Bůh bojuje II. (Da 10,15-11,1)

Verze pro tiskSend by emailPDF version

Nevedeme svůj boj proti tělu a krvi …

Jaroslav Kernal, Praha 18. srpna 2019

Pokoj vám a milost, milovaní svatí, milí přátelé a hosté. Budeme dnes pokračovat ve výkladu desáté kapitoly knihy proroka Daniela. V posledních třech kapitolách knihy je zaznamenaná poslední, čtvrtá Danielova vize. Jde o jeden celek, jehož hlavní část se nachází v jedenácté kapitole a v prvních verších dvanácté kapitoly. Tam je zaznamenané to vlastní vidění. Desátá kapitola je takovým úvodem k tomuto vidění a závěr dvanácté kapitoly je potom závěrem jak tohoto vidění, tak celé knihy. Dneska ještě zůstaneme v desáté kapitole a podíváme se na to, co můžeme vidět za oponou viditelného světa. Než půjdeme do našeho textu, skloňme svou hlavu k modlitbě.

Desátá kapitola Daniela je úvodem k poslednímu Danielovu vidění. Samotné vidění začíná ve druhém verši jedenácté kapitoly a budeme se jím zabývat příště. V desáté kapitole je znovu zaznamenáno, jak se Daniel modlil. Když procházíme knihou Daniel, nemůžeme si nevšimnout toho, že se Daniel neustále modlí. V našem textu je Daniel starý muž. Toto vidění měl Daniel ve třetím roce vlády krále Kýra, tady v roce 536 př. Kr. Je to přesně sedmdesát let, kdy byl odveden spolu s dalšími chlapci ze šlechtických rodin do Babylonu. Byl odveden ve svých –nácti letech, což znamená, že nyní je mu přes osmdesát. A stále je odevzdaný modlitbě. Od první kapitoly jsme viděli, že Daniel byl cele oddaný Bohu, což znamená – jak je zjevené z celé knihy, že byl oddaný modlitbě. Na začátku desáté kapitoly čteme, že se Daniel tři týdny postil. Ale nepostil se kvůli tomu, aby zhubnul, nebo kvůli tomu, aby měl pocit, že je duchovnější. Daniel se pokořil, truchlil, postil na znamení truchlení a neoddělitelnou součástí tohoto půstu byla modlitba. Za co se modlil? Podívejte:

  • Da 10:12 Danieli … od prvního dne, kdy ses rozhodl porozumět a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena …

Daniel se modlil za porozumění. Chtěl rozumět minimálně té předchozí vizi z deváté kapitoly. Nepochybně porozuměl mnoha podstatným věcem, ale chtěl rozumět více. A Bůh mu toto porozumění dal ve vidění, které následuje. Ale Bůh mu dal ještě mnohem víc – odhalil mu duchovní realitu světa, duchovně Daniela posílil a ukázal mu, že zuří duchovní válka, do které se  – aniž to tušil – svou modlitbou zapojil i Daniel. Pojďme se tedy podívat na tyto věci trochu podrobněji. Začneme tam, kde jsme minule skončili, v patnáctém verši, kde znovu vidíme Danilovu slabost a:

I. Duchovní pomoc

K Danielovi přichází ve vidění sám Pán Ježíš Kristus – je to v době před jeho vtělením a v našem textu je popsán jako muž ve lněném oděvu, který září velikou slávou (Da 10,6), jako někdo podobným synům lidským, někdo podobný člověku. Když mluví, zní to jako hrozný hluk, hřmot davu (ČSP) nebo burácení zástupu (B21). Pán přišel k Danielovi, aby mu dal odpověď na jeho modlitbu a aby ho poučil o tom, co potká jeho lid v posledních dnech (Da 10,14).

  • Daniel 10:15 Když ke mně promluvil tato slova, sklonil jsem tvář k zemi a oněměl jsem.

Předtím Daniel padl na tvář a nezůstala v něm žádná síla. Byl úplně bez sebe a Pán ho pozdvihl, takže se vzchopil nejprve na všechny čtyři, a potom stál před Pánem. Nyní znovu sklonil tvář k zemi a oněměl. Nejspíš znovu padl tváří k zemi a jeho ústa nebyla schopná vydat ani ten nejmenší zvuk. To je moc Boží přítomnosti, moji milí. To je něco, co se děje velmi často při setkání s Pánem. Proč Daniel oněměl? V následujících verších je vysvětlení – pochopil to vidění a zmocnila se ho hrůza, nezůstala v něm síla, nezůstal v něm dech. V tomto ohledu je kniha Daniel hrozivá a strašlivá. Ať se podíváme na kterékoliv z Danielových vidění, žádné mu nepřineslo jásání a radost. Když Bůh odhalil Danielovi výklad Nebúkadnesarova snu, který znamenal soud nad králem:

  • Daniel 4:16 Tu Daniel, který měl jméno Beltšasar, zůstal skoro hodinu strnulý a jeho myšlenky ho plnily hrůzou.

Když mu Bůh ukázal ve vidění veliké věci v sedmé kapitole:

  • Daniel 7:28 Já, Daniel, jsem se velice zhrozil těch myšlenek, barva mé tváře se změnila, ale to slovo jsem uchoval ve svém srdci.

Když mu Bůh ukázal v osmé kapitole stejné věci, které jsou i v tomto čtvrtém vidění, tedy to, co se týká Peršanů a hlavně Řeků, a především malého rohu, který povede válku proti svatým:

  • Daniel 8:27 Já Daniel jsem zůstal bez sebe a byl jsem těžce nemocen po řadu dní.

Kvůli třetímu vidění v deváté kapitole se Daniel pokořoval a truchlil, jak čteme na začátku desáté kapitoly a jako odpověď dostal vidění, které ho připravilo o všechnu jeho sílu i o jeho dech. Ale:

  • Daniel 10:16 A hle, kdosi podobný lidským synům se dotkl mých rtů. Otevřel jsem ústa a promluvil jsem k tomu, který stál proti mně …

Kdosi se ho dotkl – Daniel ještě nemá tušení, kdo před ním stojí. Setkává se s Božím synem, ale je to před jeho vtělením, takže ho popisuje jenom jako kohosi, kdo je podobný lidským synům. Jak by žasl a jak by byl nadšený, kdyby se mohl přenést o šest století v historii dále, do místnosti k prasknutí nacpané lidmi, kde byl muž, který byl teprve nedávno pokřtěn Janem Křtitelem a nyní vyučoval zástup nahuštěný do místnosti. Kolem něj seděli také zákoníci a poslouchali jeho vyučování. A najednou někdo probořil střechu a spustil mezi ně ochrnutého muže na jeho lehátku. A tenhle muž, který vyučoval, řekl: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy“ (Mt 9,2). Zákoníci si hned pomysleli, že to je rouhač, protože jenom Bůh může odpustit hříchy, a tak je Ježíš, protože to byl právě on, kdo vyučoval, odkázal do knihy proroka Daniela. Řekl jim:

  • Matouš 9:5-7 Je snadnější říci ‚odpouštějí se ti hříchy‘, nebo říci ‚vstaň a choď‘? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy – tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ On vstal a odešel domů.

Hned na začátku své služby se Ježíš označuje za Syna člověka. Právě toho Syna člověka, o kterém mluví Daniel v sedmé kapitole, se kterým se setkává v desáté kapitole. Syn člověka se dotkl jeho rtů … To zní jako scéna z Izajáše 6. I on stanul ve vidění před Pánem – bylo to v chrámu a Pán seděl na vysokém a vznešeném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. Izajáš neoněměl, ale byl naplněn hrůzou:

  • Iz 6:5-7 I řekl jsem: „Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů.“ Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, dotkl se mých úst a řekl: „Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen.“

V Danielovi se Pán dotkl jeho rtů a Danielovi se vrátila řeč. Hned promluvil a mluvil ke svému Pánu – mluvil o své slabosti, ale:

  • Daniel 10:18-19 Opět se mě dotkl kdosi, kdo vypadal jako člověk, a dodal mi sílu. Řekl: „Neboj se, muži vzácný, pokoj tobě! Vzchop se, vzchop se!“ Když se mnou mluvil, nabyl jsem síly. Řekl jsem: „Ať můj pán mluví, neboť jsem již posílen.“

Neboj se, muži vzácný pokoj tobě. Vzchop se, vzchop se. Tolik slov kvůli jedné slabosti? Ano! Daniel se setkává s Pánem a to je naprosto přemáhající zkušenost. Rozumí tomu dobře stejně jako Izajáš, že setkání s Pánem je strašná událost – kdo může přežít? Jenom ten, jehož vina je odňata a jehož hřích je usmířen, jenom ten, komu sám Pán říká, aby se nebál, aby se vzchopil. Jenom ten, kdo všechnu svou naději a důvěru složil v Kristu, v jeho dokonaném díle, se nemusí bát. Je usmířen dílem kříže, je naplněn Duchem svatým, který není duchem strachu, ale Duchem synovství, Duchem lásky, která přemáhá všechen strach. Kolikrát slyšeli učedníci z úst Pána Ježíše, aby se nebáli? Aby nebyli ustrašení nebo malověrní? Mnohokrát. Totéž potřebujeme slyšet i my – a my to slyšíme, protože Bůh k nám promlouvá ze svého Slova. I dnes nám skrze Daniela říká, neboj se, vzchop se, muži vzácný, ženo vzácná. Každý, kdo dal svůj život Pánu Ježíši, může na těchto slovech postavit svůj život. Ale pokud jste dnes tady a nemáte pokoj s Bohem, nejste si jistí, zda věříte nebo ne, musíte jít k Pánu Ježíši, to znamená volat k němu, aby vás zachránil, aby vás ujistil, aby vám dal sílu, prosit ho o milost a odpuštění hříchů. Věřte v Pána Ježíše a budete mít pokoj s Bohem a budete naplněni Duchem svatým a od něj samotného budete mít ujištění o tom, že jste Božím dítětem, že jste Bohu stejně vzácní jako Daniel.

Když byl Daniel povzbuzen a posílen samotným Pánem, Pán před ním maličko poodhalil oponu viditelného světa a dal mu nahlédnout do dění ve světě duchovním. Když Daniel nabyl síly, řekl, aby k němu Pán mluvil – a Pán to udělal. Ale než mu řekl vidění zaznamenané v jedenácté kapitole, jaksi mimochodem mu pověděl o dění v duchovním světě – a to je další bod našeho dnešního kázání. Stejně jako Daniel i my se potřebujeme seznámit s tím, jaká je: 

II. Duchovní realita

  • Da 10:20-1:1 Řekl: „Víš, proč jsem k tobě přišel? Nyní se opět vrátím, abych bojoval s ochráncem Peršanů. Odcházím, a hle, přichází ochránce Řeků. Zajisté, oznámím ti, co je zapsáno ve spisu pravdy. Není nikoho, kdo by mi dodával sílu v těch věcech, kromě vašeho ochránce Míkaela. V prvním roce vlády Darjaveše médského jsem stál při něm, abych mu dodával sílu a byl mu záštitou.“

Již dříve v desáté kapitole jsme četli o boji, který vedl ochránce perského království proti Pánu a Michael, ochránce Izraele Pána posiloval. Pán proti ochránci Peršanů bude znovu bojovat. Michael je jediný, kdo v těchto věcech dodává Pánu sílu, proto také v prvním roce vlády krále Darjaveše médského, tedy Kýra perského, stál Pán při Michaelovi a dodával mu sílu a byl mu záštitou. Co se stalo v prvním roce krále Kýra? Král Kýros dobyl Babylon. Pokořil říši, kterou Bůh použil jako metlu na Izrael. Skončila vláda Chaldejců a začla vláda Peršanů a Médů. A Bůh pohnul srdcem krále Kýra!

  • Ezd 1:2-6 „Toto praví Kýros, král perský: ‚Hospodin, Bůh nebes, mi dal všechna království země. Pověřil mě, abych mu vybudoval dům v Jeruzalémě, který je v Judsku. Kdokoli z vás, ze všeho jeho lidu – Bůh buď s ním – se může vydat na cestu do Jeruzaléma, který je v Judsku, a stavět dům Hospodina, Boha Izraele, toho Boha, který je v Jeruzalémě. Každého, kdo zůstal na kterémkoli místě jako host, nechť podpoří místní obyvatelé stříbrem a zlatem, majetkem a dobytkem spolu s dobrovolnými obětmi pro Boží dům v Jeruzalémě.‘“ Tu se vydali na cestu představitelé judských a benjamínských rodů, kněží a levité, všichni, jejichž ducha probudil Bůh, aby stavěli Hospodinův dům v Jeruzalémě. Celé okolí je podpořilo stříbrnými nádobami a zlatem, majetkem a dobytkem i vzácnými dary kromě toho, co obětovali dobrovolně.

Tady se děje něco zvláštního. Když se něco podobného stalo o tisíc let dříve, když Izrael vycházel z Egypta, čteme, že Hospodin zjednal lidu přízeň u Egypťanů a tak vyplenili Egypt (Ex 12,36). Tady čteme o věcech, které přesahují lidské pochopení, které nejsou normální. A u Daniela nacházíme alespoň částečné, ale rozhodně ne uspokojující vysvětlení. Co můžeme dobře pochopit, je, že za lidskými vládami stojí ještě jiné síly, duchovní mocnosti, vlády a panstva. Za králem Kýrem stál ochránce Peršanů, který bude bojovat s ochráncem Řeků. To už Daniel věděl, Bůh mu to už ukázal hned na začátku, když mu zjevil sen, který měl král Nebúkadnesar. Danielovi tehdy nebylo ještě ani dvacet. Ve druhé kapitole ještě nebyla označena ta jednotlivá království, která na sebe navazovala, ale později už to tak bylo. V sedmé kapitole to byli netvoři, kteří vystupovali z moře a v osmé kapitole je řeč o králích médo-perských a řeckých (beran a kozel).

Bůh svrchovaně vládne nad svým stvořením a celé své stvoření vede k cíli, který určil – k novému nebi a nové zemi. Bůh bdí nad každým jednotlivým detailem dějin – pokud vše vede ke svému cíli, musí mít pod kontrolou každý detail. A celé své stvoření – viditelné i neviditelné – používá k tomu, aby tento cíl byl naplněn přesně tak, jak on sám chce. Viděli jsme to v Danielovi, když chválil Boha:

  • Daniel 2:21 On mění časy i doby, krále sesazuje, krále ustanovuje, dává moudrost moudrým, poznání těm, kdo mají rozum.

Je to zjevné ve všech Danielových vizích. Mohli bychom strávit mnoho času přemýšlením a zkoumáním toho, proč Médové a Peršané porazili Chaldejce, proč předtím Chaldejci porazili Asyřany, Izraelce i Egypťany, proč Řekové převálcovali celý tehdejší civilizovaný svět a ovládli ho, mohli bychom zkoumat ekonomické příčiny, hledat politické důvody, uvažovat nad vojenskou taktikou nebo čímkoliv dalším, ale kniha Daniel nám dává jinou odpověď – Bůh je svrchovaný vládce a kraluje nad každým národem. To neznamená, že se věci dějí bez vnějších příčin – Kýros využil dobrých přírodních podmínek a momentu překvapení a dobyl Babylon, o němž byli Chaldejci přesvědčeni, že je nedobytný, Alexandr Veliký byl vynikající stratég a měl skvěle vycvičenou armádu, Římané byli skvěle organizovaní atd. Kromě toho Bůh používá i další skutečnosti – za zjevnými vládci i za národy stojí duchovní mocnosti, které vedou svůj boj. Jan popisuje duchovní bitvu v nebi:

  • Zj 12:7-9 A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé.

Boží slovo nám dává nahlédnout do duchovního boje, který se odehrává na pozadí toho pozemského. Je zjevné, že jsou zde duchovní síly a mocnosti, které bojují proti sobě, a jejich boj se nějakým způsobem odráží také zde na zemi. Bůh je vládcem nad tím vším a to vše se děje podle jeho plánu a pod jeho kontrolou, nicméně to neznamená pasivitu duchovních mocností ani pasivitu lidí. Daniel se modlil. Archanděl Michael bojoval, posiloval a byl posilován. Juda nám říká, že bojoval s ďáblem o Mojžíšovo tělo. Nevynesl nad ďáblem zatracující soud, ale vložil soud do Božích rukou (Ju 9).

Jsou zde mocnosti, které se snaží držet celé národy v duchovní temnotě. Podívejte se na takové státy, jako je Severní Korea, nebo Somálsko nebo Saudská Arábie či Afghánistán. Kdo stojí za těmi vládami, které tam jsou? Kdo vede boj proti svatým? Kdo stojí za tak silně proti Bohu zaměřenými režimy, jako jsou všechny komunistické režimy ať již minulé, nebo ty přítomné ve Vietnamu, Číně, na Kubě nebo jinde? Jsou to duchovní mocnosti, které vedou svůj boj proti Bohu a proti jeho lidu. Kdo stál za Alexandrem Velikým? Náš text to říká – přichází ochránce Řeků. Duchovní síla, která stála za tou lidskou. A je jedno, jestli je to duchovní síla, která je vzývaná a uctívaná, jako to bylo například v Německu za vlády nacistů nebo jako je to v Severní Koreji, nebo je to duchovní síla, o které nikdo nic neví – jako to bylo v době Daniela. Daniel netušil nic o tom, co se děje v nebesích, dokud mu to Pán neřekl. Není totiž na nás, abychom pátrali po duchovních silách a mocnostech. Ale máme počítat s jejich existencí a rozumět tomu, že tady zuří – a to je třetí bod dnešního kázání:

III. Duchovní boj

V knize Daniel je poodhalena duchovní opona tohoto světa. Není to proto, abychom se snažili za ní nahlédnout, ale je to proto, abychom rozuměli tomu, co se v tomto světě děje. Procházíme nejrůznějšími těžkostmi a protivenstvími a kniha Daniel nám ukazuje, že jsou tady síly a mocnosti, které v těchto věcech mohou být zainteresované. Problém je, že jako křesťané – a to bych zdůraznil, že to je problém křesťanů, protože pohané žijou ve stále větší pověrčivosti a falešné duchovnosti – jako křesťané žijeme v době křesťanského racionalismu a materialismu. Obvykle se snažíme hledat příčiny našich problémů a potíží ve zjevných věcech. To není samo o sobě špatně, ale neměli bychom zůstat jenom u toho. Boží slovo nás vede dál:

  • Ef 6:10-13 A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát.

Petr psal křesťanům, že ďábel obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by uchvátil (1Pt 5,8). Pavel říká, abychom nedávali ďáblu místo skrze svůj jazyk, tedy své mluvení, skrze hříšné jednání nebo skrze svůj hněv, zlobu či podobné věci (Ef 4,27). Byli jsme vyrváni z moci ďábla, ale nebyli jsme přeneseni do Ráje, nýbrž jsme ponecháni na bitevním poli. Když jsme byli v moci ďábla (a všichni jsme byli), neměli jsme ani nejmenší tušení (tedy alespoň většina z nás), že je tady nějaká duchovní válka – a pokud jsme to tušení měli, měli jsme pocit, že stojíme na správné straně. V okamžiku, kdy jsme byli zachráněni Pánem Ježíšem Kristem, otevřely se naše oči a my jsme začali vnímat realitu duchovního boje.

Daniel se modlil a Bůh mu odkryl tuto realitu duchovního boje. Někteří lidé používají tento oddíl jako základ pro učení o teritoriálních démonech, o duchovním boji proti nim. Musíte rozpoznat toho démona určité oblasti (v Praze by to byl třeba démon lenosti, lži a lhostejnosti, nebo démon nechození včas), musíte zjistit jeho jméno a potom ho ve jménu Ježíše spoutat a vykázat. Jedná se o učení, které je rozšířené v některých tzv. křesťanských církvích, ale ve skutečnosti jde o čistě pohanský koncept. Bible nás nikde nevede k tomu, abychom komunikovali s démony. Nevede nás k tomu, abychom je rozpoznávali a pojmenovávali. To dělají šamani, ale ne křesťani.

Křesťan hledá svou sílu u Pána, v jeho veliké moci. Křesťan je posilován samotným Kristem. Je vyzbrojen Boží zbrojí, má meč Ducha svatého, jímž je Slovo Boží, Bible, a má kopí, jímž je modlitba. Boží slovo je jasné v tom, že nevedeme svůj boj proti tělu a krvi, proti lidem, ale proti duchovním mocnostem. Ale Boží slovo je také jasné v tom, jak má tento boj vypadat. Máme tu nejmocnější zbraň ze všech – a to je evangelium Kristovo. Evangelium je silnější než jakákoliv duchovní moc. Nesmíme zapomenout na to, udělal Pán Ježíš na kříži:

  • Koloským 2:15 … odzbrojil a veřejně odhalil každou mocnost i sílu a slavil nad nimi vítězství.

Ďábel je poražený nepřítel. Už je spoutaný, takže nemůže vzdorovat moci evangelia, nemůže svádět národy a uvádět je do takové temnoty, aby k nim neproniklo světlo evangelia. Stále se o to snaží, ale už je odzbrojený, protože už byl zlomen osten smrti, která je jeho nástrojem. Pán Ježíš přemohl hřích a smrt. A evangelium je:

  • Římanům 1:16 … moc Boží ke spasení pro každého, kdo věří, předně pro Žida, ale také pro Řeka.

Kam přichází evangelium, tam přichází světlo slávy Pána Ježíše Krista. Tam přichází vysvobození z hříchu a smrti, vysvobození z moci ďábla, z temnoty a z beznaděje. Evangelium je dobrá zpráva o spasení z milosti skrze víru v Pána Ježíše Krista. Věčný Boží syn se stal člověkem a na lidském těle vzal náš hřích na soud – kvůli našim hříchům na sebe nechal dopadnout zničující Boží hněv, který se obrací proti každé bezbožnosti a nepravosti lidí. Na našem místě podstoupil tento hněv a byl odsouzen k smrti. Původce života se podrobil smrti, abychom se jí nemuseli podrobit my, kteří v něj věříme. Každý, kdo v něj věří, bude zachráněn. Nikdo a nic nemůže zastavit tuto moc evangelia.

I když evangelium přijde do nejtemnější temnoty, když přijde do vesnického obydlí rolníka v Severní Koreji – například v podobě letáku nebo části Nového zákona na nafukovacím balónku přes hranice z Číny – přijde světlo do života takového Korejce. Je vysvobozen z uctívání svého vůdce Kima, je vysvobozen ze vzpoury proti Bohu, je zachráněn pro věčnost, kterou stráví ve společenství s Božím synem a s ostatními svatými. Možná ještě před tím skončí v pracovním táboře, kde umře hlady, vyčerpáním nebo ho ubijou dozorci, možná severokorejští vojáci v tichosti a v ústraní postřílí celou jeho rodinu, protože kdyby se to stalo na veřejnosti, bylo by to moc velké svědectví pro ostatní, ale moc evangelia nic nezastaví. Evangelium je duchovní zbraní, kterou máme. Není to rozpoznávání démonů – nemusíme se snažit najít démona za každým kamenem, za každou hádkou v manželství, za každou poruchou auta, za každým problémem s dětmi. Naší zbraní není vstupování do duchovní oblasti, do neviditelného boje mezi nebeskými mocnostmi. To není naše místo. To je jejich místo. Naší zbraní je evangelium.

Když máme problémy s dětmi, nejlepším řešením je evangelium – pro nás, protože si uvědomíme, že jsme hříšníci zachránění jenom z milosti, i pro ně, protože když uvěří, jejich životy budou proměněné ke slávě Pána Ježíše Krista. Když máme problémy v manželství nebo v jakýchkoliv jiných vztazích, nejlepším řešením je evangelium, protože nám ukazuje, že tu nejsme sami pro sebe a druzí tu nejsou proto, aby nám sloužili, ale jsme tu pro Krista, a tedy proto, abychom sloužili druhým. Když vidíme problémy našeho národa, nejlepším řešením není demonstrace nebo demise ani defenestrace (to je vyhození z okna), ale řešením je evangelium! Jenom evangelium může proměnit hříšníky a vysvobodit je z moci hříchu. Řešení problémů není v programech, v penězích, v reklamě ani ve vlivu – řešení je jenom v evangeliu.

Milovaní svatí, chtěl bych vás povzbudit k tomu, abyste poslechli Pánovo slovo a byli jeho svědky ve svém manželství, ve své rodině, ve své práci, ve svém domě, ve své obci, ve svých vztazích a až na sám konec země. Chtěl bych vás povzbudit slovy z našeho textu: „Neboj se, muži vzácný, ženo vzácná, pokoj tobě. Vzchop se, vzchop se!“ Buďte svědky Pána Ježíše Krista. Ať je každý, kdo se na vás podívá, uchvácen nádherou evangelia, a proměňující mocí Boží, a vzdá chválu našemu Otci v nebesích. To je vaše nebeské povolání. To je váš duchovní boj. Amen.

Osnova kázání: