Křesťanská zralost VII.

Jaroslav Kernal, Praha 17. listopadu 2019

Pokoj vám a milost, milí svatí. Pokračujeme v našem studiu sedmnácté kapitoly Janova evangelia a před námi je třetí verš, této ohromné kapitoly. Je to veliký verš, který odhaluje nádheru, plnost a dokonalost věčnosti, kterou pro nás Bůh připravil.

• Jan 17:1-3 Toto Ježíš pověděl, pozvedl své oči k nebi a řekl: „Otče, přišla hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, stejně jako jsi mu dal moc nade vším tělem, aby všem těm, které jsi mu dal, dal život věčný. A toto je život věčný, aby poznávali tebe, jediného pravého Boha a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ 

Mluvíme o křesťanské zralosti a v tomto verši, který dnes máme před sebou, je její plnost. Mluví se tu o věčném životě a o tom, co je jeho smyslem. Věčný život je v poznávání Boha a Pána Ježíše Krista. Kdo je v Kristu, už má věčný život, proto už nyní může poznávat Boha. Ale Boha můžeme poznávat jenom do té míry, do jaké se nám sám dá poznat. On na nás není závislý, ale my jsme a navěky budeme závislí na něm. Teologicky mluvíme o tom, že je Bůh je svébytný, což znamená, že ke své existenci nepotřebuje nikoho a nic dalšího kromě sebe. To je jedinečná a nepřenosná Boží vlastnost. Kromě Boha neexistuje nic jiného svébytného, tedy absolutně nezávislého. A protože je Bůh svébytný, nemůžeme ho poznat, pokud se nám nedá poznat. A můžeme ho poznat jenom natolik, nakolik se nám dá poznat. A Bůh se dává poznat lidem, dává se poznat svému stvoření. V Písmu vidíme, že se dává poznat všem lidem, a mluvíme o tzv. obecném zjevení, které je přístupné všem lidem. O tom čteme např. v Žalmu 19 nebo v druhé polovině 1. kapitoly Římanům.

• Ž 19:2-4 Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. Svoji řeč předává jeden den druhému, noc noci sděluje poznatky. Není to řeč lidská, nejsou to slova, takový hlas od nich nelze slyšet.

Celé stvoření je důkazem Boží existence a celé stvoření mluví o Bohu, Bůh se skrze ně dává poznat lidem. Kromě toho jsou lidé stvořeni k Božímu obrazu, takže rozpoznávají dobré a zlé a mají svědomí, které je jednou usvědčuje, podruhé hájí. I to je důkaz a způsob, jak se Bůh dává poznat lidem.

Vedle toho ale existuje také zvláštní zjevení, které je konkrétní a specifické. Je to způsob, jak se Bůh dává poznat přesně a pravdivě. Takto se zjevil v Kristu a dává se nám poznat v Písmu. Pán Ježíš Kristus vystoupil na nebesa a usedl po Boží pravici, což je důkaz toho, že dokonal své dílo našeho spasení. Ale také to znamená, že již zde není, takže jediný způsob, jak dnes můžeme pravdivě poznávat Boha, je skrze Boží slovo, Bibli. Pojďme teď do našeho textu a podívejme se na to, jak mluví o obsahu věčného života, o způsobu a o prostředku věčného života.

I. Co je věčný život?

• Jan 17:3 A toto je život věčný, aby poznávali tebe, jediného pravého Boha a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.

Toto je život věčný! Jan používá frázi věčný život mnohokrát – někdy přímo takto, jindy ji popisuje nepřímo, jako když Ježíš mluví s Martou, které zemřel její bratr Lazar:

• J 11:25 Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít.

I kdyby umřel, bude žít – to jenom jiné vyjádření pro život věčný. Nebo když mluví se samařskou ženou a říká, že jí může dát vodu života, po které už nikdy nebude žíznit, protože se ta voda stane pramenem vyvěrajícím k věčnému životu (J 4,14). Podobně mluvil Ježíš o slavnosti stánků v Jeruzalémě, když zval lidi, aby přišli k němu a pili a věřili v něj a proudy vody života poplynou z jejich nitra. A Jan dodal, že mluvil o Duchu svatém, kterým měl přijít na ty, kdo v Ježíše uvěří (J 7,38-39). Jak to tedy je s věčným životem? Jak máme rozumět Pánovým slovům?

Hned na začátku Janova evangelia čteme vedle toho, že Ježíš je Bůh, velmi silné prohlášení, které mluví o životě:

• Jan 1:4 V něm byl život a život byl světlo lidí.

V Kristu je život. On sám o sobě říká později, že stejně Otec křísí mrtvé k životu i Syn probouzí k životu ty, které chce (J 5,21). To mluví o druhém verši sedmnácté kapitoly – aby těm, které mu Otec dal, dal život věčný. A stejně jako má Otec život sám v sobě, dal i Synovi, aby měl život sám v sobě (J 5,26). A ještě říká Ježíš, že on sám je život (J 14,6). V něm byl život, on je život, on dává život, on je zdroj života, původce života. Není ale stvořitelem života, protože on sám je život! Netvoří život, on ho dává. Když stvořil člověka z prachu země:

• Gn 2:7  … vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem.

Doslova to můžeme číst také tak, že se člověk stal živou duší. Do těla, které stvořil, vdechl Bůh život. Žalmista říká:

• Ž 104:29-30 Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí. Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země.

Bůh je živý, on je život sám. V Pánu Ježíši Kristu nacházíme život, on je zdroj, pramen života, jak toho života tělesného, tak života duchovního. Dává život a bere život. V něm samotném je život, protože je živý Bůh. Když prorok mluví o jeho hněvu, říká:

• Jer 10:10 Hospodin je Bůh pravý. On je Bůh živý a Král věčný.

David žízní po živém Bohu (Ž 42,3), Nebúkadnesar chválí Boha věčně živého (Da 4,31), Kýros přikázal všem lidem v celé své říši klanět se Bohu, který je živý a třást se před ním (Da 6,27), Ježíš se ve Zj 1,18 představuje jako ten, který je živý na věky věků. Bůh je živý Bůh a je život sám. A věčný život znamená trvalé, věčné spojení s tímto živým Bohem. Jan ujišťuje věřící, že už mají věčný život a vydává toto svědectví:

• 1 Janův 5:11-12 Bůh nám dal věčný život, a ten život je v jeho Synu. Kdo má Syna, má život; kdo nemá Syna Božího, nemá život.

Život věčný znamená mít Syna, nebo slovy Pavla, být nalezen v něm, být v Kristu. To je nejjednodušší definice křesťana – křesťan je ten a jenom ten, kdo je v Kristu. Kdo není v Kristu, není křesťan, ať už si o sobě myslí, co chce. Být v Kristu znamená být ve vztahu s Kristem, být s ním v osobním a trvalém spojení, znamená to mít důvěrné společenství s Pánem. V tomto smyslu musíme trvat na tom, že křesťanství není náboženství, ale je to vztah – vztah s živým Bohem skrze Ježíše Krista.

Být v Kristu znamená, že byla odstraněna překážka, která nás oddělovala od Boha. Všimněte si, jak Jan na začátku svého evangelia, když mluví o tom, že v Kristu byl život, říká, že ten život je také světlem. Bůh je světlo a není v něm nejmenší tmy. Bůh je světlo a to znamená, že dokonale svatý, že nesnese ani nejmenší tmu, že nesnese žádný hřích, že do jeho blízkosti se nemůže dostat nic, co není stejně svaté, jako je svatý on sám. A ten život, který je v Kristu, je takto svatý. Proto jsme byli odděleni od zdroje věčného života, protože naše životy se nejdříve vinou Adama a Evy a následně naší vlastní vinou ponořily do hluboké temnoty, do odporné vzpoury proti Bohu. Zamilovali jsme si hřích, a je docela možné, že ho někteří z vás stále ještě milují víc než Krista, víc než Boha a jeho svatost. Ale hřích je tou překážkou, která nás odděluje od Boha. Není možné přijít k Bohu a stále milovat hřích. Abychom mohli přijít k Bohu, abychom mohli mít život a být v Kristu, musel být usmířen Boží hněv namířený proti našemu hříchu, a náš hřích musel být zlikvidován, odstraněn, náš dluh vůči Bohu musel být zaplacen. Cena, kterou je možné vyrovnat urážku svatého Boha – a to je přesně to, co každý, dokonce i ten zdánlivě nejmenší hřích dělá – ta cena je nekonečná, protože hřích uráží majestát nekonečného Boha. Proto trest, který je určený za hřích, je věčný. Proto oběť, která by mohla zaplatit za hřích, musí být nekonečná. Proto je to jenom Boží syn, který může být tím jediným přijatelným zadostiučiněním. Jenom on je Beránek, který snímá hříchy světa. A jenom ve víře v něj, v jeho dokonané dílo na kříži Golgoty, můžete mít život věčný. Za hřích musí být zaplaceno – jedna možnost je věčné odsouzení v ohnivém jezeře, druhá možnost je spolehnutí se na Ježíše Krista, vyznání Krista jako Pána, tedy jako absolutního vládce mého vlastního života. Buď pokračovat v lásce k hříchu, nebo se odvrátit od hříchu ke Kristu, podřídit se mu a spolehnout se na to, že on udělal všechno pro mé spasení. Na tom závisí věčný úděl každé duše. Být oddělený od Krista nebo být v Kristu skrze víru v něj. To je věčný život!

To nás vede k další otázce, kterou si nad naším textem musíme položit, ke druhému bodu dnešního kázání, který jsem nazval:

II. Jaký je způsob věčného života?

Ukázali jsme si z Písma, že věčný život znamená být v Kristu. A přece v našem textu mluví Pán o věčném životě jako o poznávání Boha a Ježíše Krista. Jak to patří dohromady? Poznávání Boha není věčný život sám o sobě, to není definice věčného života – definice věčného života je jen Bůh sám, protože on je život. Ale poznávání Boha je způsobem věčného života, mohli bychom také říci, že to je náplň věčného života.

• Jan 17:3 A toto je život věčný, aby poznávali tebe, jediného pravého Boha a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.

Mohli bychom to přeložit také slovy: „V tom je život věčný poznávat tebe, jediného pravého Boha…“ Podstatné je, abychom rozuměli tomu, že způsob, jak se bude odehrávat věčný život, náplň věčného života je v poznávání Boha. To nejdůležitější, na co se soustředí Pán Ježíš, je Bůh sám. Život věčný je o Bohu a o Pánu Ježíši Kristu. Není o nás na prvním místě. Není o tom, že na věčnosti budu dělat věci, které mi ani na mysl nepřišly, že se budu soustředit na sebe a Bůh pro mě stvoří ty nejlepší podmínky, kde si budu moct užívat a uspokojovat svoje nápady. Věčný život není o nás, ale o Bohu. Je o poznávání Boha a Ježíše Krista.

A tady se musíme na chvíli zastavit. Protože to slovo poznat nebo v nedokonavém tvaru poznávat je pro nás možná trochu zavádějící. Možná si za ním představíme nějaké intelektuální, rozumové poznání, tedy seznámení se s nějakými skutečnostmi, s fakty. Známe vyjmenovaná slova – tedy alespoň někteří. Asi všichni známe našeho prezidenta. Tedy víme, kdo to je, jak se jmenuje, kde bydlí a co dělá. Ale znamená to, že se známe? Ne. To není ta známost, o které mluví Písmo. Vzpomeňte si, jak Ježíš mluví o lidech, kteří za ním přijdou v onen den a budou říkat, že v jeho jménu dělali velké věci. Co jim odpoví? Neznám vás! Jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti (Mt 7,23). Neznám vás a vy neznáte mě. To je mimochodem důvod, proč se dopouštěli nepravosti, ačkoliv dělali docela dobré skutky. Ale byly to skutky, které nebyly zakotvené v Kristu, v poznání Pána.

Znát znamená podle Písma mnohem víc, než být jen seznámen s fakty nebo vědět o někom. Fakta se můžete naučit, ale vůbec jim nemusíte rozumět. Kdysi se takto studenti učili například latinu. Učili se například Žalmy nebo pasáže z římských autorů. Ale nerozuměli tomu, co říkali. Měli dobrou znalost, ale nechápali obsah. Zákoníci a farizeové znali zpaměti Písma Starého zákona, ale nerozuměli obsahu. Pavel pronásledoval křesťany a myslel si, že slouží Bohu. Byl plný horlivosti pro Boha – a musíme dodat, že pro Boha svých představ, nikoliv pro Boha Písma, ale neměl pravé poznání – k tomu dospěl až na cestě do Damašku, když se setkal s Pánem Ježíšem Kristem. Tehdy mu celé Písmo dalo smysl. Teprve tehdy Písmo doopravdy pochopil.

Biblické poznání není jenom o znalostech. Neobejde se bez znalostí, ale samotné znalosti nestačí. Je to stejné se zbožností nebo zralostí, o které mluvíme. Někdy lidé zaměňují zralost nebo zbožnost za množství znalostí. Myslí si, že čím více toho ví, tím jsou zbožnější a zralí. Někdy je to i naopak, že lidé opovrhují znalostmi a myslí si, že čím méně budou mít znalostí, tím budou zbožnější a zralejší. Ale mít znalosti neznamená být zbožný. Ovšem neplatí to obráceně, protože být zbožný, znamená mít znalosti. Samotné znalosti nestačí ke zbožnosti a zralosti, nestačí k věčnému životu. Ale věčný život, zbožnost a zralost se neobejdou bez znalostí, bez poznání, poznávání. Poznávání Boha je také o znalostech, ale nejedná se o znalosti na prvním místě. Na prvním místě se jedná o vztah. Mluvil jsem o tom, že všichni známe prezidenta, ale málokdo se zná s prezidentem. Víme o něm, ale nemáme s ním žádný vztah. Nejsme s ním v osobním kontaktu. Ale ani osobní kontakt ještě neznamená vztah. Kdybyste dostali od prezidenta vyznamenání, byli byste u něj na Pražském hradě, kde bydlí, setkali byste se s ním, představili by vás, podal by vám ruku a mluvil s vámi osobně. Ale stále ještě by to neznamenalo, že se s ním znáte, že s ním máte vztah. Vztah můžete mít s někým, kdo s vámi sdílí sám sebe. A přesně o tom je poznání, o kterém je řeč v našem verši. Proto Písmo používá toto slovo k popisu intimního soužití.

• Gn 4:1 I poznal člověk svou ženu Evu a ta otěhotněla a porodila Kaina.

To je typický příklad. To je způsob, jak budeme poznávat Boha – skrze hluboký osobní intimní vztah. Proto když Bible mluví o spasení, mluví o srdci a o odevzdanosti srdce a o vůli, o vyznání:

• Římanům 10:9 Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.

Vyznat Ježíše jako Pána znamená říci mu: „Ty jsi Pán, já jsem kmán. Ty rozkazuješ, já poslouchám. Ty řídíš, a já se pozdřizuju.“ Znamená to vědomé podřízení se, jde o zapojení vůle, která chce jednat podle toho, co se Bohu líbí. Uvěřit ve svém srdci znamená odevzdat své nitro, svůj život, vydat se Bohu se vším všudy, spolehnout se na něj samotného. Tady začíná intimní osobní poznání Boha. To není náboženství. To není o aktivitách, nebo náboženských pkonech, to není o rituálech, o příkazech nebo zákazech, ale je to o srdci, které je cele odevzdané Kristu. Takové srdce bude poznávat Krista a skrze něj také Otce. Kdo vidí Krista, vidí Otce (J 14,9), kdo má Syna, má i Otce. Kdo poznal Syna, poznal i Otce. Ale kdo nemá Syna, kdo nevyznává Syna, kdo nevěří v Božího syna, nemá ani Otce a nikdy Boha nepoznal. A celý věčný život spočívá v poznávání Boha a jeho Syna. Nejde o shromaždování informací o Bohu, ale život s Bohem. A život s Bohem znamená shromažďování informací o Bohu, ale znamená chození s ním, znamená to podřizování se jeho vůli, znamená to hledání jeho tváře a život k jeho slávě. Jak na to? To je poslední bod dnešního kázání, který nám ukazuje:

III. Jaké jsou prostředky věčného života?

Tady musíme znovu přibrzdit a podívat se na to ze dvou úhlů, protože na věčnosti to bude trochu jiné, než je to dnes. Na věčnosti nebudou žádné překážky a omezení, které nám nyní brání poznávat Pána. Pavel napsal v kapitole o lásce:

• 1K 13:12 Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.

Jan mluví o tom, že Bůh bude přebývat uprostřed svého lidu a setře nám každou slzu z očí (Zj 21,3-4). To znamená, že bude s námi přebývat fyzicky. A dále čteme o tom, že tam bude trůn Boží a Beránkův a budeme mu sloužit a budeme hledět na jeho tvář (Zj 22,3-4). Budeme s Bohem a on bude s námi, budeme ho vnímat všemi svými smysly – uvidíme ho a nezemřeme, uslyšíme ho a budeme ho chválit, budeme ho cítit, budeme ho moci nahmatat, budeme o něm přemýšlet a našemu myšlení nebude bránit žádná únava ani zapomětlivost, ani hříšné myšlenky ani špatné pochopení skutečností. Nebude tam zmatení jazyků, takže nebude možné překroutit slova a chápat je špatně, nebude tam žádný hřích ani sobectví ani pýcha, která zatemňuje úsudek a rozum, ale bude tam věčná radost z Boha a nadšení z toho, jaký Bůh je a že ho můžeme poznávat stále více. A toto poznání nikdy neskončí, protože Bůh je nevyčerpatelný, je nemožné ho obsáhnout a popsat. Ale je možné s ním žít. A to bude náš věčný úděl, to je život věčný, abychom poznávali Boha a jeho Syna.

To je, jak to bude v budoucnosti, až bude všechno nové. Ale věčný život nezačne až potom, ale začíná už tady a teď. Už nyní jsme nová stvoření, pokud jsme v Kristu Ježíši. Už nyní jsme ujišťováni, že máme život věčný. Už nyní jsme přeneseni ze tmy do království Božího syna. Už nyní začínáme poznávat svého Boha. Všichni lidé v tomto světě o něm vědí. Ale jenom ti, kterým se dá vpravdě poznat, ho znají. Jenom těm, které mu Otec daroval, dal život věčný. A ti ho už začali poznávat.

Ale Pán není s námi. Sedí po pravici Boha Otce v nebesích. Dal nám jiného přímluvce, aby s námi byl navěky, Ducha svatého, Ducha pravdy, který nás vede ke Kristu, svědčí o něm a ukazuje na něj. Ale Duch svatý je Duch, zatímco my jsme tělo. Nemůžeme ho vidět, nemůžeme se ho dotnout, nemůžeme ho slyšet svýma ušima, nemůžeme ho vnímat svými fyzickými smysly, protože žijeme v těle propadlém hříchu, ve smrtelném těle, v němž nikdo nemůže vejít do Božího království (1K 15,50) a tyto naše smysly patří k tomuto tělu. Nepatří k novému tělu, ale k tomu starému. Někdy lidé mluví o nějakých svých pocitech a vydávají je za projevy Ducha svatého. To je velmi nebezpečné, moji milí. Satan se převléká za anděla světla, aby svedl svaté, vede k jinému Ježíši, zvěstuje jiné evangelium, nabízí jiného ducha (2K 11,4.14). A jestli se chcete spolehnout na své pocity, na své vjemy, nějaké sny, vize nebo vnitřní hlas, potom už nežijete vírou, ale tělem. To není způsob, jak máme poznávat Pána v tomto těle. Máme ho poznávat skrze víru, která bude sycená nikoliv tělem, ale pravdou Božího slova. Boží slovo je světlem, které osvěcuje naší cestu (Ž 119,105). Sem musíme jít, pokud chceme poznávat Pána a jeho vůli pro své životy. Tady je jediná pravda, kterou nám Bůh zjevil a ponechal v tomto světě.

Samozřejmě, že můžeme a budeme poznávat Pána i skrze jeho jednání s námi, skrze to, co prožíváme, skrze okolnosti, v nichž se nacházíme, skrze celé stvoření, které vypravuje o jeho slávě. Ale jediný cele pravdivý nástroj, který máme, je Bible. To všechno ostatní nás může svést. To všechno ostatní můžeme vysvětlovat na základě svých vlastních přání a tužeb. Ano, i Bibli můžeme překrucovat a vykládat jí špatně. Ale zatímco u pocitů nebo u Boží řeči skrze stvoření nemáme v rukou nic, podle čeho rozlišit pravdu a lež, v Božím slově tento nástroj máme. Bůh nám zjevil svou vůli a pravdu o sobě samém tímto způsobem, skrze zapsané Slovo, protože to je ten nejlepší způsob, jak se můžeme držet pravdy. Chcete poznávat Boha? Musíte jít do Božího slova. Ale nestačí Boží slovo mechanicky opakovat, je potřeba ho aplikovat, musíme ho žít, uvádět ho do každodenního života. Jinak to bude jenom mechanická znalost, znalost faktů, ale ne poznání živého Boha. Nejlepší způsob čtení Písma je jeho aplikace. Boží slovo je nástrojem poznávání Pána Ježíše Krista. Není tady samo kvůli sobě, ale je tady jako svědectví o Pánu. Je to čistá pravda, která je prostředkem věčného života. Je to jediný bezchybný způsob, jak poznat Pána slávy, jak růst v poznání Boha, jak zakoušet realitu věčného života v tomto světě. Proč jsme tedy tak slabí v Božím slově? Proč ho tak málo známe? Proč někteří křesťané odkládají Boží slovo na později, na potom, na někdy, a nakonec se z toho stává nikdy?

Se svou ženou jsem se seznámil v roce 1994. Pro nás to byla ještě doba předinternetová a předmobilní. Ale fungovala pošta. A protože jsme bydleli každý jinde, psali jsme si dopisy. Každý den jsem čekal, jestli dostanu dopis od milované osoby. A když jsem ho dostal, četl jsem ho a psal odpovědi. Když jsem v roce 1995 uvěřil, chtěl jsem pořád číst Bibli a knihy o Bohu. Bibli jsem měl pořád s sebou a každou volnou chvíli jsem využil, abych poznal Krista, který si mě zamiloval dřív, než jsem si já zamiloval jeho.

Chtěl bych vás povzbudit, milovaní, abyste šli do Písma. Jenom tak můžete poznávat Pána v pravdě. Čtěte Boží slovo, studujte ho, učte se ho zpaměti, poslouchejte kázání, rozjímejte nad Božím slovem a uvádějte ho do svého života. Čtěte Boží slovo doma, studujte ho společně s někým druhým. Modlete se a jděte do Písma. Nechte se prostoupit Božím slovem, ať ve vás přebývá Slovo Kristovo v celé jeho plnosti (Ko 3,16). Potom porostete ve zbožnosti a budou z vás zralí křesťané. Ale bez Božího slova na tom budete jako křesťané ze Židů, kteří slyšeli tvrdá slova:

• Židům 5:12  Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm.

Pojďme do Písma, protože Písmo svědčí o Kristu. A jenom u něj a v něm najdeme život věčný. Amen.