Celá první polovina čtvrté kapitoly mluví o jednotě křesťanů a o jejím zachovávání a o růstu v této jednotě pod svrchovanou vládou hlavy církve, Krista.
Od přirozeného člověka cesta k Bohu nevede. Cesta vede jen od Boha k člověku. Pouze Bůh může vyvolit člověka. Bůh se z nevýslovné lásky a milosti sklonil, aby si k sobě, pro svoji slávu, kvůli sobě, a pro sebe přitáhl svůj vyvolený lid, své hlasitě vyvolané, svoji ekklésii, tj. církev.
Ve čtyřech verších, které dnes máme před sebou, vidíme, že Petr začal jednat pokrytecky, když se oddělil od pohanů kvůli tomu, že nezachovávají zákon a jeho pokrytectvím se dali strhnout i ostatní Židé, včetně Barnabáše. Ale evangelium Kristovo dává autoritu jednat podle pravdy, rozsuzovat podle pravdy a napomínat každou nepravost a hřích.
Dnešní oddíl nás vede k tomu, abychom lépe rozuměli obsahu evangelia, rozsahu evangelia i účinkům evangelia. O obsah jde, co se týče zprávy samotné, o rozsah, co se týče lidí, které zasahuje a proměňuje, a účinek jaký to má na život jednotlivce i celého společenství Kristovy církve.
Celá polovina čtvrté kapitoly mluví o jednotě křesťanů a my se dnes z prvních tří veršů podíváme na dvě důležité věci: 1. Především na to, že jsme povoláni k tomu, abychom žili život hodný Kristova evangelia a, 2. dále na to, jak má takový život vypadat.
Cesta k jednotě církve
Jen vyvolení mohou přijít k Bohu
Evangelium je mocí pravdy
Evangelium je měřítkem pravdy
Základní stavební kameny jednoty
