Charakter Božího království I.

Jaroslav Kernal, Praha 8. května 2022

Dobré dopoledne, pokoj vám a milost, milí v Kristu. Před Velikonocemi jsme přerušili naše studium knihy Genesis a já bych chtěl využít tohoto přerušení a trochu ho protáhnout – ne na dlouho, na pět týdnů, a potom se zase vrátíme k Abrahamovi a jeho potomkům v knize Genesis. V tomto mezičase uděláme takovou studijní minisérii o charakteru Božího království. Celou dobu budeme vycházet ze tří veršů z Římanům 14, v. 17–19. Dneska si ale pro kontext přečteme celou čtrnáctou kapitolu.

Pavel psal křesťanům do Říma, kde byli obrácení Židé i pohané a podobně jako v ostatních církvích i zde byla řada věcí, která způsobovala napětí mezi bratry. Proto když Pavel vysvětlil evangelium (kap. 1–11), mluví o praktických důsledcích.

• Ř 12:1 Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.

Ve dvanácté kapitole ukazuje na praktické důsledky evangelia v životě jednotlivce, jinými slovy vysvětluje, co to znamená přinášet sám sebe jako živou, svatou a Bohu milou oběť. Ve třinácté kapitole rozšiřuje důsledky evangelia na vztahy s dalšími lidmi, především s nevěřícími, mluví o vztahu k autoritám, ale i o vztazích obecně a potom ve čtrnácté a v patnácté kapitole se zaměřuje na církev, konkrétně na to, co se děje mezi bratry. Řeší tam problémy, které řešily skoro všechny církve, o nichž máme zmínku v Novém zákoně. Celý jeden list v Písmu se cele zabývá v podstatě jenom tímto problémem – a to je problém zákonictví, problém toho, že někdo přidává nějaké věci k evangeliu. Musíme si ale uvědomit velmi důležitou věc – jenom výjimečně zákonictví vypadá tak, jak ho představovali bratři v Kristu z řad farizeů, kteří říkali:

• Sk 15:1.5 Nepřijmete-li obřízku, jak to předpisuje Mojžíšův zákon, nemůžete být spaseni. … Pohané musí přijmout obřízku a musí se jim nařídit, aby zachovávali Mojžíšův zákon.

I dnes se můžeme setkat s podobnými věcmi – např. „musíte uvěřit v Pána Ježíše a být ponořeni ve vodě, jinak nemůžete být spaseni“, „musíte uvěřit v Pána Ježíše a dodržovat skutky zákona (ať již toho Božího nebo vymyšlených lidských zákonů), jinak nemůžete být spaseni“, „musíte mluvit v jazycích“, „vyvarovat se nějakých jídel nebo zachovávat nějaké dny“ atd. Všechny takové věci jsou stejně nebezpečné, jako byly v prvním století, kdy si vysloužily tvrdé a nekompromisní odsouzení z pera apoštola:

• Ga 1:8 Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!

Takhle vyhlašovaná zpráva není dobrou zprávou, ale zlou. Nevede ke spasení, ale k odsouzení. Vede lidi k tomu, aby se spolehli na něco jiného, než na samotného Pána Ježíše Krista. Ovšem většina zákonictví v první církvi i dnes se neprojevuje takto, ale mnohem mírněji a méně nápadně. Ale důsledky jsou stejné. Je to seznam věcí, který vůbec nemusí být vyřčený, jako jsou vyřčené ty věci, které jsem zmiňoval, ale přesto je to seznam, který mají lidé ve své mysli a který jim říká, že když budou plnit to nebo ono, když se vyhnou tomu nebo onomu, budou přijatelnější pro Boha, budou se Bohu více líbit, a budou k němu mít snadnější přístup. V našem textu je to otázka pokrmů a otázka dnů, které někteří lidé zachovávali, ale mohli bychom tam dosadit skoro cokoliv – a více se na to podíváme za chvíli. Jde o to, že se zdůrazní něco, co Bible nezdůrazňuje – ne že by o tom nemluvila – mluví o jídle, o pití, o dnech, ale neklade je na první ani druhé a možná ani na padesáté místo. Ale lidé je zdůrazní natolik, že to vypadá, jako kdyby být křesťanem znamenalo jíst nebo nejíst, pít nebo nepít, nebo cokoliv jiného. Jak reagoval Petr na slova bratrů z řad farizeů?

• Sk 15:11 Věříme přece, že jsme … spaseni milostí Pána Ježíše.

Proto musíme na prvním místě držet to, co má být na prvním místě – a přesně k tomu v našem textu vede Pavel své čtenáře.

I. Boží království

Pavlova slova o Božím království vypadají, jako kdyby sem skoro nepatřila. Pavel mluví o slabším bratru, o jeho názorech o jeho způsobech, o tom, jak k němu přistupovat – a najednou do toho vstupuje prohlášením o Božím království. Proč? Protože Boží království je to, oč tu běží od začátku až do konce. Pojďme se na to rychle podívat. Kde bychom měli začít? Na začátku!

Procházíme knihou Genesis a hned v první kapitole to začíná – Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a svěřil mu vládu! Člověk má panovat, má se plodit a množit a naplnit celou zemi Božím obrazem. Celá země bude Božím královstvím. Hned v první kapitole Písma Bůh ohlašuje svůj záměr, který krok za krokem odhaluje stále víc, a plnost tohoto záměru vidíme v posledních dvou kapitolách Bible, kde čteme:

• Zj 22:3–5 A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků.

Trůn, služebníci a kralování! To je naplnění Božího záměru z první kapitoly knihy Genesis. Bůh si stvořil svůj lid, který vykoupil – v době Starého zákona to byl Izrael, který byl tělesným, tedy neduchovním obrazem skutečného Božího lidu. Bůh je stvořil skrze Abrahama, Izáka a Jákoba, Bůh je vykoupil z otroctví Egypta, Bůh je uvedl do země, kde měl být on sám jejich králem. Ale oni – po čtyřech staletích v zaslíbené zemi – chtěli lidského krále. I to byl Boží plán od samotného počátku. Král, který bude Bohem i člověk v tom konečném zjevení a lidský král, který bude kralovat nad Izraelem, nad tím nevěřícím tělesným obrazem pravého Božího lidu – tedy těch, kteří jsou obřezáni na srdci. Když čteme o tom, jak lid přišel za prorokem Samuelem, a chtěli, aby nad nimi ustanovil krále, vypadá to, že to bylo moc špatné. Ono to skutečně bylo špatné, protože chtěli krále ze špatných důvodů – chtěli být jako ostatní národy (1S 8,20). To bylo opravdu zlé a kvůli tomu jim Samuel řekl:

• 1S 10:19 Vy však dnes zavrhujete svého Boha, který vás zachraňoval ze všech vašich strastí a úzkostí. Říkáte mu: „Ustanov nad námi krále.“

Božím plánem bylo dát Izraeli krále. Když o řadu staletí dříve dal Bůh skrze Mojžíše Izraeli zákon, dal jim také nařízení, která se týkala krále (Dt 17,14–20). Samotní Izraelci měli být královstvím kněží (Ex 19,6). Království bylo Božím plánem od začátku. Ale v plnosti bylo zjeveno teprve s příchodem Krále – Pána Ježíše Krista. Když se měl Pán Ježíš narodit, byl poslán anděl k panně Marii a řekl jí, že počne syna, jemuž Bůh dá trůn jeho otce Davida a bude na věky kralovat nad domem Jákobovým, nad skutečným Izraelem, a jeho království nebude konce (Lk 1,31–33). Když Pán Ježíš veřejně vystoupil po svém křtu, co bylo jeho zvěstí? Čiňte pokání, neboť se … přiblížilo království nebeské (Mt 4,17). Úplně stejnou zvěst kázal Jan Křtitel (Mt 3,2). Co řekl Ježíš Nikodémovi? Nenarodí-li se kdo znovu, nemůže vejít do království! (J 3,3). Čeho se týkala velká část Ježíšových podobenství? „Království nebeské je jako …“ (Mt 13). Když začíná učit v kázání na hoře, začíná slovy „blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské“ (Mt 5,3). Když učí učedníky modlit se, jak zní druhá prosba? Přijď tvé království! (Mt 6,10). Když ho mnoho lidí hledalo, protože chtěli, aby je Ježíš uzdravil, co jim řekl? „Také ostatním městům musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán“ (Lk 4,43). Své učedníky vyslal zvěstovat Boží království a uzdravovat (Lk 9,2). Když stál Ježíš před Pilátem, mluvil s ním o svém království (J 18,36). Když byl ukřižován, na kříži byla cedule – toto je král! Když vstal z mrtvých, vyučoval čtyřicet dní své učedníky o Božím království (Sk 1,3). Co kázal Filip v Samaří? Zvěst o Božím království a o Ježíši Kristu (Sk 8,12). Pavel v Efezu tři měsíce mluvil v synagoze a přesvědčoval lidi o království Božím (Sk 19,8). A starším z Efezu řekl, že k nim přišel hlásat Boží království (Sk 20,25). Když dorazil jako vězeň do Říma, pozval tamní Židy a od rána do večera jim vydával svědectví o Božím království (Sk 28,23). Jde o království a jeho krále – Ježíše! On je jediným a věčným králem a je tou jedinou cestou, jak se dostat do království. Toto království Bůh zaslíbil těm, kdo ho milují (Jk 2,5). A autor listu Židům nás vede k vděčnosti za to, že dostáváme neotřesitelné království (Žd 12,28). Petr před svou smrtí napsal křesťanům dopis, v němž je povzbuzoval, aby upevňovali své povolání a vyvolení.

• 2Pt 1:11 Tak se vám široce otevře přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

To je ústřední téma Bible – Ježíš Kristus a jeho království. Boží království a jeho král Ježíš. A to je důvod, proč Pavel vkládá těch několik krátkých vět do pasáže, která se zabývá problémy slabých bratrů v církvi. Chce, aby rozuměli tomu, že:

II. Boží království je tady

Boží království ale není v tom, co jíte nebo pijete! Pavel se starostlivou péčí řeší problémy mezi bratry – jeden jí jenom zeleninovou stravu a dělá to kvůli Pánu, druhý jí všechno, včetně masa, které bylo nejspíš obětované modlám a vzdává za to chválu Pánu. Jeden chce světit dny, jak o tom mluví Starý zákon, chce zachovávat sabat kvůli Pánu a pro druhého je den jako den, protože všechny dny patří Pánu. Ale bratři se dávají jeden na druhého s nedůvěrou, protože mají za to, že to co dělá jeden je správné, zatímco to, co dělá ten druhý je špatné. A jaké je Pavlovo řešení? Podívejte se na to, co je opravdu důležité! Podívejte se na Boží království. Boží království už je tady, ale není v tom, co jíte nebo pijete, není v tom, jak se oblékáte, není v tom, co děláte nebo neděláte, není v tom, ke komu se hlásíte – jestli k Pavlovi nebo k Petrovi nebo k Apollovi – nebo nehlásíte. Ale důležitá věc, které musíte porozumět, je, že Boží království už je tady a vy jste jeho součástí. Proto se nechovejte tak, jako kdyby Boží království bylo něco tak malého jako to, co jíte nebo pijete, jako to, jestli zachováváte ten den nebo jiný, nebo v tisíci dalších naprosto malicherných věcech. Křesťanům do Kolos, kteří zápasili s nejrůznějšími filozofiemi a světskou moudrostí, se zákonictvím typu – toho se nedotýkej, tamto nejez, tohle nedělej, Pavel napsal, že v Kristu Ježíši už byli přeneseni ze tmy do království Božího syna (Ko 1,13). Pavel je vede k tomu podstatnému a pochopení toho, co se stalo, když uvěřili.

Jinými slovy, ale v zásadě totéž, říká křesťanům v Římě. Říká jim, že jsou součástí království, jsou lidem království, jejich vládcem je veliký král a ne nějaké jídlo nebo pití, proto mají podle toho žít. Království je o vládě. Tam, kde vládne král, je království. Pán Ježíš Kristus je králem nade vším. Byla mu dána vláda na nebi i na zemi. Už kraluje. Jeho vláda se vlamuje do tohoto světa. Když za ním přišli farizeové s tím, že vyhání démony mocí Belzebula, mluvil s nimi o království a potom dodal:

• Lk 11:20 Jestliže však vyháním démony prstem Božím, pak už vás zastihlo Boží království.

Už je tady. A tím místem, kde je nyní zcela zjevné v tomto světě, je Kristova církev. To je místo jeho zjevné vlády. On je hlavou své církve. On je králem, je Ženichem, je Vykupitelem, je Osvoboditelem, je Majitelem a tedy Pánem, on vládne a církev se podřizuje jeho vládě. Musíme říct, že vždycky vládl v celém světě, ale s jeho příchodem, s jeho zjevením, bylo odhaleno, kdo je a že vládne. A už nyní je tady místo, kde je naprosto zjevná vláda Pána Ježíše Krista – a to je místní sbor, Kristovo tělo, složené z těch, kdo milují Pána Ježíše Krista, kdo jsou jeho skutečným lidem, kdo jsou obřezáni na srdci Duchem svatým. Boží království je místo zjevné Boží vlády. Ale Boží vláda není na prvním místě o tom, co jíme nebo pijeme, ale o hledání Božího království a jeho spravedlnosti (Mt 6,33 – hledejte především!). Jestliže křesťané začnou zdůrazňovat nějaké jiné věci, než je Boží království a jeho spravedlnost a s tím nerozlučně spojený král a jeho sláva, dělají z Božího království něco, čím není. Žádný křesťan vám neřekne, že Boží království je o tom, že v neděli byste měli chodit do církve v obleku. Ale budou pohoršeni, když v něm nepřijdete, protože tím, co si berete na sebe, přece uctíváte svého Boha – což teda platí hlavně v neděli, protože když v pondělí jdete do práce v montérkách, tak už asi Boha oblečením uctívat nemusíte … Pokud se tohle stane něčím důležitým, bude to vypadat, že království Boží není v novém narození, není ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého, že království Boží není v tom, kdo je jeho králem, ale je v tom, co si vezmete na sebe. V nedávné době to byla otázka nošení roušek nebo stavebních respirátorů, očkovávání nebo zachovávání vládních zákazů a příkazů – pokud se tohle stane rozlišovacím znamením, ztratili jsme Boží království a ponížili jsme ho na kus hadru nebo na světské příkazy. Podobně to může platit třeba o doktrínách – jestli se tím nejdůležitějším pro vás stane to, že při Večeři Páně je potřeba používat nekvašený chléb, snižujete Boží království na úroveň toho, co jíte. Jestliže je naprosto zásadní otázka eschatologie nebo věci, které se týkají duchovních darů nebo Boží moci, křtu nebo vyvolení, uspořádání církve nebo způsobu křtu, a to do té míry, že se na bratry, kteří to vidí, díváte spatra, soudíte je a povyšujete se nad ně, potom jste Boží království snížili na něco nepodstatného a stali jste se příbuznými s farizeji, které Pán Ježíš měl za pokrytce:

• Mt 23:23 Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.

Chodili na trh s malou váhou, aby když si koupí trochu kmínu nebo máty, oddělili desetinu a „pokorně“ ji odvedli na chrám. Ale zanedbali to podstatné – spravedlnost, lásku a víru. Stejně i my musíme dát pozor, abychom nezanedbali to, co je podstatné. Pavel říká, že je tady Boží království a vy jste lidmi tohoto království – nedělejte z něj něco, čím toto království není!

III. Boží království není v …

Neboť království Boží není v jídle a pití! Království Boží není ve vnějších věcech tohoto světa. A ačkoliv už platí, že toto království je mezi námi, a už je dokonce v nějakém slova smyslu viditelné, protože je tady viditelná Kristova vláda nad jeho lidem, v plnosti jsme do Božího království ještě nevstoupili. Je teprve před námi – je to naše dědictví, které nám bylo zaslíbeno. A přece už je tady, protože Pán Ježíš Kristus už vládne v našich životech a uprostřed jeho učedníků má hlavní slovo jeho Slovo, Bible. To je způsob, jak se projevuje jeho vláda, když se podřizujeme jeho Slovu, když ho posloucháme a řídíme se jím.

Čteme celé Boží slovo a přijímáme celé Boží slovo, abychom rozuměli tomu, co je důležité a co má stát na prvním místě. Křesťanům do Říma Pavel napsal, aby se soustředili na Boží království a ne na vnější věci. Totéž napsal autor listu Židům:

• Žd 13:9 Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami. Je dobré spolehnout se na milost a nikoli na předpisy o pokrmech; kdo je dodržoval, nic tím nezískal.

Milost je to, co působí uvnitř, jídlo a pití je vnější. Milost není vidět na první pohled a mnohdy je potřeba počkat dost dlouho, než se projeví její moc v životě hříšníka. Jídlo a pití, obřízka, zachovávání dnů, nošení stavebního respirátoru, vyznávání určitého učení – to všechno je možné ověřit na místě, zjistit hned, je možné to monitorovat, počítat, chlubit se tím. Ale to není Boží království, protože Boží království není ve vnějších věcech, v tělesných věcech. Boží království je duchovní podstaty. Korintským Pavel napsal:

• Chci říci to, bratří, že člověk, jak je, nemůže mít podíl na království Božím a pomíjitelné nemůže mít podíl na nepomíjitelném. (1K 15,50)

Doslova tady stojí, že tělo a krev nemohou mít podíl na Božím království. To, co je porušitelné, pomíjivé, nemůže mít podíl na neporušitelném. To bylo smýšlení Nikodéma, když přišel v noci za Pánem Ježíšem. Když mu Ježíš řekl, že se musí znovu narodit, ptal se ho, jak může znovu vstoupit do lůna své matky. Myslel si, že Boží království bude fyzické, tělesné, v tomhle světě, v tomto těle, na tomto místě. Ale Ježíš mu řekl, že se musí narodit z vody a z Ducha a že s duchovním znovuzrozením je to jako s větrem – není vidět, nejde ho chytit, zastavit, zaškatulkovat, vymezit, přesto je velmi dobře a zřetelně vidět jeho působení. Když se někde prožene vítr, je to hned vidět. Když se někde obrátí hříšník, je to hned poznat – i když to není fyzické, tělesné dílo, je vidět.

• 1Te 1:9–10 Lidé sami vypravují, jak jste nás přijali a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a skutečnému a očekávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, Ježíše, jenž nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.

Bylo naprosto zjevné, že se Tesaloničtí obrátili. Jejich život se změnil. Změnil se tak zásadně, že lidé o tom sami vyprávěli. O čem vyprávěli? O tom, že ten člověk přestal kouřit? Ne! O tom, že už nemluví sprostě? Taky ne, i když si toho všimli. Vyprávěli o tom, že změnil jídelníček a dal se na nějakou novou dietu? Naprosto ne! Boží království není v tom, co jíte nebo pijete! Vyprávěli o tom, že dělá dobré skutky? Nevěřící lidé dělají to, co jsou v očích světa dobré skutky! O čem tedy lidé vyprávěli? O tom, že přestali sloužit modlám a začali sloužit Bohu živému a skutečnému. Vyprávěli o tom, jak přijali Pavla, mluvili o lásce, kterou viděli mezi věřícími. To je důkaz nového narození!

• J 13:35 Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.

To je o vzájemné lásce mezi křesťany. Není to o charitě, není to o sociální pomoci, nebo o něčem podobném, ale je to o lásce, která je vidět ve vztazích mezi těmi, kdo patří Kristu. V tom je Boží království. A také v tom, že očekávali příchod Pána Ježíše Krista. I dnes mnoho lidí mluví o příchodu Ježíše Krista, ale na co se soustředí? Na to, co se děje v Izraeli … na to, co se děje ve světě … na nějaké konspirace … na hřích lidí a jejich velké odpadnutí a rouhání … Na co se soustředili v Tesalonice? Těšili se na Kristův druhý příchod, protože to bude vysvobození z přicházejícího Božího hněvu. Mluvili o Božím soudu, který přichází a o tom, jak je Pán Ježíš zachrání před tímto soudem – už jsou zachráněni, protože jsou v Kristu. Tento svět skončí a jeho konec nebude slavný. Bude to něco jako srážka s vlakem.

Pán Ježíš přijde ve své slávě a celá země se všemi jejími skutky bude postavena před soud. Před očima toho, jemuž se budeme ze všeho zodpovídat, bude odhaleno úplně všechno a lidé budou souzeni a odsouzeni podle jejich zlých skutků. Ale křesťané budou zachráněni pro krev Pána Ježíše Krista. Jeho obětí jsme vysvobozeni – před přicházejícím Božím hněvem, který dopadne na celou zemi, před soudem, který bude následovat, protože ti, kdo jsou v Kristu, na soud nepřijdou – kdo v něho věří, nebude souzen (J 3,18). To je o milosti, kterou Bůh dává, je to víře, se kterou se k němu vztahujeme. To je Boží království.

Boží království není o tom, jestli jste přešli přechod na červenou nebo jste nikdy nepřekročili povolenou rychlost, ale je to o soustředění se na Pána Ježíše Krista, je to o jeho slávě, je to o jeho díle, o kříži, kam dobrovolně šel, aby za nás zaplatil nejvyšší cenu – cenu za hřích, jíž je smrt (Ř 3,23). Boží království je o tom, že se budeme dívat vzhůru, kde Kristus sedí po pravici Boží, abychom hledali jeho samotného, protože kde je on, je i jeho království a všechna jeho spravedlnost. Kde není on – a on není ve skutcích lidské spravedlnosti a snahy dosáhnout Boha svým vlastním způsobem – tam nenajdeme ani jeho království.

Otázka, která nám zbývá na konec, je otázkou, kterou si musí položit každý z nás a každý z nás si na ní také odpovědět – jsem součástí Božího království? Na které straně hranice stojím? Mám život v Kristu, nebo jsem mrtvý bez něj? Mám všechno díky Boží milosti nebo se snažím zalíbit Bohu svými vlastními skutky? Rozumím tomu, že Boží království není o mě a mých skutcích, ale o Bohu a jeho skutcích? O Pánu Ježíši Kristu a jeho díle na kříži Golgoty? Mnohdy se jako křesťané cítíme pod psa, mizerně, zle, protože se nám nic nedaří. Usilujeme, ale nevidíme žádný výsledek. Často v té chvíli zapomínáme, že Boží království není v tom, co jíme a pijeme, není v tom, co děláme, ale je ve spravedlnosti, pokoji a radosti z Ducha svatého. Amen.