chodili. Byly to cesty. Byl to způsob, jak žili.
Zbožní izraelští králové se vraceli do Božího slova, stavěli na něm a jednali podle něj. Také nás vede Bůh k tomu, aby v nás přebývalo jeho Slovo ve vší plnosti (Ko 3,16), a Pán Ježíš učí své učedníky, že kdo ho miluje, bude jeho Slovo zachovávat (J 14,23).
Jistota pevné naděje v Kristově zmrtvýchvstání
Dal jsem jim svou slávu, aby byli jedno …
Chození s Pánem
Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání
