Podíváme se na to, jak Bůh používá Josefa k výkladu snů faraónových služebníků, dále se podíváme na to, že Bůh používá lidské sny a nakonec dojdeme k tomu, že (a jak) používá své Slovo.
Podíváme se na tři věci, které se týkají Boží blízkosti – uvidíme, jak je Bůh s námi v našem pokušení, dále uvidíme Boží blízkost v ponížení a nakonec to shrneme a ukážeme si, jak je Bůh s námi v našem osamění.
V našem studiu knihy Genesis se dostáváme do samotného závěru, k poslednímu velkému celku, poslednímu životnímu příběhu, kde svou roli stále hraje Jákob, nicméně tou hlavní lidskou postavou posledních dvanácti kapitol Genesis je Josef, Jákobův milovaný, ztracený a později znovu nalezený syn.
V dnešním kázání se podíváme na hřích, jímž je tato kapitola naplněna, setkáme se také s Božím soudem, individuálním, nad jednotlivcem a nakonec budeme přemoženi Boží milostí, která překonává hřích i soud.
Josef je typem Krista, vzorem, ukazatelem. Josef není Kristus, ale na něm, na jeho příkladu, na jeho životě, můžeme vidět Pána Ježíše Krista. Bůh nám dal své Slovo tak, aby k nám promlouvalo ve světle života a díla Pána Ježíše Krista.
„Hle, mistr snů přichází …“
„Nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu!“
Josef jako předobraz Pána Ježíše Krista
