Křesťanská zralost XI.

Jaroslav Kernal, Praha 12. ledna 2020

Pokoj vám a milost, milí v Kristu. Znovu dnes otevíráme Jana 17 a pokračujeme ve výkladu této velké kapitoly s ohledem na křesťanskou zralost. Začali jsme tuto sérii o zralosti třemi kázáními ze Sk 20,28, které se týkaly církve a jejího fungování. Potom jsme šli do Jana a zaměřili jsme se na život křesťana ve světle této modlitby Pána Ježíše Krista. Takže jsme mluvili o modlitbě a jejím místě v životě křesťana i církve, mluvili jsme cíli křesťanského života, jímž je oslavit Boha, viděli jsme, jak máme být zakotveni v Kristu, poznávat Boha (což je věčný život) a oslavovat Pána Ježíše Krista. Dále jsme mluvili o vytrvalosti svatých, která je možná jen proto, že jsme Božím dílem, což souviselo s minulým kázáním, které bylo o zachování svatých. Ty, které Otec dal Synovi, zachová až do dne jejich oslavení. Toto vědomí je mocí křesťanského života a je také zdrojem naší radosti. A o radosti budeme mluvit dnes. Pán Ježíš se modlil:

• Jan 17:13-16 Nyní jdu tedy k tobě a toto říkám ve světě, aby v sobě měli plnost mé radosti. Dal jsem jim tvé Slovo a svět je nenáviděl, protože nejsou ze světa, stejně jako já nejsem ze světa. Nežádám, abys je vzal ze světa, ale abys je zachoval od zlého. Nejsou ze světa, stejně jako já nejsem ze světa.

Ježíš pokračuje ve své modlitbě za své učedníky, tedy za ty, které mu Otec daroval proto, aby jim dal věčný život. Tento život je skutečným životem, je hojný život. Vzpomeňte si, jak mluvil o ďáblu, který je lhářem a přichází proto, aby kradl, zabíjel a ničil. Ale Ježíš je dobrý pastýř, který přišel, aby dal svým ovcím život, a to život v hojnosti (J 10,10). Je dobrý pastýř, který pokládá svůj život za ovce. Život, který Pán dává každému, kdo v něj věří, je hojný život, plný život, věčný život, život v radosti, ve spravedlnosti, v pokoji a v lásce. Ježíš se modlil za své učedníky a ve své modlitbě říká, že odchází k Otci a říká tuto svou modlitbu (a můžeme k ní na tomto místě přidat i jeho předchozí vyučování), aby učedníci měli plnost jeho radosti. Radost je tady zmíněna jako jeden ze znaků Pánových učedníků, podobně jako jinde: jako ovoce Ducha svatého (Ga 5,22), jako plnost Božího království (Ř 14,17), jako příkaz:

• Fp 3:1 A tak, bratří moji, radujte se v Pánu. Psáti vám stále totéž mně není zatěžko a vám to bude oporou. (Fp 2,18; Fp 4,4)

V dnešním kázání se tedy podíváme na to, co znamená tato plnost Kristovy radosti, a dále si z našeho textu ukážeme jednak na prostředky Kristovy a radosti a také na překážky, které nám brání v radosti, na věci, které nám tuto Kristovu radost berou. Pojďme tedy k prvnímu bodu dnešního kázání:

I. Plnost Kristovy radosti

Ježíš zde v modlitbě připomíná učedníkům, co jim vysvětloval před malou chvílí, když je vyučoval o Duchu svatém. Ve třinácté kapitole mluvil o tom, že musí odejít na místo, kam za ním v tuto chvíli učedníci nemohou přijít.

• J 14,28 Slyšeli jste, že jsem vám řekl: Odcházím – a přijdu k vám. Jestliže mě milujete, měli byste se radovat, že jdu k Otci; neboť Otec je větší než já.

Tady začíná radost učedníků – že Ježíš jde k Otci. Proč by se ale učedníci měli z něčeho takového radovat? Odpověď je velmi jednoduchá – jestliže Ježíš odchází k Otci, potom to znamená, že dokonal dílo, kvůli kterému přišel. Z dalšího vyučování o Duchu svatém vyplývá, že pošle jiného Přímluvce, který je bude uvádět do plnosti pravdy, který jim bude svědčit o Kristu, díky němuž budou moci mít vztah s Kristem, i když už nebude fyzicky přítomný mezi nimi. A v Janovi 15 vyučuje v podobenství, ve kterém se označuje za pravý viný kmen, o Otci mluví jako o vinaři a o učednících jako o ratolestech. Mluví o tom, že si učedníky zamiloval, že mají zůstávat v něm a mají se modlit v jeho jménu:

• J 15:7.11 Zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám. … To jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná.

Učedníci se mají radovat. Radost patří ke znakům Kristových učedníků. Křesťan má být známý svou radostí. Křesťan má totiž mnoho důvodů k radosti. Ježíš mluví o vyslyšených modlitbách. Bůh pracuje v našich životech a my můžeme vidět jeho dílo, můžeme zakoušet jeho požehnání a těšit se z projevů jeho dobroty v tomto světě. Zde nacházíme mnoho důvodů k radosti, ať již je to nádhera stvořeného světa, z níž se můžeme a máme radovat, nebo vztahy do nichž nás Bůh postavil nebo nejrůznější fyzická, materiální požehnání, jimiž nás Bůh zahrnuje. Křesťan se může radovat v nedostatku, protože ví, že ho čeká dokonalý dostatek a stejně tak se může radovat v nadbytku, protože v něm vidí Boží štědrost a hojnost Božího milosrdenství. Bůh vyslýchá modlitby svého lidu a Boží lid se raduje.  

Ježíš tady ale také mluví o svém dokonaném díle – a to je ještě větší důvod k radosti. Na tomto místě se radost spojuje s nadějí a s vírou. Ve víře a skrze víru víme, co všechno Ježíš udělal, rozumíme evangeliu a jeho důsledkům a to nás vede k radosti. Víme, že za nás zaplatil na kříži Golgoty, víme, že naše hříchy jsou odpuštěné a máme přístup před Boží tvář. Víme, že máme přístup k Bohu, víme, že máme život věčný, víme, že jsme děti Bohem milované, víme, že naše životy jsou cele v jeho rukou, víme, že se nás nikdy nevzdá a nikdy se nás nezřekne, víme, že co v našich životech začal, to dovede až do slavného konce atd. Jestliže toto všechno víme, jak bychom se mohli neradovat? A tohle všechno jsou jenom důsledky Kristova dokonaného díla na kříži. Už udělal všechno. Už nás vykoupil. Už zaplatil. Kdo v něj věří, už má život věčný, už nepodléhá soudu, ale už přešel ze smrti do života. To nás musí naplňovat radostí a vděčností. Tyto věčné důsledky evangelia samozřejmě jsou a musí být tím hlavním důvodem naší radosti.

Že to tak doopravdy má být můžeme dobře vidět ve chvíli, kdy Ježíš dal širšímu okruhu svých učedníkům moc uzdravovat a vyhánět démony z posedlých lidí a poslal je a poslal je na místa, kam měl sám jít, aby tam zvěstovali Boží království a uzdravovali (Lk 10,1nn). Když se vrátili, s radostí Pánu vyprávěli, jak se jim v Pánově jménu podřizují démoni. Ježíš jim řekl:

• Lukáš 10:20 Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.

Spasení je největším zázrakem evangelia, proto je spasení tím největším důvodem křesťanské radosti. Ježíš dokonal své dílo naší záchrany a usedl po pravici Božího majestátu na výsostech (Žd 1,3). To nás musí stále naplňovat radostí. Radost z Kristova díla, radost z Pána samotného, radost z toho, kým Bůh je, protože z toho vyplývá, co dělá. A když se díváme na to, co Bůh dělá, poznáváme, jaký je. Takhle to viděl David, proto napsal:

• Žalm 16:11 Stezku života mi dáváš poznat; vrcholem radosti je být s tebou, ve tvé pravici je neskonalé blaho.

Vrcholem radosti je být s Bohem, přebývat v Boží blízkosti. A to je možné jenom tehdy, když se soustředíme na Pána Ježíše Krista, na jeho kříž, na jeho vzkříšení, na jeho slávu, kterou má u Otce. Když se budeme na své životy dívat brýlemi Kristova kříže, když budeme všechno ve svých životech přijímat z Boží ruky jako dílo milujícího Otce, potom budeme moci spolu s Davidem vyznávat, že v Boží pravici je neskonalé blaho a budeme stále na vrcholu radosti.

Tato Kristova radost, plnost Kristovy radosti, ale nemusí být vždy nutně spojená s vnějšími projevy jásání. V mnoha ohledech se Kristova radost bude podobat Boží moudrosti, která je čistá, mírumilovná, ohleduplná, plná dobrého ovoce a slitování (Jk 3,17). Zato když Písmo popisuje hloupost, říká, že je halasná, prostoduchá a vůbec nic nezná (Př 9,13). Pavel spojuje radost s láskou, pokojem, trpělivostí, laskavostí, dobrotou, věrností, tichostí a sebeovládáním (Ga 5,22). To je ovoce Božího ducha. Někdy se taková radost může projevovat nadšeným jásáním nebo hlaholem, ale častěji to bude radost, která znamená spokojenost v Kristu, potěšení v Bohu samotném. Jako když učedníkům zakázali kázat o Kristu a zbičovali je:

• Sk 5,41 A oni odcházeli z velerady s radostnou myslí, že se jim dostalo té cti, aby nesli potupu pro jeho jméno.

Nebo když první učedníci s radostí snášeli, že byli připraveni o majetek, protože věděli, že mají bohatství lepší a trvalé.

Ježíšovou modlitbou, vyučováním i jeho příkazem je, aby jeho učedníci měli plnost jeho radosti. Jak to máme udělat? Náš text nám to říká, Ježíš o tom mluví ve své modlitbě – je to druhý bod dnešního kázání, ve kterém se budeme zabývat:

II. Prostředky Kristovy radosti

Už jsem zmínil Kristovo dokonané dílo jako základ křesťanské radosti. Ale podívejte se ještě jednou do třináctého verše – Ježíš tam dává do přímé souvislosti radost se slovy, která učedníkům říká. V originálním textu je tam množné číslo – ne toto říkám, ale tato říkám a není to nijak rozvinuté, takže zájmeno toto se vztahuje na celou Ježíšovu řeč, na celé jeho vyučování v horní místnosti a můžeme ho jednoduše aplikovat na celé Boží slovo. Boží slovo je zdrojem naší radosti. Jan to znovu a ještě jasněji opakuje, když píše církvi svůj dopis, který je o Kristu:

• 1J 1,4 To vám píšeme, aby vaše radost byla úplná.

Když Pavel na konci listu Římanům mluví o starozákonních Písmech, říká, že všechno, co je tam napsáno, bylo napsáno:

• Ř 15:4 … k našemu poučení, abychom z trpělivosti a z povzbuzení, které nám dává Písmo, čerpali naději.

Potom cituje několik míst z proroků, které mluví o naději a o spasení pohanů a celý tento oddíl zakončuje slovy:

• Ř 15:13 Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého.

Písma svědčí o Kristu. Písma pravdivě dosvědčují Kristovo dílo a ukazují nám, jaký je Bůh. Nikde jinde nenajdeme pravdu o Bohu ani o Kristově díle. Lidská tradice je pokřivená lidskou hříšností, ale Písmo je vdechnuté Bohem a je bezchybné. Jak tedy můžeme růst v radosti? Tím, že půjdeme do Písma. Když budete pravidelně trávit čas v Božím slově, budete naplněni Božím slovem a budete se radovat z Boha. To je příčina a důsledek. Je to velmi jednoduché. Pokud nebudete v Božím slově – a zrovna nebudete ve vězení kvůli Kristu odříznuti od Písma, nebudete mít radost z Boha. Křesťanská radost do velké míry souvisí s tím, jak naplňujeme své životy Božím slovem. A chci tady zdůraznit, že mluvím o křesťanské radosti, protože i bez Písma se člověk může radovat z mnoha věcí, ale pokud nestaví na Kristu a nesytí toto své poznání Pána Božím slovem, jeho radost bude jenom dočasná, nebude trvalá, nebude to Kristova radost.

Kristova radost také souvisí se svatostí. Podívejte se do našeho textu. Čteme tady, že nejsme ze světa, i když jsme ve světě. Křesťané jsou odděleni od světa. Svět leží v moci toho zlého, ďábla, ale křesťané byli přeneseni z moci tmy do království Božího syna (Ko 1,13). Proto Ježíš žádá Otce, ne aby nás vzal ze světa, ale aby nás v tomto světě zachoval od zlého. A ve verši sedmnáctém čteme o posvěcení, o svatosti. Zdrojem je znovu Boží slovo, které nás odděluje od světa.

• Jan 17:14 Dal jsem jim tvé Slovo a svět je nenáviděl.

Když se v biblickém slova smyslu oddělujeme od světa, tedy když se posvěcujeme, vede nás to k radosti. Posvěcení není na prvním místě o tom, co máme nebo nemáme dělat, není to o seznamu činností, ale je to našem vztahu s Bohem, je to o srdci, které chce dělat to, co se Bohu líbí. Ježíš říkal učedníkům, že jeho pokrmem je činit Boží vůli (J 4,34). To je dokonalé posvěcení. Kéž by tohle byla hlavní touha každého z nás: činit Boží vůli. To je zdroj křesťanské radosti. A mimochodem Písmo jasně říká, že Boží vůle pro naše životy je posvěcení (1Te 4,3). Svatý život je životem v Kristově radosti. Opakem svatého života je hříšný život a v hříšném životě nemůžeme najít Kristovu radost. Tam prostě nebude. Bude tam radost tohoto světa, radost pomíjivá, radost, která nepřetrvá navěky. Radost z hříchu, radost tohoto světa, to je radost, která obvykle nepřetrvá ani do dalšího dne. Ale radost ze svatosti nás bude provázet celou věčnost. Budeme se radovat před Boží tváří, budeme jásat a jedním z důvodů bude, že hřích je už navždy pryč.

Chtěl bych zmínit ještě jeden prostředek radosti, který není výslovně uvedený v našem textu, ale najdeme ho o něco dále, když se mluví o jednotě křesťanů. Ježíš se modlí za své učedníky a za ty, kteří uvěří skrze jejich svědectví (v. 20). A právě tady je jeden z často zmiňovaných zdrojů radosti v Písmu, a to je svědectví učedníků. David v jedné ze svých poutních písní vyznává:

• Ž 122:1 Zaradoval jsem se, když mi řekli: Půjdem do Hospodinova domu!

Výzva k uctívání Hospodina, příležitost slyšet Boží slovo, slyšet o Božích činech to přinášelo Davidovi radost. V Novém zákoně vidíme, jak se často církev radovala, když slyšela svědectví o Božím díle nebo když sami křesťané byli svědky Božího jednání.

Někdy chodíme do církve a říkáme si, že nevidíme žádné velké věci v životech druhých lidí a přemýšlíme o tom, jaký je asi jejich křesťanský život. Takové přemýšlení mnohdy vede k tomu, že si vytváříme předsudky vůči druhým a tím se připravujeme o radost. Příliš často se  jenom málo snažíme přiblížit se k druhým, být trpěliví a vyslechnout je. Ale když vynaložíme dostatečné úsilí, abychom vybudovali vztah s bratrem nebo sestrou, když nám dají nahlédnout do svých zápasů, tehdy vidíme, jak Bůh jedná v skrytosti lidských životů. Potom žasneme nad vírou, jakou má bratr nebo sestra, jak bojují s okolnostmi, do kterých je Bůh postavil v jejich životě, jak se na nich Bůh oslavuje. A to nás vede k veliké radosti. Někdy za mnou lidé přicházejí a říkájí, že nevidí, jak Bůh jedná v životech druhých lidí, jak jim připadá všechno povrchní, všední nebo dokonce pokrytecky náboženské. Obvykle doporučím takovému člověku, aby mluvil s druhými lidmi. Aby s nimi strávil víc času. Aby získal důvěru druhých, protože potom uslyší o velikých věcech Božích, které Bůh dělá v životě každého křesťana, a to vede k veliké radosti, která je Kristovou radostí.

Takže když nás Písmo vybízí k tomu, abychom se radovali, když nám to přikazuje (např. 1Te 5,16: Stále se radujte!), není to o tom, že máme chodit s naškrobeným úsměvem, nebo se nutit do nějaké tralalal radosti, ale je to o tom, že budeme spokojení v Kristu, budeme se posvěcovat Božím slovem a budeme se povzbuzovat navzájem tím, co Bůh dělá v našich životech.

Nyní pojďme k poslednímu bodu dnešního kázání – jaké jsou:

III. Překážky Kristovy radosti

Už jsem nějaké zmínil v předchozích bodech. Můžeme také jednoduše negovat předchozí bod kázání, kde jsme mluvili o prostředcích Kristovy radosti. Pokud se přestaneme zaměřovat na Pána Ježíše Krista, zůstaneme bez radosti. Pokud se na naší Bibli bude prášit, místo abychom jí naplňovali své nitro, nebudeme zakoušet Kristovu radost. Když své životy a údy svého těla budeme vydávat za nástroj hříchu místo, abychom byli otroky spravedlnosti, Kristova radost se nám vyhne velikým obloukem. Když se uzavřeme do sebe a přestaneme být součástí společenství Božího lidu, společenství místní církve, když se nebudeme navzájem povzbuzovat a sdílet o tom, co Bůh dělá v našich životech, stane se nám to překážkou Kristovy radosti.

Náš text výslovně zmiňuje nějaké překážky Kristovy radosti pro křesťany. Takovou překážkou je svět. Není to ale nenávist světa, která je tu zmíněná. Ta je naopak často zdrojem křesťanovy radosti. Křesťané se radují, když jsou pronásledovaní světem:

• Mt 5:11-12 Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

Pavel se Silasem zpívali ve vězení potom, co byli zbiti kvůli Kristu a dáni do klády. Radovali se z Pána. Když přichází pronásledování, často jde ruku v ruce s ním radost Kristova. Mnohdy se jedná o radost nadpřirozenou, kterou nelze zažít jindy a jinak než při pronásledování. To není důvod, proč bychom měli pronásledování vyhledávat – ono si nás najde samo. Problémem tedy není nenávist světa, ale láska ke světu – to je překážka Kristovy radosti. Jan říká:

• 1J 2:15-17 Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky.

Ježíš to ve své modlitbě zdůrazňuje a v našem oddíle to říká hned dvakrát, dokonce stejnými slovy, že jeho učedníci nejsou ze světa, jako ani on není ze světa. Jeho učedníci se narodili shůry, z Ducha svatého, nejsou z tohoto světa. Ale jsou v tomto světě a jsou vystaveni všemu, co je v tomto světě. Jsou vystaveni tomu, po čem dychtí člověk, co chtějí jeho oči i tomu, na čem si člověk v životě zakládá. Láska ke světu ničí lásku k Bohu a tedy radost Kristovu v životě křesťana. Nemůžeme utéct z tohoto světa, a i kdybychom se zavřeli do cely, naše srdce i naše mysl tam budou s námi a náš hřích tam bude s námi bydlet.

Po čem dychtí člověk? Co chtějí lidské oči? Na čem si člověk zakládá? To mohou být nejrůznější věci – mohou to být věci materiální i nemateriální. Mohou to být peníze, bohatství, majetek, může to být postavení ve společnosti, kariéra, sláva. Ale může to být také hovění si vlastním choutkám, zálibám, vlastní sobectví, lenost, prokrastinace. Může to být láska muže nebo láska ženy po čem dychtí člověk nebo na čem si v životě zakládá. Může to být touha po rodině. Může to být touha po uznání od druhých. Mohou to dokonce být duchovní věci – např. touha být starším, být velkým služebníkem, založit sbory nebo být Božím nástrojem probuzení v této zemi. To všechno ale mohou být jenom prázdné, vlastně hříšné světské touhy. Jak je rozlišíme od zbožných? Jan to napsal: kdo činí vůli Boží, zůstává na věky. A o tom už jsme mluvili! Pro koho je pokrmem Boží vůle, toho ovocem bude radost Kristova.

Proto si musíme připomínat, že nejsme ze světa a svět nám nemá co dát. A cokoliv nám svět nabízí je ve srovnání s tím, co nám zaslíbil Bůh jenom hnojem, nicotou.

A s tím souvisí další překážka, která je tu zmíněná – když podléháme pokoušení toho zlého, tedy satana nebo pokušení čehokoliv zlého. Ježíš prosil Otce, aby nás zachoval od zlého. Není zde výslovně uvedeno, že se jedná o ďábla – jde o to zlé v obecném slova smyslu. Jde o hřích, jde o naší tělesnost, jde o svět. Ďábel ve své zlobě a ve svém boji proti svatým používá to všechno k tomu, aby nás okradl, aby nás podvedl, aby nás zničil.

Ale Ježíš prosil Otce, aby nás zachoval od zlého. Ježíš nás učil modlit se, aby nás Otec nevydal do pokušení, ale vysvobodil nás ode všeho zlého (Mt 6,13). Byli jsme zapečetěni Duchem svatým pro den Pánova příchodu. Boží slovo nás vede k tomu, abychom na sebe každý den brali celou Boží zbroj, abychom se mohli postavit na odpor v den zlý a obstát (Ef 6,13):

• Ef 6:14-17 Stůjte tedy ‚opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje‘ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také ‚přílbu spasení‘ a ‚meč Ducha, jímž je slovo Boží‘.

Milovaní, Bůh nám dal všechno, co potřebujeme ke zbožnému životu, všechno, co potřebujeme k růstu v Kristu, ke zralosti. Jsme zakořeněni v Kristu, poznáváme Pána Ježíše v jeho majestátu, i v jeho pokorné službě, jsme proměňováni mocí evangelia. Máme evangelium, které je mocí ke spasení i mocí ke zbožnému životu. Máme evangelium, které je zdrojem naší radosti. A v Pánu Ježíši Kristu máme moc překonávat všechny překážky, které nám brání naplno žít v radosti Kristově. Proto vás chci povzbudit, abyste se upnuli na Pána Ježíše Krista, abyste šli do jeho Slova, do Bible, abyste naplnili své životy jeho Slovem a abyste povzbuzovali bratry a sestry tím, co Bůh dělá ve vašem životě. A Kristova radost bude vaší silou!

• Zj 19:6-9 A slyšel jsem zpěv jakoby ohromného zástupu, jako hukot množství vod a jako dunění hromu: „Haleluja, ujal se vlády Pán Bůh náš všemohoucí. Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla.“ Tím kmentem jsou spravedlivé skutky svatých. Tehdy mi řekl: „Piš: Blaze těm, kdo jsou pozváni na svatbu Beránkovu.“ A řekl mi: „Toto jsou pravá slova Boží.“

Amen.