Stříbro ani zlato nemám …

Jaroslav Kernal, Praha 20. září 2020

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Jsme v knize Skutků a dnes společně projdeme třetí kapitolu této knihy. Pán Ježíš řekl učedníkům, aby zůstali v Jeruzalémě, dokud nebudou vyzbrojeni mocí z výsosti, což se stalo v den letnic. Duch svatý sestoupil na učedníky, naplnil je a zapečetil. Z jednotlivých učedníků udělal své tělo – svým Duchem je spojil v jedno. Petr kázal zástupům a lidé byli zasaženi evangeliem a tři tisíce lidí se připojilo k církvi. V závěru druhé kapitoly jsme viděli, jak žila první církev, co dělala a co dělal Bůh – Bůh konal veliké věci a působil bázeň mezi lidmi a také každý den přidával ke společenství církve ty, které povolával k víře. Dnes budeme pokračovat. Přečteme Skutky 3. 

Lukáš napsal Skutky pro Theofila, nám neznámého učedníka, kterému věnoval Evangelium a Skutky. Cílem bylo, aby ho seznámil se všemi událostmi, jak se seběhly, aby ho posílil v tom, v čem už byl vyučován, aby prohloubil jeho pochopení evangeliu a vybudoval jeho víru v Pána Ježíše Krista. A to dělá i ve třetí kapitole. Ve druhé jsme četli, že „skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení“ (Sk 2,43). Zde je popsán jeden z těchto zázraků – Petr s Janem přivedli k Pánu Ježíši Kristu muže od narození chromého a Pán ho kompletně uzdravil. Tato událost vedla ke shromáždění lidí, které apoštolové využili ke kázání evangelia. I když se církev každý den shromažďovala v chrámu, zdá se, že každý den nekázala lidem mimo církev evangelium. Ale když se shromáždil zástup, vystoupil Petr a kázal.

I. Zázrak (v. 1-10)

• Sk 3:1-6 Petr a Jan šli o třetí hodině do chrámu k odpolední modlitbě. Právě tam přinášeli nějakého člověka, chromého od narození; každý den ho posadili u chrámové brány, které se říká Krásná, aby prosil o almužnu ty, kdo tam vcházeli. Když viděl přicházet do chrámu Petra a Jana, prosil také je o almužnu. Petr spolu s Janem na něj upřeli zrak a řekli: „Pohleď na nás!“ Obrátil se k nim a čekal, že od nich něco dostane. Petr však řekl: „Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!“

V prvních dvou kapitolách se Lukáš soustředil na Petra. Nyní vedle Petra vystupuje také Jan, i když to byl znovu Petr, který vystoupil a kázal. Petr, Jan a Janův bratr Jakub byli Ježíšovi nejbližší učedníci. V evangeliích je na několika místech vidíme, jak se s Ježíšem účastní něčeho, čeho se ostatní neúčastnili. Byli s Ježíšem na hoře proměnění, byli při vzkříšení Jairovy dcery, Ježíš je poprosil, aby se s ním modlili v zahradě Getsemane. Petra a Jakuba poslal Ježíš, aby připravili horní místnost, kde s učedníky jedl beránka. O Jakubovi uslyšíme zanedlouho ve Skutcích, protože to byl první z apoštolů, který zemřel kvůli své víře – Herodes ho nechal popravit ve vězení (Sk 12,2). Tady vidíme Petra a Jana. A musíme se na chvilku zastavit u té scény, o které jsme četli.

Církev se každý den schází v chrámu. Petr a Jan každý den chodí do chrámu pravděpodobně stejnou cestou. Chromého muže každý den pokládají ke Krásné bráně, aby si tam vyžebral něco na své živobytí. Nejspíš někoho měl, kdo ho tam každý den přinesl, protože byl od narození chromý. Je možné, že Petr s Janem kolem toho muže chodili každý den – stejně jako kolem mnoha dalších žebráků. Ale tento den se Petr a Jan u tohoto žebráka zastavili, protože prosil také je o almužnu. Nevíme, jestli to udělal někdy dřív, ale víme, co se stalo – Pán Ježíš ho skrze Petra a Jana uzdravil. Církev neměla stříbro ani zlato, ale měla Boží moc. Dneska má církev, rozhodně ta na západě, víc zlata a stříbra, nebo nemovitostí a peněz, pokud to převedeme do současné doby, než kdykoliv v minulosti. Ale – a není to jenom pocit – chybí nám Boží moc. Možná je to tím, že nám chybí víra, nebo je to tím, že jsme málo závislí na Bohu (a to s vírou hodně souvisí). Petr s Janem tomu chromému muži, od narození chromému, řekli, aby vstal a chodil. Kdyby tady Bůh nepracoval, bylo by to kruté a ponižující. Mohlo by to vypadat, že se mu vysmívají. Mimochodem kdyby Petr s Janem disponovali Boží mocí sami o sobě, bez naprosté závislosti na Bohu, bylo by to kruté a bezohledné, pokud by chodili kolem tohoto chromého muže den co den do chrámu a nepomohli mu už dříve. To nám ukazuje, že Bůh působil skrze ně. Nebyli to oni, kdo způsobili ten zázrak (a Petr to dále říká), ale byl to Bůh, kdo ten zázrak způsobil a je použil jako svůj nástroj. Jak se projevila jejich víra? Podívejte se dál do toho textu:

• Sk 3:7-10 Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby, vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha. A všichni ho viděli, jak chodí a chválí Boha. Když poznali, že je to ten, co sedal a žebral před chrámem u Krásné brány, žasli a byli u vytržení nad tím, co se stalo.

Petr jednal ve víře. Vzal chromého za ruku a pomáhal mu vstát. Pokud nemáte jistotu, že Bůh jedná, nedělejte to, protože jinak tomu člověku ublížíte. Zde Bůh jednal velmi mocně. Člověk chromý od narození nemá žádné svaly, vazy, neumí chodit. Když budete mít těžký úraz, a budete rok ležet, budete se muset naučit chodit, protože to zapomenete. Tenhle člověk se to nikdy neučil! Ale zpevnily se mu klouby, obnovily se mu svaly a Bůh mu dal schopnost chodit a skákat. To je zázrak, který působí Bůh. A aby to bylo ještě jasnější, ten muž začal chválit Boha a všichni viděli, jak chodí a chválí Boha. A poznali ho, a žasli ještě víc. Byli u vytržení nad tím, co se stalo. To je to, co působí zázrak. Když Bůh jedná nadpřirozeně, jsme u vytržení a žasneme. Pro křesťany je to mnohem snadnější než pro nevěřící, protože známe Boha a víme, jak pracuje. A tak můžeme vidět mnoho zázraků ve svých životech i v životech druhých. Tím nechci říct, že máme hledat zázraky, ale chci říct, že máme přemýšlet nad tím, jak Bůh jedná v našem životě. A čím víc to budeme dělat, tím více uvidíme Božího jednání a budeme žasnout nad tím, jak je Bůh dobrý a jak je velký. A potom nás to povede přesně k tomu, co dělá Petr – uvidíme Pána Ježíše Krista, jak jedná ve své moci a ke své slávě. A to je druhý bod:

II. Vysvětlení (v. 11-16)

• Sk 3:12-13 Když to Petr viděl, promluvil k lidu: „Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč hledíte na nás, jako bychom svou vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že tento člověk chodí? Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a kterého jste se před Pilátem zřekli, když ho chtěl osvobodit.“

Petr využil příležitost, která se otevřela, a promluvil k lidem. Za tři roky, které strávil v blízkosti Pána Ježíše Krista, viděl nespočet zázraků. Viděl vzkříšené z mrtvých – Jairovu dceru, syna vdovy z Naim, Lazara – a viděl vzkříšeného Pána! Viděl slepého od narození, který začal vidět, chromé, kteří chodili, malomocné, kteří byli očištěni od svého malomocenství, ženu, která dvanáct let trpěla krvácením a dotkla se třásní Ježíšova oblečení a byla uzdravena. Viděl uzdravení na dálku, viděl nasycení zástupů, kdy vlastníma rukama rozdával chléb a ten chléb neubýval, on sám šel po vodě … Nebyl překvapení, ale ti lidé v chrámu byli. A Petr jim vysvětluje, co se stalo. Je to úplně stejné jako v první kapitole. A nechce, aby se lidé soustředili na toho uzdraveného, nechce, aby se lidé soustředili na něj nebo na Jana, ale vede je k Bohu a k Pánu Ježíši Kristu. To nebyla naše zbožnost ani naše moc, ale Bůh oslavil svého služebníka Ježíše. Petr je vede přímo ke Kristu. Zdá se, že jeho vyznání je stejné, jako bylo vyznání Pavla, který napsal křesťanům do Korintu:

• 1K 2:2 Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného.

A podívejte se na to, co říká Petr těm lidem, kteří byli v chrámu a viděli toho uzdraveného muže, jak poskakuje a chválí Boha:

• Sk 3:14-15 Svatého a spravedlivého jste se zřekli a vyprosili jste si propuštění vraha. Původce života jste zabili, Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky.

Petr je vede k pochopení jejich hříchu. Vede je přímo k samotné podstatě hříchu, ke vzpouře proti Bohu. Od spravedlivého jste dali ruce pryč, zřekli jste se ho, a místo něj jste se přihlásili k vrahovi. To je syrovost lidského nitro – chceme, aby žil vrah, a rádi zabijeme svatého. V lidském srdci nepřebývá žádné dobro, spravedlnost, ani svatost. Lidské srdce je úplně zkažené. To neznamená, že není schopno udělat něco dobrého, ale dělá to navzdory vlastní zkaženosti. Známe mnoho příběhů o dobrých loupežnících, pirátech, psancích a podobných lidech. Je nám mnohem bližší mít kladného hrdinu, který je svou podstatou vlastně ničema, ale nakonec se ukáže, že je udělá lepší věci, než hrdina, který by byl kladný od začátku až do konce. Takového vykreslujeme jako nudného, přihlouplého a opovrhujeme jím. To je naše přirozenost, která se promítá do příběhů, které si vyprávíme. To všechno začíná naší vzpourou proti Bohu, na kterou ukazuje Petr ve svém kázání.

Je tady paradox – původce života jste zabili. Podívejte se, co říká o Kristu – že je původce života. Už ve druhé kapitole jsme viděli, že ukazuje na Kristovo božství z proroctví Jóela a z Žalmu 110, nyní označuje Krista za původce života. Kdo učinil z Adama, z toho kusu hlíny živou duši? Kdo mu vdechl život? Kdo byl a je původcem života? Bůh sám! A Petr říká, že Ježíš je původce života. Ale také mluví o tom – a v tom je ten paradox – že původce života byl zabit, zavražděn. Ten, který měl život sám v sobě, byl zabit. Jak je něco takového možné? Není to možné jinak, než jak o tom mluví Ježíš, když říká, že dává svůj život za své ovce sám od sebe. Nikdo mu ho nemůže vzít, protože má moc svůj život dát a má moc ho opět přijmout (J 10,18). Proto Petr připomíná, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých a apoštolové jsou toho svědky. Ježíš Kristus je dárce života, je mocný Bůh.

• Sk 3:16 A protože tento člověk, kterého tu vidíte a poznáváte, uvěřil v jeho jméno, moc Ježíšova mu dala sílu a zdraví – a víra, kterou jméno Ježíšovo v něm vzbudilo, úplně ho uzdravila před vašima očima.

Lukáš mistrně navazuje na to, o čem psal v předchozí kapitole. Tam bylo zaznamenáno Petrovo kázání z dne letnic, kdy mluvil o tom, že kdo vzývá jméno Páně, bude spasen (Sk 2,21). Nyní mluví o tom, že tento muž uvěřil v jeho jméno a byl uzdraven před očima mnoha lidí. A ve čtvrté kapitole dosvědčí – znovu ústy Petra, že není pod nebem jiného jména, než je jméno Ježíš, jímž bychom mohli být spaseni (Sk 4,12). V Kristu je moc ke spasení. Ježíš Kristus je naším evangeliem – ten, který zemřel za naše hříchy, byl pohřben, slavně vstal z hrobu a vystoupil k Otci a brzo se vrátí, aby soudil zem. Toto je Petrovo vysvětlení toho, co se stalo s tím mužem, který byl před jejich očima uzdraven. A k tomuto vysvětlení Petr přidává ještě výzvu – a to je další bod:

III. Výzva (v. 17-23)

• Sk 3:17-18 Vím ovšem, bratří, že jste jednali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové. Bůh však tímto způsobem vyplnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět.

Petr je velmi milosrdný, jak k těm, kteří stojí před ním, tak k jejich vůdcům – říká jim, že jednali z nevědomosti. Minimálně o jejich vůdcích to tak úplně neplatilo. Vzpomeňte si na to, co zapsal Lukáš:

• Lk 22:66-71 Jakmile nastal den, shromáždili se starší z lidu, velekněží a zákoníci, odvedli ho před svou radu a řekli mu: „Jsi-li Mesiáš, pověz nám to.“ Odpověděl jim: „I když vám to řeknu, neuvěříte. Položím-li otázku já vám, neodpovíte. Ale od této chvíle bude Syn člověka sedět po pravici všemohoucího Boha.“ Tu mu řekli všichni: „Jsi tedy Syn Boží?“ On jim odpověděl: „Vy sami říkáte, že já jsem.“ Oni řekli: „Nač ještě potřebujeme svědectví? Vždyť jsme to slyšeli z jeho úst.“

To nevypadá jako nevědomost. Je to zaslepenost, to určitě. Ale zdá se, že vůdcové Izraele do nějaké míry věděli, koho mají před sebou. Nedocházela jim hloubka této skutečnosti, ale nebyli nevědomí. Byli slepí. Stejně jako ti lidé, kteří křičeli: „Ukřižovat!“ Stejně slepí, jako jsme byli i my, než nám Bůh otevřel oči. I o nás platilo, že jsme si vybrali raději vraha, než Božího syna, že jsme nechtěli znát Pána, dokud on sám nepřišel do našich životů, dokud v nás jeho jméno nevzbudilo víru, která nás zachránila. Ale Petr mluví ještě víc konkrétně k těm lidem, které má před sebou a mluví o tom, co bylo ještě v živé paměti těch lidí. Mluví o tom, že se naplnil Boží plán, který říkal, že Mesiáš bude trpět. Ukazuje to přímo na události ukřižování, která se odehrála jenom pár měsíců před tímto kázáním. Když o pár let později vykládá evangelium Židům Pavel, už není takto konkrétní, ale po synagogách ukazuje z Písem Židům, že Mesiáš musel trpět (byl to Boží plán) a že ten Mesiáš je Ježíš. Pavel i Petr nakonec vedou lidi vždycky k pokání, k tomu aby odložili svou vzpouru proti Bohu a odvrátili se od svých hříchů a následovali Krista.

• Sk 3:19-20 Proto čiňte pokání a obraťte se, aby byly smazány vaše hříchy a přišel čas Hospodinův, čas odpočinutí, kdy pošle Ježíše, Mesiáše, kterého vám určil.

Ježíš vstal z mrtvých a vystoupil k Otci. Ale přijde znovu, až přijde čas Hospodinův, čas odpočinutí. To je velmi zajímavé slovo – nyní je čas milosti, ale ještě není čas odpočinutí. Nyní je čas, kdy činíme pokání a kážeme evangelium. Pavel napsal Římanům:

• Ř 13:11-12 Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla.

Blíží se den Páně, den příchodu Ježíše Krista, den odpočinutí. Na jedné straně to je den soudu, protože až přijde Pán, bude soudit zem, přijde jako strašlivý válečník a soudce, který bude rozbíjet národy železnou berlou. Ale přijde také jako vykupitel pro ty, kteří k němu ve dne v noci volají. Přijde pro svou nevěstu. Petr říká:

• Sk 3:21 On zůstane v nebi až do chvíle, kdy bude všechno nové, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy svých svatých proroků.

Pavlík tento verš překládá takto:

• … toho ovšem až do časů znovuzřízení všech věcí, — o nichž Bůh promlouval ústy svých svatých proroků[, kteří byli] od počátku světa, — musilo přijmouti nebe …

Ježíš bude v nebi, dokud nebudou obnoveny všechny věci. To je velmi zajímavé prohlášení. Židé čekali Mesiáše, který obnoví království na zemi, který obnoví slávu Izraele. Ale Ježíš řekl apoštolům, že není jejich věcí vědět čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci. A Petr říká, že přijde čas odpočinutí, až přijde Pán Ježíš – ale on přijde, až bude všechno obnoveno. To je chvíle, kdy dojde ke vzkříšení z mrtvých, Pán sestoupí a bude soudit zem. A všechno bude učiněno nové – nebe i země i všechno, co je v nich. Nové stvoření dojde ke svému cíli, bude obnoveno ve slávě a nádheře, pro kterou ho Bůh určil a ke které ho Bůh nyní připravuje. A k této výzvě k pokání, kterou Petr dává, připojuje také varování:

• Sk 3:22-23 Mojžíš řekl: ‚Hospodin, náš Bůh, vám povolá proroka z vašich bratří, jako jsem já; toho budete poslouchat ve všem, co vám řekne.‘ A ‚každý, kdo toho proroka neuposlechne, bude vyhlazen z mého lidu.‘

Mojžíš byl považován za největšího ze starozákonních proroků. Mojžíš mluvil s Bohem a skrze něj Bůh dal Izraelcům zákon. Ale skrze něj také zaslíbil svého Syna, proroka, který bude větší než Mojžíš, protože lidé ho budou poslouchat ve všem, co řekne. A kdo by ho neposlechl, nebude součástí Božího lidu, ale bude vyhlazen. Mojžíš ukazoval na Krista. Vzpomeňte si, jak Pán Ježíš šel se dvěma svými učedníky do Emauz – jak je vyučoval, že Mesiáš bude trpět:

• Lukáš 24:27 Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma.

Mojžíš mluvil o Kristu. A všichni ostatní proroci také. To svědectví Písma je naprosto jednotné a ukazuje jediným směrem – na Pána Ježíše Krista. On je tím zaslíbeným Mesiášem, on je jediným Pánem a Spasitelem, jediným prostředníkem mezi námi a Bohem – Bůh a člověk v jedné osobě, prorok, velekněz i král. V něm se naplňuje celé Písmo. Ovšem kromě varování připojuje Petr ke své výzvě také zaslíbení – a to je poslední bod kázání:

IV. Zaslíbení (v. 24-26)

• Sk 3:24 Také všichni ostatní proroci, kolik jich jen od Samuele bylo, přinášeli zvěst právě o těchto dnech.

Celý Starý zákon ukazuje právě sem. Všichni proroci přinášeli zvěst o těchto dnech. Kristus je Bůh, který přišel v těle. Dal se nám poznat jako člověk, ale na jeho lidství se zrcadlí také jeho božství. On je vrcholem Božího zjevení. Neexistuje lepší zjevení Boha, než je v Pánu Ježíši Kristu. A právě sem vede Petr své posluchače, a my musíme jít spolu s nimi, i když nejsme Židy.

• Sk 3:25 Vás se týkají zaslíbení proroků i smlouva, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi: ‚V tvém potomstvu budou požehnány všechny národy na zemi.‘

Židé jsou tělesnými potomky Abrahama. A proto mohl Petr vztáhnout ta slova přímo na ně. Ale smlouva, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem, se netýkala jenom tělesných potomků Abrahama, ale všech národů na zemi. Proto můžeme stejná slova použít také my, když mluvíme s lidmi kolem nás – vás se týkají zaslíbení proroků i smlouva, kterou Bůh uzavřel s Abrahamem. Pavel vysvětluje, že v originálním textu se mluví o potomku, skrze něhož budou požehnány všechny národy (Ga 3,16) a ukazuje, že tím potomkem je Kristus. V něm Bůh požehnal také nám. A myslím, že to je něco, nad čím jenom málo přemýšlíme a proto to také nedoceňujeme. Bereme to tak trochu jako samozřejmost, ale je to proto, že máme za sebou dva tisíce let křesťanské historie. Ale Pavel připomínal obráceným pohanům z Efezu:

• Ef 2:11-13 Pamatujte proto vy, kteří jste svým původem pohané a kterým ti, kdo jsou obřezaní na těle a lidskou rukou, říkají neobřezanci, že jste v té době opravdu byli bez Krista, odloučeni od společenství Izraele, bez účasti na smlouvách Božího zaslíbení, bez naděje a bez Boha na světě. Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev.

Skutečně jsme neměli nic. Kdyby se nad námi Bůh nesmiloval, kdyby to nezaslíbil ve svém Slově, ve své smlouvě, kterou uzavřel s Abrahamem, naše srdce by bylo stále temné a tvrdé, naše mysl by byla bez poznání Boha, byli bychom bez Krista a daleko od Boha. Ale Bůh se slitoval. V Božím plánu bylo nejenom utrpení Mesiáše, ale také spasení Židů i pohanů. Evangelium je Boží mocí, a zjevuje se v něm Boží spravedlnost, předně pro Žida, ale také pro Řeka, tedy pro pohana, tedy pro mě a pro vás. Bůh se rozhodl, že zachrání lidi ze všech národů a požehná jim skrze potomka Abrahama, skrze potomka Davida. Bude to prorok jako Mojžíš, bude to kněz jako Melchisedech, který se setkal s Abrahamem a bude to král jako David. Ježíš Kristus je naším vykupitelem, je prorokem, knězem a králem v jedné osobě. V něm docházíme veškerého duchovního požehnání nebeských věcí, v něm jsme se stali Božími dětmi a máme doširoka otevřený přístup před Boží tvář.

• Sk 3:26 Především pro vás povolal svého služebníka a poslal ho k vám, aby vám přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů.

Především pro vás – ta slova nemusíme nutně vztahovat na Židy nebo na pohany, ale primárně na ty, kdo slyší Boží slovo. Je to součást výzvy evangelia, je to součást zaslíbení, která nám Bůh dal. A jestliže dnes slyšíte jeho hlas, jestliže k vám dnes Bůh promlouvá skrze toto evangelium, skrze toto kázání, je to slovo pro vás a platí přesně v tom smyslu, jak ho myslel také Petr – především pro vás poslal svého služebníka, aby přinesl požehnání a odvrátil každého od jeho hříchů.

Bůh zaslíbil, že požehná všem, kteří budou poslouchat toho proroka, kterého pošle. A právě tak zaslíbil, že každému, kdo v něj uvěří, budou odpuštěny jeho hříchy. I kdyby byly jako šarlat, budou smyty a ten člověk bude jako sníh. Na kříži Bůh přibil naše hříchy na kříž a všechny viny nám odpustil. Připomínáme si to při večeři Páně, radujeme se z toho při každé vzpomínce na to. Naplňuje nás to úžasem a bázní, protože Bůh přijímá takové hříšníky, jako jsem já a jako jste vy. Na to skutečně náš rozum nestačí a my můžeme, nebo spíš musíme jenom žasnout a radovat se z toho. To byl výsledek také tohoto Petrova kázání – podívejte se do Písma:

• Sk 4:4 Ale mnozí z těch, kteří slyšeli Boží slovo, uvěřili, takže jich bylo již na pět tisíc.

Kéž takto zní evangelium také z našich úst, aby lidé slyšeli o Boží milosti a zachraňováni skrze víru v Pána Ježíše Krista. Chtěl bych vás povzbudit, abyste se přimkli ke Kristu, abyste šli k němu a spoléhali jenom na něj, abyste se radovali z odpuštění hříchů a rozjímali nad požehnáním, které máte v Pánu Ježíši Kristu. Není nic lepšího, co bychom mohli udělat. Čím více budeme v Pánově přítomnosti, tím více také porosteme do jeho podoby a na našich odhalených tvářích se bude zrcadlit slavná zář Páně. Skloňme teď svou hlavu k modlitbě a vzdejme Pánu chválu, která mu náleží. Amen.