Bůh zapečeťuje (Da 12,5-13)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

… až na věky věků

Jaroslav Kernal, Praha 8. září 2019

Pokoj vám a milost, milovaní svatí. Znovu jsme se sešli, abychom společně uctívali, a součástí našeho uctívání je také výklad a aplikace Božího slova. Procházíme postupně knihou proroka Daniela. Dnes máme před sebou poslední úsek této knihy, závěr Danielovy čtvrté vize, která začíná v desáté kapitole a končí na konci dvanácté. Tou hlavní částí vize, která se týká doby konce a velkého soužení, které bude dobu konce provázet, jsme se zabývali minule. Bůh ukázal Danielovi, že Boží lid bude trpět, že pravý Boží lid, tedy ti, kdo jsou zapsáni v knize života, ti, kdo spoléhali na zaslíbeného Mesiáše a po jeho zjevení ti, kdo věří v tohoto Mesiáše, v Pána Ježíše Krista, budou v tomto životě projít mnohým soužením. Toto soužení tady bylo od samotného počátku – vzpomeňte si na Kaina a Ábela, kdy bezbožný Kain pronásledoval zbožného Ábela. Zbožný ostatek Božího lidu byl vždycky pronásledován, ale situace se měla dramaticky změnit po příchodu Božího království, tedy po vtělení Pána Ježíše Krista, po jeho ukřižování, slavném vzkříšení a nanebevstoupení. Vyvolení svatí, tedy Kristova církev, žijí v nepřátelství se světem, protože nejsou z tohoto světa, i když jsou ponecháni v tomto světě. Jsou zde světlem a solí a svět i ďábel se ze všech svých sil snaží toto světlo zhasnout a sůl zbavit chuti. Znakem svatých je soužení:

  • 2Tm 3:12 A všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, zakusí pronásledování.
  • Sk 14:22 Musíme projít mnohým utrpením, než vejdeme do Božího království.
  • Jan 15:20 Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat.

To je téma Danielových vizí. To je důvod, proč je tak zničený z každé další vize. Stále znovu mu Bůh ukazuje, že Boží lid bude procházet soužením, bude trpět a bude přemáhán pronásledovateli. Nyní jsme na konci zjevení, které dal Pán Danielovi, a vidíme stále totéž. Budeme číst od čtvrtého verše 12. kapitoly do konce.

V každé epoše historie byl Boží lid povzbuzován k tomu, aby žil ve světle toho, co mu Bůh zaslíbil. Platilo to pro Adama s Evou, platilo to pro Abrahama, a právě tak i pro Daniela. Úplně stejně to platí i pro nás. Danielovi Bůh zjevil mnoho věcí, které se týkaly následujících staletí. Bůh mu ukázal slavný příchod Mesiáše, Syna člověka a dal mu poznat něco málo ze slávy jeho království. Současně – a to je náš dnešní text – mu Bůh ukázal, že naplnění těchto věcí, je dalekou budoucností. To bylo něco, s čím se Daniel nemohl tak jednoduše srovnat, co přesahovalo možnosti jeho poznání, co je ale zjevné nám, kteří žijeme na konci časů, jak říká Písmo. Tento konec trvá od prvního příchodu Pána Ježíše Krista, kdy se narodil jako malé děťátko ve stáji v Betlémě a bude završen, naplněn při jeho druhém příchodu, kdy přijde jako král slávy, Král králů a Pán pánů. Daniel neporozuměl tomu, co mu bylo zjeveno o konci věků, a měl zapečetit knihu až do doby konce. Když nastala doba konce, Jan, miláček Páně, slyšel z úst anděla, aby nezapečeťoval tu knihu Zjevení, protože čas je blízko.

  • Zj 19:11-21 A viděl jsem nebesa otevřená, a hle, bílý kůň, a na něm seděl ten, který má jméno Věrný a Pravý, neboť soudí a bojuje spravedlivě. Jeho oči plamen ohně a na hlavě množství královských korun; jeho jméno je napsáno a nezná je nikdo než on sám. Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží. Za ním nebeská vojska na bílých koních, oblečená do bělostného čistého kmentu. Z jeho úst vychází ostrý meč, aby jím pobíjel národy; bude je pást železnou berlou. On bude tlačit lis plný vína trestajícího hněvu Boha všemohoucího. Na plášti a na boku má napsáno jméno: Král králů a Pán pánů. … A viděl jsem dravou šelmu a krále země i jejich vojska shromážděná, aby vytrhli do boje proti jezdci a proti jeho vojsku. Ale šelma byla zajata a s ní i falešný prorok, který k její cti činil zázračná znamení a svedl jimi ty, kdo přijali cejch šelmy a klekali před jejím obrazem. Za živa byli šelma a její prorok hozeni do ohnivého jezera hořícího sírou. Ostatní byli pobiti mečem vycházejícím z úst jezdce.

Bůh dovede celé lidské dějiny do cíle, který jim určil. Bůh svrchovaně vládne nad lidskými dějinami, nad říšemi, nad pronásledovateli i nad pronásledovanými. To bylo ujištění, které dostal i Daniel, a to už nás vede k prvnímu bodu dnešního kázání. V něm vidíme, jak:

I. Pán přísahá

Na konci čtvrtého verše Pán zjevil Danielovi, že „mnozí budou zmateně pobíhat, ale poznání se rozmnoží“ (Da 12,4). To je další charakteristika poslední doby. Není to odkaz na množství vědomostí, které bude ve společnosti – je vůbec otázka, zda by něco takového bylo možné nějak změřit. Ale tady je odkaz na proroka Jeremjáše:

  • Jr 5:1 Proběhněte ulicemi Jeruzaléma, prohledejte jeho náměstí, jen se dívejte a přesvědčte se, zda najdete někoho, kdo uplatňuje právo, kdo hledá pravdu, a já Jeruzalému odpustím.

A ještě jeden odkaz, který je vysvětlením tohoto:

  • Ám 8:11-12 Hle, přicházejí dny, je výrok Panovníka Hospodina, kdy pošlu na zemi hlad, ne hlad po chlebu ani žízeň po vodě, nýbrž po slyšení slov Hospodinových. Budou vrávorat od moře k moři a ze severu na východ; budou pobíhat a hledat slovo Hospodinovo, ale nenajdou.

Oba proroci mluvili o soudu, který spojený s poznáním pravdy, s poznáním Hospodinova slova, s poznáním Pána samotného. Na jedné straně budou lidé zmateně pobíhat a hledat pravdu, ale pravdu od Boha nebudou chtít přijmout, a na druhé straně se poznání rozhojní. Jak se to stane? Bůh vyleje svého Ducha a tehdy už lidé nebudou říkat „Poznej Pána“, protože ti, kdo budou znovuzrozeni z Ducha svatého, budou znát Pána, budou vyučeni od Otce o Synu a skrze Syna budou v pravdě poznávat Otce. Tohle je poznání, o němž je řeč ve čtvrtém verši. Je tu řeč o těch, kteří jsou zapsáni v knize života, kteří budou vzkříšeni k věčnému životu, kteří budou ospravedlněni a budou zářit jako hvězdy, a budou mnohým pomáhat ke spravedlnosti tím, že jim budou zvěstovat evangelium Kristovo. To byl samotný závěr té hlavní části Danielovy vize. Ale nyní jde dál:

  • Daniel 12:5-6 Já Daniel jsem viděl toto: Hle, povstali dva další muži, jeden na tomto břehu veletoku, druhý na onom břehu veletoku, a ten se otázal muže oblečeného ve lněném oděvu, který byl nad vodami veletoku: „Kdy nastane konec těch podivuhodných věcí?“

Daniel kromě muže ve lněném oděvu, kterého jsme identifikovali jako Pána Ježíše Krista před jeho vtělením, nyní vidí další dva muže. Vzpomeňte si, že Daniel je na břehu velké řeky Chídekel, což je Tigris. Nyní vidí dva muže, každého z nich na jiném břehu Tigridu a jeden z nich se ptá na to, kdy nastane konec těch podivuhodných věcí. Vidění se týká posledních dnů (Da 10,14). Zdá se, že naše zvědavost bude konečně ukojena. Co na tuto otázku Pán? Je to dobrá odpověď:

  • Daniel 12:7 I slyšel jsem muže oblečeného ve lněném oděvu, který byl nad vodami veletoku. Zvedl svou pravici i levici k nebi a přísahal při Živém navěky, že k času a časům a k polovině, až se dovrší roztříštění moci svatého lidu, dovrší se i všechno toto.

Pán pozvedl svou pravici i levici k nebi a přísahal. To je velmi zajímavé. V Písmu je docela dost odkazů na přísahu, na Boží přísahu. Když Bůh přísahá, pozvedá svou pravici (Nu 14,30; Ž 106,26; Ez 20,5; 36,7; 44,12.14). Ale zde pozvedá pravici i levici – to je přísaha, která je nezpochybnitelná. Pán se zapřísahá, že přivede všechno ke konci, že se to všechno dovrší. Přísahá při Živém navěky. Nebúkadnesar poznal Boha jako toho, kdo je věčně živý a jeho vladařská moc je věčná (Da 4,31), v šesté kapitole je Daniel osloven jako služebník Boha živého, který zůstává na věky a jeho království nebude zničeno. Nyní Pán přísahá při Živém navěky s pravicí i levicí pozdviženou k nebi. Kdy tedy dojde k dovršení toho všeho? V čase a časech a polovině, až se dovrší roztříštění moci svatého lidu. Určitě byste chtěli vědět, co to znamená. A nejste sami. Já také. I Daniel to chtěl vědět:

  • Daniel 12:8 Slyšel jsem, ale neporozuměl jsem. Řekl jsem: „Můj pane, jaké bude zakončení toho všeho?“

Včera jsem si na setkání bratrů nemohl vzpomenout na jedno jméno a jeden z bratrů z toho měl velikou radost. Říkal, že je rád, že nejsem tak dokonalý a že moje paměť je stejná, jako paměť každého jiného člověka. Něco podobného prožívám zde, když čtu o této Danielově reakci. Byl to jenom člověk! Konečně také něčemu nerozuměl. Když byl ještě náctiletý mladík a Nebúkadnesar měl sen, který chtěl oznámit a vyložit, Bůh Danielovi zjevil sen i jeho výklad (Da 2). Když měl král další sen a nikdo ho nemohl vyložit, Daniel ho vyložil (Da 4). Když se králi Belšasarovi dostalo zjevení píšící ruky a slov na zdi hodovní síně, Daniel to vyložil. Když mu Bůh zjevil netvory z moře, a Daniel byl zmatený, zeptal se anděla, a ten mu to vysvětlil, a když tomu úplně nerozuměl, zeptal se znovu a dostal ještě důkladnější vysvětlení (Da 7,15-16.23nn). Jak na to reagoval?

  • Daniel 7:28 Já, Daniel, jsem se velice zhrozil těch myšlenek, barva mé tváře se změnila, ale to slovo jsem uchoval ve svém srdci.

V osmé kapitole se Daniel snažil porozumět vidění, a Gabriel dostal pokyn, aby ho Danielovi vysvětlil (Da 8,16). Daniel pochopil a byl zdeptán tím viděním (Da 8,27). Na začátku deváté kapitoly Daniel pochopil slova proroka Jeremjáše, modlil se a Bůh mu dal vidění. Znovu to byl Gabriel, kdo Daniela poučil (Da 9,22). V desáté kapitole čteme o tom, že pochopil to vidění, které se týkalo velkého soužení a konce dnů (Da 10,1). Ale jaké bude zakončení toho všeho, to se Daniel nedozvěděl. Jeho zvědavost nebyla ukojena. Bůh mu sice odpověděl, ale tak, že Daniel tomu neporozuměl. A když chce vysvětlení, dostává úplně jinou odpověď – a to nás vede k dalšímu bodu dnešního kázání:

II. Pán zapečeťuje

  • Daniel 12:9 Řekl: „Jdi, Danieli, tajuplná a zapečetěná budou ta slova až do doby konce.“

Předtím Pán řekl Danielovi, aby zapečetil slova toho vidění, a nyní mu říká, že zůstanou zapečetěná. Je docela možné, že Daniel dal královskou pečeť na ten svitek a uložil ho v královské knihovně. Tak se to dělalo se všemi svitky. Je možné, že když se naplnil čas, a Bůh poslal svého Syna, aby se narodil z ženy jako člověk, mudrci na východě četli Danielův svitek a potom viděli hvězdu, která je dovedla až k nově narozenému králi. I to může být jeden z významů zapečetění svitku Danielem. Ale je tady ještě další rovina.

Je tu sám Pán, který zapečeťuje. On vyhlašuje, že ta slova zůstanou zapečetěná až do doby konce. V době konce přišli ti mudrci z východu, aby se poklonili Synu člověka. Na vlastní oči spatřili to, o čem Daniel prorokoval, spatřili příchod Božího království, spatřili kámen, který se utrhl bez zásahu lidské ruky, spatřili Mesiáše, který byl počat Duchem svatým a narodil se z panny. Ale pro Daniela zůstala ta slova zapečetěná. Uslyšel jenom pokojné „jdi“. Nebo „odejdi“, „jdi svou cestou“, „musíš jít“. Už skončil čas otázek, teď jdi. Tvůj úkol se naplnil, tvá cesta je u konce. Daniel nebyl uspokojen tak, jako třeba stařičký Simeon, který vzal v chrámu do náruče měsíc starého Spasitele a chválil Boha:

  • Lk 2:29-32 Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjevením pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.

Daniel slyšel jenom: „Jsi propuštěný, Danieli, muži vzácný, jdi.“ Jdi, Danieli, protože ta slova zůstanou zapečetěná až do doby konce. Pro Daniela to zůstalo velkou neznámou. Musel se spokojit s tím, co mu Bůh řekl. Jistě pátral po tom, co ta slova znamenají, modlil se a ptal se. Ale Bůh řekl: „Jdi.“ Možná právě o něm psal Petr ve svém listě:

  • 1Pt 1:10-12 Toto spasení hledali a po něm se ptali proroci, kteří prorokovali o milosti, která je vám připravena; zkoumali, na který čas a na jaké okolnosti ukazuje duch Kristův v nich přítomný, když předem svědčí o utrpeních, jež má Kristus vytrpět, i o veliké slávě, která potom přijde. Bylo jim zjeveno, že tím neslouží sami sobě, nýbrž vám.

Daniel se musel spokojit s tím, že Bůh mu víc nezjeví. Musel se spokojit s tím, že je služebníkem budoucích pokolení, že je našim služebníkem, milovaní. Nás zastihl přelom věků. Podívejte se spolu se mnou do knihy Zjevení, na jednu scénu přísahy při živém na věky:

  • Zj 10:5 Potom anděl, kterého jsem viděl stát na moři i na zemi, pozvedl svou pravici k nebi a přísahou při tom, který je živ na věky věků, který stvořil nebesa, moře a všecko, co je v nich, potvrdil, že lhůta je u konce.

Žijeme v době konce, na konci časů, v době velkého soužení. Možná nám to tady v České republice ani nepřijde, ale stačí jen otevřít oči a rozhlédnout se. Statisíce křesťanů po celém světě trpí kvůli Kristu. Jsou zavíráni, jsou popravováni, berou jim majetek, odebírají jim děti, snaží se je umlčet, zlomit, zabít. Mučedníci, kteří přišli z velkého soužení, kteří byli zabiti pro slovo Boží a pro svědectví, které vydali, křičí velikým hlasem:

  • Zj 6:10 Kdy už, Pane svatý a věrný, vykonáš soud a za naši krev potrestáš ty, kdo bydlí na zemi?

Co jim bylo řečeno? Aby měli strpení ještě krátký čas, dokud jejich počet nedoplní jejich spoluslužebníci a bratři. Je naší výsadou, nás křesťanů, že jsme pronásledováni kvůli Kristu a pro Krista. Ale na rozdíl od Daniela se nemusíme bát, protože i nás Pán zapečetil pro den konce. Dal nám svého Ducha, aby byl pečetí pro den vykoupení.

  • Da 12:10 Mnozí se vytříbí, zbělí a budou vyzkoušeni. Svévolníci budou jednat svévolně; žádný svévolník se nepoučí, ale prozíraví se poučí.

Svatí budou posvěcováni, ale se svévolníky to půjde stále k horšímu. Svatí porostou v porozumění a v poslušnosti, ale svévolní se nepoučí. Stejná slova čteme v knize Zjevení:

  • Zj 22:10-14 A řekl mi: „Nezapečeťuj knihu se slovy tohoto proroctví: čas je blízko. Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je pošpiněn, ať zůstane ve špíně – kdo je spravedlivý, ať zůstane spravedlivý, kdo je svatý, ať setrvá ve svatosti. Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal. Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města.“

Ta slova jsou velmi aktuální. Jakkoliv by se mohlo zdát, že Pán otálí, jsou tato slova stále aktuální. Nebo ještě lépe – každý den nabývají na aktuálnosti. Každý den jsme o krok blíže ke Kristovu druhému příchodu, kdy se naplní stanovená lhůta a všechno dojde ke svému cíli. Boží slovo nás neustále povzbuzuje, abychom žili ve světle Kristova druhého příchodu, abychom nespali, ale byli stále horlivější, abychom se povzbuzovali navzájem a napomínali se k lásce a k dobrým skutkům. Když Petr psal křesťanům, použil úplně stejný argument k tomu, aby žili svatým životem:

  • 2Pt 3:10-12 Den Páně přijde, jako přichází zloděj. Tehdy nebesa s rachotem zaniknou, vesmír se žárem roztaví a země se všemi lidskými činy bude postavena před soud. Když tedy se toto vše rozplyne, jak svatě a zbožně musíte žít vy, kteří dychtivě očekáváte příchod Božího dne!

Pán nás zapečetil pro den vykoupení, proto musíme žít svatě a zbožně. Lhůta se zkracuje a blaze těm, kdo vytrvají až do konce. A to je poslední bod našeho dnešního kázání:

III. Pán blahoslaví

Pán zapečetil své slovo pro den konce, a spolu s ním Pán zapečetil své služebníky, aby vytrvali až do konce. Nyní Pán blahoslaví ty, kdo vytrvají. On udělal všechno, a ještě nás za to odměňuje.

  • Da 12:11-13 Od doby, kdy bude odstraněna každodenní oběť a vztyčena ohyzdná modla pustošitele, uplyne tisíc dvě stě devadesát dní. Blaze tomu, kdo se v důvěře dočká tisíce tří set třiceti pěti dnů. Ty vytrvej do konce. Pak odpočineš, ale na konci dnů povstaneš ke svému údělu.

Tady máme verše, které volají po vysvětlení, nemyslíte? Tisíc dvě stě devadesát dní … co je to? Můžeme kalkulovat, můžeme spekulovat, můžeme počítat, ale dojdeme k něčemu? Už jsme mluvili o tom, že čísla mají v apokalyptické literatuře symbolický význam. Nemáme hledat jejich přesný smysl. Jednoduše můžeme říci, že je tady ohraničená doba, která je maličko delší než tři a půl roku. Podstatné na tom je, že se jedná o ohraničenou dobu. Je to doba soužení. Je to doba, kdy je vztyčena ohyzdná modla pustošitele. Odkazuje Daniel tímto textem zpátky do osmé kapitoly, kde mluví o znesvěcení chrámu v době Antiocha IV. Epifana? Je to jedna z možností. Ale v osmé kapitole mluví o dvou tisících třech stech večerech a jitrech, což odpovídá tisíci sto padesáti dnům. Je to tedy jiný časový údaj. O čem je poslední Danielova vize? O velkém soužení v poslední době. Mám za to, že tento údaj odpovídá velkému soužení. Je to soužení, které začalo s příchodem Pána Ježíše Krista a bude tu až do jeho druhého příchodu. Je to doba, která je Bohem přesně vymezená. A blaze tomu, kdo se v důvěře dočká jejího konce.

To je povzbuzení k vytrvalosti ve víře. To je povzbuzení k odvaze v dobách soužení. Pán nám tady říká, abychom vytrvali, abychom zůstali věrní o něco déle, než naši pronásledovatelé. Vytrvej až do konce. Blaze tomu, kdo vytrvá až do konce. Pán Ježíš říká:

  • Matouš 10:22 Budou vás všichni nenávidět pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.

Boží slovo nás volá k vytrvalosti, k věrnosti, k oddanosti. O čem je kniha Daniel? Na jedné straně je o odvaze a vytrvalosti tváří v tvář pronásledování a útlaku. Je o neochotě a neústupnosti v dělání kompromisů ve vztahu k tomuto světu. Je o ochotě jít až na smrt, jako ti tři mládenci, kteří se odmítli poklonit zlaté soše a byli vhozeni do rozpálené pece. Vzpomínáte si, co řekli Nebúkadnesarovi?

  • Daniel 3:17-18 Jestliže náš Bůh, kterého my uctíváme, nás bude chtít vysvobodit z rozpálené ohnivé pece i z tvých rukou, králi, vysvobodí nás. Ale i kdyby ne, věz, králi, že tvé bohy uctívat nebudeme a před zlatou sochou, kterou jsi postavil, se nepokloníme.

Vytrvali ve víře a byli blahoslavení. Vytrvali o něco déle, než jejich pronásledovatel, který žasl nad Boží velikostí a mocí. A co Daniel, který se přes králův zakazující výnos i nadále každý den modlil ke svému Bohu – nebyl ochotný udělat kompromis, i když by to mohlo být tak jednoduché. Vytrval ve víře a v důvěře se dočkal vysvobození ze lví tlamy. Vytrval až do konce a byl zachráněn. Pán blahoslaví ty, kdo jsou pronásledováni, Pán blahoslaví ty, kdo vytrvají až do konce.

  • Mt 5:10-12 Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

Ti, kdo vytrvají do konce, uslyší ta lahodná slova z úst svého Pána: „Dobře, služebníku dobrý a věrný, vejdi do radosti svého Pána“ (Mt 25,21.23). To jsou slova, která musí motivovat každé Boží dítě k věrnosti a vytrvalosti. Stejně jako závěrečný verš Daniela – odpočineš a povstaneš ke svému údělu. O tom je už v Danielovi napsáno – spravedliví povstanou k věčnému životu. Povstanou k tomu, aby byli navěky v těle se svým Pánem, aby se těšili z jeho blízkosti, aby se radovali z jeho nádhery, aby byli uspokojeni jeho slávou, aby byli nasyceni jeho svatostí a dobrotou. Bůh jim setře každou slzu z očí. A těch slz nebude málo, protože přijdou z velkého soužení. Přijdou z bitevní vřavy. Jsme ve válce, a Daniel o tom mluvil. Vedeme boj proti duchovním silám, které ovládají tento věk tmy, vedeme svůj boj proti hříchu a proti svému tělu, které se nás snaží stáhnout zpátky do temnoty. Vedeme boj se svou neproměněnou myslí, se svým pálivým jazykem, se svými spalujícími žádostmi. Jediný způsob, jak můžeme v tomto boji obstát, je, jít ke Kristu. Ukřižovat sebe sama se svými touhami a žádostmi. S důvěrou a radostně vyznávat, že nežiju už já, ale žije ve mně Kristus (Ga 2,20). Milovaní, pohleďte na beránka, který snímá hříchy světa. Vložte svůj život do jeho rukou, padněte na kolena u jeho kříže a proste ho o smilování a o milost. A budete zachráněni. Stane se úhelným kamenem vašeho života, vaší víry, stane se vaším životem. Spolehněte se na Krista:

  • 1K 1:8-9 On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.

Daniel nás volá k tomu, abychom se spolehli na Boha, volá nás k nekompromisní víře. K takové víře, která proměňuje život člověka. Volá nás k následování Pána Ježíše Krista. Volá nás k odvážnému a horlivému svědectví o Kristu. Volá nás ke každodenní mravenčí vytrvalosti až do konce. Jenom v Kristu dojdeme skutečného odpočinutí. Jenom v něm budeme naplněni a uspokojeni. Jenom s ním budeme vytrvalí a zvítězíme. Jenom díky jeho kříži budeme žít navěky v jeho blízkosti a jeho slávě. Proto i já vás dneska zvu, abyste šli k Pánu Ježíši Kristu. Nezáleží na tom, zda o něm dneska slyšíte poprvé nebo zda s ním chodíte už dlouhé roky. Je jenom jedna jediná věc, kterou musíme udělat – jít k němu, volat k němu, prosit ho o smilování a o sílu, spolehnout se na něj a na to, co udělal na kříži Golgoty, pevně se držet Krista, následovat ho, běžet k němu a nenechat se ničím a nikým odradit. Cokoliv jiného než on sám, je marnost a svod, temnota a zmatené pobíhání. Ale v něm je odpočinutí. Když byl zde na zemi v těle, volal každého člověka a dodnes volá stejnými slovy:

  • Matouš 11:28-29 Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším.

Amen.

Osnova kázání: