Opravdová láska jako důkaz Boží přítomnosti

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Karel Trnka

  • Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, se z Boha narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh na svět poslal svého Syna, toho jediného, abychom skrze něho měli život. V tom je láska: ne že my jsme si zamilovali Boha, ale že on miloval nás a poslal svého Syna jako oběť smíření za naše hříchy. Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, i my se máme navzájem milovat. Boha nikdo nikdy neviděl. Jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás  dosáhla svého cíle. (1J 4,7-12 ČSP)

Bratři a sestry, máme před sebou úžasný text, který hovoří o tom, co je to pravá láska. Text nám říká hned v 7. verši, že láska je z Boha. Čteme zde, že kdo miluje, tak se narodil z Boha a Boha zná. To je nanejvýš zajímavé tvrzení, protože moc dobře víme, že svět hovoří rád o lásce. O lásce mezi mužem a ženou, o lásce k dětem, o lásce k přátelům, ale svět Boha nezná. 

Bratři a sestry, v myšlení Jana, apoštola lásky, neexistuje opravdová láska bez poznání Boha. Jan píše, že kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska. Láska pochází z Boha, jak jsme četli, ale je tu mnohem víc. Láska není jen dalším atributem Božím, láska je Jeho esencí. Je podstatou jeho bytí.

Otec od věčnosti miluje svého Syna a Syn Otce. Tato láska je komunikována Duchem svatým – Duchem lásky. Otec nemůže než nemilovat svého Syna, protože Syn je Jeho dokonalým obrazem a je hoden lásky. Syn nemůže než nemilovat Otce, protože z Otce pochází, je věčně zplozený, a Otec je hoden veškeré Jeho lásky.

Zde je ovšem třeba zdůraznit zásadní rozdíl mezi láskou Otce a Syna a láskou Boží trojice k nám – hříšníkům. Zatímco láska mezi Otcem a Synem je přirozeným vztahem (Otec je hoden Synovy lásky a Syn je hoden Otcovy lásky), my ovšem nejsme této lásky hodni. Nicméně Bůh se rozhodl, nikoliv pohnut naší hodnotou, ale pro svou slávu, pro nadbytek své lásky, že budeme součástí tohoto obecenství lásky Boží trojice. 

Čteme zde, že Bůh si nás zamiloval – to dobrovolný akt Boží dobroty vůči nám, a poslal svého Syna – dal nám to nejcennější jako projev své lásky, aby zaplatil za naše hříchy. 

Nebylo to tak, že my jsme si zamilovali Boha. Kdepak! My všichni jsme byli vzbouřenci v Božím světě. Bůh tak vyvyšuje svou lásku, že dává svého nejdražšího Syna za své nepřátele. Za lidi, kteří ho nenáviděli. Tato nenávist je nejlépe vyjádřena samotným ukřižováním a odmítnutím Syna – to vše ovšem bylo součástí Božího úradku, jak čteme v Písmu.

Jeho láska může tak být dokonale vyjádřena, protože jí nic nepomáhá. Nic jí nepřitahuje. Nebylo na nás nic, co by bylo hodno Boží lásky. Jeho láska k nám je tedy vyjádřením Boží velikosti a Boží nádhery. A to, že nás Otec předem poznal v Synu, že nás tedy, díky Kristově oběti miluje stejně, je něco, co nelze vyjádřit lidskými slovy.

Apoštol lásky pak nachází v evangeliu klíč k poznání toho, jak se máme navzájem milovat. Proto píše: Milovaní, jestliže Bůh takto miloval nás, i my se máme navzájem milovat. Naše láska má nacházet inspiraci v tom, co pro nás udělal Bůh. Jan nám říká, jak se máme milovat. Proto i na jiných místech Písma nacházíme přikázání jako „neste břemena jedni druhých, a tak naplňte zákon Kristův“ (Ga 6,2). A je to něco, co je vlastní novému stvoření. Proto Jan říká, že kdo nemiluje, tak nepoznal Boha. Z toho vyplývá, že s poznáním Boha přichází i nový život ovládaný Boží láskou. A to vše vyplývá z evangelia. Chtěl bych vás povzbudit, abyste nad tím rozjímali, a zkoumali sami sebe, zda takto přemýšlíme a jednáme. 

Je zde ovšem ještě jedna pointa, která je naprosto klíčová. Apoštol Jan píše, že Boha nikdy nikdo neviděl, a já se vás ptám, proč si myslíte, že to píše? Protože skutečná láska je viditelnou manifestací Boží přítomnosti. Boha není možné vidět, ale pokud se milujeme láskou, o které zde čteme, můžeme mít jistotu, že je Bůh uprostřed nás. Proto Jan také napsal: Jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás  dosáhla svého cíle.“ Křesťanská láska je tedy zjevením Boží přítomnosti v našich životech.

Chtěl bych vás povzbudit k rozjímání nad tím, k čemu nás Bůh povolal. Je naše služba vedená Boží láskou?

Předtím než vás pozvu k tomu, abychom společně slavili památku večeře Páně, chtěl bych ještě připomenout slova Pána Ježíše, která řekl před svým ukřižováním svým učedníkům. Nechme je působit na svá srdce, nechme se jimi proměňovat. 

  • Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno — já v nich a ty ve mně, aby byli přivedeni k dokonalé jednotě a aby svět poznával, že jsi mne poslal ty a že je miluješ tak, jako miluješ mne. (J 17,22-23)