Vysvětlení události vylití Ducha svatého

Jaroslav Kernal, Praha 6. září 2020

Dobré dopoledne, pokoj vám a milost, milé sestry, milí bratři, milovaní svatí, milí přátelé i hosté. Jsem vděčný, že se znovu scházíme, abychom společně slyšeli Boží slovo. Bůh nás ve své milosti zachoval až do tohoto dne, abychom znovu mohli hledat jeho tvář a radovat se z jeho požehnání. To zakoušíme už jenom tím, že čteme jeho Slovo. Přesně to teď uděláme a přečteme celou druhou kapitolu knihy Skutků.

Minule jsme se zabývali prvními třinácti verši druhé kapitoly, kde je popis vylití Ducha. Dnes se budeme zabývat prostřední částí této kapitoly, záznamem Petrova kázání, v němž vysvětluje užaslým lidem, co se doopravdy děje. Mluví o tom, že se naplnilo Písmo a Bůh poslal Mesiáše, krále, který je potomkem Davida, který byl ukřižován, zemřel a byl pohřben, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých a posadil ho na věčný trůn po své pravici, odkud vládne na nebi i na zemi. To je zhuštěně obsahem Petrova kázání. Součástí toho kázání byla také výzva, na kterou se podíváme příští týden. Je tady popis letnic, je tady vysvětlení letnic a jsou tady důsledky letnic. Petrovo kázání neobsahovalo jenom těch třiadvacet veršů, které máme zde, ale:

• Sk 2:40 Ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“

To je výzva, která platí pro každého člověka v každé době. A nejenom pro nevěřícího člověka – je to výzva, kterou v trochu jiné podobě napsal Petr ve svém druhém dopise také věřícím, když je povzbuzoval, aby vynaložili veškerou snahu na to, aby se upnuli na Boží zaslíbení a na Krista samotného a tak unikli zhoubě, do které žene tento svět jeho zvrácená touha (2Pt 1,4n). Pojďme nyní k našemu vlastnímu textu. Když se ozval zvuk z nebe, ohromný hukot, sešlo se mnoho lidí a divili se, co se to děje. Potom slyšeli učedníky mluvit v jejich vlastních dialektech o velikých věcech Božích. Ale někteří se posmívali, že jsou opilí.

I. Věk Mesiáše

• Sk 2:14-16 Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: „Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně: Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí – vždyť je teprve devět hodin ráno. Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele:

Petr znovu vystupuje – podobně jako v předchozí kapitole. Mimochodem do 12. kapitoly je Petr zmíněn 57krát, ve zbývající části Skutků jenom jednou (Sk 15,7), Pavel je od 13. kapitoly zmíněn 133krát. Petr vystupuje a obrací se k posměvačům – a je zajímavé, že jako první jim přináší úplně obyčejný a jednoduchý argument – tito lidé nejsou opilí, protože je teprve ráno. Myslím, že Petr chtěl uklidnit ty lidi, zastavit je a vedl je k tomu, aby pozorně poslouchali, což jim také říká. A podívejte se do svých Biblí, kam je vede hned potom – nevede je k tomu, co vidí ani co slyší, ale vede je do Písma. Byly tady naprosto zjevné věci a Petr mohl říct: „Tak se podívejte, to Bůh jedná!“ Místo toho říká: „Vzpomeňte si, co říká Joel!“ Vede je do Písma. Nevede je ke zkušenosti, nevede je ke zjevným věcem, ale vede je ke zdroji pravdy, do Božího slova. Tam musíme vždycky začínat. Písmo musí být základem, z něhož budeme vycházet a na něm stavět.

• Sk 2:17-21 ‚A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat. A učiním divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi: krev a oheň a oblaka dýmu. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný; a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.‘

Petr je vede k zaslíbením Písma. Je to podobné, jako když Pán Ježíš začal svou veřejnou službu v Nazaretu, kde četl z knihy proroka Izajáše a potom řekl: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ (Lk 4,21). Ježíš mluví o tom, že začalo léto Hospodinovy milosti, protože přišel Spasitel. Petr jasně říká, že začaly poslední dny, tedy léto Hospodinovy milosti, věk Mesiáše, kdy Bůh poslal svého Ducha, jak to zaslíbil. Příchod Mesiáše je spojený s vylitím Ducha svatého. Je to léto Hospodinovy milosti. Je to čas milosti, kdy jsou všichni zváni ke Kristu.

Všimněte si, že hned na začátku svého kázání Petr říká evangelium citací z proroka Jóele, ale nyní v plnějším významu:

• Jóel 3:5 Avšak každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání.

Petr tento citát v následujících verších vztahuje na Krista a tak ukazuje, kdo je Ježíš Kristus, ten zaslíbený Mesiáš. Je Bůh sám, který přišel v těle. Jóel mluví o Hospodinovi, je tam Jahve. Petr to vztahuje na Krista. A kdyby to nebylo jasné, můžeme se podívat na jiné Petrovo kázání o dvě kapitoly dále:

• Sk 4:11-12 Ježíš je ten kámen, který jste vy stavitelé odmítli, ale on se stal kamenem úhelným. V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni.

Kdo by vzýval jeho jméno, bude zachráněn. Nyní je ten čas! Můžeme říci, že vždycky Bůh zachraňoval ty, kdo k němu utíkali, kdo vzývali jeho jmého, kdo hledali spásu u něj, ne u sebe. Ale nyní je to jméno jasně zjeveno, nyní je odhaleno spasení, je odkrytý Boží plán spasení, který byl před vtělením Ježíše Krista, Božího syna, zahalený a nejasný. Bylo jasné, že Bůh zachraňuje ze své milosti, nikoliv na základě skutků, bylo jasné, že Bůh zachraňuje skrze víru, ne skrze oběti, bylo jasné, že Bůh zachraňuje ty, kdo volají k němu samotnému. Ale Bůh zůstával do velké míry skrytý – zjevoval se skrze proroky, zjevoval se ve svém Slově, zjevoval se ve stvoření – dodnes mohou lidé poznat jeho moc a božství, které jsou neviditelné, když přemýšlejí o jeho díle, o stvoření, o obloze, která vypravuje o díle jeho rukou, takže lidé nemají výmluvu. Toto zjevení Boha je dostupné každému člověku, který přichází na svět. Ale potom přišel Boží syn.

Ježíš Kristus nám ukázal, kdo je Bůh jedinečným a dokonalým způsobem. Díky němu máme jasno. A nyní seslal svého Ducha, aby tuto pravdu o Bohu, o Ježíši Kristu, připomínal, odhaloval, zjevoval a aplikoval do srdce každého, kdo vzývá jméno Páně.

Petr mluví o znameních, která jsou spojená s vylitím Ducha svatého, mluví o poslední době. Ta doba začala vylitím Ducha. Už nyní můžeme vidět mnohá z těchto znamení. Ve větší nebo v menší míře se tato znamení objevovala posledních dva tisíce let. Pravděpodobně se tato znamení objeví ještě více před samotným příchodem Pána Ježíše Krista. Když Jan popisuje v knize Zjevení znamení poslední doby, mluví o stejných věcech:

• Zj 6:12-14.17 A hle, když rozlomil šestou pečeť, nastalo veliké zemětřesení, slunce zčernalo jako smuteční šat, měsíc úplně zkrvavěl a nebeské hvězdy začaly padat na zem, jako když fík zmítaný vichrem shazuje své pozdní plody, nebesa zmizela, jako když se zavře kniha a žádná hora a žádný ostrov nezůstaly na svém místě. … Neboť přišel veliký den jeho hněvu; kdo bude moci obstát?

Druhý příchod Pána Ježíše Krista bude znamenat konec slunce, měsíce i země tak, jak je známe. Bude to den soudu, den konečného zúčtování, ale každý, kdo by vzýval jméno Páně, bude zachráněn. Nyní je poslední doba, doba milosti, kdy každý může přijít ke Kristu, a kdo k němu přijde, toho nevyžene ven. A aby bylo jasné, že Petr mluví hned od začátku o Kristu, podívejme se dál na jeho kázání, na druhý bod našeho kázání:

II. Vzkříšení Mesiáše

• Sk 2:22 Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte.

Petr připomíná obyvatelům Jeruzaléma, co dobře věděli. V ten den Petrova kázání to bylo právě padesát dní od vzkříšení Krista. To ti lidé ještě měli v živé paměti. Ještě to nebylo ani půl roku, kdy Ježíš vzkřísil Lazara z Betanie, což bylo nedaleko Jeruzaléma a Lazar i jeho sestry měli dost přátel v Jeruzalémě. Ti lidé viděli mnohá znamení a zázraky, které Ježíš udělal. Určitě znali někoho, koho Ježíš uzdravil nebo vysbodil z posedlosti démony, nebo znali někoho, kdo byl zázračně nasycen. Těch lidí byly tisíce. Jenom z evangelií víme o devíti tisících mužích, kromě žen a dětí, kteří byli zázračně nasyceni chlebem a rybami. S ženami a dětmi to mohlo být dvacet nebo třicet tisíc lidí. Bůh potvrdil Ježíše Nazaretského před jejich zraky. Petr jim to připomíná, aby mohl znovu vysvětlit evangelium – a vysvětluje ho v kontextu:

• Sk 2:23  Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili.

Byl tady Boží plán a ten byl naplněn. Všimněte si v tom verši, jak se tu snoubí Boží svrchovanost a lidská zodpovědnost. Bůh rozhodl, a vy jste to udělali přesně podle Božího plánu. Rukou bezbožných jste ho přibili na kříž a zabili. Ježíš musel být vydán do rukou pohanů – nemohl být ukamenován, což byl způsob, jak popravovali Židé, ale musel být ukřižován. Kromě toho nebyl zástupnou obětí jenom za Židy, ale za všechny vyvolené z Židů i pohanů, proto na jeho smrti měli podíl Židé i pohané. Od samotného počátku to byl Boží plán, aby pohané byli zachráněni. Pro Židy to byl velký problém a my to ještě uvidíme ve Skutcích, ale od samotného začátku to byl Boží plán, který Bůh stále znovu ukazoval ve svém Slově a svým jednáním s pohany (vzpomeňte si třeba na sto dvacet tisíc Asyřanů v Ninive, kteří činili pokání na základě kázání proroka Jonáše). Mimochodem, ke komu Petr mluvil? Byli to muži izraelští, ale také obrácení pohané (Sk 2,11), byli mezi nimi obyvatelé Jeruzaléma, ale bylo tam také mnoho zbožných Židů ze všech národů na světě (Sk 2,5), kteří přišli do Jeruzaléma poklonit se Bohu během svátku letnic (svátek sklizně). Tito lidé tam nebyli, když byl Ježíš ukřižován. A přece i na ně Petr vztahuje svá slova – vy jste ho rukou bezbožných zabili. Prorok Izajáš to vysvětluje v 53. kapitole, když říká, že to byly naše nemoci, které nesl, naše nepravosti, kvůli kterým byl mučen, naše nevěra, kvůli které se stal prokletím místo nás. Naše hříchy ho dovedly na kříž, naše hříchy ho zabili. A i když se to stalo již před dvěma tisíci lety, můžeme říci úplně stejně jako Petr, že jsme ho přibili na kříž a zabili. Já, vy! Hřích jednoho každého z nás, můj i tvůj. Každý z nás na tom má svůj podíl, proto musíme vzývat jeho jméno, prosit ho o smilování, obrátit se k němu, odložit svou nevěru a spolehnout se na něj, abychom byli zachráněni. A Petr pokračuje:

• Sk 2:24 Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.

Vy jste ho zabili, ale Bůh ho vzřísil z mrtvých. Tady je jádro evangelia, to je hlavní poselství zvěsti apoštolů i všech svědků Ježíše Krista. Ježíš je Boží syn, svatý a nevinný. Zemřel, ale ne pro svůj hřích, ale kvůli našim hříchům. Zemřel zástupnou smrtí za svůj lid. Zemřel jako oběť smíření, aby mezi námi a Bohem už nebylo nepřátelství. Bůh na něj vylil svůj hněv, který se obracel proti našim hříchům. Ježíš se stal prokletím místo nás. Ale Bůh ho vzkřísil. Smrt na něj neměla právo, takže ho nemohla udržet ve své moci. Protože byl svatý a byl bez viny. Později Petr říká:

• Sk 3:15 Původce života jste zabili, Bůh ho však vzkřísil z mrtvých a my jsme toho svědky.

Kristovo vzkříšení je důkazem jeho neviny. Kristovo vzkříšení je důkazem toho, že Bůh přijal jeho oběť, že Ježíš přinesl takovou cenu, která uspokojila Boží hněv. Kristovo vzkříšení je důkazem, že v něm je život a že každému, kdo v něho věří, dá život věčný. Kristovo vzkříšení je důkazem pravdivosti Božího slova, které říká, že smrtí to nekončí, ale že po smrti bude soud. Kristovo vzkříšení je důkazem pravosti a pravdivosti Krista samotného, který řekl, že dává svůj život dobrovolně za své ovce a že má moc si ho zase vzít zpátky (J 10,18). Kristovo vzkříšení je důkazem pravdivosti jeho slov, když říká: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.“ (J 11,25). Jeho vzkříšení je důkazem pravdivosti evangelia – jestliže on nevstal z mrtvých, ještě jsme nebyli vykoupeni ze svých hříchů a jsme nejubožejší lidé na světě. Mohli bychom zůstat v tomto a v předchozím verši ještě dlouho – jsou to opravdu klíčové verše a stojí za to si je zapsat hluboko do své mysli.

• Sk 2:23-24 Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.

Petr ve svém kázání pokračuje dál a ve verších 25-28 cituje Žalm 16,8-11 a vysvětluje, že David nemohl myslet sebe, když psal tento žalm, ale musel ukazovat na Krista.

• Sk 2:25-28 David o něm praví: ‚Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal; proto se mé srdce zaradovalo a jazyk můj se rozjásal, nadto i tělo mé odpočine v naději, neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach. Dal jsi mi poznat cesty života a blízkost tvé tváře mne naplní radostí.‘

David prorokoval o Kristu. Ještě nedokázal rozumět slávě a nádheře Boží trojice. Ačkoliv v Žalmu 110,1 říká: „Řekl Hospodin mému Pánu: ‚Zasedni po mé pravici, já ti položím tvé nepřátele za podnoží k nohám …‘“, nemohl plně rozumem uchopit, co to znamená. Nakonec to nemohli pochopit ani zákoníci, když se jich Pán Ježíš zeptal, co tím David myslel. Proto David často mluví o Hospodinu, ale Nový zákon nám odhaluje, že často mluví o Kristu – stejně jako je to u proroka Jóela, stejně jako je to v Žalmu 16. David viděl Kristovu slávu, viděl jeho nádheru, duchovním zrakem nějak spatřil Kristovo vzkříšení, podobně jako Abraham spatřil Kristův den, a zaradoval se (J 8,56). Asi nedokážeme plně pochopit, co přesně tito starozákonní svatí viděli, ale to vůbec není podstatné. Důležité je, že pochopili stezku života a zakusili blízkost Boží tváře, takže s radostí mohli vyznat, že v blízkosti Panovníka Hospodina je jim dobře a nacházejí v něm své blaho. A to je něco, co nemůže vyznat nikdo, kdo nemá nové srdce, kdo není nově narozený z Ducha svatého, kdo se vírou cele nespolehl na Pána Ježíše Krista. David mluvil o vzkříšení Kristově a Petr to v den letnic směle a veřejně vyhlašuje. Mluví o tom, že začal věk Mesiáše, mluví o úkřižování a vzkříšení Mesiáše a nakonec mluví o:

III. Vláda Mesiáše

Petr dosvědčuje Kristovo vzkříšení z 16. žalmu a jeho logika je velmi jednoduchá, není to žádná složitá teologie – podívejte se:

• Sk 2:29 Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes.

David zemřel a máme tady jeho hrob, rozpadl se v prach, proto David nemohl psát o sobě. Ale byl to prorok a mluvil o vzkříšení Krista. Psal tento žalm pod vedením Ducha svatého, a psal ho také s tím, že Bůh se mu přísahou zavázal, že jeho potomek bude vládnout navěky, že jeho potomek vybuduje Bohu dům, a že Bůh bude jeho Otcem. David chtěl vybudovat dům Hospodinu, ale Bůh mu to nedovolil, protože David prolil mnoho krve. Místo toho Bůh řekl Davidovi, že vybuduje dům jemu. Ale touha Davidova srdce nezůstala nevyslyšená. Podívejte se do 2S 7, co Bůh slíbil Davidovi:

• 2S 7:12-16 Až se naplní tvé dny a ty ulehneš ke svým otcům, dám po tobě povstat tvému potomku, který vzejde z tvého lůna, a upevním jeho království. Ten vybuduje dům pro mé jméno a já upevním jeho královský trůn navěky. Já mu budu Otcem a on mi bude synem. Když se proviní, budu ho trestat metlou a ranami jako kteréhokoli člověka. Avšak svoje milosrdenství mu neodejmu, jako jsem je odňal Saulovi, kterého jsem před tebou odvrhl. Tvůj dům a tvé království budou před tebou trvat navěky, tvůj trůn bude navěky upevněn.

Mohlo se zdát, že došlo k naplnění v osobě Davidova syna, jehož si Bůh zamiloval, Šalomouna. Skrze proroka Nátana ohlásil, že ho mají pojmenovat Jedidjáš, což znamená Hospodinův miláček (2S 12,24-25). Bůh upevnil jeho království, vládl od Eufratu až k zemi pelištejské a k Egyptu (1Kr 5,1), postavil Hospodinu dům, kam vešla Hospodinova sláva (1Kr 8,11). Ale pomocí Petrovy logiky můžeme také o Šalomounovi říci totéž, co o Davidovi – zemřel a byl pohřben v Jeruzalémě. Jeho trůn nebyl upevněn navěky. Proto Petr ukazuje na Pána Ježíše Krista, na potomka Davida, potomka Šalomouna (Mt 1,6). On je tím zaslíbeným potomkem, o něm Bůh sám vydal svědectví: „Toto je můj milovaný Syn, toho jsem si vyvolil“ (Mt 3,17). A Petr byl společně s Janem a s Jakubem svědkem ještě jiné události, kdy Bůh promluvil z nebe a řekl:

• Marek 9:7 Toto jest můj milovaný Syn, toho poslouchejte.

Proto také Petr s takovou jistotou říká:

• Sk 2:32 Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit.

Tady jsou očití svědkové Kristova vzkříšení, svědkové Kristovy velebnosti, moci, slávy, svědkové, které si sám Ježíš vyvolil, kteří s ním byli tři roky, kterým se zjevoval po čtyřicet dní po svém vzkříšení a vyučoval je o Božím království. Neučený a prostý rybář z Galileje (Sk 4,13) tady povstává a v moci Ducha svatého vykládá Boží slovo. Vykládá slova proroků a vztahuje je na Pána Ježíše Krista. Přesvědčivými důkazy z Písma ukazuje, že Mesiáš musel trpět, zemřít a vstát z mrtvých, a ten Mesiáš je Ježíš. Moji milí, i my jsme svědkové vzkříšeného Ježíše, i když jsme ho neviděli v těle, ale uvěřili jsme v něj a jeho moc nám dala nové srdce, věřící a poslušné, a proměňuje naše životy. Proto můžeme se stejnou jistotou jako Petr svědčit o Kristu. Děláme to ve stejné moci, v moci Ducha svatého, který v nás přebývá. Máme stejné Slovo, jako měl Petr a ostatních jedenáct apoštolů, kromě toho máme také to, co oni neměli – celý Nový zákon, proto můžeme dosvědčovat Kristovo vzkříšení i moc Ducha svatého, proto můžeme směle vyhlašovat evangelium, které je Boží mocí ke spasení pro každého, kdo věří. Můžeme stejně jako Petr mluvit o Pánu Ježíši Kristu, který:

• Sk 2:33-36 Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal Ducha svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte. David nevstoupil na nebe, ale sám říká: ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘ Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem.

Ať tedy všichni s jistotou ví, že Ježíš je Pánem a Mesiášem, je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi, je jediným Spasitelem, je právoplatným králem a vládcem celé země, a nejen země, ale byla mu dána vláda i na nebi (Mt 28,19). Ježíš slíbil svým učedníkům, když se s nimi loučil před svým ukřižováním, že jim dá jiného přímluvce, Ducha pravdy, kterého jim pošle od Otce, který od Otce vychází, kterého Ježíš posílá a který vydává svědectví o Ježíši. 

Z Žalmu 16 jde Petr do Žalmu 110. Znovu ukazuje z Písma, kdo je Ježíš a vysvětluje, že David mluvil o Ježíši. David mluvil o Kristově vládě. Pán Ježíš kraluje – on je potomek Davidův, který usedl na trůn Davidův a vládne nad celou zemí, nade všemi národy. Všichni nepřátelé se před ním nakonec skloní a jako poslední nepřítel mu bude poddána i smrt, kterou už přemohl svým vzkříšením. Ježíš je Pán. Smrt je poražený nepřítel. Kristus vládne. Smrt má sice ještě moc v tomto světě, ale její vláda neodvratně směřuje ke konci. Proto může Pavel nadšeně volat v dopise křesťanům do Korintu:

• 1K 15:55-57 ‚Kde je, smrti, tvé vítězství? Kde je, smrti, tvá zbraň?‘ Zbraní smrti je hřích a hřích má svou moc ze zákona. Chvála buď Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista!

Ježíš Kristus přemohl smrt a naplnil zákon. Naplnil zákon svou láskou k Otci i k lidem, naplnil ho také tím, že na sebe vzal prokletí zákona, která patřila nám, hříšníkům. Pavel mluví o vzkříšení těla, kdy bude smrt jednou provždy přemožena, které stojí na Kristově vzkříšení. Proto kážeme Krista vzkříšeného! Proto se chlubíme nadějí věčného života. Proto se radujeme, protože v Kristu máme vítězství. Ježíš přemohl smrt a slavně vstal z mrtvých.

To nás vede k samotnému závěru: Petr ve svém kázání mluví o Kristu a ukazuje na Krista. Soustředí se jenom na něj. Nemluví o lidech ani o zázracích, které lidi viděli a slyšeli, jejichž byli svědky. Zmiňuje je, stejně jako zmiňuje jako zázraky Pána Ježíše Krista. Zázraky patří k naší víře. Ale nejsou tím hlavním ani tím, na co bychom se měli zaměřovat. Dokonce Petr skoro vůbec nemluví ani o Duchu svatém – zmiňuje ho jenom v souvislosti s Pánem Ježíšem Kristem. Petr se cele soustředí na Krista – o něm svědčí Písma, o něm mluvili proroci, jeho Bůh dosvědčil znameními a zázraky, on byl vzkříšen z mrtvých a jeho vláda začala. Důkazem je vylití Ducha svatého v den letnic. A to je velká výzva i pro nás – i my se musíme soustředit na Krista samotného, na jeho dílo. Přemýšlet o tom, jak o něm svědčí Písma, přemýšlet o jeho díle, stavět si ho před oči a hledat blaho u něj samotného. A tuto radostnou zprávu potom šířit dál. Kdo věříte v Pána Ježíše Krista, radujte se z něj a těšte se v jeho přítomnosti. A kdo v něj nevěříte nebo si nejste jistí, pojďte k němu a proste ho o milost a slitování, proste ho, aby vám dal víru a spolu s ní i jistotu věčného života a radost z Ducha svatého. Amen.