Všichni obyvatelé provincie mohli slyšet slovo Páně!

Jaroslav Kernal, Praha 13. června 2021

Dobré dopoledne, milí v Kristu. Pokračujeme v našem studiu Skutků a dostáváme se na další místo, kde apoštol Pavel kázal evangelium a kde nakonec zůstal tři roky, do Efezu. O církvi v Efezu toho je v Bibli asi nejvíc ze všech církví, které jsou zde zmíněné. Mluví se o ní ve třech kapitolách Skutků, máme list Efezským, máme další list církvi do Efezu z knihy Zjevení, kromě toho oba listy Timoteovi jsou adresované právě do Efezu, kde Timoteus pracoval jako starší efezské církve. Apoštol Jan strávil závěr svého života v Efezu, odkud byl také poslán do vyhnanství na otrov Patmos a je dost možné, že druhý a třetí list Janův směřoval také do Efezu. Na to, jak tato církev vznikla a jak rostla, jak se šířilo evangelium, čteme ve Skutcích a budeme o tom mluvit dneska a pak ještě dvakrát. Budeme číst Sk 19,1-10.

Minulý týden jsme viděli, jak do Efezu přišel Pavel společně s Akvilou a Priskou. Pavel se dlouho nezdržel a spěchal pryč, ale Priska s Akvilou zůstali a brzo kolem nich byla církev. Když přišel Apollos, tak se ho ujali a důkladněji mu vysvětlili cestu Páně. Apollos věděl přesně o Ježíšovi, ale znal jenom Janův křest. Apollos věděl o Kristu a učil o něm velmi přesně, ale něco jeho kázání chybělo. Rozhodně to nebyla horlivost, protože o něm čteme, že mluvil s velikým nadšením. Apollos znal jenom křest Janův – neznal křest do Ježíše, křest Duchem svatým, který nás ponořuje a zapojuje do Těla Kristova. Ve středu jsme mluvili o tom, zda Apollos byl či nebyl znovuzrozeným křesťanem. Viděli jsme, že to není úplně jednoduchá otázka a neměli bychom dělat příliš snadné a rychlé závěry. Apollos byl mužem Starého zákona, podobně jako Jan Křtitel, jako učedníci před letnicemi, jako stařičký Simeon v chrámě nebo kněz Zacharjáš, otec Jana Křtitele, či mnozí jiní. Byli znovuzrození? Vyznáváme a věříme, že byli. Znali evangelium, jak ho známe my dnes? Nikoliv! Ale byli spasení z milosti skrze víru v Pána Ježíše Krista.

Devatenáctá kapitola Skutků popisuje službu apoštola Pavla v Efezu a náš dnešní text mluví o tom, jak mocný dopad mělo vytrvalé a jasné kázání Božího slova nejenom na Efez, ale na celou oblast. Podíváme se na kázání evangelia Janovým učedníkům, na kázání evangelia Židům a na kázání evangelia, které zaplavilo celou provincii Asii. Pojďme do toho textu:

I. Evangelium Janovým učedníkům (v. 1–7)

Apollos byl v Korintu a Pavel na své třetí misijní cestě prošel hornatým vnitrozemím Malé Asie a dostal se opět do Efezu. Když přišel do Efezu, tak hned v prním verši čteme, že se setkal s nějakými učedníky. Co to bylo za učedníky? Vypadá to, že se hlásili ke Kristu, a Pavel se jich také ptá na to, jak uvěřili. Byla to malá skupinka, která ale byla známá ve svém okolí – apoštol Pavel je vyhledal, našel je. Ale když je našel, tak velice brzy zjistil, že v jejich životě není úplně všechno tak, jak by mělo být. Bylo zde něco, co ho vedlo k otázce, kterou musel těmto učedníkům položit:

• Sk 19:2 Zeptal se jich: „Když jste uvěřili, přijali jste Ducha svatého?“ Odpověděli mu: „Vůbec jsme neslyšeli, že je seslán Duch svatý.“

Tady se nám trochu poodhaluje duchovní pozadí těchto učedníků. Zdá se, na tom byli stejně jako Apollos. Věděli o Ježíši – jako o něm věděl Jan Křtitel. Pavel se jich ptá na to, jak uvěřili, což ukazuje na jejich víru v Krista. Ale zdá se, že tito učedníci stále ještě věřili „starozákonním“ způsobem. Čekali na Krista. Jan Křitel, na kterého se odkazují v následujícím verši, volal lidi k pokání a ukazoval na toho, který měl přijít. Jan se během své služby setkal s Ježíšem – dokonce na něj ukázal:

• J 1:29-31 Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já. Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.

Jan rozpoznal Krista jako zalíbeného Božího beránka, ale nezdá se, že o Kristu kázal. Spíš se dál držel své zvěsti a volal Izrael k pokání a k víře v toho, který má přijít. Nedlouho po křtu Ježíše byl Jan zatčen a zavřen do vězení, kde sám zakoušel pochybnosti o tom, zda je Ježíš skutečně tím zaslíbeným Mesiášem. Jan byl popraven více než dvacet let předtím, než apoštol Pavel přišel do Efezu. Přesto zde byli lidé, kteří stavěli na Janově zvěsti. Jedním z nich byl Apollos, dalšími byla skupinka učedníků v Efezu. Tito lidé nejspíš přišli do Efezu po odchodu Apolla – nedávalo by to smysl, kdyby zde byli a Apollos by je nevedl dál v jejich poznání Krista. Je také pravděpodobné, že se nesetkali s Akvilou a Priskou. Je jisté, že těchto dvanáct učedníků nevědělo o seslání Ducha svatého. Věděli o Ježíšovi, ale nevěděli o užitku jeho smrti a vzkříšení. Když Pavel slyšel, že nevědí nic o Duchu svatém, položil jim otázku, která se týkala křtu. Byli pokřtěni křtem Janovým. A Pavel jim kázal Krista:

• Sk 19:4 Tu jim Pavel prohlásil: „Jan křtil ty, kteří se odvrátili od svých hříchů, a vybízel lid, aby uvěřili v toho, který přijde po něm – v Ježíše.“

Pavel káže Krista. Ježíš je ten zaslíbený Mesiáš. On je ten, kdo snímá hříchy světa. Janův křest ani Janovo kázání nemohlo z nikoho sejmout břemeno hříchů, ani nikoho od jeho hříchů očistit. Ničí kázání nemá takovou moc ani žádný skutek. Lidé chtějí něco udělat, aby odčinili své hříchy – zapalují svíčky, pálí kadidlo, obětují sochám – modlám, dělají poutě na svatá místa, postí se, cvičí, snaží se dělat dobré skutky – chtějí udělat cokoliv, aby odčinili své hříchy. Nic z toho nefunguje a nikdy nefungovalo! Jediný způsob, jak může být člověk očištěn od svých hříchů je víra v dokonanou zástupnou oběť Ježíše Krista na kříži. Jenom Kristova krev přináší dokonalé odpuštění, naprosté, totální očištění ode všech hříchů –od těch minulých, přítomných i budoucích. Kdo uvěří v Ježíše Krista, je očištěn od svých hříchů. Bůh:

• Koloským 2:14 Vymazal dlužní úpis, jehož ustanovení svědčila proti nám, a zcela jej zrušil tím, že jej přibil na kříž.

Pavel kázal Krista, který přináší odpuštění. Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Kdo byl ponořen do Krista, Krista oblékl (Ga 3,27). To byl hlavní důvod, proč se Pavel ptal na to, jakým křtem byli pokřtěni. Byli pokřtěni do Krista? Přijali Ducha svatého? Každý, kdo uvěří v Ježíše Krista vzkříšeného z mrtvých, přijímá Ducha svatého a je Duchem svatým pokřtěn do Těla Kristova, do Krista, do jeho církve. To je zjevné z Pavlových slov – když jste uvěřili … a zvěst evangelia se setkala s okamžitou odezvou:

• Sk 19:5 Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše.

Křest ve vodě ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého je první známkou poslušnosti nového křesťana. Učedníci u Efezu se dali pokřtít okamžitě, jakmile uslyšeli slovo pravdy a uvěřili mu. Podobnou situaci vidíme také ve druhé kapitole Skutků, kdy se lidé ptají Petra, který jim zvěstoval Krista, co mají dělat – a on jim řekl, čiňte pokání a dejte se pokřtít.

Pavel na ně vložil ruce a oni mluvili v jazycích a prorokovali. Ve všech předchozích případech (v Jeruzalémě, v Samaří, i v Caesareji to byl Petr, koho Bůh použil jako svůj nástroj pro šíření evangelia. Nyní je potvrzena také Pavlova autorita jako apoštola. V podstatě se tu opakuje scéna, kterou známe ze Samaří. Ježíš přikázal učedníkům, aby mu byli svědky v Jeruzalémě, v Judsku, Samařsku a až na sám konec světa (Sk 1,8). Ve Skutcích můžeme sledovat tuto šablonu šíření evangelia: Židé v Jeruzalémě a v Judsku, Samařané v Samaří, nakonec pohané v Caesareji a až na sám konec země. Ve 13. kapitole odchází Pavel na misijní cestu mezi pohany. Ačkoliv v každém městě, kam přichazí, míří nejprve mezi Židy do synagogy, brzo odchází a jde za pohany, kteří dychtivě přijímají evangelium. Bůh otevírá srdce a lidé reagují na Boží slovo (Sk 13,48).

Vidíme, že víra jde ruku v ruce s informacemi. Aby někdo mohl uvěřit, musí nejprve slyšet evangelium. Musí vědět, čemu má věřit. A musí poznat pravdu o tom, čemu má věřit. Toto je důležitá věc, která se týká evangelizace. Víra je dílem Božím, darem Ducha svatého. Ale lidé musí slyšet pravdu o Kristu, o spasení, o svém hříchu – o svém pravém stavu před Bohem – jinými slovy, musí slyšet evangelium.  Pokud chybí evangelim, potom budou chybět křesťané. Dnes můžete slyšet takové věci, jako – uvěřte v Boha a zlepší se váš život, vaše manželství, vaše finanční situace, uvěřte v Boha a vyřeší to vaše problémy, apod – pokud je to jenom toto, tak to není evangelium a když lidé na takových shromážděních vyznají, že věří v Krista, i když mají nějaké duchovní zážitky, tak to není Duch Kristův, kdo v nich působí. Duch Kristův jde ruku v ruce s Božím slovem a s pravdou evangelia. Tento text také ukazuje, že k přijetí Ducha svatého dochází při uvěření. Velmi jasně to dokazuje otázka apoštola Pavla, když se ptá oněch učedníků v Efezu, jestli přijali Ducha svatého, když uvěřili. Nepřijali! Ale nebylo to proto, že by bylo možné uvěřit v Krista a nepřijmout Ducha svatého, ale proto, že neslyšeli evangelium! Pavel to efezským křesťanům znovu napsal:

• Ef 1:13 V něm byla i vám, když jste uslyšeli slovo pravdy, evangelium o svém spasení, a uvěřili mu, vtisknuta pečeť zaslíbeného Ducha svatého.

Když jste uvěřili slovu pravdy, evangeliu o svém spasení, tak jste přijali Ducha svatého. A Titovi apoštol Pavel napsal:

• Titovi 3:5-6 On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele,

Křesťané, každý, kdo uvěřil v Ježíše Krista, kdo je znovuzrozen z Ducha svatého, ten Ducha svatého také přijal, jako závdavek zaslíbeného dědictví, které máme v Kristu. To je jasné učení Písma, na kterém potřebujeme, zvláště v dnešní době, pevně stát.

II. Evangelium efezským Židům (v. 8–9)

Ruku v ruce s kázáním Božího slova těmto učedníkům jde také kázání dobré zprávy v synagoze.

• Sk 19:8 V synagóze pak Pavel neohroženě působil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o království Božím.

Všimněte si, co bylo obsahem Pavlova kázání v synagoze – mluvil s lidmi o Božím království. To znamená, že mluvil o vládě Kristově, o našem podřízení se této vládě, mluvil o Králi, který kraluje už nyní, který byl posazen na trůn Davidův, jak o tom mluvil Petr ve svém kázání o Letnicích ve Skutcích 2. Boží království je souhrný pojem pro evangelium a pro všechno, co s ním souvisí. V tomto verši jsou hned tři slovesa, která popisují Pavlovu činnost v synagoze. Sloveso „působit“ není nejlepším překladem řeckého originálu – je tam slovo silně, mocně, důrazně mluvit nebo kázat a hned po něm následuje vysvětlení – rozmlouvání – dialegomai, z toho máme dialog, rozhovor, ale může to opět znamenat kázání – možná s větší mírou interakce, se zapojením posluchačů. Mohli bychom to přeložit jako diskuse, rozmluva. A silné je také slovo „přesvědčoval“. To slovo nám ukazuje, že Pavlovi nebyli lidé lhostejní. Se slzami v očích je přesvědčoval, aby se podřídili Bohu a složili všechnu svou důvěru a naději na záchranu v Ježíše Krista. Moji milí, nevynechejme příležitost mluvit s druhými lidmi o Kristu. Prosme Pána, aby nám dal srdce, které bude plné Jeho lásky ke ztraceným. A pokud ještě nejste smířeni s Bohem, prosím vás, dejte se smířit s Bohem skrze Ježíše Krista. Nezůstávejte pod Božím hněvem jako ti, kdo nedojdou milosti před Boží tváří, ale utíkejte ke Kristu a proste ho milost a slitování. Utečte před Božím hněvem ke Kristu, zachraňte se, pokořte se před jeho tváří. On je plný milosti a slitování. Nikoho, kdo k němu přijde, nevyžene ven. On je dobrý pastýř, který se stará o své ovečky. Ale zdá se, že dveře v synagoze nezůstaly příliš dlouho otevřené. V předchozí kapitole jsme četli o tom, jak Židé v Efezu přemlouvali Pavla, aby u nich zůstal. Když zůstal, tak se brzo nabažili jeho slov. Tři měsíce, to je dvanáct sobot.

• Sk 19:9  Protože však někteří tvrdošíjně trvali na svém a nedali se přesvědčit, ba dokonce cestu Páně přede všemi tupili, oddělil se Pavel od nich, odvedl s sebou i učedníky a začal denně mluvit v přednáškové síni filosofa jménem Tyrannos.

Znovu vidíme, že evangelium vyvolává bouřlivou reakci. Už jsme tu reakci viděli dříve – Židé se rouhali, záviděli, tupili cestu Páně, dokonce podněcovali ničemné lidi z ulice, aby vyvolali vzpouru proti Pavlovi. Proti evangeliu se neustále zvedá odpor. Dnes to není jiné, než jaké to bylo před dvěma tisíci lety. I dnes evangelium vyvolává odpor – nemůžeme čekat, že lidé budou milovat evangelium, že vládcové tohoto světa budou stát na straně evangelia. Poslední rok ukázal velmi jasně, jak to je – sice se to dělo ve jménu lásky, tedy ve jménu toho, co svět nazýval láskou k bližním, ve jménu ochrany života a dobra, ale co se ve skutečnosti dělo? Ve velké části světa utichl hlas církve. Křesťané opustili společná shromáždění a „přesunuli se do on-line prostoru“. Na některých místech se už více než rok nescházejí církve, neslaví Památku Páně, nedělají evangelizace, nekážou veřejně Boží slovo. Tím hlavním důvodem je, že vlády to zakázaly. Není to odpor proti evangeliu? Není to otázka duchovní? A to je jen pomyslná třešnička na dortu, moji milí. Mohli bychom mluvit o politické korektnosti v genderových otázkách, o vlivu světa v otázkách žen kazatelek v církvi atd. Pořád jsme v duchovním boji.

Pravé evangelium vyvolává skutečně odpor – především na straně nábožných lidí. Evangelium ničí lidskou moudrost, sráží do prachu lidskou pýchu, a všechno záslužnictví. Evangelium nám odhaluje naši naprostou nedostatečnost a neschopnost zachránit sami sebe. Kolikrát jen lidé chtěli Pavla zabít, když jim kázal evangelium. Kázal tak kontroverzně? Myslím, že ne. Jenom kázal pravdu. Pravdu o Bohu a pravdu o člověku. Pravdu o spasení, o věčném životě i věčném odsouzení. A pravda vykonala své dílo. Pán Ježíš řekl, že když poznáme pravdu, pravda nás učiní svobodnými. Přesně to evangelium dělá – jako meč na obě strany ostrý jedny osvobozuje, zatímco druhé dovádí k zuřivosti. Proto lidé nechtějí slyšet pravdu – a ještě to v devatenácté kapitole uvidíme, jak pravda pobouřila dav, který dvě hodiny skandoval, že veliká je Atremis efezská. Pavel psal Timoteovi o lidech, kteří nebudou chtít slyšet pravdu, místo toho se od ní odvrátí a přikloní se k bájím (2Tm 4,4), k tomu, co se bude líbit jejich uším. Najdou si takové kazatele, kteří jim budou vyhovovat. A budou to vysvětlovat tím, že oni přece potřebují slyšet zrovna tyhle věci.

Pavel s ostatními učedníky odešel do přednáškové síně filozofa Tyrana, kde každý den učil Boží slovo. Pronajali si sál na několik hodin denně a tam se scházeli, tam Pavel vykládal Písma a vyučoval Božímu slovu. Skrze tohle vyučování se dostalo evangelium do celé provnincie – a to už je třetí bod kázání.

III. Evangelium celé provincii (v. 10)

• Sk 19:10  To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie mohli slyšet slovo Páně, židé i pohané.

Bůh používá své Slovo ke své slávě a k záchraně hříšníků. V Efezu Bůh způsobil probuzení. Není jiné vysvětlení toho, co říká desátý verš. Bůh musí zapálit lidská srdce, aby se evangelium rozšířilo po celé oblasti. Podívejme se na několik věcí.

Intenzita Pavlova kázání. Pavel se přesunul ze synagogy do učebny filozofa Tyranna. Někteří lidé tvrdí, že mu toto jméno dali jeho žáci. Pravda je taková, že o tomto filozofovi nevíme nic dalšího. Ale víme, že Pavel využíval jeho přednáškové síně k tomu, aby tam každý den vyučoval své učedníky. Jeden z významných starověkých textů na tomto místě uvádí, že Pavel učil od páté do desáté hodiny, tj. od 11 do 16 hodin. Tedy v době, kdy lidé měli pauzu na oběd a po obědě siestu – kdy se snažili ukrýt před horkem dne. Podle některých badatelů jsou slova v Bezově kodexu autentická a měla by být součástí Písma. Znamenalo by to, že Pavel každý den kázal a vyučoval celkem pět hodin. Když dnes budete studovat teologický seminář a budete se učit o kázání, tak na valné většině škol uslyšíte, že kázání hlavně nesmí být moc dlouhé. A skutečně – na internetu najdete to, čemu lidé říkají kázání, která mají deset nebo patnáct minut!

Český reformátor, Jan Milíč z Kroměříže, který žil na konci vlády Karla IV., kázal několikrát denně a jeho kázání trvala běžně dvě až tři hodiny. Kněz Ezdráš vyučoval Boží lid od svítání až do poledne (Neh 8). A mohli bychom pokračovat příklady řady dalších kazatelů z historie, kteří vyučovali Boží lid.

Horlivost posluchačů. Křesťané, kteří byli v Efezu chodili každý den poslouchat Pavlova kázání a vyučování. Každý den poslouchali několik hodin křesťanské vyučování. Víte, mohli dělat něco úplně jiného. Nemohli se sice dívat na televizi, ale mohli jít třeba do divadla. V Efezu, který měl v té době kolem dvou set tisíc obvytel, bylo divadlo se sedadly pro 24.000 lidí. Tehdejší zábavní průmysl se o mnoho nelišil od toho dnešního. Lidé mohli odpočívat – vždyť museli od časného rána pracovat. Mohli strávit čas s přáteli nebo se věnovat svým koníčkům. Místo toho chodili poslouchat vyučování apoštola Pavla. Velice mi to připomíná první církev v Jeruzalémě:

• Sk 2:42 Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se.

Židé v Beroji každý den studovali Písmo a chtěli vědět, zda skutečně Písmo učí to, co jim vykládá apoštol Pavel (Sk 17,11). První křesťané měli ohromnou touhu po Božím slově a využili každou příležitost, která se jim naskytla k tomu, aby poslouchali kázání, četli Boží slovo nebo Božím slovem sloužili druhým.

• 1Pt 2:2 …jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení;

Znovuzrozený křesťan touží po pokrmu Božího slova.

Pavlovo nasazení pro dílo Páně. Apoštol Pavel využíval každý den čas, kdy lidé odpočívali k tomu, aby je vyučoval. Ale v následující kapitole skutků najdeme ještě další šokující informaci. Pavel tam mluví se staršími efezské církve a říká jim, že celou dobu, kterou strávil v Efezu – a celkem to byly tři roky, si vlastníma rukama vydělával na živobytí (Sk 20,34). Od svítání do jedenácti vyráběl stany, od jedenácti do čtyř vyučoval a potom navštěvoval domácnosti. Tohle je skutečná horlivost pro dílo Páně.

Rozsah Pavlova kázání. Svým vyučováním zasahoval Pavel i nejvzdálenější kouty provincie Asie. To bylo možné jenom tak, že lidé, kteří poslouchali jeho vyučování, šli, a kázali to, co slyšeli dále. Jenom tak mohlo evangelium zaplavit celou oblast. Tahle nejspíš vznikly církve, o nichž čteme v knize Zjevení: ve Smyrně, Pergamu, Thyatirách, Sardách, ve Filadelfii a v Laodikeji. Kromě toho vznikla i církev v Kolosách a zjevně mnoho dalších na jiných místech. Kolik asi z oněch pěti hodin denně věnoval Pavel tzv. evangelizačnímu kázání?

• Sk 20:26-27 Proto vám v tento den prohlašuji před Bohem, že mou vinou nikdo nezahyne, neboť jsem vám oznámil celou Boží vůli a nic jsem nezamlčel.

Pavel kázal celou vůli (radu) Boží. Procházel Božím slovem a vykládal ho ve světle Pánova díla. Vyučoval o Božím královstí. Probral všechny důležité doktríny Bible a seznámil své posluchače s každým důležitým učením Božího slova. To bylo Pavlovo kázání evangelia. Neměl speciální kázání pro nevěřící a jiné pro nově obrácené a další zase pro ty, kteří už dlouho chodili s Pánem. Nic takového. Kázal celou radu Boží. Po domech i ve shromážděních (Sk 20,20). A centrem byl Pán Ježíš Kristus.

Pavel vedl ty lidi k osobnímu vztahu s Pánem. Dnes se mnozí podobají Apollovi nebo těm dvanácti učedníkům. Vědí mnoho věcí o Kristu, ale nemají osobní vztah s Kristem. Např. Svědkové Jehovovi jsou plni horlivosti pro Boha, ale zkuste s nimi mluvit o tom, jaký je jejich modlitební život – nemají co říct, protože je prázdný, je bez vztahu k Bohu. Neznají Otce ani jeho lásku k Božím dětem. Podobně mnoho katolíků ví o Bohu, vědí o Kristu, ale nežijí s ním v osobním vztahu. Nevložili všechnu svou důvěru a svou naději v to jediné jméno, které bylo lidem zjeveno, aby v něm byli spaseni – ve jméno Ježíše Krista. Podobné to bude u mnoha protestantů. A jak je to s námi? S vámi? Jak je to s tebou? Máš oosbní vztah s Pánem Ježíšem Kristem? Chodíš s ním? Sytíš se jeho Slovem? Modlíš se? Dnes je tolik věcí, jimiž se lidé i církve snaží nahradit Boží slovo, aby byli přitažlivější pro nevěřící lidi. Ale nic kromě Božího slova nemá moc přinést nový život, probudit člověka, proměnit ho a vybudovat. Král David říká:

• Ž 119:105 Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.

Boží slovo je naprosto dostatečné pro celý křesťanský život – pro učení, usvědčování, nápravu i výchovu ke spravedlnosti. Nechtějme ho nahradit něčím jiným, ale ponořme se do něj, abychom viděli nádheru, slávu a dokonalost našeho Pána Ježíše Krista. Amen.