Vedení Kristovy církve (výběr textů)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Církev je tvořena kněžími

Bible velmi jasně učí všeobecné kněžství věřících. Apoštol Petr napsal dopis všem, kdo „byli předem vyhlédnuti od Boha Otce a posvěceni Duchem, aby se poslušně odevzdali Ježíši Kristu a byli očištěni pokropením jeho krví“ (1Pt 1,2), tedy všem křesťanům. Těm následně píše, že jsou „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející Bohu“ (1Pt 2,9). Je to něco, co se týká naprosto každého křesťana bez ohledu na jeho duchovní zralost, pohlaví nebo věk. Podobně apoštol Jan mluví o tom, že nás Ježíš Kristus miluje, svou krví nás zprostil hříchů a „učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce“ (Zj 1,6).

Hierarchické kněžství ustanovené Starou smlouvou, které zprostředkovávalo přístup k Bohu, pominulo, když přišla smlouva nová, potvrzená Kristovou obětí. On je jediným veleknězem nikoliv podle Áronského řádu, ale podle řádu Melchisedechova (Žd 5,6.10; 6,20; 7,11). Jako velekněz je Kristus jediným prostředníkem mezi Bohem a veškerým vykoupeným lidem (1Tm 2,5). Proto jsou všichni křesťané nazváni kněžími, neboť mají skrze Krista všichni stejný přístup k Bohu. V tomto smyslu neexistuje žádná hierarchie v Božím lidu, ale:

  • Není už rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Vy všichni jste jeden v Kristu Ježíši. (Ga 3,28-29)

Přesto v Božím lidu nemá místo chaos nebo anarchie, protože Bůh ustanovil funkční řád, autoritu i vedení v církvi.

Církev je vedena staršími (Sk 14,23; Tt 1,5)

Každá církev má mít ustanovené vedoucí, kteří jsou zodpovědní za fungování církve, za sycení Božího lidu Božím slovem, za čistotu učení, za svatost života křesťanů i celého společenství. Tyto vedoucí Bible nejčastěji označuje slovem starší.

Nový zákon věnuje učení o starších mnohem více místa než například učení o znovuzrození. To nám ukazuje, že se nejedná o nic nepodstatného, ale jde o velmi závažný předmět, kterému bychom měli věnovat náležitou pozornost.

Tři nejčastější označení vedoucích jsou synonyma

  • Z Milétu poslal Pavel vzkaz do Efezu a zavolal si starší církve. … Dávejte pozor na sebe i na celé stádo, ve kterém si vás Duch svatý ustanovil za strážce, abyste byli pastýři Boží církve, kterou si Bůh získal krví vlastního Syna. (Sk 20,17.28)

Starší (řec. presbyteros) jsou nazváni strážci (řec. episkopos – z toho je slovo biskup) a pastýři (z toho jsou slova jako pastor nebo farář). Vidíme, že Písmo nerozlišuje různé skupiny vedoucích, ale zná jenom jednu skupinu, kterou nazývá několika způsoby podle toho, jakou její funkci chce zdůraznit.

Starší musí být kvalifikovaní

Boží slovo klade velký důraz na to, abychom dobře porozuměli tomu, že starší nemůže být kdokoliv, ale že člověk, který má být starším, musí splňovat určité podmínky. Tyto podmínky můžeme rozdělit do čtyř skupin:

1. Vnitřní povolání

Starší musí toužit po práci pastýře lidských duší (1Tm 3,1). Musí chtít dělat tuto práci dobrovolně, nikoliv z donucení nebo kvůli prospěchu, který taková práce přináší (1Pt 5,2).

2. Charakter

Písmo věnuje mnoho prostoru tomu, aby popsalo charakterové vlastnosti starších. Např.:

  • Mají to být lidé bezúhonní, jen jednou ženatí, mají mít věřící děti, kterým se nedá vytknout nevázanost a neposlušnost. Neboť biskup má být bezúhonný jako správce Božího domu. Nemá být nadutý, zlostný, pijan, rváč, ziskuchtivý. Má být pohostinný, dobrý, rozvážný, spravedlivý, zbožný, zdrženlivý… (Tt 1,6-8)

Ještě podrobnější seznam najdeme v 1Tm 3. Bible říká, že starší takoví být mají (příp. nemají) ve smyslu povinnosti. Musí splňovat tyto vlastnosti.

3. Schopnosti

Bible stanovuje pouze dvě schopnosti, které musí starší mít – je to schopnost vést (proto má dobře vést svou rodinu – 1Tm 3,4-5) a schopnost učit – starší má být:

  • … pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce. (Tt 1,9)

4. Rozpoznání z vnějšku

Boží slovo říká, že starší má mít dobrou pověst mezi nevěřícími (1Tm 3,7) a musí mít dobrou pověst i mezi věřícími. Člověk, který má být ustanoven jako starší, musí nejen naplňovat charakterové požadavky, ale musí už sloužit v církvi tak, jako slouží starší.

Je zodpovědností stávajících starších modlit se za takové muže, vyhledávat je, připravovat je a nakonec je v souladu s rozpoznáním celé církve ustanovit. To je nejlepší způsob, jak můžeme zajistit, aby staršími byli skutečně ti, které ustanovil Duch svatý (Sk 20,28) a nikoliv lidé, kteří se ustanovili sami.

Starší musí být ustanovení

Starší mají být ustanoveni, tedy veřejně označeni a odděleni pro službu církvi, neboť zastupují církev před lidmi.

Pokud je to možné, mají být starší odděleni pro službu (studium Božího slova a modlitby) a církev by je měla za svých prostředků podporovat, aby se mohli cele věnovat službě (1Tm 5,17-18).